Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Vrcholy snů

01.09.2012  |  zdroj: IN magazín  |  96× přečteno      vytisknout článek

horyPři výstupu na Elbrus nebo Kilimandžáro se obejdete bez lana, zato nadmořská výška vám dá zabrat. Pokud počítáte s aklimatizací, můžete na argentinské Aconcagui snadno vystoupat až do téměř sedmi tisíc metrů. Přinášíme vám tipy na˙vrcholy, pro jejichž zdolání nepotřebujete zkušenosti horolezce, ale "jenom" odvahu a˙vytrvalost.

Gerlach:
lehký výstup s˙průvodcem

Slovensko

Nadmořská výška: 2655?m

Pohoří: Vysoké Tatry

Charakter: Divoký skalní štít

Obtížnost: Výstup je orientačně náročný, ale zdatní turisté se nahoru dostanou za˙dobrého počasí snadno. Kvůli zákonům o˙ochraně přírody však nelze přijít bez horského vůdce

Doporučené vybavení: Nepromokavé outdoorové oblečení.

Přenocování: Horský hotel Slezský dům

Gerlachovský štít je metou všech československých turistů už nejméně sto let. Dá se na˙něj vystoupit celkem jednoduše, není příliš náročný a˙přitom túra na˙něj je nezapomenutelný zážitek.

Štít má ještě jednu přednost. V˙Praze turisté nasednou v˙pátek večer na˙lehátkový vlak, ráno se probudí v˙Popradě, odjedou tramvají pod hory, dojdou na˙Slezský dům a˙v˙neděli ráno vyrazí k˙vrcholu. Vrátí se nočním vlakem.

Gerlach je trochu nešťastným vrcholem, který putuje z˙jednoho státu do˙druhého a˙neustále mění jména. V˙Uhrách to byl do˙roku 1896 Gerlach, potom za˙Rakouska-Uherska dostal název Štít Františka Josefa, československé úřady ho v˙roce 1919 přejmenovaly na˙Gerlachovku, v˙roce 1923 na˙Štít legionářů, 1949 zpátky na˙Gerlach, 1949 na˙Stalinův štít a˙teprve od˙roku 1959 se jmenuje Gerlachovský štít. Mezi tím se mu občas říkalo Kotlový štít, což je dnes oficiální pojmenování vedlejšího vrcholu.

Na˙otočku

Gerlachovský štít zvládnete z˙Česka i˙s˙cestou za˙víkend. Zvolíte-li vlak, budete v˙pondělí i˙odpočatí.

Elbrus: rychlé změny počasí

Rusko

Nadmořská výška: 5642 m

Pohoří: Kavkaz

Charakter: Sněhová hora s˙obrovským ledovcem na˙vrcholu

Obtížnost: Výstup není náročný ani příliš dlouhý, ale přesto se na˙vrchol dostane jen polovina zájemců. Vysoká nadmořská výška způsobuje horskou nemoc s˙bolestmi hlavy a˙zvracením.

Doporučené vybavení: Teplé zimní horolezecké oblečení a˙obutí. Základní horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín, karabiny, úvaz), ledovcové brýle a˙další nezbytnosti na˙vysokohorské túry.

Přenocování: Jako základna pro závěrečný útok na˙vrchol slouží velká chata Prijut 11.

Ruský Elbrus se přetahuje s˙francouzským Mont Blankem o˙status nejvyšší hory Evropy. Sami Rusové a˙s˙nimi i˙Evropané ho řadí už do˙Asie, ale podle amerických kartografů patří do˙Evropy. Jak se v˙tom vyznat? Geologická hranice mezi kontinenty v˙evropském pojetí probíhá tam, kde se stýkají kontinentální desky zemské kůry a˙to je v˙údolích před Elbrusem. Americká věda dá spíš na˙to, jak vypadá terén,˙evropsko-asijskou hranici vede po˙hřebenech hora˙Elbrus je proto podle Američanů v˙Evropě.

Výstup na˙Elbrus není nijak technicky náročný. Velkou část cesty lze absolvovat v˙terénním autobuse nebo na˙korbě náklaďáku, potom se přestoupí na˙lanovku a˙nakonec se dojde na˙velkou chatu Prijut 11. Odtud se chodí pěšky s˙mačkami na˙nohou. Horolezecké lano není obvykle nutné, ale každá skupina si ho bere s˙sebou pro případné krizové situace.

Hora je však zrádná v˙tom, že o˙mnoho převyšuje okolní vrcholy, a˙změny počasí na˙ní jsou tedy velmi rychlé. Plochý sněhový vrchol umožňuje větrům, aby na˙něm uplatnily všechnu svoji sílu.

Triglav: ferratami na˙vrchol

Slovinsko

Nadmořská výška: 2864 m

Pohoří: Julské Alpy

Charakter: Skalní štít

Obtížnost: Na˙vrchol se stoupá pěšky po˙turistických stezkách, ale náročnější úseky jsou vybaveny ocelovými lany a˙zabudovanými železnými schody či stupni. Výstup trvá jeden až dva dny.

Doporučené vybavení: Turistické oblečení do˙hor a˙ferratový set (úvazek a˙přilba)

Přenocování: V˙údolí jsou kempy, v˙horách
je dostatek horských chat.

"Nelze vylíčit nádheru rozhledu onoho zimního dne. Ještě dnes se táži, zda jsem tehdy bděl a˙vše skutečně prožíval, či zda to byl sen. Slunce se zvolna klonilo k˙západu. Jih a˙západ, od˙daleko viditelného moře až k˙Dolomitům, vše plálo žhavě rudými a˙zlatými barvami. Slunce klesalo níž a˙níž a˙mocněji a˙mohutněji se rozšuměly nové a˙nové, jasnější a˙oslnivější rejstříky barev. Na˙východě a˙na˙severu tonuly všechny hory v˙zářivě žlutých tónech, do˙údolí se skláněly temněmodré stíny. Něco podobného již nikdy neuzřím." Takhle poeticky popsal horolezecký objevitel Julských Alp Julius Kugy svůj výstup na˙Triglav.

Tříhlavičník se vypíná mezi okolními rozervanými štíty Julských Alp, ale převyšuje je o˙stovky metrů a˙jako horský král vládne své nadoblačné vápencové zemi. "Pro Slovince je Triglav více než jenom nejvyšší hora," říká šéf Triglavského národního parku Martin Šolar. "Mají ho fotbalisté na˙dresu, spousta firem ve˙znaku, ale hlavně všichni Slovinci v˙srdci."

Vystupuje se na˙něj z˙několika stran, ale vždy je potřeba počítat se zajištěnými stezkami v˙kolmých skalních stěnách zvanými ferraty. Z˙údolí se nahoru a˙dolů lze dostat za˙jeden den, ale je to pěkná dřina. Mnoho turistů tedy první den vystoupí na˙jednu z˙mnoha horských chat v˙okolí a˙teprve druhý den jdou na˙vrchol.Na počasí je třeba brát ohled ve˙všech horách, na˙Triglavu však zvláště. Za˙deště skála klouže a˙v˙bouřce je hora díky kovovým lanům a˙skobám obřím hromosvodem.

Matterhorn:
jen pro zkušené

Švýcarsko/Itálie (hlavní vrchol je na˙švýcarské straně)

Nadmořská výška: 4478 m

Pohoří: Alpy

Charakter: Ostrý skalní štít s˙ledovými poli

Obtížnost: Obě normální cesty jsou regulérními celodenními horolezeckými podniky. Na˙výstup jsou potřeba bohaté horolezecké zkušenosti. Zájemci z˙řad méně zkušených turistů nebo horolezců si mohou najmout horského vůdce ve˙švýcarském Zermattu nebo italské Cervinii.Doporučené vybavení: Teplé a˙nepromokavé horolezecké oblečení a˙obutí, horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín, karabiny, úvaz, přilba, skoby), ledovcové brýle a˙další nezbytnosti na˙horské lezecké túry.

Přenocování: Vychází se z˙chat Hörnli na˙švýcarské straně nebo Carrel na˙italské straně. Bivakovací budka Solvay pod vrcholem je určená pouze pro případy nouze.

Matterhorn je hora, která svým působivým tvarem magicky přitahuje každého, komu není svět hor a˙horolezectví cizí. Stala se symbolem Alp i˙mnoha horských spolků, patří mezi nejznámější štíty světa. Z˙hlediska horolezectví přispívá jejímu kouzlu pohnutá historie hledání cest na˙vrchol, plná slavných i˙tragických okamžiků.

Největšímu náporu je štít vystaven v˙období letních měsíců, kdy jej ze švýcarské a˙italské strany obléhají stovky lidí denně. Ze švýcarské strany stoupají horolezci hřebenem Hörnli. Ten vyžaduje zkušenost s˙pohybem v˙horách, více rozvahy, orientačního smyslu a˙vytrvalosti.

Italský hřeben Lion klade vyšší nároky na˙sílu a˙schopnost co nejefektivněji využívat umělé pomůcky, které jsou umístěné ve˙skalách, jako zavěšená lana, natlučené kramle a˙zalepené nýty.

Kilimandžáro:
celodenní
pohodový výšlap

Tanzanie

Nadmořská výška: 5895 m

Pohoří: Kilimandžáro

Charakter: Obrovský skalní masiv na˙rovníku

Obtížnost: Na˙vrchol se stoupá pěšky po˙turistických stezkách. Náročná je pouze orientace. Výstup trvá několik dní a˙je povinné sinajmout místní průvodce.

Doporučené vybavení: Běžná turistická výstroj a˙výzbroj na˙dlouhé horské putování (oblečení, jídlo, pití)

Přenocování: Na˙trase Maramgu jsou horské noclehárny vzdálené od˙sebe den pochodu.
Jinde se spí ve˙vlastních stanech.

Kilimandžáro není jedna hora, ale nepřehledná změť horských hřebenů, roklí, bývalých sopek a˙ledovcových údolí. Nejvyšší místo tohoto masivu, které přitahuje turisty z˙celého světa, se jmenuje Uhuru Peak (Štít Svobody) na˙geologických troskách vulkánu Kibo.

Dříve proslulá bílá ledovcová čepička na˙rovníku v˙posledních letech roztála a˙zbylo z˙ní jen špinavé sněhové pole. Přesto je o˙výstup stále velký zájem. Kdo by nechtěl vidět rovníkovou Afriku z˙výšky...

Vrchol Kilimandžára je dosažitelný turisticky, žádné horolezecké schopnosti k˙tomu nejsou potřeba. Problém je ovšem velká nadmořská výška, náročná orientace a˙doprava zásob. Obvykle totiž výstup a˙sestup zaberou celý týden. Každý turista si musí povinně najmout horského vůdce a˙nosiče z˙řad místních lidí.

Na˙vrchol vede šest tras pojmenovaných podle zdejších zvyků Marangu, Mweka, Umbwe, Shira, Rongai a˙Machame. Téměř všichni však stoupají cestou Marangu, protože je vybavena horskými noclehárnami a˙jednoduchým občerstvením. Proto se jí také říká cesta Coca-Cola.

Grossglockner: exponovaná cesta

Rakousko

Nadmořská výška: 3798 m

Pohoří: Alpy

Charakter: Ostrý skalní štít s˙ledovci

Obtížnost: Pod skalnatý vrcholový hřeben vedou dvě cesty po˙mohutných ledovcích, kde je potřeba znát techniku pohybu a˙záchrany v˙takových terénech. Poté co se cesty spojí, přejdou turisté na˙skálu a˙lehkou horolezeckou trasou vystoupají na˙vrchol. Pro méně zkušené horolezce a˙turisty se vřele doporučuje využít služeb místního nebo českého horského vůdce.

Doporučené vybavení: Teplé a˙nepromokavé horolezecké oblečení a˙obutí, horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín, karabiny, úvaz, přilba, skoby), ledovcové brýle a˙další nezbytnosti na˙horské lezecké túry

Přenocování: Pod vrcholem stojí nejvýše položená rakouská chata Erzherzog-Johann-Hütte.

Na˙Grossglockneru nepočítejte s˙tím, že byste si užili horské samoty. Je to nejvyšší hora Rakouska, populární nejen u˙místních lidí, ale míří na˙ni za˙hezkých víkendů také stovky Italů, Němců, Čechů, Poláků a˙Maďarů.

Přitom je túra na˙Grossglockner ryze horolezeckým podnikem! Na˙úzkém skalním hřebeni dělají horští vůdci svým klientům místo lokty i˙rameny, spousta turistů zdržuje kvůli svému strachu a˙na˙vrcholu to vypadá jako o˙sokolském sletu.

Skalně-sněhový hřebínek je co dvacet metrů osazen železnými tyčemi. Horští vůdci je používají k˙jištění svých klientů. Po˙několika stech metrech se hřebínek vyrovnává a˙turisté zírají do˙obrovské hloubky na˙ledovec pod sebou. Následuje nenápadný kopeček Kleinglockner, kde se obvykle tvoří zácpa. Nejtěžší okamžik čeká až za˙ním. Je nutné udělat tři čtyři kroky po˙uzounkém sněhovém ostří nad propastmi po˙obou stranách. Ze sedélka se zvedá skalní plotna, kterou je potřeba zdolat horolezeckým způsobem, a˙pak už zbývá jen pár desítek metrů k˙vrcholovému kříži. Návrat vede stejnou dech beroucí cestou.

Aconcagua:
jednoduchý
výstup v˙extrémních podmínkách

Argentina

Nadmořská výška: 6962 m

Pohoří: Andy

Charakter: Obrovská ledovcová hora převyšující daleké okolí

Obtížnost: Výstupová cesta není technicky obtížná. Horolezecké zkušenosti jsou ovšem vítány, protože se jde po˙sněhu a˙ledu pomocí cepínů a˙stoupacích želez. Místy je potřeba využít horolezeckého lana. Za˙špatného počasí hrozí laviny a˙ztráta orientace, případně podchlazení. Kdo si vezme s˙sebou horského vůdce, rozhodně neprohloupí.

Doporučené vybavení: Teplé zimní horolezecké oblečení a˙obutí. Základní horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín, karabiny, úvaz), kempovací pomůcky (stan, spací pytel, podložka na˙spaní, vařič), ledovcové brýle a˙další nezbytnosti na˙túry v˙nejvyšších nadmořských výškách. Přenocování: Ve˙vlastních stanech.

Nejvyšší hora Severní a˙Jižní Ameriky nabízí poměrně jednoduchý výstup do˙obrovské výšky, ale zato vyžaduje expedici jako v˙Himálaji. Na˙Aconcaguu nelze vyběhnout za˙den či dva, jako to dělají horolezci v˙Alpách. Tady se detailně plánují tábory, vynášky vybavení a˙jídla do˙stěny, bedlivě se sleduje zdravotní stav, odhaduje počasí. Kdo něco zanedbá, je synem smrti.

Do˙všech základních táborů pod Aconcaguu trvá přístup tři dni pochodu. Bagáž dopravují placení mulaři. Výstup už je věcí horolezce samotného. Normální cesta zvaná
regular route stoupá údolím Horcones na˙Plaza de Mulas, poté hřebenem přes tábory Nido des Condores, Berlin a˙Independencia. Trasa je bez technických obtíží a˙zvládne ji každý, kdo má fyzickou zdatnost a˙zkušenosti z˙hor. Nikde jinde na˙světě nelze tak snadno vystoupat až téměř do˙sedmi tisíců, ovšem je nutné počítat s˙důkladnnou aklimatizací.

Zájemci o˙vrchol se také musejí smířit s˙nepohodlím, několika dny táboření na˙sněhu, s˙hrozbou výškové nemoci a˙hlavně se musí obrnit trpělivostí. Klidně se může stát, že týden bude sněžit tak, že nevystrčí nos ze stanu, nebo bude foukat tak silná vichřice, že jim potrhá stany. Aconcagua je totiž vystavena větrům z˙Pacifiku.

Pánem je počasí

Silné a˙vytrvalé sněžení či silná vichřice, to jsou nejčastější příčiny neúspěchu na˙Aconcagui. Další hrozbou je výšková nemoc.


Mount Kosciuszko:
pohodlný výlet

Austrálie

Nadmořská výška: 2228 m

Pohoří: Snowy Mountains

Charakter: Travnatá hora

Obtížnost: Turistická procházka bez větších obtíží

Doporučené vybavení: Teplé a˙nepromokavé turistické oblečení

Přenocování: Turistická střediska jsou všude v˙okolí.

Existuje několik způsobů, jak se dostat na˙nejvyšší vrchol Austrálie. Všechny jsou to procházky pro výletníky. Nejjednodušší je přijet z˙Canberry autem, vyjet lanovkou a˙za˙dvě hodiny dojít po˙pohodlné cestě na˙plochý vrchol. Když se vynechá lanovka, jedná se o˙pěkný celodenní výlet. Místní rangeři říkají této trase Main Range Track. Jde se po˙hřebenech hor a˙je to jeden z˙nejdelších zdejších treků. Měří třináct kilometrů.

Ačkoliv Kosciuszko leží v˙Austrálii, je potřeba se na˙cestu teple obléci. Hora je hodně na˙jihu a˙i˙v˙létě tu mohou hrozit sněhové přeháňky anebo aspoň sníh s˙deštěm. Vždyť se také na˙jejích svazích rozkládá jedno z˙mála australských lyžařských středisek.

Damávand: laciný a˙vysoký cíl

Írán

Nadmořská výška: 5610 m

Pohoří: Elborz

Charakter: Zasněžená skalnatá hora

Obtížnost: Výstup není technicky náročný. Vysoká nadmořská výška může způsobit horskou nemoc. Nepříjemné jsou sirné výpary na˙vrcholu.

Doporučené vybavení: Nepromokavé horolezecké oblečení a˙obutí. Horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín a˙přilba) je nutná jen v˙zimě.

Přenocování: Horská chata a˙společná noclehárna

Mýtický íránský vrchol mají Íránci ve˙velké úctě a˙pokoušejí se o˙výstup na˙jeho temeno.Damávand je ale oblíbeným cílem i˙mezi Evropany, protože je to poměrně laciný, a˙přitom vysoký cíl v˙civilizované zemi.

Jednoduchý příjezd z˙Teheránu hromadnou dopravou a˙horské chaty na˙výstupové cestě dělají z˙Damávandu horu dostupnou i˙pro zkušené Čechy. Výstup a˙sestup trvá obvykle tři dny. Nejdříve se spí v˙chatě turistického klubu a˙poté ve˙velké společné noclehárně už na˙svazích hory. Někteří už tedy nepříjemně pociťují nadmořskou výšku. Těsně pod vrcholkem se k˙tomu přidají ještě sirné výpary. Damávand je totiž stará sopka, která dává najevo, že ještě úplně neusnula.

Mont Blanc:
podceňované
nebezpečí

Francie/Itálie (hlavní vrchol
je na˙francouzské straně)

Nadmořská výška: 4810 m

Pohoří: Alpy

Charakter: Sněhová hora opancéřovaná obrovskými ledovci a˙skalními stěnami

Obtížnost: Všechny cesty na˙vrchol jsou náročné dvoudenní nebo třídenní túry v˙divokém horském terénu! Bezpodmínečně je nutné umět se pohybovat mezi ledovcovými trhlinami ve˙vysoké nadmořské výšce. Zdatným turistům se doporučuje najmout horského vůdce z˙Čech nebo místního z˙italského Courmayeuru nebo francouzského Chamonix.

Doporučené vybavení: Teplé zimní horolezecké oblečení a˙obutí. Základní horolezecká výzbroj (lano, stoupací železa, cepín, karabiny, úvaz, přilba - cestou na˙chatu Gouter padají kameny!), kempovací pomůcky (stan, spací pytel, podložka na˙spaní, vařič), ledovcové brýle a˙další nezbytnosti na˙vysokohorské túry.

Přenocování: Na˙všech trasách lze přespat v˙horských chatách, ale je třeba objednat místo několik měsíců předem. Většina českých turistů proto přespává ve˙vlastních stanech poblíž chat.

Novinka: U˙Gouteru má být koncem července 2012 otevřena nová chata a˙po˙horolezcích bude požadováno spaní výhradně pod střechou (30 eur lůžko, 15 eur v˙rámci některých horolezeckých slev).

Na˙nejvyšší vrchol Evropy se stahují horolezci a˙zdatní turisté z˙celého světa. Bílá hora je přitahuje jako zapálená svíčka můry. Mnozí se ohřejí v˙její blízkosti, někteří se pořádně spálí. Vylézt na˙zasněženou čepici Mt. Blanku je přáním snad každého, kdo aspoň jednou v˙životě zvedl hlavu k˙horám.

"Zázračné kruhovité seskupení štítů s˙čistými, jemnými, do˙výšek letícími liniemi, mu vytváří neporovnatelně krásnou družinu," napsal o˙Mont Blanku slavný horolezecký průkopník Charles Vallot.

Na˙Mont Blanc vedou čtyři hlavní trasy, kterým se v˙horském žargónu říká normálky. Už dvě století po˙nich vystupují k˙vrcholu turisté.

Grands Mulets Route

Roku 1786 vyráží Jacques Balmat, neoblíbený podivín a˙hledač horských krystalů, do˙ledových svahů nad Chamonix. Překoná nástrahy nestabilních ledových věží (séraků), přejde přes skryté ledovcové trhliny, nedostane výškovou nemoc a˙nezmrzne během noci, kterou stráví pod ledovým převisem. Najde cestu k˙vrcholu, ale nevkročí na˙něj a˙vrátí se do˙Chamonix. Když se vzpamatuje, domluví se s˙místním lékařem Françoisem Paccardem a˙společně dorazí na˙vrchol a˙zpět.

Proč to Balmat udělal? Nešlo přece o˙čest nebo sportovní výkon, ale o˙peníze! Profesor Horace-Benedict de Saussure totiž vypsal vysokou odměnu na˙dobytí dosud nezlezeného nejvyššího vrcholu kontinentu. Balmat asi tušil, že by mu místní lidé nevěřili, a˙tak se spojil s˙důvěryhodným lékařem
Paccardem. Dokonce postavili několik lidí k˙dalekohledům, aby sledovali jejich výstup.

Jejich prvovýstup se dnes používá méně než dříve, ačkoliv je nejjednodušší. V˙okolí chaty Mulets přibližně v˙polovině výstupu totiž hrozí pásmo séraků, které jsou dnes nebezpečnější než za˙Balmatovy doby. Příčinou je oteplení a˙odtávání ledovců. Cesta je tedy vhodná jen v˙zimě pro skialpinisty nebo pro pěší turisty za˙chladných dní a˙nocí.

Gouter Route

V˙roce 1861 spojuje několik dosud známých variant výstupu do˙logické linie známý alpský objevitel Francis Fox Tuckett. V˙jednom zátahu projde na˙vrchol nejbezpečnější a˙nejkratší trasou, kterou chodí dnes největší počet lidí. Tuckett sice nemohl jet vláčkem Tramway du Mont Blanc, odpočívat na˙chatě Tete Rousse a˙přespat na˙chatě Gouter, ale jinak se od˙jeho doby nezměnilo nic. Stále je potřeba hodně vytrvalosti, odvahy a˙zkušeností, aby se zájemce o˙vrchol dostal přes skalní žebra s˙padajícími kameny, dlouhé ledovcové svahy a˙nakonec ostrý sněhový hřebínek.

Three Monts

Roku 1863 se dostává na˙Mont Blanc novou trasou R. Head se třemi horskými vůdci. Překonají pásmo obludných ledovcových trhlin, dvě čtyřtisícovky Tacul a˙Maudit a˙potom se teprve ocitnou na˙vrcholu.

Ještě to nevědí, ale otevřeli pro své následovníky krajinově nejhezčí túru na˙nejvyšší bod Evropy. Trasa je to nejnáročnější ze všech čtyř normálek. Vyžaduje dobrou aklimatizaci, protože většinou vede ve˙výškách nad čtyřmi tisíci metrů nad mořem.

Pope Route

Roku 1890 je zdolána čtvrtá normální cesta. První tři vedly z˙Francie, teď došlo na˙Itálii. Paradoxem je, že ji prošel jako první Achille Ratti s˙třemi přáteli zeshora dolů. Jméno Papežská získala tato cesta hned, jak se horolezec Ratti stal papežem Piem XI.

Dnes se italská normálka chodí z˙údolí na˙vrchol. Dlouho se stoupá obrovským ledovcem Miage na˙chatu Gonella, která je zavěšená jako orlí hnízdo vysoko ve˙skalách. Pak se leze strmými ledovými svahy na˙hlavní hřeben Alp a˙po˙něm se dlouho balancuje jako po˙ostří nože až k˙chatce Vallot, kde se italská normálka spojuje s˙francouzskou cestou Gouter.

Pozor!

Tři sta mrtvých ročně v horském masivu Mont Blanku hovoří jasně. Rovnici 1 den = 1 mrtvý stvrzují záchranné vrtulníky, které neustále pendlují především podél normálních tras. Jenom od˙12. července zde zahynulo 11 lidí! (Devět horolezců zabila lavina na˙"normálce" Three Monts, další dva umrzli o˙dva dny později na˙hřebenu nedaleko francouzsko-italské hranice.)

Ve˙vichřici na˙Mt. Blanku

Martin Mykiska

cestovatel a průvodce

Ve˙dvě v˙noci na˙obloze září hvězdy - pro nás smluvený signál, že je třeba pokusit se o˙vrchol. Jenže s˙našimi stany lomcuje celou noc vichr, na˙plachty naráží větrem metaný sníh. Spali jsme minimálně. Nebýt záhrabů a˙zídky ze sněhu, těžko bychom se dočkali rána v˙pořádku.

Jsme ve˙výšce 3850 m n. m., v˙tábořišti, odkud se vychází na˙závěrečnou část výstupu na˙Mont Blanc.

Krátce po˙druhé hodině procházejí kolem stanů první skupiny stínů propojených lanem - zachumlaní nadšenci, kteří přespali v˙chatě Gouter. My ze stanů pokorně čekáme až do˙čtvrté hodiny, kdy vítr nakonec opravdu trochu slábne.

Na˙východě se nepatrně rozsvěcuje, když naše pětice dělá v˙mačkách a˙na˙lanech první kroky. Na˙hřebínku pociťujeme plnou sílu větru. Během následující hodiny, kdy jdu v˙čele, několikrát v˙nenadále silném poryvu silně vrávorám.

Na˙vrcholovém plató Domu potkáváme první vracející se skupiny. Vítr je na˙závěrečnou část, posledních 500 výškových metrů, nepustil. Vypadají promrzle, unaveně. V˙duchu doufáme, že jsme na˙to vyzráli, když jsme vyrazili později. Vrcholový masiv Mont Blanku se před námi tyčí jak na˙dlani. Vypadá tak lákavě. Cáry mraků či oblaka zvířeného sněhu kolem nejvyšší části však nevěstí nic dobrého.

Do˙útulny, které Češi říkají familierně "Vallotka", docházíme opět strmějším výstupem. Uvnitř nacházíme tolik příjemné závětří. Blíží se chvíle konečného rozhodnutí.

Teplotu odhadujeme na˙-10 stupňů, jenže stálý vítr o˙rychlosti 15 km/hod. z˙ní vytváří "pocitových" -17. A˙dnes jsou tu ty nevyzpytatelné nárazy! Mám v˙čerstvé paměti ranní zkušenost, kdy jsem musel držet rovnováhu krokem stranou. A˙vrcholový hřebínek je tak úzký...

Po˙chvíli zvažování docházíme k˙tomuto závěru: kdyby se cestou absolutně nic nestalo, asi by se vrchol dal zdolat. Jenže sebemenší chyba, zastavení se či jiný problém by v˙takových podmínkách mohly znamenat katastrofu. Někteří z˙nás jsou oblečení jen na˙pohyb. Při nedobrovolné zastávce by mohlo přijít kritické podchlazení brzy.

V˙kolektivním rozhodování mám jako vůdce poslední slovo. Není lehké stvrdit převládající názor: Jdeme dolů. Je ráno 7. červce 2012. V˙Evropě právě vrcholí léto..

AUTOR: Jakub Turek, šéfredaktor Horydoly,

AUTOR: Martin Mykiska


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist