Hledáme rovnováhu

Když se současné vedení Krkonošského národního parku sešlo se svými předchůdci, kteří před 50 lety park zakládali, shodli se na tom, že to zásadní se nezměnilo. "Mnoho turistů - to je největší nebezpečí pro hory, největší problém Krkonoš," říká Jan Hřebačka, ředitel KRNAP.

Je nějaký rozdíl mezi přístupem k ochraně přírody dnes a před padesáti lety?

Taky jsem si tuto otázku letos položil. A proto jsme se sešli také s našimi předchůdci a zjistili jsme, že spousta problémů byla velmi podobná těm, které řešíme dnes. Ten základní, turisté versus ochrana přírody, zůstává. Lidé dnes však vyžadují už jiné služby. Všechno je rychlejší, rychle se chtějí dostat do hor a rychle zase odjet.

V loňském roce navštívilo Krkonoše zhruba šest milionů turistů. Je to ještě únosné?

S ohledem na zaměření regionu, který má chránit přírodu a zároveň zde lidem umožnit normální život, musíme toto číslo nějak akceptovat. K těm šesti milionům je potřeba přičíst dva miliony lidí, kteří navštíví polský národní park. To už je osm milionů lidí na poměrně malém území ve vrcholové části hor. Snad se nám podařilo nastolit určitou rovnováhu, aby ten počet lidí přírodu dál nepoškozoval. Není to jen o perzekucích, ale o komunikaci, zejména v regionu. Jsme v aktivním vztahu se Svazkem měst a obcí Krkonoše. Mezi turisty navíc - k naší radosti - přibývá "batůžkářů". Asi je to dáno celosvětovou krizí, možná se už nabažili dovolených u moře. Z návštěvy těchto lidí mají prospěch místní podnikatelé, ale i příroda, protože to jsou většinou lidé na naší straně.

S přílivem turistů roste tlak na výstavbu lanovek, vleků, apartmánů...

Před třemi lety jsme schválili Plán péče o Národní park, který řeší rozvoj na dalších minimálně deset let. Tam jsme nastavili limity, přes které by se už nemělo jít. Plán udává pravidla pro lyžování, cykloturistiku i pěší turistiku. Hlídat to ale musíme.

Jak to, že se vám tedy nepodařilo zvrátit rozhodnutí o výstavbě apartmánů třeba na Horních Mísečkách?

Máme poměrně silný instrument v podobě zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Když využijeme všech možností, leckterou stavbu dokážeme zastavit. Není ale možné jen zakazovat, je potřeba říci kde, co a jak lze dělat. Přicházejí stále nové formy turistiky, před kterými nemůžeme zavírat oči. Stejné to bylo s bouřlivou diskusí kolem cykloturistiky, zda sem vůbec patří. Samozřejmě že patří. Je ale potřeba vytvořit hustou síť cyklostezek a pak cyklistům vysvětlovat, že se mají držet na nich. Skialpinismus je také fenomén, který táhne lidi. Dobře víme, že část veřejnosti jej stejně provozuje, tak je lepší říci, kde a za jakých podmínek. Můžeme vyznačit místa, kde to ničemu neuškodí, a uchránit tak oblasti, kde by mohlo dojít k poškození, které by se dotýkalo podstaty národního parku.

Máte i letové řády paraglidingu, termíny pro slézání ledopádů.

Ano, protože nechceme, aby lidé létali všude. Má to nesmírný dopad na živočichy tam žijící.

Je pravda, že se do Krkonoš vrátili rysové?

Rys je tu určitě, z letošního roku máme desítky fotografií, na nichž je zachycen, a věříme, že zde zůstane natrvalo. Jeho návratu jsme se dočkali po více než dvou stech letech. Doufám, že dokáže žít i v tak turisticky zatížené lokalitě.

Vlk potřebuje daleko větší rozlohy, za noc přeběhne až 80 kilometrů, ale snad sem bude aspoň zabíhat z Lužic nebo z Polska, kde žije. Zaloví si a půjde dál.

AUTOR: Jarmila Jelínková