zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nejstarší botanická zahrada na Moravě

05.05.2013
Ekologická dovolená, cestování
Nejstarší botanická zahrada na Moravě

Podle dostupných informací je olomoucká botanická zahrada nejstarší botanickou zahradou na Moravě, v českých zemích ji pak předstihuje pouze univerzitní botanická zahrada v Praze.
První písemná zmínka o existenci botanické zahrady v Olomouci pochází z roku 1787. Tehdy sloužila k výuce na medicínsko-chirurgickém učilišti, které bylo součástí olomoucké univerzity; v roce 1874 zanikla v souvislosti s jeho zrušením. Už v roce 1898, tedy o 24 let později, byl v Olomouci založen botanický spolek (Botanischer Verein in Olmütz), díky jehož iniciativě bylo na jaře 1901 zahájeno budování nové botanické zahrady v místech, kde se nachází dodnes. První rostliny do nových skleníků darovali správci zahrad v Schönbrunnu a v Lednici na Moravě. Mimořádný podíl na budování zahrady měli lékárník Edmund Tuma a městský zahradník Karel Pohl. Spolek měl v té době již přes 600 členů, pořádal časté přednášky, a v roce 1913 vydal dokonce i průvodce botanickou zahradou. Zahrada zůstala v podstatě v nezměněném stavu až do roku 1948, kdy byla předána městu po odsunu německého obyvatelstva a zániku spolku.

Gartenplan

Od roku 1956 je zahrada spojována s působností vysokých škol v Olomouci, nejdříve s Vysokou školou pedagogickou a od roku 1958 s Univerzitou Palackého. V roce 1959 se zahrada stala součástí Přírodovědecké fakulty UP, která ji spravuje až do současné doby.

Zahrada leží v rovinatém terénu o nadmořské výšce asi 210 m a její rozloha činí 0,65 ha.
Podloží je tvořeno čtvrtohorními naplaveninami řeky Moravy a vrstvou navážek (štěrk, kamení, škvára), které jsou překryty často jen slabou vrstvou (20 cm, někdy i méně) vysýchavé písčitohlinité zeminy. Hladina podzemní vody se nachází v hloubce 4,5-7,0 metrů.
Klimaticky patří území do teplé, mírně vlhké oblasti s mírnou zimou. V letech 1961-1990 činila průměrná roční teplota 8,8 °C a srážky 562 mm. Aktuálně probíhající studie potvrzuje i na základě měření v naší botanické zahradě postupné oteplování klimatu.

Plochu zahrady lze rozdělit na tři části, které se výrazně liší ekologickými podmínkami a způsobem využití:

Parková část

Parková část s travnatým podrostem a hajní květenou, představuje stinnou partii, v níž se můžeme setkat jak s našimi domácími keři a stromy, tak i s různými exoty. Výrazný je zejména jarní aspekt s bohatě kvetoucími drobnými cibulovinami, které s nástupem léta zatahují. Tato část přiléhá ke skleníkovému areálu Flóry Olomouc a navazuje na rozsáhlý park ve Smetanových sadech.

Centrální část

Centrální část zahrady je tvořena záhony s velkým množstvím rostlinných druhů uspořádaných podle jednotlivých čeledí botanického systému. Jedná se o slunné vysýchavé záhony, takže druhy stinných stanovišť zde většinou nejsou pěstovány. Ty jsou začleňovány do celkové kompozice zahrady na ekologicky vhodnější místa, zejména v parkové části.

Okrajová část

Tato část zahrady zahrnuje několik partií. Především je to dlouhý pruh při železniční trati osázený zejména exotickými keři a liánami. Podrost zahrnuje nižší trvalky a také nízký rozpínavý bambus Arundinaria pygmaea.
Další významnou plochu představuje slatiniště, na němž byla shromažďěna živá sbírka květeny slatinných mokřadů. Ukázalo se však, že bez prostorové izolace si mnohé druhy nadměrně konkurují a méně expanzívní a citlivější druhy mají tendenci vymizet. Je zde např. velký porost kriticky ohrožené přesličky různobarvé (Hippochaete variegata), velmi vzácná mařice pilovitá (Cladium mariscus), veliké keře ze střední Evropy vymizelé břízy nízké (Betula humilis), která ještě začátkem minulého století rostla v Litovelském Pomoraví). Velmi efektní je množství tři metry vysokých lodyh mléče bahenního (Sonchus palustris).
Přitažlivou partií je bazének s nápadným porostem řezanu pilolistého (http://www.biolib.cz/cz/taxon/id41887/) trochu připomínajícího světle zelenou vodní aloe. Koncem dubna zde nepřehlédnutelně rozkvétá toulcovka kamčatská (Lysichiton camtschatcensis) s velkými bílými toulci připomínajícími malé plachty a přes léto porost touleně srdčité (Houttuynia cordata) s tmavými listy a ozdobnými bílými "květy" s dlouhým žlutým středem.

Více čtěte na: http://garden.upol.cz/

ZDROJ: http://garden.upol.cz/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí