zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Příroda Mexika

11.05.2013
Ekologická dovolená, cestování
Příroda Mexika

Příroda v Mexiku se vyznačuje silnými kontrastními prvky a rozmanitostí, které přecházejí od severních polopouštích směrem k jihu, oblasti poseté travnatými a křovitými savanami, které ve vyšších nadmořských výškách přecházejí do subtropických smíšených lesů. Jihu země dominují vlhké, stále zelené tropické pralesy, lesy a běloučké písčité pláže omývané tyrkysově křišťálovou vodou.

Páteří celých mexických států jsou dva horské hřebeny - Sierra Madre Occidental táhnoucí se podél západní části pevniny a Sierra Madre Orientál, rozprostírající se ve východní části země. Ve dvou třetinách země, směrem k jižní části, jsou oba hřebeny spojeny příčným vulkanickým masivem, který disponuje nejvyššími mexickými vrcholky.

Podél celého západního pobřeží Mexika se táhne strmé, horské pásmo Sierra Madre Occidental. Hluboká údolí a strmé náhorní plošiny jsou však pro průměrného turistu zcela nepřípustné, údolí včetně náhorních plošin obývají pouze Indiáni.

Napříč celého pohoří je postavena horská železnice, která spojuje osamělé západní pobřeží s centrálním Mexikem. Železnice je hojně využívána pro vyhlídkové účely turistů, kterým se z ohromné výšky naskýtá neuvěřitelný pohled na celé pohoří. Cesta, pomalu stoupajícím vláčkem, zahrnuje nevídanou podívanou na bohaté palmové háje, barevné květy orchidejí, kaktusová pole s vyhlídkou na deštný tropický les. Velmi vzrušující pohled se naskýtá při přejezdu nad indiánskou vesnicí, jejichž primitivní chatrče a způsob obdělávání polí připomínají dobu několik set let zpětně. Cesta končí v proslulé železniční stanici Divisadero-Barrancos, přímo naproti údolí Barranca del Cobre neboli Měděný kaňon. Vyhlídka z výšky 2 300 metrů naskýtá turistům neuvěřitelný pohled na členitou krajinu.

Nejvyšším vrcholem Mexika je s výškou 5 747 m sopka pojmenovaná podle nedalekého městečka Orizaby - Pico de Orizaba. Oblast je řídce pokryta borovými lesy, které jsou určeny pro zpracování na dřevěné uhlí. Místní úrodná půda slouží především pro pěstování brambor, které se sklízejí několikrát do roka.

Oblast byla roku 1972 vyhlášena národním parkem, který se stal magnetem pro milovníky horské turistiky. Největší podívanou je pohled do 200 m hlubokého kráteru, jehož obvodové stěny jsou pokryty ledem a místy i sněhem. Z horského masivu se naskýtá neuvěřitelný výhled do širokého okolí, za pěkného počasí zřetelně vidíme další okolní sopky a indiánské vesnice.

V horském hřebeni Sierra Volcanica, v centrální části Mexika, leží druhý největší bod Spojených států mexických - aktivní sopka Popokatepetl, tyčící se do výšky 5 465 m. Po celý rok je vrchol kónické hory pokryt sněhem a ledem, ze středu často vycházejí bílá mračna, což je následek aktivních vulkanických procesů. K častým cílům mnoha turistů patří vyhlídka za chatou Tlamacas, nacházející se ve výšce 3 900 m. K samotnému vrcholu sopky vedou dvě cesty s obtížnějším a snazším výstupem, obě dvě cesty však pokrývá jemný popel, štěrk a lávová suť.

Území Mexika příliš nedisponuje vodními plochami, největší řekou je pohraniční, 3 023 km dlouhá, řeka Río Bravo del Norte. K dalším významným řekám patří nejmohutnější vodní tok Pánuco, řeka ústící do Mexického zálivu.

Západem země prudce protékají, směrem do Tichého oceánu, krátké řeky mající velký význam pro energetické zpracování. K energeticky nejvýznamnějším řekám patří vody řeky Río Grande de Santiago, Yaqui a Fuerte.

Největším mexickým jezerem, s celkovou rozlohou 1038 km^2, je Lago de Chapala nacházející se na jihu Mexické náhorní roviny.

Území Spojených států mexických je pokryto rozmanitou florou, jih a východ země pokrývá tropická zelená vegetace zpestřena barevně kvetoucími orchidejemi. Z užitkových rostlin se zde velmi dobře daří palmě olejnaté, kakaovníku, kávovníku, palmě kokosové, cukrové třtině a kukuřici.

Vysokohorské oblasti jsou domovem různých druhů stromů, k nejvíce zastoupeným patří cedr, dub, borovice a jedle.

Největší plochy úrodné půdy jsou vyčleněny pro pěstování tropického ovoce a zeleniny, nezřídka se nám naskytne pohled na pole plném rostlin chilli papriček.

Zalesněné oblasti, louky, tropické deštné pralesy a horská pásma poskytují bezpečné útočiště medvědům, jelenům, srncům, pásovcům, jaguárům, tapírům, dikobrazům a mravenečníkům. Na celém území se vyskytují životu nebezpeční obojživelníci a plazi, z nichž můžeme jmenovat velmi jedovatého chřestýše. K velmi obávanému hmyzu patří moskyti, kteří jsou zdrojem přenosu malárie a žluté zimnice. V oblacích častou krouží pestrobarevní kolibříci, orli a supi.

Biosférická rezervace Sian Ka´an

Národní park a bisférická přírodní rezervace Sian Ka´an byla založena 20. ledna 1986 a o rok později ji organizace UNESCO zařadila na seznam dědictví lidstva. Rezervace se rozprostírá na ploše o rozloze 650 tisících hektarů a zahrnuje mořské i suchozemské plochy. Oblast zahrnuje pásy tropických lesů, písečných dun, mořských mělčin, sladkovodních močálů a korálových útesů.

Na území se nachází více než sto druhů savců, několik stovek ptáků, vzácné vegetační druhy rostlin, architektonické památky, které zde zanechali Mayové.

ZDROJ: http://www.mexikodovolena.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí