Zemědělství KLDR

V historickém pohledu bylo zemědělství v KLDR navzdory objektivně danému drsnému podnebí a převážně svažitému terénu od počátku 60. let považováno za úspěšné. Kolektivizace zem. půdy a výrobních prostředků proběhla relativně snadno. Na základě dodávek pomoci z bývalého SSSR a některých zemí "Východního bloku" měla KLDR k dispozici mechanizaci a hnojiva, které pomohly zdvojnásobit produkci obilovin z 3,5 mil. tun v roce 1966 na 7,7 mil. tun v roce 1984. Tento vývoj však byl dlouhodobě neudržitelný, jelikož pouze 17-18 % území KLDR je zemědělsky obdělávatelné (cca2 mil. hektarů). Z toho je vhodná pro pěstování obilnin pouze plocha 1,4 mil. ha,300.000 ha je vhodných pro pěstování zeleniny a na 160.000 ha jsou ovocné sady, plantáže ženšenu, tabáku a moruší. Vláda usiluje o kultivaci dalších 300.000 ha v zátopových oblastech a200.000 harozoráváním a dalším využitím horských svahů. Vzhledem k enormním finančním nákladům však tyto plány byly realizovány pouze z malé části. Výjimkou je rozšíření rýžovišť o 2 % během posledních let. Jejich plocha dnes činí 583 tis. ha. V případě nepříznivého období sucha je na těchto plochách možné vysázet sóju, čirok nebo proso (jáhly). Kukuřice se pěstuje na ploše 495 tis.ha (došlo k omezení z původních630 000 hav r. 1998 z důvodů pěstování jiných kultur - obilí, zeleniny a podobně). Brambory se pěstují na ploše necelých 190 tis. ha (rané brambory na 98 tis. ha a běžné na cca 89 tis. ha).

zdroj: FAO

KLDR ztratila během Korejské války (1950-53) značnou část zalesněné plochy, přičemž destruktivní odlesňování pokračovalo i v následujících obdobích. Extenzivní využití půdy bez ohledu na ekologické následky dále zhoršilo důsledky masivních záplav v letech 1995-96 a poté ničivého období sucha v letech 1997 až 2001 s následky hladomoru. I přes to, že některé příčiny znehodnocování půdy byly jasné - šlo o rozhodnutí, která byla učiněna na základě nařízení vedení KLDR - nadále převládají potíže v rekultivaci krajiny. Především je nezbytná další intenzivní výsadba stromů, které by pomohly zabránit odplavování půdy během období dešťů či záplav a zároveň by zvýšily retenční kapacitu krajiny. Namísto těchto řešení jsou vynakládány neúčelně prostředky na rozšiřování půdy na úkor moře pomocí technologie přehrazení (zamezení přílivu mořské vody) a následného vysušování takto získaných ploch.

V KLDR je 3 900 družstevních farem a 400 státních farem, v zemědělství pracuje téměř 30% obyvatel. Státní farmy se liší tím, že jsou specializované na produkci například kuřat, pštrosů, krůt, přičemž řada z nich patří přímo vojenským složkám a slouží zřejmě k "samozásobení" části jednotek. V zemi jsou výhodné možnosti pro rybolov (říční i mořský), ale chybí modernější rybářské lodě, nákladní auta pro přepravu úlovku a mrazící boxy pro uskladnění.

Severokorejské zemědělství trpí nevhodným/neefektivním obděláváním půdy, nedostatkem hnojiv, minimální a navíc zastaralou mechanizací a nedostatkem pohonných hmot. V podstatě veškerá práce na polích je ruční. Hektarové výnosy hlavních plodin (rýže, žito) mají klesající tendenci. Je to způsobeno neobměňováním kultur, nedostatkem hnojiv a nedostatečným obděláváním půdy (orba se provádí až těsně před setím, takže zbytky předcházející sklizně nemohou dostatečně fermentovat). Sklizeň a výmlat rýže se provádí ručně za pomoci příslušníků armády. Podle odhadů expertů FAO dosahují ztráty po žních 2-30 % úrody, přičemž vedle výše uvedených faktorů se na tom podílí i nedobrý stav infrastruktury (nevhodné skladovací prostory a nedostatek technologií k řádnému ošetření obilovin) a nedostatek energie (nicméně tyto ztráty nebyly nikdy skutečně kvantifikovány). Maso jako potravina prakticky neexistuje. KLDR se v současnosti snaží o realizaci dvou sklizní v jednom roce, ale ty jsou vysoce rizikové (počasí a "agrotechnické termíny"), neúměrně půdu vyčerpávají a naopak často prohlubují deficit v případě neúspěchu. Vzhledem k celkovému úpadku domácí produkce pod hranici soběstačnosti a odmítání ekonomických reforem, zůstane KLDR pravděpodobně nadále dlouhodobě závislá na zahraniční potravinové pomoci, neboť potíže jsou strukturální a zakořeněné v systému. KLDR navíc do zemědělství zdaleka nevkládá dostatek prostředků.

ZDROJ:Businessinfo.cz, kráceno,uparveno