Invazní druhy rostlin II

Konkrétní příklady invazních druhů rostlin.

V první části článku jsme se dozvěděli základní informace o invazních druzích a o jejich strategii. V tomto článku si uvedeme několik konkrétních příkladů.

Mezi nejznámější patří šťovík alpský, netýkavka žláznatá, pajasan žláznatý, zlatobýl kanadský, lupina mnoholistá, třapatka dřípatá atd. Co se křídlatek týče, existují 3 druhy a všechny se šíří rychle. Jsou jimi křídlatka japonská a k. sachalinská, jejichž křížením vznikla k. česká.

Invazivní taxony působí několik problémů. Mezi hlavní patří ekologické, jelikož, jak již bylo řečeno, snižují celkovou rozmanitost na stanovištích. Kromě toho tím, že se na lokalitu zavleče nový druh, tak s sebou obvykle přinese nějakého škůdce, který se rozšíří i na další rostliny. Dále invazní skupiny mohou způsobovat alergie jako je tomu u bolševníku velkolepého. Ten obsahuje látky, které při styku s pokožkou vyvolávají vznik rozsáhlých puchýřů. Účinek chemických sloučenin umocňuje světlo. Zotavení trvá i několik měsíců. Vzhledem k tomu, že bolševník má vysoké lodyhy, představuje nebezpečí hlavně po děti.

Do České republiky byly zavlečeny rostliny především z Balkánu. Obecně lze ale říci, že nejvíce náchylné k invazi jsou druhově nedosycená stanoviště, to znamená taková místa, kde se vyskytuje málo druhů. Tak tomu bývá na ostrovech. Invazní skupiny bývají úspěšné také v oblastech lidských sídel a měst. Aglomerace tvoří ,,teplotní ostrůvky", na kterých je v rámci menších rozměrů teplejší klima. Je to tím, že materiály jako beton a asfalt mají tendenci zadržovat teplo. Určitě jste sami zaznamenali, že během letního večera bývá stále uprostřed ulice teplo i přesto, že slunce již nesvítí. Navzdory tomu vegetace v lese a na louce teplo nekumuluje, ochlazuje se tu dříve.

Boj s problematickými druhy je velice složitý a drahý. Existují dvě základní metody - chemické a mechanické, ale často se pro větší účinnost kombinují. Chemické metody bývají mnohdy nešetrné, jedná se o nejrůznější herbicidy. Mechanické odstraňování spočívá v pastvě krav a ovcí, sekání, vyrývání, vytrhávání semenáčků, vykopávání kořenových hlav, apod., ale je technicky náročnější a navíc úskalí spočívá i v tom, že při likvidaci zmiňovaných bolševníků může docházet k alergickým reakcím. Je nutné používat ochranný oděv, rukavice, obličejový štít a další pomůcky.

Invaze má i své výhody, i když spíše doplňkové - můžeme zkoumat mezidruhové vztahy a adaptabilitu. Navíc některé skupiny jsou léčivé, to platí pro zlatobýl. Křídlatky mají v listech fungicidní a antioxidační látky (flavonoidy a antrachinony), které lze izolovat a využívat. Kromě toho se křídlatka zpracovává na papír a izolační materiály.

Bohužel ale výhod není mnoho a negativní důsledky v drtivé většině převládají. Ptáte se, jak invazi předejít? Nedůležitější je zamezit rozšiřování nepůvodních skupin. Přesně pro tyto účely existují tzv. regionální směsi. Po jejich vysetí se vyhnete zavlečení. Naproti tomu komerční směsi jsou různorodé, dochází ke genetickému míchání a mohou vznikat nové invazivní skupiny. Dále se doporučuje pěstovat jen známé květiny a vyhnout se těm cizokrajným. Toto pravidlo se týká i dřevin v parcích. V případě, že jste zaznamenali, že se nějaký zmíněný invazivní druh ve Vaší zahrádce vyskytuje, snažte se o jeho odstranění. Jedná se o dlouhodobý boj, který by měl být důsledný. Pokud se situace vymkla kontrole, nebo Vás pozemek zahltily porosty bolševníku, je nejlepším řešením vyhledat odborníka.

Na závěr se hodí podotknout, že vždy je potřeba jednat s rozmyslem a ideálně se o vysazování nových druhů poradit. Je to určitě snazší řešení než nákladná likvidace.

Zdroj: Ekoporadna Praha (www.ekocentrumkoniklec.cz)