Největší žížaly na světě měří více než dva metry

Nejdelší žížala nalezená v Británii je dlouhá 40 centimetrů. Nezvykle dlouhý exemplář žížaly obecné tento týden změřili vědci v Přírodovědném muzeu v Londýně a pojmenovali ho Dave. Ačkoliv na britském území co se délky týče nemá konkurenci, v celosvětovém srovnání by Dave na předních příčkách neskončil. Některé druhy žížal totiž dorůstají do délky přes dva metry.

Určit správně délku žížaly není snadné, jejich měkké tělo se totiž při pohybu smršťuje a zase natahuje. Nejdelší změření jedinci patří k druhu veležížala obrovská (Megascolides australis), jejichž délka může podle Encyklopedie ohrožených druhů přesáhnout i dva metry. Tyto vzácné obří žížaly se vyskytují pouze v pěti lokalitách na území Austrálie, poznamenal zpravodajský server BBC.

Do stejných rozměrů dorůstají také africké veležížaly Microchaetus rappi. Přibližně metrové žížaly rodu Andiorrhinus žijí v Jižní Americe.

Vědci, kteří studovali, jak se žížaly rozmnožují, zjistili, že se vyznačují z lidského pohledu obdivuhodnou sexuální výdrží. Páření běžné žížaly obecné (Lumbricus terrestris) trvá 69 až 200 minut, tedy i více než tři hodiny. Podle studie z roku 1997 se žížalí jedinci navzájem navštěvují ve svých hnízdech. V některých případech se takto potkají i sedmnáctkrát.

Každá žížala má ve svém těle samčí i samičí pohlavní orgány. To v praxi znamená, že britský rekordman Dave, stejně jako jiné žížaly, může být otcem i matkou.

Největší šanci zplodit potomstvo bude mít Dave v případě, že v pořadí sexuálních partnerů bude na prvním nebo třetím místě. To vysvětluje výzkum z roku 2013. Podle něj se žížaly často páří s několika různými jedinci. Sperma, které vyloučí druhý v pořadí, se zpravidla nedostane k oplodnění, protože mu brání sperma z předcházejícího páření. Pokud dojde ke třetímu páření, sperma druhého je vytlačeno.

Další pozoruhodná fakta objevili vědci při studiu sociálního chování žížal. Jsou totiž patrně jedinými příslušníky kmene kroužkovců, kteří tvoří skupiny podobné stádům nebo rojům. Komunikují spolu prostřednictvím dotyků. Sdělují si třeba, jakým směrem se budou pohybovat. Až tedy příště seberete na zahradě žížalu a přemístíte ji na kompost, mějte na paměti, že ji možná odtrháváte od přátel, podotýká BBC.