Pěstování zvláště chráněných druhů rostlin a zákon o ochraně přírody a krajiny

Ochrana zvláště chráněných rostlin1) se podle § 49 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nevztahuje na rostliny, pokud rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny,

poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur, pokud jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem, nebo pokud pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv.

S takovými zvláště chráněnými rostlinami lze jakkoliv (bez povolení) nakládat, tj. i je prodávat, pokud je dostatečně prokázán jejich původ (tj. jejich držitel má k dispozici alespoň kupní doklad, z něhož je patrný předmět a doba koupě).

Pěstováním v kulturách se rozumí úmyslné vysazení rostlin, jejich cílené pěstovaní člověkem pro užitek nebo okrasu a neponechaní samovolnému vývoji bez zásahů nebo vlivů člověka.

Blíže k tomuto pojmu viz výklad výkladové komise ministra životního prostředí:

http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/DBF597997C97C6B2C1256FC800395C51/$file/04.html

Vysévat či vysazovat uměle vypěstované zvláště chráněné rostliny mimo kultury a zastavěná území obcí lze pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody. Orgán ochrany přírody souhlas udělí v případě, že nehrozí riziko zhoršení stavu volně žijící populace a jedná-li se o vysetí či vysazení v areálu původního výskytu daného druhu za účelem obnovy jeho populace nebo stabilizace či posílení populací stávajících. Orgán ochrany přírody souhlas neudělí v případě, kdy by k vysévání či vysazování mělo dojít na ploše pro umístění vedení dopravní infrastruktury vymezené v územním plánu.

Pokud by vyséváním či vysazováním zvláště chráněných druhů rostlin mohlo dojít k degeneraci obecně chráněných druhů rostlin, může orgán ochrany přírody takovou činnost podle § 5 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. omezit stanovením závazných podmínek. Všechny druhy rostlin jsou v rámci tohoto ustanovení chráněny před zničením, poškozováním či sběrem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.