Čtvrtek, 28. března 2024

ČEZ ztrácí výkon

Černý scénář české energetiky: Dukovany skončí do roku 2027 a nové bloky Temelína v té době ještě nebudou v provozu.

ČEZ ztrácí výkon

Dva nové bloky temelínské jaderné elektrárny v hodnotě až čtvrt bilionu korun představují zdaleka největší chystaný investiční projekt na českém území. V debatách, zda má zakázku získat americký Westinghouse nebo česko-ruské konsorcium, zaniká to hlavní. Tedy zda má tato investice vůbec smysl.

Týdeník Ekonom zmapoval všechna pro a proti dostavbě. A narazil na problém, o kterém se dosud nehovořilo. Smysluplnost investice do rozšíření jaderné elektrárny Temelín do značné míry závisí na tom, jak dlouho zůstane v provozu její starší sestra - elektrárna v Dukovanech.

Pokud se naplní původní plány a provoz dukovanských bloků skončí po 40 letech provozu někdy kolem roku 2025, tak Česko pro zachování soběstačnosti rozšířený Temelín jednoznačně potřebovat bude. Bez nových bloků by se přinejmenším v zimních měsících musela část spotřeby elektřiny pokrývat dovozem.

Jestli se však Dukovany podaří při životě uchovat déle, není nutné se spouštěním nových temelínských bloků nijak spěchat. Absence zdrojů elektrické energie by se začala projevovat až kolem roku 2032, kdy vyčerpání uhelného lomu na Chomutovsku donutí ČEZ k odstavení uhelných elektráren v Tušimicích a Prunéřově.

Šéfové ČEZ deklarují zájem udržet jihomoravskou jadernou elektrárnu přinejmenším do roku 2035. "Dukovany jsou hodnoceny jako jedna z nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě. Určitě budeme usilovat o prodloužení provozu," říká obchodní ředitel ČEZ Alan Svoboda. Rovněž stát při přípravě své energetické koncepce s rychlým odstavením Dukovan příliš nepočítá, nicméně ji nevylučuje. (Viz Jádro si zaslouží... na str. 23.)

Paradoxně nejvíce pochybností o dalším osudu elektrárny vytváří samotný ČEZ. I přes tisková prohlášení managementu se v nedávno zveřejněné účetní závěrce firmy za rok 2012 píše, že "podle současných předpokladů bude provoz v jaderné elektrárně Dukovany ukončen v roce 2027". Podnik již také přesně v souladu se zákonem tvoří finanční rezervu na budoucí odstavení a likvidaci dukovanských bloků.

Povolení pro provoz jaderných bloků v Česku uděluje Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB), a to vždy na desetileté období. V tuto chvíli má dukovanská elektrárna platné povolení do roku 2015.

Jeho prodloužení o další dekádu by neměl být problém. "Pravděpodobně se podaří prodloužit povolení o deset let do roku 2025. Ale co bude poté, to se neodvažuji odhadovat," uvedl minulý týden na 13. energetickém kongresu v Praze generální ředitel výzkumného ústavu ÚJV Řež Aleš John.

"Hrobníkem Dukovan" mohou být nakonec Evropská komise či protijaderné Německo a Rakousko, které mohou začít volat po odstavení starších ruských bloků. Nejedná se o nereálný scénář. Podobné tlaky se objevily již loni, kdy probíhaly zátěžové testy reagující na havárii v japonské Fukušimě.

Státní úřad pro jadernou bezpečnost si naopak dokáže představit delší provoz elektrárny. "Dukovany mají technicky na to, aby si odpracovaly 50, možná i 60 let," uvedla pro týdeník Ekonom předsedkyně úřadu Dana Drábová.

Vyuhlený sever Čech

Zatímco délka životnosti dukovanské elektrárny je nejistá, za jisté lze považovat postupné odstavování dožívajících uhelných bloků. Pro některé už nebude dostatek uhlí, jiné budou muset skončit s ohledem na přísnější limity emisí škodlivin po roce 2016.

"Do roku 2025 by tak mohlo být ze současného portfolia společnosti ČEZ uzavřeno několik elektráren o celkovém výkonu převyšujícím 2000 megawattů. Jedná se například o elektrárny Prunéřov I, dva neobnovené bloky Prunéřova II nebo Mělník III," vyjmenovává ředitel strategie skupiny ČEZ Pavel Cyrani.

Do konce desetiletí zřejmě skončí i provoz dvou ze čtyř bloků uhelné elektrárny Dětmarovice a dvou ze čtyř uhelných bloků ve Chvaleticích. V obou případech totiž ČEZ investuje do snížení emisí oxidů dusíku a síry pouze na polovině bloků.

Smysluplnost stamiliardové investice do nových temelínských bloků však nezávisí pouze na životnosti tuzemských elektráren. Ve hře jsou i nejrůznější vnější vlivy a trendy, u nichž je však těžké předpovědět, zda se nakonec prosadí.

Předně tu může být konkurence jiných typů elektráren. Odborné studie se zatím rozcházejí. Některé sázejí na boom plynových elektráren, jiné naopak spojují budoucnost energetiky s obnovitelnými či obecně malými zdroji.

Mnohé může napovědět pohled za Atlantický oceán. Spojené státy v posledních čtyřech letech ovládl fenomén těžby zemního plynu z břidlic, který vedl k výraznému poklesu cen plynu. Jeho velkoobchodní cena je až čtyřikrát nižší oproti ceně, za kterou prodává plyn do střední Evropy ruský Gazprom.

Levný plyn ve Spojených státech postupně vytlačuje uhlí z výroby elektřiny. A vedl též k odložení či pozastavení mnoha plánů na stavbu nových jaderných elektráren. Jak upozornila agentura Bloomberg, levný plyn dokonce přiměl energetické podniky neinvestovat miliardy dolarů do prodloužení provozu jednoho jaderného bloku v Kanadě a dvou v USA.

Plynové opojení značně přiživila také Mezinárodní energetická agentura, která vydala na konci roku 2011 studii, podle níž právě vstupujeme do "zlaté éry plynu". Jenže ne všichni věří, že z toho bude mít výhody také Evropa.

Například Jaromír Fajmon, ředitel obchodování s plynem ve firmě EP Energy Trading, varuje, že počet lodí přivážejících zkapalněný plyn do evropských přístavů v čase klesá. Vývozci totiž přesměrovali dodávky do východní Asie, kde za stejné množství plynu dostanou až dvakrát více peněz než v Evropě.

Realitou nejbližších let prý bude zdražování, nikoli zlevňování plynu na evropských burzách. "Tvrzení, že levný plyn ve Spojených státech přinese zlevnění i v Evropě, je mýtus," prohlásil Fajmon na 13. energetickém kongresu. Připomněl též rostoucí počet případů, kdy velké evropské koncerny kvůli nerentabilitě odstavují plynové elektrárny.

Cenu plynu v zemích Evropské unie by tak mohla srazit pouze vlastní těžba břidlicového plynu. Na ni jsou ochotny kývnout ale jen některé země. Politickou podporu má tato těžba hlavně v Polsku a Británii, stále více však za ni lobbuje také německý průmysl. Vzhledem k hustotě osídlení a přísným ekologickým požadavkům však zůstává otázkou, do jakého rozsahu se dobývání nekonvenčních zásob plynu v Evropě rozvine.

Řada evropských zemí včetně Česka a Německa prožívá boom střešních solárních elektráren, ale jejich výstavba je stále atraktivní jen díky provozním dotacím. Ochota dotovat další obnovitelné zdroje napříč Evropou rychle opadá.

Proud pro mizející průmysl

Nejistotu do rozhodování o Temelíně vnáší také nejistá výše budoucí spotřeby elektřiny v Česku. Státní energetická koncepce i další studie předpovídají setrvalý růst. Jenže realitou může být i stagnace či pokles spotřeby. Důvody jsou dva - energetické úspory a odliv průmyslu z Evropy.

Český průmysl ve srovnání se západem Evropy totiž spotřebuje na jednotku produkce více elektřiny. Podle některých studií by mohly investice do modernizace výroby srazit spotřebu elektřiny v českém průmyslu až o čtvrtinu.

Tlak na pokles spotřeby vyvolá také požadavek Evropské unie stavět domy v nízkoenergetickém a pasivním standardu. Klesne tak odběr elektřiny pro vytápění. Spotřebu bude snižovat i očekávaný trend integrování tenkých solárních článků do střech a stěn budov.

Stejně tak nelze zamlčet ani rostoucí pesimismus ohledně budoucího vývoje evropské ekonomiky. Naopak roste pravděpodobnost, že zdražující se energie, zvyšující se daně i stále přísnější ekologická legislativa vyvolají exodus energeticky náročné výroby mimo Evropu.

Výsledkem všech zmíněných trendů je nejistota, kdy nikdo nedokáže na 100 procent říci, zda má smysl investovat 200 až 250 miliard korun do nových jaderných bloků.

Rozšířený Temelín se zdá být vhodným řešením hlavně ve scénářích, které počítají s nárůstem nejistoty ve světě. "Když nové bloky v Temelíně dobře postavíme, získáme do roku 2085 jistotu dodávek velkého množství elektrické energie za cenu, která sice není nízká, ale je předvídatelná," zdůrazňuje Drábová.

AUTOR: David Tramba

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů