V tropických zahradách žasnete nad rozmanitostí palem, japonské vám předvedou, že i kameny umí mluvit. Perské zvou rovnou do geometricky uspořádaného ráje, čínské do hor ve městě. I Evropané přeměňují své vize v kvetoucí skutečnost. Podívejte se, jak vypadá "svět na zahradě".
Zahrady světa
DÁMA V LETECH
Královské botanické zahrady Kew, Velká Británie
Jak se tam dostat:letecky či busem do Londýna a dále metrem na zastávku Kew Gardens Station.
Otevírací doba:30. 3. - 25. 7.: 9.30-18.30, 26. 9. - 25. 10.: 9.30-18.00, 26. 10. - 6. 2.: 9.30-16.15
Vstupné:dospělí 14,5 libry, děti do 16 let zdarma
"Nejlepší botanická zahrada? Rozhodně londýnská Kew," shodli se jednohlasně oslovení botanici. Je to dáma v letech, která má mezi botaniky stejné renomé jako britská královna Alžběta mezi světovou monarchií.
Pro milovníky květin se jedná až o ikonickou instituci s obrovským odborným a historickým věhlasem. Zahrada byla založena roku 1759, tedy v dobách, kdy Velká Británie byla světovou koloniální mocností a zámořské plavby na denním pořádku. Málokterá loď vracející se z exotických dálav nevezla nějaký botanický úlovek.
Instituce, jejíž celý název zní Královské botanické zahrady Kew, je označována za největší světovou sbírku živých rostlin. Zaměstnává téměř sedm stovek lidí, kteří se starají o návštěvníky a více než 30 tisíc druhů rostlin. Přesný počet exemplářů nikdo nezná. K tomu je nutno připočíst 175 tisíc historických kreseb a maleb a obrovské herbáře s miliony položek.
"Nejsem si úplně jistý, kolik herbářových exemplářů se tady v Kew skrývá. Je to odhadem kolem sedmi milionů, máme asi třicet tisíc nových přírůstků každý rok," uvádí William Milliken, vedoucí výzkumného týmu zaměřeného na rostlinstvo tropické Ameriky.
Nejstarší zdejší herbář má datum vročení 1699. Zahrada měla prsty v zakládání čajových plantáží na Cejlonu a podporovala vznik zahrad v tak exotických destinacích, jakou je například indická Kalkata. Z výsledků, ať už teoretického bádání či praktických výsadeb, mělo zisk mnoho evropských velmocí.
Vzhledem k datu založení i neustálé modernizaci lze v Kew najít i průřez skleníkovou architekturou. Na jedné straně se tyčí viktoriánský Palm House (na fotce) a v budově Davies Alpine House se odráží moderní architektura. Tento skleník se veřejnosti představil roku 2006.
Zatímco "Palmový dům" je nádhernou ukázkou zpracování litiny a zachování historického stylu včetně točitého schodiště, přičemž lákadlem je možnost obdivovat koruny palem z výšky, Davies Alpine House mohutností neohromí. Jeho moderní technologie ale chrání žaluziemi sbírky před přehřátím a systém vyhřívání nedovolí během zimy cibulkám prochladnout. Na své si tady přijdou alpínkáři, protože uvnitř roste kolekce rostlin majících své přirozené rozšíření nad hranicí lesa. Jelikož jich je mnohem víc, než zdejší záhonky pojmou, skladba vystavených kousků se neustále obměňuje. Ať přijde návštěvník, kdy chce, vždycky najde něco nového.
Pro laika je těžké se v množství rostlin vyznat, možná mu uniknou příběhy jednotlivých rostlin či vědeckých výzkumů. Přibližme si proto alespoň jeden z nich.
Když byli v polovině 19. století na tropický ostrov Mauricius přivezeni králíci a kozy, začali s chutí likvidovat tamní ekosystém, což mimo jiné přivedlo na pokraj vyhynutí palmu s vědeckým názvem Hyophorbe lagenicaulis. Když se na ostrov dostal tým botaniků zdejší zahrady, zbývalo posledních sedm osm stromků. Dnes se počet exemplářů počítá na stovky a postupem času byly zpětně vysazeny nejen na Mauricius, ale i na okolní ostrovy.
Jedná se jen o jeden z mnoha příběhů, v němž Kew hrála hlavní roli. Není ani nejdůležitější, ani nejrozsáhlejší. Ale je důkazem, proč má tato londýnská botanická zahrada ve světě takový zvuk. Každý si v ní totiž najde to své.
"V HERBÁŘÍCH JE ASI 7 MILIONŮ EXEMPLÁŘŮ."
William Milliken, botanik
VIKTORIÁNSKÝ SKLENÍK
Palmový dům v londýnské zahradě Kew byl postaven mezi lety 1844 a 1848.
Text Topi Pigula
V KAMENOLOMU
Zahrada sv. Adriena, Francie
Jak se tam dostat:Servian leží 15 km od Béziers v jihofrancouzském regionu Languedoc-Roussillon. Letecky Praha-Marseille, dále autem 230 km.
Otevírací doba:30. 3. - 2. 11.: 14-18.30 (neděle, svátky)
Vstupné:6 eur
Zahrada sv. Adriena v Servianu vznikla před deseti lety jako sen jihofrancouzského rodáka, v němž se kamenolom s historií sahající až do středověku postupně proměnil ve svěží kout. Když ovšem Daniel Malgouyres zmíněný sen v "syrovém stavu" předváděl své nastávající, nezbylo mu než smutně konstatovat, že lom, kde si hrával s kamarády, se léty proměnil ve skládku. Z kdysi kouzelného místa se stalo trním zarostlé rumiště, ráj autovraků a křovin.
Novomanželé se zkraje společného života museli uchýlit do Belgie, kde měla paní Françoise malou výrobnu uměleckého nábytku; za nějaký čas se terén lomu dostal do prodeje. Na koupi padla nábytkářská dílna a všechny úspory, manželé se vrátili do Francie a slušné bydlení vyměnili na pěkných pár let za kempovací přívěs. Françoise se pustila do bitvy s křovinami, Daniel začal stavět dům na nízkém výběžku uprostřed lomu, a když zrovna neopracovával kamenné kvádry a nestavěl, pomáhal své ženě vysvobozovat lom z nekonečných tun kamení, suti a odpadu. Za nocí kreslil plány důmyslného zavlažovacího systému, využívajícího zčásti podzemního vodního zdroje a zčásti vody dešťové, a vysníval si prvky krajinářské architektury, jež pak za dne postupně začleňoval do rodící se zahrady.
Trvalo plných čtrnáct let, než gigantický projekt v kamenné poušti porodil roku 2004 oázu osázenou svěže zelenými trávníky, vodními plochami, exotickými palmami, alpskými borovicemi, olivovníky, oleandry, kručinkami, levandulí, monumentálními agáve, ale například i vtipnými, napůl pohádkově působícími dřevěnými skulpturami, jež vymýšlí paní Françoise. V témže roce také zahrada získala titul nejkrásnější soukromé zahrady Francie.
Kroky návštěvníků vede čerstvý trávník od jednoho břehu k druhému a odhaluje jim pod stinnými stěnami bambusu intimní zákoutí se zídkami, zděnými kamennými oblouky, a dokonce celým amfiteátrem, který v letních měsících slouží kultuře.
KAMENOLOM
Tvůrci zahrady na jihu Francie zakomponovali prvky lomu do přetvořené krajiny.
Text a foto Michal Mašek
TROPICKÁ NÁDHERA
Královská botanická zahrada Peradeniya, Srí Lanka
Jak se tam dostat:letecky na Srí Lanku, místní dopravou do města Kandy a následně taxíkem či místním tuk-tukem na okraj města. Z Kandy 6,6 km, z hlavního města Colomba 110 km.
Otevírací doba:8.00-17.30
Vstupné:dospělí: 600 rupií, děti do 5 let zdarmaModré nebe nad hlavou, výborný cejlonský čaj v konvičce a před sebou celý den v botanické zahradě, kde tropické klima zastává práci toho nejpilnějšího zahradníka. Vítejte v Peradeniyi, v jedné z nejvýznamnějších tropických zahrad světa.
Nejsvětější buddhistická památka Srí Lanky, chrám Buddhova zubu v bývalém královském městě Kandy, není příliš daleko od tamní botanické zahrady. Peradeniya má opravdu bohatou a korunovanými hlavami podporovanou historii. Ke chrámu Buddhova zubu se sjížděly vzácné návštěvy, jež se snažila podchytit i zdejší zahrada. Cílem bylo, aby tady po sobě zanechaly stopu v podobě vysazeného stromku. A tak lze dnes porovnat dřevinu od Gagarina se stromem od Gándího.
Pod rozložitou korunou druhu Ficus benghalensis si může užívat stínu hned několik rodin, aniž by se navzájem rušily. Větve jsou tak dlouhé, že je před zlomením vlastní vahou chrání ocelové podpěry. Není divu, vždyť koruna zabírá rozlohu celkem 16 arů. K opylení fíkusů je nutný konkrétní druh vosičky, což ukazuje na vzájemnou provázanost přírodních prvků. Není vosa, nebudou fíkusy.
Zajímavých druhů jsou tady tisíce, ale vzhledem k parkovému charakteru zahrady vynikají zejména dřeviny. "Nechtěl bych, aby mi tohle spadlo na hlavu," zastavil se jeden z návštěvníků u lončatníku guyajanského s plody velikosti kokosového ořechu. Nebo dělové koule. Však se také dřevině přezdívá "strom dělových koulí". Domorodci jej v jeho středoa jihoamerické domovině používají k léčbě širokého spektra onemocnění. V Indii je lončatník, který se často vysazuje jako okrasná dřevina, stejně jako Ficus benghalensis považován za posvátný, a tak není divu, že je oba najdeme v okolí buddhistických svatostánků.
Na Srí Lance platí dvojí ceny, takže Evropan musí sáhnout do peněženky mnohem hlouběji. Naopak místní využívají zdejší zahradu jako relaxační park a místo půldenních vycházek. Mohutné aleje, krásně zastřižené křoviny, to vše navozuje dojem spíše zámeckého parku než vědecké instituce. Vzhledem k podnebí se tady daří orchidejím i posedávání u šálku čaje. Není nutné být vědcem specializujícím se na dřeviny, aby si člověk vychutnal neuspěchanou atmosféru místa, kde pořád něco kvete.
TROPY
Zahradu Peradeniya charakterizují zejména obří fikusy.
"MÉ ROSTLINY ANI NEMOHLY NAJÍT LEPŠÍ MÍSTO K RŮSTU.""LIDÉ SI MYSLÍ, ŽE ŽIJI ZDE VE MĚSTĚ, ALE JÁ TRÁVÍM ČAS MEZI TISÍCI HORAMI."
Tchien-Žu, buddhistický mnich
Text Topi Pigula
KAKTUSY OD NÁMOŘNÍKA
Giardini Ravino, Itálie
Jak se tam dostat:na ostrov Ischia trajektem z Neapole nebo z ostrova Capri. Do zahrady autobusovými linkami CS či CD, vystupte na Via Bocca ve Foriu.
Otevírací doba:mimo zimu po, st, pá-ne od 9 do západu slunce
Vstupné:dospělí 9 eur, děti do pěti let zdarma
Sopečný ostrov Ischia sám o sobě připomíná bujnou subtropickou zahradu, kterou nějaký obr z dávných časů upustil do vod Neapolského zálivu. Místním to však evidentně nestačí. Uprostřed středomořské zeleně vysázel jeden z nich oázu suchomilných rostlin.
Giuseppe D'Ambra strávil většinu času na moři. Možná právě proto si námořní kapitán ze všeho nejvíc oblíbil rostliny, které vyžijí na místech, kde je vody trestuhodně málo - kaktusy a další tlustolisté otužilce, kterým odborníci říkají sukulenty. Za téměř padesát let jich nasbíral úctyhodné množství. A co je ještě lepší, nechá kohokoli, koho fascinují trny a ostny, aby je obdivoval, co hrdlo ráčí. O sobotách dokonce osobně provází zájemce botanickou zahradou Giardini Ravino, kterou založil.
"Celá zahrada leží na bývalé vinici, takže mé rostliny ani nemohly k růstu najít lepší místo," žertuje signor Peppino, jak tu panu D'Ambra láskyplně přezdívají. Ve skutečnosti za to však může spíš zdejší prosluněné klima a taky úrodná sopečná půda, kterou vulkán Vesuv na obzoru vynahrazuje své běsnění před dvěma tisíciletími.
Při procházce po zeleném ráji s rozlohou kolem šesti tisíc čtverečních metrů se můžete těšit na kaktusy "saguaro", jež ve své americké domovině dorůstají téměř dvaceti metrů výšky, nebo na ostnité koule o průměru přes půl metru. V místním baru si dokonce můžete dát stylovou specialitu - osvěžující kaktusový drink.
Ale nejsou tu jen kaktusy. V zahradě roste třeba i vzácná wollemie vznešená. Živoucí fosilii z dob dinosaurů vědci ještě před dvaceti lety považovali za dávno vyhynulou.
SUKULENTY
Některé kaktusy v Giardini Ravino mají v průměru kolem půl metru, jiné dorůstají několikameetrové výšky.
Text a foto Markéta a Michael Foktovi
VĚČNÉ ČÍNSKÉ OKOUZLENÍ
Zahrada Š'-c'-lin, Čína
Jak se tam dostat:zahrada Lví háj leží v centru města Su-čou na Yuanlin Road 23 a v jejím blízkém okolí se nalézá několik neméně zajímavých zahradních areálů. Dostanete se sem autobusy č. 529, 811, stanice Suzhou Museum
Otevírací doba:7.30 -17.00
Vstupné:30 jüanů (v sezoně od dubna do října), 20 jüanů (mimo sezonu)
Chceš-li být šťasten celý večer, opij se. Chceš-li být šťasten celý měsíc, ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život, pořiď si zahradu, radí jedno z čínských přísloví. Zároveň vyjadřuje i hluboký vztah Číňanů k přírodě a touhu obklopit se uprostřed ruchu města alespoň její životodárnou esencí.
Dlouhé generace čínských vzdělanců se snažily postihnout tajemství a smysl lidského bytí. Mnoho z těchto lidí, ovlivněných taoismem a čchanovým buddhismem, došlo k poznání, že volnost a klid najdou jen uprostřed přírody. Někteří opustili význačné úřady u císařského dvora, pohodlí a přepych městských rezidencí, někdy i rodinu, aby v prostém domku v klínu hor prožili řadu měsíců, často i zbytek života. Ti z učenců a úředníků, kteří se nechtěli vzdát funkcí či po skončení kariéry odejít do osamění hor, si začali budovat zahrady.
Na nebi je ráj a na zemi Su-čou... říká se v Číně. Město, které okouzlilo mnoho známých čínských umělců, bylo založeno v roce 484 př. n. l. A během následujících staletí se zde vytvořil zvláštní styl jihočínského zahradního umění, dnes považovaný za klasický. Nejvíce zahrad tu vzniklo za dynastie Ming (1368-1644). Pro své osobité architektonické ztvárnění a nenapodobitelnou atmosféru se řadí k největším čínským a vlastně i světovým kulturním pokladům.
Patří k nim i klášterní zahrada Š'-c'-lin (Shizilin), nazývaná Lví háj. Najdete v ní "odlehlá" místa s bambusovými háji i chatrč obklopenou rozlehlým pohořím, jež znázorňují vysoké rozeklané kameny.
Buddhistický mnich Tchien-žu se o tom vyjádřil: "Lidé si myslí, že žiji zde ve městě, ale já zatím trávím čas mezi tisíci horami."
Tento vzdělaný muž zadal v polovině 14. století výstavbu klášterní zahrady význačnému malíři Ni Canovi. Určitě nepochybil. Ni Can, nadaný malířskou intuicí, promítl do tvůrčí koncepce svou představu o ideálním prostředí pro meditaci a odpočinek a vytvořil dílo nadčasové hodnoty. Uznávaná je především jeho práce s bizarními kameny ze dna jezera Tchaj-chu. Právě z nich vytvořil Ni Can mámivé přeludy hor, labyrinty horských stezek a temné otvory jeskyň.
Světlo a stín jsou dalšími komponenty, se kterými ve své tvorbě počítal. Ostré stíny podivuhodných balvanů malují na bílých zahradních stěnách groteskní obrazce, jiné kameny se zrcadlí v poklidné vodní hladině.
Některé z kamenných kompozic znázorňují lvy na paměť mnichova učitele Čung-fenga, který žil v horách ve lví jeskyni. Odtud i název zahrady Š'-c'-lin - Lví háj.
SU-ČOU
Město, které vytvořilo zvláštní styl jihočínských zahrad, v čele se Lvím hájem.
Text Soňa Thomová, foto Zdeněk Thoma
MUGHALSKÉ ZAHRADY
Humájúnova hrobka v Dillí, Indie
Jak se tam dostat:východní část Nového Dillí: Dargah Nizamuddin, Mathura Road
Otevírací doba:od východu do západu slunce
Vstupné:250 rupií
Když Bábur, zakladatel islámské dynastie Velkých Mughalů, popisoval ve svých pamětech první dojmy z Hindustánu, viděl tuto zemi spíše očima budovatele než dobyvatele. Viděl zemi, kde vystaví obrovské zahrady s tekoucími vodami, ovocnými sady a květinami, kde bude stín i osvěžení před parnými dny.
Bábur a později i jeho synové vybudovali za svého panovaní v 16. a 17. století mnoho zahrad v takzvaném perském stylu, jehož základní forma zůstala do dneška nezměněná.
Základní charakteristikou perské zahrady čahár bágh ("čtyřzahradí") je její intimní uzavřenost do sebe. Zahrada byla obehnaná čtyřmi vysokými zdmi, rozdělená do čtyř pravidelných zahradních lůžek od sebe oddělených vodními kanály, kterými protékala voda. Ovocné stromy a květinová lůžka vysázená do rozličných ornamentů byly v úrovni chodníků, tak aby návštěvník měl dojem, že chodí po rozkvetlém koberci.
Neodmyslitelnou součástí mughalské zahrady byla voda, která se musela neustále pohybovat kamennými stružkami, nádržemi a bazénky, v nichž se zrcadlily zahradní pavilony či hrobky postavené z bílého mramoru.
Obliba zahradní formy čahár bágh je odvozena z islámské podoby ráje, a tak není divu, že došla naplnění par excellence v případě architektury hrobek a mauzoleí. Nejznámější ukázkou je Humájúnova hrobka v Dillí, zařazená v roce 1993 na seznam UNESCO. Byla postavena na objednávku první manželky Humájúna mezi lety 1562-1571 na břehu řeky Jamuny. Na stavbu se použil do té doby netradiční červený mramor, který měl vytvářet harmonii s červenými a bílými ibišky, oleandry a ovocnými stromy. Hrobka stojí uprostřed čahár bágh, kde se každý čtverec oddělený vodními nádržemi dělí na dalších devět kvadrantů. Zahradu pak obklopuje vysoká zeď.
Dnes zahradní komplex Humájúnovy hrobky slouží jako místo, kde může každý návštěvník krásu vidět, cítit i ochutnat.
ČAHÁR BÁGH
Tento typ perské zahrady je uzavřen zdmi a rozdělen na čtyři díly.
Text Magdaléna Bánská, foto Michal Thoma
KDE KAMENY PROMLOUVAJÍ
Zahrada Sambó-in, Japonsko
Jak s tam dostat:JV část Kjóta, přiléhá k areálu pagody Daigo-ji, 10 minut pěšky ze stanice metra Daigo na lince Tozai.
Otevírací doba:9-17 hod. (od března do října), 9-16 hod. (v zimě)
Vstupné:600 jenů, fotografování není dovoleno
Kameny, jichž se evropští zahradníci rádi zbavují, hrají v japonských zahradách důležitou roli. Má-li Japonec zahrádku, dlouho vyhledává kameny, které ho osloví, a stejnou práci si dá i s jejich umístěním. Inspirací mu může být návštěva zahrady u kjótského kláštera Sambóin, jež se stala důležitým mezníkem ve vývoji zahradní architektury.
Dnešní podoba kláštera Sambó-in je úzce spjata s výraznou postavou japonských dějin, šógunem Hidejošim Tojotomim (1536-1598), který - ač pocházel z prosté rolnické rodiny - se svými schopnostmi, ale také krutostí vypracoval na faktického vládce země.
Vypráví se o přátelství Hidejošiho s opatem Gienem, jež bylo zpečetěno při jarní slavnosti kvetoucích sakur, před branami válkou zpustošeného kláštera. Uchvácen pomíjivou krásou něžných kvítků, Hidejoši přislíbil pozvednout Sambó-in do bývalé slávy. Pod jeho dohledem a za asistence význačného architekta Baišokena Tokedy vznikla zahrada, která už čtyři sta let působí potěšení lidským smyslům.
Sambó-in je rájem více než sedmi set kamenů. Krásných, neobvyklých, oblých i rozervaných, omšelých i dohladka vyleštěných a člověkem mistrovsky rozmístěných do působivých kompozic. Celé roky zkoušek a pokusů trvalo, než byl ten či onen kámen umístěn tak, aby vynikla jeho síla. K nejznámějším patří Fudžito, oblíbený kámen Hidejošiho, který ho s sebou vozil při svých válečných výpravách, zabalený do hedvábí a střežený samuraji.
Sambóin je nejlepší navštívit za lehkého šumění deště, kdy se nad jezerem budou převalovat chuchvalce par a zahrada získá tajemný ráz krajiny kdesi v odlehlém koutu hor. Čeká vás čistá svěží zeleň, do tlumeného lesku omyté kameny, klenuté mechové můstky a kamenné lávky nad zelenavou hladinou členitého jezera, do přímek uhrabaný písek, jednoduché linie klášterních budov s půvabně prohnutými střechami. Ticho, klid, mír.
Zdroj:IN magazín
Sdílet článek na sociálních sítích
