zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Technologický lobbing: Postrach domácího výzkumu

04.04.2014
Obecné
Technologický lobbing: Postrach domácího výzkumu

Před pár dny jsem se zúčastnil zajímavé konference na téma energetického využití odpadů. Problematika nesporně velmi aktuální, z řady příspěvků bylo cítit snahu přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti Česka v oblasti moderních lokálních zdrojů, vše v rámci zpřísňující se legislativy pro ochranu životního prostředí. Ukázalo se, že hybatelem většiny aktivit ze strany podnikatelského sektoru jsou v této branži zejména malé firmy. Potěšilo mě příkladné propojení akademického a průmyslového výzkumu, po kterém mnozí opakovaně volají. Při podrobnějších debatách s některými účastníky konference jsem si ale uvědomil, že v naší každodenní realitě narážejí praktické výstupy ze spolupráce základního, aplikovaného a průmyslového výzkumu na celou řadu překážek. V této souvislosti se mi vybavil vlastní zážitek z oblasti sice poněkud odlišné od energetického využití odpadů, ale s velmi podobným výsledkem.

Představte si, že je léto roku 2002, zrovna opadly velké povodně, sklady v mrazírnách jsou k prasknutí nacpané zamrazenými balíky knih a papírů z vytopených prostor všech možných institucí a vy máte v ruce progresivní technologii mikrovlnného vysoušení papírových materiálů, která je výrazně rychlejší než klasické sušení, a přitom není energeticky o nic náročnější. Ve výzkumné fázi projektu jste museli vyřešit řadu problémů, například jak se vypořádat s přítomností kovových částí v sušeném materiálu, což jsou třeba všudypřítomné kancelářské sponky. Všechno jste ale zvládli. Metodu sušení si patentujete, domluvíte se s firmou na výrobě poloprovozní sušárny, tu předvedete opakovaně odborníkům i novinářům a v rámci ověření provozu v ní vysušíte metráky knih. Vzhledem k obrovskému množství materiálu k sušení si naivně myslíte, že vaše nabídka účastnit se výběrových řízení v rámci státních zakázek na sušení bude přijata s otevřenou náručí: všem nám přece jde především o to, abychom co nejrychleji překonali následky povodní.

Jenže chyba lávky - jsou tady zavedené sušárenské technologie, za nimiž stojí silné lobbistické kliky, které rozhodně neřeší problém co nejrychlejšího usušení těch stovek tun papíru v obřích mrazničkách. Naopak, práci je třeba si šetřit, stát to nakonec dobře zaplatí, takže jen žádný spěch. Důležité také je nepustit si do poklidného a již předem rozparcelovaného rybníka žádnou nepohodlnou štiku! Najednou se proto dozvídáte od stejných lidí, kteří vám zpočátku snad i fandili, že vaše technologie není dokonale ověřená, že jste sice vysušili ony metráky knih a na místě vyvrátili všechny možné námitky, ale že prostě není nad klasické, desetiletími prověřené sušárny. Inu, i takový bývá často výsledek snah o transfer technologií.

Ale zpět k oné výše zmíněné energetické konferenci. Bylo zcela zřejmé, že spalovny komunálních odpadů vybavené moderními technologiemi jsou velmi perspektivní možností pro energetické využití odpadů. Takové spalovny sice představují poměrně náročné investiční celky, ale potenciál pro jejich zajištění z domácích zdrojů tady rozhodně je. Říkám to s plnou vážností, neboť znám výsledky dosažené v rámci několika strategických výzkumných projektů, z nichž v každém figurovala jak akademická pracoviště garantující nezbytný základní a aplikovaný výzkum, tak inženýrské a dodavatelské společnosti pro návrh a realizaci technologie.

Podíváme-li se ale na realitu kolem sebe, zjistíme, že většinu výběrových řízení vyhrávají velké mezinárodní firmy, pro něž je náš trh hlavně příležitostí k uplatnění výběhových technologií, s nimiž by ve vyspělých zemích nemohly nikdy uspět. Klíčovým faktorem jsou tady opět lobbisté, tentokrát s úkolem přesvědčit státní úředníky o tom, proč mají zaplatit spoustu peněz za "second hand". Musím bohužel konstatovat, že u nás se lobbistům všeho druhu jejich práce docela daří. A vy pak marně vysvětlujete svým mladým vědeckým kolegům, inženýrům či studentům, proč není o praktické výsledky jejich výzkumu pražádný zájem. Mimochodem - neznáte nějakou vysokou školu s kvalitní výukou lobbingu? Asi by bylo lepší poslat ty naše studenty nejprve tam!


AUTOR: Jiří Drahoš
Předseda Akademie věd ČR, fyzikální chemik. Je členem Inženýrské akademie ČR, předsedou České společnosti chemického inženýrství a členem představenstva Svazu chemického průmyslu.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí