Centrum výstrahy zbraní hromadného ničení

Centrum je součástí 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Plní odborné úkoly související se sledováním a vyhodnocováním informací v oblasti radiační, chemické a biologické ochrany.

Úvod

O lidech se říká, že v určitém věku dozrávají. O vojenském útvaru, který slaví čtyřicáté narozeniny, se to dá říci také. V průběhu existence se změnil jeho název a číslo, měnil se nadřízený stupeň i velitelé. Útvar byl součástí různých organizačních celků a za tu dobu se v něm vystřídaly nejméně tři generace vojáků z povolání. Avšak to, čemu se latinsky vznešeně říká esprit decorps, a neméně pěkně česky stavovské sebevědomí a jednotný duch, stále trvá. Za čtyřicet let svého trvání si útvar vydobyl své stálé místo ve struktuře armády a dostal se dokonce i do legislativních dokumentů jako nedílná součást krizového řízení a obrany České republiky. Po době reorganizačních změn, které probíhaly v Armádě České republiky v průběhu devadesátých let minulého století dnes už nikdo nepochybuje o poslání a místu 314. centra výstrahy ZHN. Začátky činnosti útvaru nebyly vždy snadné. K dnešku vedla cesta plná úskalí a často i nepochopení, která bylo nutno překonávat. Tato publikace chce vzdát hold všem těm, kteří se podíleli na budování našeho útvaru v průběhu jeho existence a přispěli tak svojí poctivou prací, kterou měli a mají upřímně rádi, k dosažení dnešního stavu.

Statut útvaru je v současné době definován takto:

314. centrum výstrahy ZHN je administrativně podřízeno veliteli 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany a operačně je zařazeno do Stálého operačního centra Ministerstva obrany, případně Ústředního krizového štábu České republiky. Odborně je řízeno náčelníkem chemického vojska Armády České republiky. Je koncepčním a normativním pracovištěm s celoarmádní působností v oblasti monitorování radiační, chemické a biologické situace, které zabezpečuje:

1. Odborné řízení systému monitorování radiační, chemické a biologické situace, radiačního, chemického a biologického průzkumu, dozimetrické a chemické kontroly na území České republiky a v prostorech operací AČR v zahraničí a realizaci standardizační dohody STANAG 2103 (ATP-45) v Armádě České republiky.

2. Řízení radiační monitorovací sítě Armády České republiky působící v míru ve prospěch Celostátní radiační monitorovací sítě České republiky. Legislativně je tato role stanovena v zákoně č. 18/1997 Sb. (atomový zákon), ve vyhlášce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o organizaci a provozu celostátní monitorovací sítě č. 319/2003 Sb.
a rezortním nařízením náčelníka Generálního štábu Armády České republiky č. 13/2005, podle něhož plní funkci Ústředí radiační monitorovací sítě Armády České republiky. Při vyhlášení stavu ohrožení státu/válečného stavu přebírá centrum od Ministerstva vnitra úkoly ústředního koordinačního orgánu v oblasti monitorování a výstrahy.

3. Shromažďování a analýzu nejnovějších informací o zbraních hromadného ničení, jaderných energetických zařízeních, objektech provozujících nebo skladujících nebezpečné průmyslové látky a navrhování příslušných technických, organizačních a metodických opatření ochrany proti zbraním hromadného ničení a ochrany proti následkům radiačních a chemických havárií. Podílí se na vědecké a vědeckotechnické činnosti v rámci chemického vojska. Pro potřeby chemického vojska plní funkci informačního střediska. Zabezpečuje interní normativní akty chemického vojska jako řídící a koordinační prvek. V oblasti standardizace zabezpečuje ratifikaci a implementaci norem NATO, které se týkají ochrany proti zbraním hromadného ničení.

Historie útvaru

První příslušníci chemického vojska vstoupili do míst, kde se dnes nachází 314. centrum výstrahy ZHN, v roce 1967. Útvar byl zřízen výnosem ministra národní obrany čj. 010165-GŠ-OMS ze dne 1. září 1967 pod názvem Radiační středisko Ministerstva národní obrany s krycím číslem vojenský útvar 6806 se sídlem v obci Hostivice - Břve.

Vznik zvláštního, v té době naprosto nového typu útvaru chemického vojska byl podmíněn nutností reagovat na hrozbu, že studená válka přeroste ve válku jadernou a chemickou. K původním jaderným mocnostem Spojeným státům, Velké Británii a Sovětskému svazu přibyly na počátku šedesátých let minulého století Francie a Čína. Na obou stranách tehdejších mocenských uskupení se hledaly cesty k optimálním ochranným opatřením.

Československo bylo jedním z prvních států, které na tuto hrozbu reagovaly. Začala se tvořit teritoriální radiační hlásná síť, která měla získávat informace o jaderných výbuších uskutečněných na území státu a vojsková radiační hlásná síť, která měla zabezpečovat útvary armády nacházející se kdekoli. Ukázalo se, že je nezbytné takto získané údaje o použití jaderných a chemických zbraní shromažďovat, analyzovat a zpracovávat pro potřeby operačních štábů, generálního štábu a vrcholných civilních orgánů. K plnění tohoto úkolu byla proto u velitelství vojenských okruhů a armád vytvořena radiační střediska. Celý systém završovalo radiační středisko podřízené přímo Generálnímu štábu.

Původní název Radiační středisko měl vyjadřovat, že se útvar bude zabývat především následky použití jaderných zbraní. Úkolem vybudovat nový útvar, který v té době neměl v armádě obdoby, bylo pověřeno Velitelství chemického vojska Ministerstva národní obrany, jmenovitě jeho příslušník plk. Ing. Stanislav Florián, který byl současně ustanoven do funkce náčelníka Radiačního střediska.

V místech dnešního centra původně bylo palebné postavení baterie protiletadlového dělostřelectva, které tyto objekty opustilo po přezbrojení na rakety země-vzduch. Chemickému vojsku byly přiděleny objekty, které byly budovány pro zcela jiné účely než ty, které by vyhovovaly chemickému vojsku. Z toho je jasné, že bylo nutno budovy i prostory kasáren přizpůsobit tak, aby v nich mohlo pracovat Radiační středisko.

První nové objekty střediska se začaly budovat v květnu 1967. Výstavba se soustředila na oblasti, které umožňovaly zahájit odbornou činnost od 1. prosince téhož roku. Tento den se pak po řadu let slavil jako výroční den založení útvaru.

V období let 1967 až 1977 docházelo k častým změnám v personálním složení útvaru. V té době se zde vystřídalo téměř padesát lidí. Jednou z příčin velké fluktuace byly změny politického klimatu po roce 1968. I přes obtíže v personální oblasti se v krátké době podařilo základní prostory útvaru dobudovat a síly usměrnit na výstavbu podzemního chráněného objektu. Na jeho stavbě se podíleli všichni příslušníci útvaru bez rozdílu funkce a hodnosti. Po odborné stránce zabezpečovala výstavbu litoměřická ženijní brigáda. Náročnost budování útvaru nového typu vynikne, když si uvědomíme, že Radiační středisko vznikalo v prostorách bývalé protiletadlové baterie, která měla jen nouzové dřevěné baráky a logistické zázemí zde zcela chybělo.

Nejnáročnějším úkolem byla výstavba chráněného podzemního objektu. Jeho stavba byla zahájena na jaře roku 1972. Základy tvořily prefabrikované díly pro ženijní objekty. Základní práce dokončili ženisté z Litoměřic v roce 1973. Od té doby už veškerou další výstavbu a dokončovací práce včetně instalace vzduchotechniky, vodovodu, kanalizace elektrických a spojovacích obvodů vykonávali příslušníci střediska - většinou důstojníci a praporčíci, protože útvar měl pouze čtyři vojáky v základní službě. Výstavba objektu byla dokončena v roce 1978. Od té doby je v nepřetržitém provozu a lze bez nadsázky říci, že je chloubou útvaru.

Odborná činnost byla v té době přednostně zaměřena na tvorbu nových vojenských předpisů, které byly základem pro práci teritoriální a vojskové hlásné radiační sítě. Na prvním místě je třeba zmínit předpisy a služební pomůckyZjišťování a vyhodnocování pozemní radiační situace(Oper-51-5), Činnost krajských radiačních skupin teritoriální radiační hlásné sítě (Chem-2-6), Činnost okresních radiačních skupin teritoriální radiační hlásné sítě (Chem2-7) a Činnost radiačních středisek a výpočetních analytických skupin (Chem-51-6). Radiační střediska byla tehdy vybavena prvním počítačem chemického vojska, který nesl typové označení EV-1. Radiační středisko Ministerstva národní obrany zpracovalo technický popis a předpis k jeho použití.

Čtěte dále na: http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=9473

ZDROJ: http://www.acr.army.cz/, kráceno