zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Suroviny a energetika Bosny a Hercegoviny

14.02.2014
Energie
Geologie
Suroviny a energetika Bosny a Hercegoviny

Na území BaH se nacházejí hospodářsky významná ložiska železa, manganu, niklu, kobaltu, chromu, olova, zinku, antimonu a bauxitu. Těžební a zpracovatelské kapacity se nacházejí v okolí Zenice, Mostaru, Jajce, Banja Luky a především Tuzly, kde se těží rovněž kamenná sůl, kamenné uhlí a vysokoprocentní vápenec pro výrobu stavebních hmot. Zpracovatelské závody, z nichž největší jsou Unis Pobjeda v Goražde, Krajinametal v Bihači a FEAL Široki Brijeg, vyrábí hliníkové profily, ocelové dráty, jeřáby, nářadí, válcované plechy a hutní druhovýrobky. Pozitivní vývoj v klíčových světových ekonomikách z poslední doby se podle ekonomických analytiků odrazí v BaH právě na hutnickém a kovozpracovatelském průmyslu, které patří v BaH k nejdůležitějším.

Charakteristika energetické situace v Bosně a Hercegovině z hlediska zdrojů a spotřeby:

Ropa a plyn:

V letech 1963 až 1991 probíhaly v BaH rozsáhlé ropné a geologické průzkumy zejména prostřednictvím sarajevské společnosti Energoinvest, záhřebské INA-Naftaplin a zahraničních společností AMOCO, EXLOG, GECO, ECL a jiných. Na základě současně známé úrovně výsledků těchto průzkumů, se v oblasti severovýchodní Bosny odhadují zásoby surové ropy na 355 milionů barelů, což odpovídá cca 50 milionům tun. Tyto výsledky odůvodňují další průzkumy v budoucnu, neboť existují reálné možnosti nalezení bohatých ropných ložisek. S ohledem na nedostatek finančních prostředků těžba ropy v současné době prakticky neexistuje a BaH je téměř stoprocentně závislá na dovozu ropy, která se zpracovává ve dvou rafinériích na území Republiky srbské: palivářská rafinérie Oil Refinery Bosanski Brod (severní hranice s Chorvatskem) a olejářská rafinérie Lube Refinery Modriča (východně cca 40 km od Bosanského Brodu).

Obě společnosti, společně s distribuční společností "Petrol", Banja Luka, byly v únoru 2008 privatizovány ruskou společností "Zarubežněft" resp. její dceřinou společností "Neftegazinkor", která se stala majoritním akcionářem všech tří společností.

V rafinérii v Bosanském Brodu jsou v provozu 2 technologické linky s max. možnou kapacitou zpracování 4 320 000 tun ropy/ročně (stará linka 1 320 000 tun/ročně s minimálním provozem, nová linka s kapacitou 3 000 000 tun/ročně byla uvedena do provozu v roce 1991). Současná kapacita, po rekonstrukci olejářské rafinérie Lube Refinery Modriča, která byla provedena již ruským vlastníkem ihned po privatizaci, je 60 000 tun olejového destilátu, z něhož se vyrábí kolem 45 000 tun základních řad motorových olejů včetně maziv a 15 000 tun tvrdého a měkkého parafínu. Olejářská rafinérie Lube Refinery Modriča má maximální výrobní kapacitu až 150 000 tun olejů a maziv.

Koncem února 2012 navštívilo vedení "Zaruběžněftu" společně s velvyslancem Ruské Federace v BaH Bocanem Harčenkem Předsedu Rady ministrů BaH Nikolu Špiriće a během pohovorů informovali o záměru této společnosti investovat do roku 2015 do sektoru zpracování ropy a ropných derivátů až 1 mld. EUR. Konečným cílem je do roku 2015 dosáhnout max. kapacity rafinérie a zpracovávat 4,2 mil. tun ropy/ročně. Nikola Špirić prohlásil, že ambice Zaruběžněftu budou mít plnou podporu vlády RS i Rady ministrů BaH.

V Chorvatsku (přístav Ploče v jižní Dalmácii) má bh společnost Terminali Federacije d.d., Sarajevo společnou bh/horvatskou dceřinou společnost na skladování a zpracování ropných produktů s max. kapacitou 80 000 m3 ropy/ročně. V současné době však běží spor o vlastnictví společnosti, využívaná kapacita terminálu je na minimální úrovni.

Celková spotřeba ropných výrobků v BaH se odhaduje na úrovni cca 1 500 000 tun a dovozy ropných derivátů jsou realizovány ze sousedních zemí Chorvatska, Srbska, Černé Hory a Maďarska. Nejvíce spotřeby jde na sektor dopravy (70 %), průmysl (12 %), domácnosti (10 %), zemědělství (8 %) a služby (2 %).

V tomto roce se předpokládá zpracování ropy na úrovni 1 200 000 tun, což je o 10 % více než v roce 2009. Spotřeba v RS bude na úrovni 630 000 tun, což bude plně kryto z rafinérie v Bosanském Brodu. Zbytek bude dodán do FBA a exportován především do sousedních zemí. V roce 2010 bylo v RS spotřebováno 650 000 tun ropných derivátů, z toho 455 000 tun z domácích zdrojů a 195 000 tun z dovozu. Dodávky do FBA představovaly 195 000 tun derivátů a vývoz činil 160 000 tun.

Bosna a Hercegovina nemá vlastní zdroje přírodního plynu. Zásobování tímto energentem je zcela závislé na dovozu. V současné době se plyn dováží z pouze jediného zdroje - Ruska, a to jedinou dopravní cestou - plynovodem na trase Ukrajina - Maďarsko - Srbsko (Šelak hraniční bod BaH poblíž města Zvornik). Tento jediný plynovod pokračuje ve směru Kladanj - Olovo - Sarajevo - Visoko - Kakanj - Zenica. Celková délka plynovodu je 194 km, jeho projektovaná kapacita je 10 mld. m3/ročně. Roční spotřeba přírodního plynu je na úrovni cca 316 mil. m3 (údaj r. 2007). Současná smluvně zajištěná pronajatá kapacita plynovodu pro potřeby BaH činí 750 mil. m3, odhad skutečných dovozů je na úrovni 300-500 mil. m3. Předpokládaná potřeba přírodního plynu v BaH v roce 2020 stoupne na úroveň až 1 407,3 m3, z toho 863 mil. m3 ve FBaH, 519 mil. m3 v RS a 25,2 mil. m3 v Distriktu Brčko.

Vláda BaH plánuje výstavbu nového plynovodu Bosanski Brod - Zenica v hodnotě cca 50 mil. EUR, kterým by došlo k napojení na plynovodní síť v Chorvatsku. Financování plynovodu je dohodnuto s EBRD. Mezi entitními vládami FBaH a RS existuje již delší dobu o výstavbě dohoda, podle níž by úsek Zenica - Doboj zabezpečila FBaH a úsek Doboj - Bosanski Brod včetně odbočky do Banja Luky RS. Z důvodu nedostatku finančních prostředků jsou však všechny projekty dočasně pozastaveny. Navíc existují určité náznaky, že RS má v úmyslu postavit vlastní plynovod tzv. "Projekt Sava" bez účasti FBaH, který předpokládá výstavbu plynovodu vedoucího od města Bosanski Novi na ch/rs hranici do města Zvodnil na sr/rs hranici. Tím by se plynovod zcela vyhnul území FBaH. Podle odborníků se jedná o velmi drahý a nerentabilní projekt, protože plynovod má vést údolím řeky Bosny, kde není rozvinutý průmysl a hustota osídlení nemůže zajistit dostatečnou spotřebu plynu. Vedení BH Gas má v úmyslu projednat s RS porovnání a ekonomickou rentabilitu obou projektů, aby bylo zcela jasné, který projekt je lepší a pro BaH potřebnější. Kromě ekonomických faktorů však v této otázce bude důležitý i vnitropolitický vývoj i zahraničně politické aspekty. "Projekt Sava" podle zdrojů z RS podporuje i společnost Gazprom.

Na rozdíl od některých zemí regionu BaH nedisponuje ani žádnými rezervními zásobníky plynu, které by v případě potřeby zabezpečily alespoň na krátkou dobu eventuální výpadky dodávek. Plánovala se výstavba zásobníků v oblasti města Tuzla u obce Tetina, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků byla výstavba zatím pozastavena. K výstavbě vlastního zásobníku není BaH tlačena ani SAD, neboť ta stanoví pouze povinné rezervy nafty a ropných derivátů nikoliv plynu.

Státní společnost BH Gas (hlavní distributor v zemi), ale uzavřela již počátkem léta 2009 s německým energetickým koncernem E.ON dohodu o zásobování plynu pro výjimečné situace. E.ON se zavázal plynule zásobovat veškeré potřeby BaH ze svých zásobníků v SRN a Evropě. Navíc dohoda garantuje ceny trhu, které jsou přizpůsobeny bh trhu.

BaH dluží Ruské Federaci za dodávky plynu kumulovaně od roku 1992-2005 celkem 104,8 mil. USD, který není přes několikaleté jednání s Ruskou Federací doposud uhrazen. S cílem postupně kumulovat finanční prostředky na splacení tohoto dluhu bylo rozhodnuto ve FBaH (bohužel nikoliv v RS) o zavedení zvláštní daně za m3 plynu, který bude určen pouze pro účel splacení tohoto dluhu.

Energetika:

Bosna a Hercegovina je soběstačná ve výrobě elektrické energie, která se v obou entitách vyrábí jak ve vodních, tak tepelných (výhradně uhelných elektrárnách).

V entitní Federaci Bosny a Hercegoviny je celková instalovaná kapacita energetických zdrojů 1 650 MGW. Roční výroba se pohybuje kolem 7 295 GWh, z toho 1545 GWh z vodních elektráren (Jablanica, Brabovica, Salakovac a malých vodních elektráren) a 5 750 GWh z elektráren termálních (Tuzla 49 % a Kakanj 30 %). Domácí spotřeba činila v roce 2008 4 827 GWh, zbytek se vyváží.

V entitní Republice srbské je instalovaný výkon vodních a tepelných elektráren (včetně 50% podílu z elektrárny Dubrovník v Chorvatsku, na níž se polovinou podílí společnost Elektroprivreda Republike Srpske) cca 1 220 MGW z toho 735 MGW tvoří vodní a zbytek 485 MGW tepelné elektrárny.

V BaH existují 3 výrobní a distribuční elektrárenské společnosti: ve FBaH Elektroprivreda BiH a Elekroprivreda HZHB (Elektroprivreda Hrvatske Zajednice Herceg-Bosne) a v RS je to Elektroprivreda RS. Společnosti jsou nezávislé, odpovídají za zásobování elektrickou energií zejména do svých entitních sítí. Všechny společnosti jsou ve vlastnictví entit. Elektroprivreda BiH a Elelkroprivreda RS jsou čistými vývozci elektrické energie.

Přenosová soustava vysokého napětí je spravována společností "Elektroprenos" (Transco), Banja Luka, což je obdoba české společnosti ČEPS, a.s. pro řízení přenosu elektrické energie. V posledním období se společnost stala zdrojem politických sporů ohledně jejího vedení a účtování různých cen zákazníkům do entit a Distriktu Brčko. V důsledku těchto třenic byly v minulém roce dokonce zablokovány některé účty a určitou dobu neprobíhaly plánované investiční akce. Začátkem tohoto roku však došlo k politické dohodě a následnému odblokování těchto účtů, takže Elektroprenos začíná opět normálně fungovat.

Začátkem ledna 2012 byl premiérem Vlády FBaH Mujezinovićem představen tzv. "Strategický plán rozvoje energetického sektoru FBaH", který v příštích letech předpokládá výstavbu 6 termoelektráren, 6 větrných elektráren, 13 velkých a 25 malých hydroelektráren na řekách Neretva, Sana, Vrbas, Bosna a Bioštica v celkové hodnotě 10 mld. KM (5 mld. EUR). Elektroprivreda BiH, Sarajevo investovala jen v předloňském roce 16 mil. KM (8 mil. EUR) do projektové dokumentace na výstavbu 6 elektráren z toho 3 HE Vranduk, Ustikolina a Unac a 3 TE Tuzla, Kakanj a Bugojno. Ve FBA se 80 % elektřiny vyrábí s termoelektráren a 20 % z hydroelektráren. Strategický plán předpokládá rovněž vytvoření obřího domácího energetického koncernu, jehož základ budou tvořit velké energetické společnosti jako je Elektroprivreda, Energoinvest a Hidrogradnja. Tento koncern bude pověřen výstavbou hydroelektráren, zatímco pro výstavbu termoelektráren budou k investicím přizvání zahraniční investoři na základě vypsaných mezinárodních tendrů.

Dne 16. května 2007 podepsala v Gacku (RS) společnost ČEZ a.s. dohodu s Elektroprivredou RS o zahraniční investici české firmy na úrovni 1,4 mld. EUR do výstavby nové moderní tepelné elektrárny Gacko II. o plánovaném výkonu 600-700 MW, dále do rekonstrukce stávající tepelné elektrárny Gacko I. v téže lokalitě a rozvoje přilehlého uhelného dolu. S ohledem na nedodržení podmínek původní smlouvy ze strany srbského partnera došlo ke sporu, který v současné době řeší mezinárodní arbitráž ve Vídni, jehož závěr je očekáván do konce letošního roku.

Od 1. 1. 2010 společnosti Elektroprivreda, Sarajevo integrovala 7 bh dolů a stala se tak největším podnikem v BaH s celkovým počtem 16 000 zaměstnanců, z toho je 12 000 horníků. V příštích letech má dojít k rychlé a efektivní modernizaci těchto dolů a zlepšení podmínek práce v nich. Do převzatých dolů se totiž neinvestovalo desítky let. Proto Vláda FBaH hodlá v příštích 5-10 letech proinvestovat více peněz, než do nich bylo vloženo za posledních 30 let. Musí rovněž dojít k razantnímu snížení zaměstnanců z 12 000 na 8 000 během příštích 2-3 letech.

Dne 4. 12. 2006 podepsali premiér Republiky srbské a generální ředitel ČEZ a.s. Společné prohlášení o investici, na základě kterého by ČEZ měly v příštích pěti letech investovat celkem 1,5 mld. EUR do rekonstrukce stávající tepelné elektrárny (TE) Gacko a do výstavby nové TE Gacko IIs instalovaným výkonem 660 MW.

ČEZ měl na základě těchto podepsaných dohod s bosensko-srbskou státní energetickou společností NERS investovat do modernizace elektrárny v Gacku a do výstavby nového zdroje o výkonu 660 MW. Část peněz měla jít i na otevření nového povrchového dolu. Nová elektrárna se měla začít stavět, jenže konečné rozhodnutí o termínu výstavby se kvůli sporům mezi oběma partnery neustále odkládalo. Spory vyústily v květnu 2009, kdy společnost ČEZ podala návrh u Mezinárodní obchodní komory návrh na arbitrážní řízení proti svým partnerům. ČEZ v lednu oznámila, s ohledem na neustálé překážky a obstrukce bh partnerů, jejichž neplnění bránilo a oddalovalo zahájení realizace projektu, že využívá své opce ve smlouvě a prodává svůj podíl (51 %) ve společném podniku NERS místním partnerům, společnostem ERS a RITE Gacko. Společnost NERS však na návrh ČEZu nepřistoupila, a proto ČEZ podal návrh na arbitrážní řízení u Mezinárodní obchodní komory ve Vídni, které se vede již několik posledních let, zatím bez konečného závěru.

ZDROJ: Businessinfo.cz, kráceno

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí