zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Finsko: Udržení tradičního zemědělství (rodinné farmy) - základ protekce krajinného rázu země

10.12.2013
Zemědělství
Finsko: Udržení tradičního zemědělství (rodinné farmy) - základ protekce krajinného rázu země

Podíl zemědělství na tvorbě HDP činil v roce 2011 pouhých 0,7%. Hlavními zemědělskými produkty jsou maso, mléko, vejce, obilí a brambory.

Na půdě EU Finsko prosazuje diferencovaný přístup k členským zemím s ohledem na půdní a klimatické podmínky. Bonita zemědělské půdy je nízká a k udržení zemědělství jsou potřeba masivní dotace. Finsko si vyjednalo výjimku a podporuje zemědělce z vlastních zdrojů.

Kultivované, orné plochy ve Finsku ubývá. V roce 2000 činila rozloha 79 783 ha o 10 let později již 64 050 ha. Největší obdělávanou plochu spravují malé firmy (10-30 ha), nejmenší farmy o rozloze 100 ha a výše.

Od roku 2000 do roku 2011 ubylo přes 15 tisíc farem. Ve Finsku dochází k postupnému snižování počtu farem již čtyři desetiletí. V roce 1960 bylo ve Finsku 331 000 farem, o deset let později tento počet klesl na 297 000. V roce 1990 činil počet farem již jen 129 000. Tento trend pokračoval dále po vstupu Finska do EU. Od roku 1995 do roku 2000 došlo ke snížení o dalších 44 % a v roce 2008 bylo ve Finsku již jen 65 802 farem, což bylo o zhruba 1100 farem méně než v roce 2007. Snižuje se počet farem s malou rozlohou orné půdy a naopak přibývá farem o rozloze přes 200 hektarů. Průměrná hektarová výměra finské farmy v roce 2008 činila 35 ha (oproti 34,4 ha v roce 2007), zatímco v roce 1990 byl průměr pouze 10 ha. Průměrná plocha orné půdy farem byla 37,4 ha v roce 2011

Finské zemědělství je do značné míry závislé na finanční podpoře z fondů EU. V roce 2010 získalo Finsko 767 mil. EUR, domácí podpora činila 1,139 mil. EUR. Finsko trvá na tom, aby CAP rozlišovala mezi zeměmi na jihu a severu Evropy. Přes trvalé změny klimatu není Finsko schopné zajistit soběstačnost v produkci zeleniny a ovoce, i když se situace zlepšila v důsledku rozvoje hortikulturního pěstování zeleniny.

Problémem tradičního zemědělství je - přes masivní subvence - pokles kupní síly zemědělců. Nominální i reálné příjmy poklesly zhruba 40, rep. 50% (základ roku 1990).

V roce 2011 bylo registrováno 914 tisíc kusů hovězího dobytka a jeho počet každoročně mírně klesá. Zároveň klesá počet prasat, v roce 2008 bylo registrováno 1 381 tisíc kusů, v roce 2011 jen 1335 tisíc kusů. Zajímavým údajem je velikost sobích stád, od roku 1930 se počet zvířat prakticky nezměnil a osciluje kolem 200 tisíc. (V roce 2011 byl počet 196 tisíc kusů). Nosných slepic bylo cca 4 milióny kusů. (2011 4050 tisíc kusů). Jejich počet je ustálený, protože je nejoblíběnějším masem na stolech finských strávníků.

Hlavní obilninou pěstovanou ve Finsku je ječmen (1 514 mil. kg, výnos 3 510 kg/ha), který se používá jako krmivo. Druhou nejvíce pěstovanou plodinou je oves (1 043 mil. kg, výnos 3 390 kg/ha), následuje pšenice (975 mil. kg, výnos 3 850 kg/ha), brambory (673 mil. kg, výnos 27 580 kg/ha), cukrová řepa (676 mil. kg, výnos 48 010 kg/ha) a žito (78 mil. kg, výnos 2 910kg/ha).

Finsko bylo v roce 2011 soběstačné ve výrobě cereálií (123 %), tekutých mléčných výrobků (95 %), mléčných výrobků obsahující tuky (109%) , vepřového masa (103%), kuřecího (103%), vajec (116%). Naopak musí dovážet cca 74% a 15% spotřeby cukru, resp. hovězího masa. Pohled na dlouhodobý vývoj soběstačnosti ukazuje, že Finsko bylo téměř nezávislé na dovozu cukru v roce 1990 (91%). Rovněž klesá výroba mléka (jako důsledek SZP), když v roce 1980 mělo cca 30% nadbytku mléka a v roce 2002 ještě 15%. Podle informace Ministerstva zemědělství jsou finští farmáři nespokojeni s prováděním SZP v oblasti mléčných kvót a politikou tvorby tržních cen.

Finsko vidí v udržení tradičního zemědělství (rodinné farmy) základ protekce krajinného rázu země a obhajuje koncept zdravých potravin v celé šíři řetězce. Finské potraviny jsou zdravé, výrobci berou ohled na spotřebitele se sníženou imunitou a trávícími potížemi.

Významným zemědělským podsektorem je pěstování zeleniny a květin ve sklenících, které jsou vytápěné z městských zdrojů. Finský spotřebitel tak dostává celoročně na stůl čerstvou zeleninu (převážně rajčata, okurky a kořenovou zeleninu), ovšem v cenách, které vysoce překračují ceny dovážených produktů.

ZDROJ: businessinfo.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
28
11. 2017
28.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
14
11. 2020
14.11.2020 - Seminář, školení
Hradec Králové,
Hotel Tereziánský dvůr
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí