Pátek, 29. března 2024

Energetické suroviny Iráku

Energetické suroviny Iráku

Ropa

V Iráku, který je po Saúdské Arábii považován za druhou zemi světa z hlediska zásob ropy, jsou tyto zásoby odhadovány na 143,1 miliard barelů (a s novými průzkumy se toto číslo stále zvyšuje), z toho 65 % na jihu Iráku a 20 % v oblasti Kirkúku na severu. Odborníci odhadují, že toto číslo není konečné a průzkum by mohl odhalit dalších 45 až 215 mld. barelů zásob. Dle iráckých představitelů by jejich země mohla zajistit v nejbližších 20 letech až 40 % světové spotřeby této suroviny. Díky situaci v zemi za vlády Saddáma Husajna je ale podrobně zmapováno jen 10 % území. Irák má asi 80 nalezišť, z nichž skutečně je prozkoumáno asi 17.

Irácká ústava řeší obecně otázku ropných zásob, avšak jejich využívání je předmětem diskusí a třenic mezi největšími politickými uskupeními, a to hlavně mezi federální vládou a vládou Regionu iráckého Kurdistánu (viz kap. 4.1). Správu nad ropným bohatstvím vykonává ministerstvo ropy, prodej a export ropy řídí státní firma SOMO (State Oil Marketing Organisation).

Produkce i export ropy se soustavně zvyšuje, za posledních 5 let o více než 40 %. Dle Ministerstva ropy v březnu 2013 již denní těžba ropy dosáhla 3,15 mil. barelů a export 2,4 mil. barelů denně, když rekordní výkon v září až listopadu 2012 ve výši 2,6 mil. barelů byl nejvyšší od r. 1990. Dlouhodobé plány irácké vlády počítají s postupným zvýšením exportních kapacit až na 13 mil. barelů denně ke konci roku 2020, byť odborníci považují za realistickou produkci "jen" asi 9 mil. barelů a minimální dlouhodobý cíl byl stanoven ve výši 6 mil. barelů denně. Pro rok 2014 se vláda spokojí s dosažením hranice 4,5 mil. barelů..

Většina produkce pochází z oblastí Kirkúku a severní a jižní Rumélie. Historického maxima těžby dosáhl Irák v roce 1979 (3,9 mil.) a pak před invazí do Kuvajtu v roce 1990 (3,5 mil. barelů denně). Irácká ropa je velmi kvalitní a pořizovací náklady na každý další navýšený milion barelů denně jsou odhadovány jako nejmenší na světě (750 mil. USD v Kirkúku, 1,6 mld. USD v Rumélii a 3,5 mld. USD na menších nalezištích). Mnohem menší produkcí zatím přispívá Region iráckého Kurdistánu - největší denní export ropy z jeho 3 provincií byl zaznamenán v listopadu 2012 a dosáhl 152 tis. barelů.

Irák je považován za velmi perspektivní z pohledu ziskovosti těžby, odhaduje se, že je využíváno pouze sedmnáct z osmdesáti nalezišť. V Iráku se nachází cca 2 300 vrtů, z nichž se však využívá pouze 1 600. V posledních 25 letech nebyly (v důsledku mezinárodních sankcí) zaváděny nové technologie, pozornost se soustřeďovala na momentální výtěžnost, v důsledku čehož je nyní technologické zařízení zastaralé. Pouze jeho obnovou a modernizací by se podle odhadů mohlo podařit zvýšit těžbu o několik milionů barelů denně. V negativní souvislosti s těžbou ropy se zvláště na jihu projevuje nedostatek vody potřebné pro destilaci. Z celkového pohledu Irák potřebuje investice na rozvoj ropného průmyslu ve výši 25 až 30 mld. USD.

Hlavním způsobem, jak hodlá Irák dosáhnout dalšího zvyšování těžby, je umožnit zahraničním investorům v tzv. ropných aukcích získat právo na prospekci a těžbu na určitou dobu (většinou přes 10 let). První aukce se odehrála v červnu 2009 a bylo v ní vydraženo ropné pole Rumélie, do konce roku 2012 proběhly další tři. Poslední čtvrtá aukce však byla pro iráckou vládu zklamáním, pravděpodobně kvůli tvrdým podmínkám kontraktů přilákala malý počet zájemců. Pro účast na příští aukci, která by měla proběhnout v roce 2013, bude muset vláda pravděpodobně nalákat investory výhodnějším zněním předkládaných smluv.

Průzkumná a těžební práva na jednotlivých ropných polích získala řada významných světových ropných firem, ale i méně známých asijských společností, mezi nimi konsorcium China North Petroleum Co. a British Petroleum, čínská CNPC v konsorciu s Totalem, Shell, malajský Petronas, angolský Sonangol, ruské Lukoil a Gazprom, Shell. Nejasný je osud podnikání Exxonu v jižním Iráku vzhledem k jeho neochotě zanechat na nátlak irácké vlády svých aktivit v Kurdistánu.

V Regionu iráckého Kurdistánu působí kromě Exxonu např. Gazprom, Chevron nebo rakouský ÖMV, v důsledku tlaku irácké vlády své aktivity v regionu naopak ukončil Shell.

Je zřejmé, že navzdory všeobecnému očekávání se po násilné změně režimu do těžby irácké ropy příliš nehrnou americké společnosti. Naopak se v dohledné době bude třetina celkové produkce těžit na ropných polích ve vlastnictví čínských firem.

Dalším problémem, se kterým se Irák potýká, je doprava ropy (a to jak vnitrostátní, tak i na export). Mnoho ropovodů bylo po válce poškozeno sabotážemi odpůrců nového režimu, doprava cisternami zvláště na dálnici Bagdád-Trébil-Ammán byla prakticky zastavena a v jiných místech země je značně riziková.

Největší množství ropy (cca 1,2 mil. barelů denně) je dopravováno přes ropný námořní terminál v Basře, který byl v roce 2012 rozšířen o nová nákladní plovoucí mola, druhým transportním kanálem (cca 0,8 mil. barelů denně) je ropovod Kirkúk-Ceyhan (Turecko). Irák se v poslední době pokouší získat ropné tankery, kterými by mohl ropu dopravovat. Začátkem roku 2013 uzavřel Irák dohodu o vybudování paralelního ropovodu a plynovodu do jordánského přístavu Akaba na Rudém moři.

Závažné problémy má Irák se získáváním rafinačních přísad. Jelikož vlastní rafinérský průmysl v Iráku pracuje pouze na část své kapacity, je nucen tyto suroviny dovážet, většinou za vysoké ceny. Podle odhadů tak Irák utrácí 200-250 mil. USD měsíčně.

Zemní plyn

Těžba zemního plynu se v Iráku potýká prakticky se stejnými problémy jako ropa - zákony a práva k podpisu smluv, bezpečnost, doprava, zastaralé technologie. V Iráku je podle průzkumů 110 trilionů kubických stop zemního plynu, další neprozkoumané zásoby se odhadují na 275-300 trilionů kubických stop. Hlavními nalezišti jsou oblast severního Iráku okolo Kirkúku a oblast Zubair na jihu Iráku. Jediným samostatným nalezištěm zemního plynu je oblast al-Anbar.

Hlavním a prakticky jediným exportním odběratelem byl Kuvajt, který plyn z oblasti Rumajla používal pro výrobu elektřiny, pro dopravu iráckého plynu do Kuvajtu byl vystavěn plynovod do kuvajtského Ahmadi. Jedná se o obnovení jeho provozu. Největším vnitrostátním plynovodem je vedení West Qurna-Bagdád a Jižní plynovod. Irák jedná s Kuvajtem ohledně těžby z naleziště v Siba poblíž íránských hranic. Vážně se uvažuje o výstavbě plynovodu s napojením na Turecko a evropský trh. Irák se zdá potencionálním dodavatelem plynu pro Evropu, a to zejména po podpisu Memoranda o porozumění o strategickém partnerství v energetice mezi iráckou vládou a EU z 18. 1. 2010.

Irák plánuje navýšení těžby zemního plynu pro použití v energetice (nové elektrárny by měly spalovat právě plyn), v petrochemickém průmyslu a částečně i na export.

ZDROJ: businessinfo.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů