Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Divoká Evropa

10.09.2011  |  zdroj: IN magazín  |  171× přečteno      vytisknout článek

parkNárodní parky Evropy...

Od polárních pustin přes vysoké alpské štíty po nepřístupné mokřady: tak rozdílnou podobu mají evropské národní parky. Podívejte se na devítku těch méně známých. Jejich návštěvy nebudete litovat.

Národní park Folgefonna

Západní pobřeží Norska

Vyhlášení: 2005
Rozloha: 545 km2
Charakter krajiny: členitá pobřežní hornatina částečně pokrytá ledovcem
Výchozí místo k˙návštěvě: Odda, Rosendal
www.folgefonna.info (pouze norsky)

Jeden z˙mladších norských národních parků se dosud do˙turistických itinerářů příliš neprosadil navzdory tomu, že je poměrně snadno dostupný (leží necelých 100 kilometrů od˙nejkrásnějšího norského města Bergenu) a˙hlavně nabízí i˙podle náročných skandinávských měřítek nebývalé scenerie. Velký ledovec tu sestupuje ze značné nadmořské výšky (přes 1˙600 m) až do˙úrovně asi 500 m a˙v˙kombinaci s˙blízkým mořským pobřežím vytváří neobyčejné kontrasty. Jen pozor na˙počasí: Folgefonna leží v˙nejdeštivější oblasti celého Norska (až 5˙000 mm srážek ročně!) a˙voda shůry je tu na˙denním pořádku. Právě díky vysokým srážkám tu vznikl tak mohutný ledovec.

Náročnější turisté vezmou zavděk přechodem ledovce, což obnáší obvykle dvoudenní túru. Je třeba zvážit jak doprovod horského vůdce, tak asistenci některé z˙místních trekingových agentur - ledovec je silně rozpraskaný a˙hrozí pád do˙trhlin. Méně náročný, ale přesto krásný jednodenní výlet do˙národního parku lze podniknout ze severu od˙Hardangerfjordu údolím Bondhusdalen. Autem vyjedete z˙osady Sunndal až na˙parkoviště, odkud je to asi hodinu pěší chůze k˙velkému jezeru Bondhusvatnet. Z˙jeho hráze se vám poprvé otevře ohromující pohled na˙úzký a˙strmý ledovcový splaz. Stezka dále pokračuje kolem jezera a˙na˙morénu, z˙níž se lze při troše šikovnosti dostat strmým výstupem až k˙ledovci. Zpětné pohledy obsáhnou z˙ptačí perspektivy jezero a˙okolní hory a˙za˙dobrého počasí dohlédnete až k˙Hardangerfjordu.

Kurská kosa

Pobřeží Litvy

Vyhlášení: 1991
Rozloha: 265 km2
Charakter krajiny: pás písečných dun na˙úzkém poloostrově
Výchozí místo k˙návštěvě: Nida, Juodkranté
www.nerija.lt (pouze litevsky)

Téměř 100 kilometrů dlouhý a˙jen několik kilometrů široký poloostrov zvaný Kurská kosa vybíhá do˙Baltského moře a˙je rozdělen mezi Litvu a˙Rusko (Kaliningradskou oblast). Národní park byl vyhlášen na˙území obou států, vzhledem k˙vízové povinnosti je samozřejmě snazší přístup do˙litevské části zvané Kuršiunerija - navzdory tomu, že se tam musíte z˙přístavu Klaipeda přepravit přívozem.

Osou Kurské kosy je až sto metrů vysoký pás dun, jež tvoří doslova písečné hory nestálých tvarů - díky častým prudkým větrům se na˙mnoha místech duny ?přesýpají?. Část dun je zpevněná lesy a˙křovinami, což umožňuje nerušenou existenci čtyřem vesnicím v˙sousedství, kterým by jinak hrozilo zasypání pískem.

Na˙jednu z˙největších dun zvanou Parnidis můžete vyšplhat z˙obce Nida, nejjižnějšího sídla na˙litevské části kosy. Z˙vrcholu se naskytne nádherný výhled na˙záliv; pak pokračujte napříč poloostrovem podél ruské hranice k˙pobřeží otevřeného Baltu. Zpět do˙Nidy se vrátíte pohodlnější cestou lesem.

Pembrokeshire Coast

Jihozápadní pobřeží Walesu

Vyhlášení: 1952
Rozloha: 629 km2
Charakter krajiny: strmé pobřeží s˙četnými útesy
Výchozí místo k˙návštěvě: Tenby, Bosherston, Dale, St. Davids, Fishguard
www.pembrokeshirecoast.org.uk

Jediný pobřežní park Velké Británie má kuriózní tvar: Pembrokeshire Coast National Park lemuje úzkým pruhem členité pobřeží jihozápadního Walesu, šířka chráněného území dosahuje povětšinou jen pár kilometrů.

Prakticky celé pobřeží národního parku spadá do˙moře útesy - někdy vysokými a˙kolmými, jinde s˙pozvolnějším svahem. A˙celé pobřeží také lemuje turistická stezka příznačně nazvaná Pembrokeshire Coast Path: pokud se po˙ní vydáte, čeká vás 300 kilometrů pochodu, během nichž moře neztratíte z˙dohledu.

Na˙pěknou jednodenní vycházku nad útesy lze vyrazit ze starobylé osady Bosherston jižně od˙města Pembroke. Vlny tu neustále buší do˙kolmých útesů, nad nimiž poletují racci, zatímco stáda ovcí se nahoře odvažují až k˙okraji plošiny. Pod kaplí St. Govans Chapel lze sestoupit k˙přirozenému skalnímu oknu - jen dejte pozor, aby vás nezalily vlny. Kus pobřeží západně od˙Bosherstonu slouží jako vojenská střelnice, ale když armáda netrénuje, tak je území přístupné výletníkům. Detaily zjistíte v˙místní hospodě.

Mírnější scenerie, zato s˙pohledem na˙hluboký záliv Milford Haven, nabízí úsek stezky u˙osady Dale: na˙poloostrově St. Annes Head budete mít pod sebou vodu ze tří stran.

A˙pokud chcete spojit přírodní krásy s˙kulturním zážitkem, vydejte se do˙nejzápadnější části parku. Ve˙městečku St. Davids návštěvníky čeká starobylá, mechem obrostlá katedrála, nejvýznamnější chrám celého Walesu.

Connemara

Severozápadní Irsko

Vyhlášení: 1980
Rozloha: 30 km2
Charakter krajiny: drsná vrchovina s˙rašeliništi a˙jezery
Výchozí místo k˙návštěvě: Letterfrack
www.connemaranationalpark.ie

Obraz irského národního parku Connemara určují Twelve Pins, dvanáct charakteristických vrcholů, které vystupují ze syrové, větrem ošlehané krajiny při severozápadním pobřeží ostrova.

Connemara vyniká drsnou krásou: mnohem spíše než nenáročná pohoda vás tu zastihne déšť provázený vichřicí - ale když mezi jednotlivými příděly vody vysvitne na˙táhlé, zelenošedou trávou pokryté svahy na˙pár minut slunce, poznáte, že jste se octli v˙neobyčejném území.

Nejsnazší přístup do˙národního parku vede od˙návštěvnického centra v˙Letterfracku. Tady lze zhlédnout výstavu a˙audiovizuální pořad o˙oblasti a˙pak vyrazit na˙jeden ze čtyř krátkých pěších okruhů.

Pokud vám zdejší scenerie učarují (což je dost pravděpodobné), můžete se samozřejmě po˙vlastních nohách pustit po˙opuštěných pastvinách a˙rašeliništích i˙dál, ale nenechejte se ošálit malou nadmořskou výškou (maximálně 725 m) - kvůli drsnému podnebí


Donau Auen

Východ Rakouska u˙Vídně

Vyhlášení: 1996
Rozloha: 93 km2
Charakter krajiny: lužní lesy, říční ramena
Výchozí místo k˙návštěvě: Vídeň, Orth, Hainburg
www.donauauen.at

Co je tohle za˙Rakousko, řeknete si možná. Krajina Národního parku Donau Auen (česky se překládá jako Dunajské luhy) je totiž na˙hony vzdálena představám o˙přírodním prostředí alpské republiky. Jde o˙zcela ploché území, které se táhne většinou po˙levém břehu Dunaje mezi Vídní a˙slovenskou hranicí; předmětem ochrany tu jsou hlavně lužní lesy a˙na˙ně vázaná vzácná fauna a˙flóra. Četná říční ramena tu v˙důsledku opakujících se záplav často mění rozmístění, můžete tady potkat třeba orla mořského nebo ledňáčka.

Park Donau Auen vznikl jako obranná reakce na˙plány vybudovat u˙Hainburgu přehradu na˙Dunaji. Protesty nejen místních obyvatel stavbě zabránily a˙oblast se naopak stala přísně chráněným územím. Pro jeho návštěvu dobře využijete kolo, územím parku totiž prochází Dunajská cyklostezka (Donauradweg). Z˙okraje Vídně se držte po˙severním (levém) břehu a˙po˙asi čtyřiceti kilometrech dojedete do˙Hainburgu; při cestě, na˙zámku Orth, máte návštěvnické centrum národního parku.

Do˙Vídně se z˙Hainburgu lze vrátit vlakem, případně to můžete vzít i˙zpět na˙kole po˙protilehlém břehu řeky - v˙takovém případě si ještě cestou prohlédnete největší antické vykopávky na˙území Rakouska, ruiny římského města Carnuntum. Pokud byste chtěli proniknout do˙území národního parku hlouběji, lze se připojit k˙některé z˙organizovaných výprav, které vyrážejí do˙říčních ramen na˙člunech.

Aspromonte

Jižní Itálie - Kalábrie

Vyhlášení: 1989
Rozloha: 770 km2
Charakter krajiny: horské území Apenin
Výchozí místo k˙návštěvě: Gambarie, San Luca
www.parcoaspromonte.it (pouze italsky)

Národní park Aspromonte vyplňuje špičku italské ?boty? v˙odlehlé Kalábrii a˙je to špička pěkně hrbatá: horou Montalto dosahuje výšky 1955 metrů, pouhých pár kilometrů od˙mořského pobřeží. Exponovaná poloha na˙výběžku evropské pevniny, omývaném ze tří stran mořem, stejně jako členitý terén předurčuje i˙proměnlivé přírodní prostředí. V˙Aspromonte se setkáte většinou s˙listnatými lesy - rostou tu kaštanovníky, javory a˙duby, ale vlhčí západní svahy porůstají hlavně jedle.

Park je nejsnáze dostupný od˙západu z˙města Reggio Calabria. Do˙vesnice Gambarie se dostanete silničkou se stovkami zatáček (jezdí tam i˙autobus) a˙pak můžete autem ještě pokračovat rozbitou lesní asfaltkou až kousek pod vrchol Montalta. Na˙samotný vrchol s˙velkou sochou Krista Spasitele dojdete pěšky - odměnou je fantastický výhled, který obsáhne Tyrhénské i˙Jónské moře, Sicílii včetně Etny a˙za˙dobré viditelnosti i˙Liparské ostrovy. Pokud nechcete trápit auto až pod Montalto, tak srovnatelné panoráma se vám naskytne od˙horní stanice vleků (ano, v˙zimě se tu lyžuje!) nad Gambarie - z˙náměstíčka dojdete po˙sjezdovce nahoru asi za˙hodinu.

Z˙východní strany, ve˙směru od˙Jónského moře, je nejlepším východiskem pro poznávání parku Aspromonte pitoreskní vesnice San Luca, nechvalně proslulá jako opěrný bod kalábrijské mafie Ndranghety. Z˙obce vede značená cesta k˙jezeru Costantino, které vzniklo v˙roce 1973 po˙obřím přirozeném sesuvu půdy, jenž zahradil údolí. Na˙vzdáleném konci jezera najdete dokonce plážičku ke˙koupání, ale cesta k˙ní může být trnitá - příroda je tu stále v˙pohybu a˙průběh cest se neustále mění.

Prespanská jezera

Na˙hranicích Řecka, Makedonie a˙Albánie

Vyhlášení: 1974 (řecký NP)
Rozloha: 195 km2 (řecký NP)
Charakter krajiny: velká jezera obklopená horami
Výchozí místo k˙návštěvě: Psarades, Agios Germanos
www.fdedp.gr

Okolí Prespanského jezera na˙pomezí Řecka, Albánie a˙Makedonie patří k˙nejzachovalejším oblastem v˙Evropě a˙je dnes chráněno na˙území všech tří států. Největší část jezera patří sice Makedonii (NP Galičica), ale relativně nejsnáze dostupný je řecký národní park Prespa. Ten zaujímá jak jižní pobřeží Velkého Prespanského jezera, tak téměř celé Malé Prespanské jezero.

Návštěvníky upoutá bohatství ptačí fauny, oblast je totiž evropsky významnou lokalitou vodního ptactva. Biologové tu napočítali přes 250 druhů ptáků, z˙nichž asi polovina zde hnízdí. Často tady spatříte pelikány, kormorány, volavky a˙další menší druhy, které nalézají ideální útočiště v˙širokém pruhu rákosí, jež lemuje břehy obou jezer.

K˙prohlídce pobřeží Velkého Prespanského jezera se hodí výlet pramicí, který si můžete zařídit ve˙vesnici Psarades, lodivod vás zaveze mimo jiné k˙několika jeskyním, které dříve sloužily jako kláštery.

V˙Malém Prespanském jezeře se dostanete suchou nohou po˙pontonovém mostě na˙ostrov, který můžete dál projít po˙svých. Na˙břehu najdete kromě jiného ruiny několika klášterů, z˙nichž nejimpozantnější jsou zbytky komplexu Agios Achilleos, jenž dal ostrovu i˙jméno.

Nejbližším větším městem na˙řeckém území je Florina, vzdálená asi 40 kilometrů. K˙důkladnému prozkoumání krajiny kolem Prespanského jezera budete potřebovat auto.

Peneda-Geres

Severní Portugalsko

Vyhlášení: 1971
Rozloha: 703 km2
Charakter krajiny: členitá vrchovina s˙hlubokými údolími a˙vrcholovými plošinami
Výchozí místo k˙návštěvě: Campo de Geres, Soajo, Lindoso
portal.icnb.pt

Jediný portugalský národní park - Peneda--Geres obtáčí španělskou hranici jako salamandr a˙zaujímá nádhernou krajinu divokých zalesněných údolí a˙žulových skal. Území patří k˙nejodlehlejším částem západní Evropy, a˙proto tu nečekejte žádnou velkou turistickou infrastrukturu - značených cest je málo, stejně jako ubytovacích nebo stravovacích možností.

Díky nedalekému pobřeží Atlantského oceánu je zdejší podnebí značně deštivé, což poznáte ihned po˙vstupu do˙lesa: pod nohama máte nacucané mechy, kmeny porůstají chomáče lišejníků a˙vody v˙četných říčkách a˙potocích je více než dost, i˙když neprší. Žijí tu atlantské i˙středozemské druhy. Ve˙stromovém patře převažují přirozené dubové porosty (včetně korkových dubů), ale setkáte se tu i˙s˙piniemi a˙tisy. Vrcholové partie jsou bezlesé, často poseté obřími žulovými balvany.

V˙parku Peneda-Geres najdete vedle unikátní přírody také zajímavé kulturní památky. Patří k˙nim charakteristické kamenné sýpky espigueiros, užívané k˙uskladnění obilí či píce - v˙některých obcích, např. v˙Lindosu či Soaju, jich jsou desítky a˙vytvářejí prapodivná kamenná ?stáda? na˙muřích nohách. Zajímavá je vycházka z˙průsmyku Portela do˙Homem ve˙stopách staré antické silnice, kde ve˙stínu mohutných stromů objevíte kamenné římské milníky.

Aigüestortes i˙Estany de Sant Maurici

Severní Španělsko - Pyreneje

Vyhlášení: 1955
Rozloha: 141 km2
Charakter krajiny: členitá hornatina s˙mnoha jezery
Výchozí místo k˙návštěvě: Espot, Boí
reddeparquesnacionales.mma.es

Aigüestortes i˙Estany de Sant Maurici je mladším i˙méně navštěvovaným ze dvou národních parků ve˙španělské části Pyrenejí (tím druhým je NP Ordesa). Jde o˙divokou, civilizací jen nepatrně dotčenou horskou krajinu s˙četnými bizarně tvarovanými skalními štíty (?aigües tortes? značí v˙katalánštině ?křivé jehly?) a˙mnoha jezery (katalánsky ?estany?). Hory tu dosahují téměř třítisícové výšky, sedlo Portarró dEspot (2˙425 m) dělí park na˙západní a˙východní část.

Vedle grandiózních horských scenerií čeká v˙parku návštěvníky také pestrá zvířena - často tu spatříte kamzíky, nad horskými štíty krouží orli i˙supi. Přes poměrnou odlehlost je park dobře vybaven pro turistický provoz, pěší stezky jsou značené a˙lze přespat v˙několika chatách. Do˙parku se nejčastěji vyráží od˙východu z˙parkoviště nad obcí Espot, odkud se snadno dostanete k˙velkém jezeru sv. Mořice (Sant Maurici). Dál vedou trasy do˙centrální, nejdivočejší části parku, kde sníh často leží až do˙začátku léta. Přístup do˙západní části parku umožňuje údolí Boí, proslavené románskými freskami ve˙zdejších kostelích, které jsou na˙seznamu světového dědictví UNESCO. Originály maleb byly sice přeneseny do˙Katalánského národního muzea umění (MNAC) v˙Barceloně, ale vlastní chrámy samozřejmě zůstaly na˙původním místě. Nejznámější najdete v˙obcích Taüll, Boí a˙Durro.


4 nej

Největší NP v˙Evropě: Vatnajökull (Island, 12˙000 km2, vyhlášen 2008)
Nejmenší NP v˙Evropě:
Hamra (Švédsko, 0,28 km2,
vyhlášen 1909)
Nejstarší NP Evropy: Abisko
+ 7 dalších parků ve˙Švédsku (vyhlášeny 1909)
Nejvíce NP: Norsko (41)

Užitečné adresy

www.iucn.org - Internetové stránky Světové unie ochrany přírody (IUCN)
www.unep-wcmc.org - Webové stránky Programu pro ochranu prostředí při OSN (UNEP)
www.cittadella.cz - Seznam chráněných území Česka

Němci nechávají park přírodě

Národní park Šumava vznikl v˙roce 1991 nařízením vlády České republiky, v˙němž se sice praví, že ?...hospodářské a˙jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a˙zlepšení přírodních poměrů...?, jenže realita je dnes zcela jinde. Prostřednictvím různých výjimek dnes člověk do˙šumavských ekosystémů zasahuje i˙velmi brutálním způsobem.

Na˙problém bylo zaděláno hned na˙počátku, v˙porevolučním kvasu: NP Šumava byl totiž vymezen tak široce (681 km2), že zahrnuje i˙území řady obcí a˙představy radnic a˙místních podnikatelů o˙hospodářském využití pozemků, především lesů, luk a˙pastvin, jsou v˙přímém rozporu s˙mezinárodně uznávanými kritérii pro národní parky. Proti tomu se staví ekologické organizace, jejichž cílem je utlumit ekonomické aktivity na˙území parku a˙nechat volný průchod přírodním procesům včetně těch tzv. katastrofických, jako jsou polomy
či kůrovec. Spor o˙Šumavu tak přináší otázku, zda tak velkoryse vyhlášený park vůbec může v˙civilizované středoevropské krajině naplnit své poslání.

Problém NP Šumava dobře vynikne ve˙srovnání s navazujícím Národním parkem Bavorský les v˙sousedním Německu. Ten vznikl dříve, ale má˙mnohem menší rozlohu. Na˙jeho území neleží téměř žádná trvale obydlená sídla a˙skoro tři čtvrtiny jeho plochy jsou vymezeny jako tzv. Naturzone, území bez jakýchkoli lidských zásahů. Tím prakticky nedochází ke˙konfliktům ve˙využití: území národního parku je ponecháno přírodě, návštěvníci do˙něj mohou přijít na˙výlet a˙obce fungují v˙nárazníkové zóně v˙okolí.

NP ve˙střední Evropě

(počet a˙plocha NP na˙rozloze státu (%)

Česko 4 1,7
Maďarsko 10 5,2
Polsko 23 1,0
Rakousko 7 3,0
Slovensko 9 6,5
Slovinsko 1 4,1
Švýcarsko 1 0,4

Historie

Kde vzaly národní parky

Už ze středověku jsou známé činy osvícených šlechticů či vládců, kteří vyňali určitou oblast z˙běžného hospodaření a˙nařízením stanovili, že příroda se tam má vyvíjet přirozeným způsobem.

Za˙klíčové datum v˙moderní ochraně přírody se považuje 10. květen 1872, kdy byl na˙území USA vyhlášen první národní park světa, Yellowstone. Důležitým aspektem Yellowstonu byla jeho přístupnost pro každého, bez omezení vyplývajících z˙vlastnictví půdy: ?park? (v˙americkém slova smyslu území určené k˙ochraně přírody) vznikl na˙federálních, nikoli soukromých pozemcích.

Po˙Yellowstonském národním parku následovalo vyhlášení několika dalších parků na˙území USA, v˙roce 1879 vznikl Královský národní park na˙australském pobřeží u˙Sydney. V˙Evropě spatřily první národní parky světlo světa až s˙téměř čtyřicetiletým zpožděním, konkrétně v˙roce 1909, kdy bylo vyhlášeno několik národních parků ve˙Švédsku - tedy v˙málo zalidněné, opuštěné krajině.

První středoevropský park, Švýcarský národní park, následoval o˙pět let později. Na˙území Česka vznikl Krkonošský národní park až v˙roce 1963 a˙dlouho zůstával jediným. Skutečný boom národních parků v˙Evropě nastal v˙80. a˙90. letech, kdy jich bylo vyhlášeno 186, tedy téměř polovina dnešního počtu. Součástí této renesance byly i˙tři nové české národní parky (Šumava, Podyjí a˙České Švýcarsko). Se čtyřmi národními parky však Česko zůstává spíše popelkou: například v˙Norsku je takových území (včetně Špicberk) v˙současnosti 41, na˙menším Slovensku devět. Naproti tomu zmíněný Švýcarský národní park zůstává v˙zemi dodnes jediným, pouze jeden park se najde také v˙Belgii.

Česko

Nové parky na˙obzoru

Spor o˙Šumavu zakrývá možné vyhlášení dvou nových národních parků. Pokud by Křivoklátsko a˙Jeseníky tento statut získaly, počet českých parků by se zvýšil na˙šest.

Nejdále jsou plány na˙zřízení NP Křivoklátsko, který by zasahoval do˙vzdálenosti pouhých 40 km od˙Prahy.

Z˙dosavadních jednání s˙obcemi, lesníky, ekologickými organizacemi i˙jednotlivci vzniká rozumný projekt, jenž by v˙podstatě scelil stávající přírodní rezervace do˙jednoho velkého celku zhruba od˙Skryjí po˙Chyňavu a˙dal mu pevný právní rámec.

Na˙jaře se obnovila i˙diskuse o˙přípravě NP Jeseníky. Ten by zahrnoval především hlavní hřeben Hrubého Jeseníku a˙přilehlé svahy s˙tím, že obce (nejdůležitější jsou Karlova Studánka a˙Kouty nad Desnou) by ležely už za˙hranicemi parku, byť těsně. Jesenický park by zahrnoval území asi třetiny stávající CHKO Jeseníky o˙rozloze přibližně 250 km2.

Přečtěte si

Miloš Anděra: Národní parky Evropy
Slovart, 2008,
976 stran

AUTOR: Štěpán Vítek


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist