zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

ISNO v Německu - Účelový svazek obcí Ravon musí za rok 2012 zaplatit TA Lauta kompenzaci 3,1 milionu Euro

21.10.2013
Odpady
Urbánní ekologie
ISNO v Německu - Účelový svazek obcí Ravon musí za rok 2012 zaplatit TA Lauta kompenzaci 3,1 milionu Euro

S ohledem na opakující se zájem obcí a dalších subjektů o nedávno uvedené příklady zkušeností s integrovaným systémem nakládání s odpady (ISNO) a na něj navázanými spalovnami v Německu, dáváme k dispozici podrobnější informace o konkrétním případu, a to formou citace od přímeho zdroje informace. Pod tímto článkem je také shrnující komentář ČAOH k možnému vývoji v ČR...

"Regionální odpadový svazek obcí Horní Lužice-Dolního Slezska (Ravon) musí za rok 2012 zaplatit jako kompenzaci za snížené dodávky odpadu 3,1 milionu EUR společnosti provozující spalovnu odpadů Thermische Abfallbehandlung Lauta GmbH & Co. oHG. To vyplývá z odpovědi saského ministerstva životního prostředí na Malou interpelaci poslankyně zemského sněmu Gisely Kallenbach ze strany Zelených. Částka je asi trojnásobná oproti roku 2011, kdy musel Ravon zaplatit kompenzaci ve výši 1,1 milionu EUR. O zamýšlené komunalizaci TA Lauta (EUWID 15/2012) vede účelový svazek zatím jednání s možnými komunálními partnery. Minulý týden jsme v Ravonu kvůli dovoleným nezastihli nikoho, kdo by nám sdělil stanovisko.

Důvodem placení kompenzací je podle dřívějších vyjádření předsedy Ravonu Michaela Hariga vývoj množství odpadu na území svazku. V roce 1996, kdy se provádělo výběrové řízení na projektové práce, stavbu a provoz zařízení, vznikalo na území svazku Ravon ještě přes 260.000 tun odpadu ročně. Prognóza množství odpadu v roce 1997 předpovídala - s přihlédnutím k další redukci vzniku odpadů a jejich vyššímu využití - na rok 2006 přibližně 163.000 tun odpadu. Přiměřeně tomu bylo zařízení uvedeno do provozu v roce 2004 s roční kapacitou kolem 225.000 tun. Ravon si na výkonu tohoto zařízení smluvně zajistil variabilní podíl 110.000 až 150.000 tun na 25 let. Dohoda obsahuje doložku bring or pay pro případ, že svazek množství nedodá nebo nebude moci dodat.

Přesně v tom je problém. Minimální množství 110.000 tun účelový svazek nedokáže dodat již roky, protože tolik odpadu již na území svazku vůbec nevzniká. Množství odpadu se snížilo takovou měrou, kterou nikdo nemohl předpovídat, napsal Harig minulý rok v písemné informaci. Účelový svazek bude moci stěží ještě dodávat více než 80.000 tun. Jako důvody uvádí Harig jednak změny zákonů, v jejichž důsledku je průmyslový odpad odstraňován čím dál více soukromými cestami. Zadruhé výrazně poklesl počet obyvatel na území svazku.

V důsledku tohoto vývoje se společníci TA Lauta - dodavatel energie Steag (25,1 %) a Vattenfall (74,5 %) - s účelovým svazkem dohodli, že v letech 2007 až 2011 musí Ravon dodat ročně 95.000 tun odpadu. Protože se množství odpadu v blízké budoucnosti pravděpodobně stěží zvýší, obrátil se svazek již v roce 2011 na majitele, aby dohodu prodloužili. Vatenfall a Steag však takové prodloužení odmítli. Od začátku roku 2012 tedy musí účelový svazek zase dodávat nejméně 110.000 tun - nebo právě zaplatit příslušně vyšší kompenzaci v důsledku doložky bring or pay, tak mohla vzniknout podstatně vyšší platba vyrovnání za rok 2012 ve srovnání s rokem 2011.

Dlouhá doba platnosti smlouvy o spalování odpadu s TA Lauta situaci svazku ještě znesnadňuje. Neboť smlouva uzavřená v roce 2004 platí až do roku 2029, tedy ještě dobrých 16 let. Z toho důvodu Ravon uvažuje, že zařízení raději hned kompletně převezme, než aby dále platil kompenzace. Slyšeli jsme, že Vatenfall a Steag jsou takové komunalizaci TA Lauta otevřeni. Účelový svazek k tomu nyní nechává provést právní, ekonomické a technické analýzy, říká zemské ministerstvo životního prostředí ve své odpovědi. Z aktuální písemné informace svazku vyplývá, že vedle ekonomické proveditelnosti se zkoumá zejména komunální a obecní právo, provádí se technické úvahy a simulace budoucího množství odpadu. Podle vyjádření zemské vlády byly na zasedání svazku v polovině března prezentovány první výsledky. Další analýzy mají následovat.

Komunalizace TA Lauta přichází ale pro Ravon v úvahu pouze, pokud se na ní budou podílet další obce. Komunalizace bude možná jen při zajištěném minimálním vytížení kapacity odpady z obcí, píše ředitel provozu TA Lauta Hartmut Jäger v písemné informaci účelového svazku Ravon z března tohoto roku. V současné době mají být vedena jednání s dalšími komunálními aktéry. Které územně-správní celky by se mohly na TA Lauta ještě podílet, není v současné době známo. Podle Jägra bylo domluveno, že vše bude uchováno v tajnosti, dokud nebudou předloženy konkrétní výsledky."

Zdroj: Euwid

Problémy s ISNO v Německu, hrozí totéž v ČR?

Tento komentář na konkrétním příkladu srovnává aktuální vývoj v ČR s již delší dobu probíhající poměrně problematickou situací s ISNO v Německu.

Situace v ČR

Integrovaný systém nakládání s odpady (ISNO) je již několik let určitými zájmovými skupinami prosazovaná strategie, jejímž základním principem je posílení centralizovaného řízení toků odpadů v jednotlivých regionech v České republice.

Některé kraje a obce tuto strategii odmítají s ohledem na její nepotřebnost a mnohá především ekonomická rizika (více zde). Jiné kraje ji ve spolupráci se silně zainteresovanými subjekty aktivně prosazují a snaží se pro tuto myšlenku postupně získat jednotlivé obce, na kterých strategie ISNO stojí zejména, a to formou dlouhodobých smluv nebo založením společné firmy (komunální akciové společnosti) se závazkem pro obce předat na dlouhou dobu své odpady (vodohospodářský model).

Snahy o prosazení ISNO jsou často účelově zdůvodňovány potřebou plnění cílů EU, se kterými však ČR doposud v odpadovém hospodářství neměla problém. ČR je v mnoha ukazatelích nakládání s odpady na vysokých příčkách v rámci EU a nemáme se tedy za co stydět (více zde).

ISNO, zdražení

Podstata ISNO v aktuálním českém modelu reálně slouží zejména k dlouhodobému nasměrování odpadů do plánovaných nových spaloven, jejichž investoři potřebují nejméně na 20-30 let životnosti těchto zařízení mít co pálit, a to v řádech stovek tisíců tun odpadu. Většinově panuje shoda na tom, že spalovny jsou environmentálně bezpečná zařízení. Zároveň je však bez diskuze, že spalovny jsou prakticky nejdražším řešením, jak naložit s odpady. V EU si větší počet spaloven mohou dovolit jen ty nejbohatší státy a vyšší platby občanů a firem za služby odpadového hospodářství tomu také odpovídají. Z tohoto důvodu jsme i v ČR v posledních měsících zaznamenali silný tlak na změnu odpadové legislativy, která měla vést k zásadnímu zdražení služeb pro občany a pravděpodobně i pro firmy. Jako nástroj bylo zvoleno zdražení skládkovacího poplatku (v první fázi o 100%). Cíl nebyl svými prosazovateli většinou ani příliš zakrýván, cílem je vytvoření prostředků a motivace pro výstavbu nových spaloven v ČR. Po proběhlých diskuzích se pak v médiích často objevovalo srovnání této cesty s již v ČR dobře známou situací kolem fotovoltaiky, kde byla rovněž legislativa pod tlakem lobby upravena přesně dle potřeb určité zájmové skupiny a doplatili na to občané. Bohužel ještě poměrně dlouhou dobu pravděpodobně doplácet budou.

Znaky a rizika ISNO v ČR

Předně uveďme, že již nyní se mohou obce, pokud to však samy uznají za vhodné, dobrovolně sdružit a stanovit si bez externích doporučení své vlastní a pro ně výhodné podmínky svého lokálního sdružení (kulturní, sportovní, sociální, vzdělávací apod.). Toto je již stávající a samozřejmá možnost obcí a je to zcela v pořádku, pokud toto sdružování vzniká tzv. odspodu, postupně a dobrovolně ze strany zainteresovaných obcí, bez účelových tlaků a je-li pro obce skutečně něčím přínosné.

V ČR jsou však obce v některých krajích v poslední době ve velké míře tlačeny do svazků ISNO (resp. RSO - regionální sdružení obcí). Tyto svazky jsou zřizovány cestou shora, pomocí speciálních doporučujících drahých studií, profesionálních PR brožur, opakujících se přesvědčujících monotématických seminářů, kde je věc podávána jednostranně, bez objektivního upozornění na zcela reálná podstatná rizika této diskutabilní cesty. Přemýšliví starostové však již pátrají sami a stále více se zajímají o reálné informace k této nyní tak silně prosazované, ale ekonomicky riskantní cestě (příklady zde: KV, Pard) . Po zjištění souvisejících informací se starostově většinou staví k podobným záměrům dosti rezervovaně.

  • Strategie ISNO prosazuje zákonem definované sdružování obcí do větších svazků v rámci jednotlivých regionů (krajů), pokud možno až na úroveň většiny obcí v kraji (návrhy z roku 2009 - 2012). Tento návrh logicky ve své podstatě omezuje dosavadní samostatnost jednotlivých obcí v rozhodování o svém odpadovém hospodářství a jeho cenách. Například vybírat si v čase výhodné dodavatele, technologie, rozsah služeb, jejich kvalitu a v případě nespokojenosti, či změny podmínek, ji svým rozhodnutím operativně změnit (podobně jako německý příklad, viz níže).
  • Zřejmým rizikem je tedy svázání dosavadního volného tržního prostředí a odpadových toků velmi dlouhými smluvními vztahy s dosti diskutabilní výhodností, často i s ne zcela známou cenou (podobně jako německý příklad, viz výše) a se závazky "dodej dané množství odpadu nebo zaplať za nedodání".
  • V případě legislativního prosazení ISNO, či zavedení ISNO "shora" hrozí, že jednotlivé obce, pokud by chtěly dále disponovat svojí samostatnou rozhodovací pravomocí ve věci zajištění služeb nakládání s odpady a nechtěly by toto své právo centralizovat na úroveň regionálního sdružení, kde jejich hlas bude pouze jeden z mnoha, budou znevýhodňovány oproti obcím, jež se sdruží do ISNO.
  • Snahy o kontrolované řízení toků odpadů prostřednictvím dlouhodobých smluv, přechodem vlastnictví odpadů na svazek ve spojení s neznalosti ceny samotné na dobu smluvního vztahu.
  • Omezení možnosti podnikání a ovlivňování otevřené konkurenční soutěže s cílem smluvně zajistit velké množství odpadů na velmi dlouhou dobu do nových spaloven komunálních odpadů (podobně jako německý příklad, viz výše).
  • EU se k novým spalovnám v podmínkách ČR staví už nějakou dobu dosti zdrženlivě (zatím žádná nezískala dotační podporu).
  • Bude-li na dotčeném území většina odpadů prostřednictvím ISNO směrována do spalovny, pravděpodobně se velmi sníží počet dalších zařízení, která nakládají s odpady jiným způsobem, např. třídění, materiálové využití, úprava odpadů, apod. Stav sektoru se na dlouhou dobu zakonzervuje a nebude se technologicky rozvíjet, nebude k tomu důvod. Tím dojde k významnému potlačení nových technologií zpracování odpadů, jež v době života spalovny (30 a více let) jistě přijdou.
  • Sníží se logicky i množství firem nabízejících v tomto sektoru své služby. V kombinaci s nákladností spaloven je tak riziko postupného navýšení ceny služeb a tedy i plateb za městské a obecní systémy svozu a zpracování odpadů pro samotné občany a firmy ve střednědobém výhledu téměř nevyhnutelné (podobně jako německý příklad, viz výše).
  • Zcela reálné a v jiných státech již vyzkoušené je riziko postupného snížení výhřevnosti (vytříděním plastů, papíru, bioodpadu) a množství vznikajícího směsného komunálního odpadu, který je možno směřovat do spalovny. Potřeba velkého množství odpadů do spaloven pak velmi úzce souvisí s tlakem na snížení třídění a recyklace odpadů. S tímto dosti negativním následkem stávajícího velkého množství spaloven v Evropě se již na strategické úrovni vážně zabývá Brusel (např. usnesení EP ze dne 24.5.2012 - zákaz spalování recyklovatelných a biologicky rozložitelných kompostovatelných odpadů v roce 2020, na což plány na prosazení ISNO neberou ohled a naopak ve zpracovaných studiích překládají trvalý každoroční nárůst produkce odpadů).

Situace v EU

Je obecně známo, že bohaté státy Evropské unie disponují větším počtem spaloven komunálních odpadů. Ne již tak známé jsou informace o tom, že tyto státy jako Německo, Švédsko a další vyvíjejí značnou snahu o zajištění přísunu paliva - odpadů z okolních zemí např. z velmi blízké České republiky, ale i z Anglie či Itálie. Důvodem je skutečnost, že jejich spalovací kapacity jsou výrazně vyšší než produkce komunálních odpadů, se kterou výhledy investičních projektů spaloven počítaly.

Zdroj: ČAOH (www.caoh.cz)

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí