Perspektivy vyspělých biopaliv

Dodavatelé pohonných hmot museli poprvé za loňský rok vykázat snížení emisí skleníkových plynů z jimi dodaného motorového benzinu a motorové nafty. V příštím roce za nedosažení požadované úspory již hrozí pokuta až 10 milionů korun. V dalších letech se však budou požadavky na úspory zvyšovat až na šest procent v roce 2020.

Je zřejmé, že s biopalivy vyrobenými pouze z potravinářských plodin nebude možné tohoto cíle dosáhnout. Otevírá se tak cesta biopalivům vyrobeným např. z použitého rostlinného oleje a vyspělým biopalivům. Bude však záležet na politické podpoře, která je prozatím velmi nejasná.

Kritéria udržitelnosti

Doprava se z celé čtvrtiny podílí na emisích skleníkových plynů, přispívajících ke globálním změnám klimatu. EU proto stanovila směrnicí 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích závazný cíl dosažení 10 % podílu OZE v sektoru dopravy do roku 2020. Tohoto podílu je možné dosáhnout především biopalivy. Ta musí podle této směrnice splňovat tzv. kritéria udržitelnosti, mimo jiné požadavek na úspory emisí skleníkových plynů.

Současný požadavek činí minimálně 35 % úspor oproti fosilní pohonné hmotě, v roce 2017 již 50 % a v roce 2018 pro nová zařízení dokonce 60 % úspory skleníkových plynů. Úspory se týkají celého životního cyklu biopaliv, tj. od pěstování plodin až po jejich zpracování na finální biopaliva, včetně emisí z dopravy ve všech fázích zpracování a distribuce.

Výsledné úspory musí prokázat výrobce finálního biopaliva, např. čistého MEŘO (metyl esteru řepkového oleje) nebo bioetanolu. Zvýšení požadavku na úsporu emisí představuje v současné době pro výrobce biopaliv velkou výzvu. Budou totiž nuceni počítat si vlastní emise z výroby a zavádět opatření ke zvýšení energetické efektivity, aby dosáhli hodnot nižších, než jsou tabulkové, se kterými dosud vystačili. To se v ČR týká především bionafty z řepkového oleje (viz graf).

Kvalita biopaliv

Současně ze směrnice 98/70/ES o kvalitě paliv vyplývá závazný cíl dosažení šestiprocentního snížení emisí skleníkových plynů z veškerých pohonných hmot do roku 2020.

V ČR jsou tyto cíle promítnuty do zákona na ochranu ovzduší. Za neplnění požadovaného snížení emisí je možné dodavateli pohonných hmot, kterým je daňový sklad, oprávněný příjemce nebo dovozce pohonné hmoty, udělit pokutu až do výše 10 milionů korun. Cíle je možné dosáhnout povinným přimícháváním biosložek nebo uváděním vysokoprocentních nebo čistých biopaliv.

Do konce roku 2014 je nutné dosáhnout snížení emisí o dvě procenta. K dispozici jsou již výsledky z ověřování zpráv o emisích za rok 2013.

Dle zjištění společnosti TÜV SÜD Czech, autorizované osoby dohlížející na dodržování kritérií udržitelnosti dle standardu ISCC a ověřující zprávy o emisích, vyplývá, že velká část dodavatelů snížení emisí o dvě procenta nedosáhla. Dodavatelé pohonných hmot proto musí v průběhu tohoto roku sledovat, zda povinného snížení na konci roku dosáhnou a přizpůsobit tomu svoji obchodní strategii.

Již nyní je však zřejmé, že dosažení cíle snížení emisí do roku 2020 naráží na limity možného přimíchávání biosložek do klasických pohonných hmot, které jsou dány příslušnými normami.

Dosažení cíle tak bude možné jedině s vyšším podílem vysokoprocentních biopaliv a biopaliv z odpadních rostlinných olejů a živočišných tuků nebo z vyspělých biopaliv z odpadů a zbytků na bázi lignocelulózy nebo z řas. Ta vykazují výrazně nižší emise skleníkových plynů a nekonkurují potravinářskému využití plodin. Zdroje jsou k dispozici, jsou levnější nebo dokonce zdarma.

Výroba vyspělých biopaliv je však investičně a energeticky náročnější a je prozatím ve fázi pilotních projektů.

Zlatá éra bionafty

To se netýká bionafty z odpadního rostlinného oleje, jejíž výroba je možná s použitím konvenčních technologií. Trh s použitým rostlinným olejem zažívá rozkvět díky legislativě některých členských států, především německé, která umožňuje vybraná biopaliva z odpadů a zbytků započítávat dvakrát (tzv. double-counting). ČR pravidla pro dvojí započítávání nastavena prozatím nemá.

Využití tohoto odpadu je závislé na funkčním systému jeho sběru, který celkem dobře funguje v případě restaurací. Co se týče domácností, je tento potenciál využit pouze v několika státech EU.

Jak známo, kde existuje zvýhodnění, naskýtá se prostor pro podvody. Z tohoto důvodu musí být celý dodavatelský řetězec kontrolován certifikačními společnostmi, které dohlížejí na dodržování kritérií udržitelnosti a nad potenciální možností záměny odpadního oleje za surový rostlinný olej.

Dle letos publikované studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) vyplývá, že biopaliva vyrobená z disponibilní části odpadů a zbytků generovaných v EU by mohla potenciálně nahradit do roku 2030 až 16 % pohonných hmot spotřebovaných v dopravě. EK počítá v rámci návrhů na novelizaci legislativy se značně konzervativnějším scénářem 2,5% podílu vyspělých biopaliv a zastropováním podílu biopaliv první generace.

Návrhy však narážejí na odpor řady členských států. Tato nejistota kolem dlouhodobé politiky v oblasti biopaliv vyvolává logicky velkou nedůvěru jak výrobců konvenčních pohonných hmot, tak výrobců tradičních biopaliv, a samozřejmě především investorů do výroby vyspělých biopaliv.

AUTOR: Soňa Hykyšová