Martin Hájek: Letošní rok bude pro teplárenství klíčový

"Kdybych byl věřící, modlil bych se, aby sázka na investice do teplárenství vyšla, takto alespoň držím palce. Zelené brožurky plné knížecích rad zahřejí lidi leda tak v kamnech," říká v rozhovoru Martin Hájek.

Dvacátý ročník konference pořádané Teplárenským sdružením mění koncepci i tvář. Nově pod názvem Dny teplárenství a energetiky bude ve dnech 23. až 25 dubna v Hradci Králové hostit odborníky z České republiky, Polska, Německa a Slovenska. Podle pořadatele je letošní rok klíčový pro stanovení směru vývoje evropského teplárenství.

O čem se bude na akci hovořit a jaká se rýsuje budoucnost českého, ale i evropského teplárenství? O tom jsme hovořili s Martinem Hájkem, ředitelem Teplárenského sdružení České republiky.

OTÁZKA: Nač se mohou účastníci konference těšit a proč jste se rozhodli pro změnu koncepce a názvu akce?

Dvacátý ročník přinese řadu novinek, inovací a rozšíření témat o další obory související s teplárenstvím. Už delší dobu jsme cítili potřebu konferenci inovovat. Měli jsme za to, že jsme se postupně uzavřeli pro úzkou skupinu odborníků z tepláren. Proto jsme se rozhodli rozšířit akci na další obory související s teplárenstvím.

Konference bude pro návštěvníky prostorem pro výměnu zkušeností a poznatků jak v tuzemském, tak v středoevropském měřítku.

OTÁZKA: Hovoříme o českém teplárenství. V jakém stavu jsou dnes tepelné sítě, kterými teplárny dodávají teplo téměř pro 1,5 milionu domácností?

Stav tepelných sítí je v ČR velmi různorodý, máme oblasti se špičkovými parametry, ale také ve velmi špatném stavu. Postupně se daří nahrazovat parní sítě horkovodními, což přináší lepší regulovatelnost přenášeného výkonu a zásadně snižuje ztráty. Je to ale běh na dlouhou trať a pomoc státu byla doposud minimální.

Loni se poprvé, a v tomto programovacím období zřejmě také naposled, podařilo vypsat větší použitelnou výzvu právě na rekonstrukce tepelných sítí v rámci Operačního programu životní prostředí. Nově by měly být rekonstrukce dálkového vytápění podporovány z operačního programu PIK ministerstva průmyslu a obchodu, ale programové dokumenty ještě nejsou schválené, takže bych to nerad zakřikl.

OTÁZKA: Právě investice jsou pro teplárny zásadní, ať už plánované nebo ovlivněné nařízením EK. Kdyby prošly zpřísněné podmínky EK, s jakými náklady musí teplárny počítat?

Požadavky na snížení emisí je samozřejmě možné stupňovat donekonečna. Už dnešní jejich úroveň například na odsíření je za ekonomickým optimem, i když vezmeme v úvahu externí náklady emisí. Paradoxní je, že imisní limit na oxid siřičitý není dnes v ČR nikde překračován, přesto se požadavky stále stupňují.

Odhadujeme, že požadavek na snížení emisního limitu o 35 % oproti již velmi přísné hodnotě ve směrnici o průmyslových emisích by znamenal zdvojnásobení až ztrojnásobení nákladů na odsíření. Je nemožné, aby energetika v EU realizovala takové investice, a současně nabízela elektřinu a teplo za ceny srovnatelné se světem. I toto téma bude součástí konference Dny teplárenství a energetiky.

OTÁZKA: Vnímáte to jako diskriminaci teplárenství a týká se to především nás nebo i jiných států?

Diskriminace teplárenství určitě není pouze problém ČR, podobné je to na Slovensku i v dalších zemích. Do určité míry bych řekl, že se to týká hlavně východní Evropy, která se na teplárenství dívá jako na fenomén, který tu vždycky byl a není potřeba se mu věnovat.

Ukázkově se k teplárenství chovají v Dánsku. Příklad Švédska a Finska ukazuje, že teplárenství může fungovat v podmínkách volného trhu bez jakékoli podpory a regulace, pokud se mu neškodí. Sousední Německo se dnes snaží teplárenství masivně podporovat. Málo se ví, že Němci chtějí zvýšit podíl elektřiny vyrobené v kogeneraci na 25 % do roku 2020, a to samozřejmě bez rozvoje teplárenství a tepelných sítí určitě nepůjde.

OTÁZKA: Teplárenský trh čeká na stanovení podmínek veřejné podpory pro následujících šest let. Co by podle vás měla obsahovat?

Naprosto klíčové je, zda Komise připustí národní intervence do trhu s elektřinou pro klasické elektrárny. Řada zemí, včetně sousedního Německa, je plánuje, a pokud Komise umožní zavedení kapacitních mechanismů na národní úrovni ve větším než velmi omezeném a striktně kontrolovaném měřítku, stane se jednotný trh s elektřinou jednou provždy naprostou iluzí. To bude mít na energetiku zásadní dopad, protože základní pravidla hry budou úplně jiná.

Ingerence státu do energetiky bude téměř absolutní. Bude to mít i širší dopad, protože EU stojí a padá s jednotným vnitřním trhem. Pokud ho nedokáže ochránit, zpochybní základy smyslu svojí existence. Zejména menší státy EU by těžko mohly dlouhodobě fungovat ve společenství, které by nerespektovalo svá vlastní pravidla a vítězilo v něm právo silnějšího.

I kvůli těmto tématům chceme konferenci rozšířit na mezinárodní úroveň a hledat konsensus a řešení se státy, které vnímají jednotnou politiku EU stejně.

OTÁZKA: Podívejme se na řeč čísel. Kolik budou české teplárny muset pro splnění podmínek platných od roku 2016 investovat a z jakých to vezmou zdrojů?

V teplárenství odhadujeme nezbytné investice někde mezi 15 a 20 miliardami korun. Na takové investice určitě nebudou firmy mít z vlastních zdrojů, budou si muset půjčit. Část peněz pomohou pokrýt také dotace z evropských fondů.

OTÁZKA: Přes všechny tyto obtíže se stále najdou lidé, kteří v české teplárenství věří a investují do něj. Co je k tomu podle vás vede?

Tyto investice chápu jako sázku na to, že až dojdou dotační peníze, nakonec se nezbytně prosadí fyzikální realita a ekonomické principy. Kdybych byl věřící, modlil bych se, aby tato sázka na investice do teplárenství vyšla, takto jim alespoň držím palce.

AUTOR: Marcela Zimová