Energetika Gruzie je založena z valné části na vodní energii

Gruzie hraje díky své strategické poloze stále důležitější roli v tranzitu surovin z Kaspického moře a v budoucnu pravděpodobně i ze Střední Asie. Země sama má značný energetický potenciál ve vodních tocích a geotermálních zdrojích, stejně jako zásoby fosilních paliv, přesto se však dlouhodobě - prakticky od rozpadu SSSR, nachází v komplikované energetické situaci. Do nástupu Saakashiviliho v roce 2003 zažívala v podstatě energetickou krizi - elektřina, plyn a voda byly k dispozici jen podle harmonogramu. V současné době se v hlavním městě situace značně zlepšila a k výpadkům dochází již jen výjimečně, v regionech je situace poněkud jiná s ohledem na zastaralou, nefunkční či často neexistující rozvodnou síť.

Gruzie je závislá na dovozu plynu a ropy. Původní závislost na dovozu z Ruska se změnila na jednoznačnou orientaci dovozu těchto surovin ze sousedního Azerbajdžánu.

Na druhou stranu je Gruzie v různých obdobích roku exportérem elektrické energie, kterou vyváží do Turecka, Ruska, Azerbajdžánu a Arménie. Vláda počítá s dalším výrazným zvýšením exportu v průběhu následujících let (plánované dvojnásobné zvýšení vývozu do roku 2020) a investovala proto do vybudování vysokonapěťového vedení do Turecka. Hlavním zdrojem energie jsou vodní elektrárny, přičemž se budují stále další. Gruzínské vedení si od nich slibuje úplnou energetickou soběstačnost. Energetický potenciál vodních toků je v současnosti využíván na cca 15%. V zemi je cca 300 vodních toků, které mají energetický potenciál, který je odhadován na 15 GW. Stávající produkce je na úrovni cca 2,7 GW. Přes zimu Gruzie část energie dováží ze sousedních zemí, včetně Ruska. V plánu je rovněž výstavba nejméně jedné tepelné elektrárny využívající gruzínských zásob černého uhlí (Tkibuli). Jadernou energii Gruzie nevyužívá.

Gruzie představuje významný přepravní koridor pro přepravu ropy a zemního plynu z oblasti Kaspického moře. To si vyžádalo velké investice do vybudování odpovídající infrastruktury.

V posledních deseti letech British Petroleum (BP) a jeho partneři investovali do stavby tří hlavních potrubí asi 5 mld. USD.

Ropovod Baku - Tbilisi - Ceyhan (BTC) byl dokončen v roce 2005 a měří 1 768 km. Náklady na jeho vybudování dosáhly téměř 4 mld. USD. Může dopravit až 1 mil. Barelů ropy za den z terminálu Sangačal v Ázerbájdžánu do terminálu v Ceyhanu na tureckém středomořském pobřeží. Jedná se o jeden z nejdelších ropovodů na světě (1770 km).

Paralelně s BTC vede Jihokavkazský plynovod, dokončený v roce 2006, je určen k dopravě zemního plynu z ázerbájdžánského pole Šah Deniz. Ropovod Baku - Supsa byl dokončen v roce 1998.

V prosinci 2013 byla v Baku podepsána série dohod o stavbě TANAP (Trans - Anatolian Pipeline), který bude zásobován plynem z pole Šah Deniz II.

Pro Gruzii znamenají tyto tranzitní projekty jednak tranzitní poplatky pro státní pokladnu a jednak upevnění své strategické pozice.

ZDROJ: businessinfo.cz