Stovky tun nebezpečného elektroodpadu končí na skládkách kvůli špatné legislativě, státu za to hrozí roční pokuta 200 milionů korun

Týká se to všech elektrospotřebičů: bílou a spotřební technikou počínaje, úspornými zářivkami či bateriemi konče.

V případě vysloužilých úsporných zářivek, které obsahují toxickou rtuť, jich na skládkách každoročně skončí zhruba polovina, konkrétně za rok 2013 asi 900 tun, vyplývá z odhadu společnosti EKOLAMP. "To představuje přibližně 30 kilogramů rtuti, která by mohla teoreticky znečistit vodu v objemu 95 Máchových jezer," říká Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP, která zdarma zajišťuje zpětný odběr a recyklaci světelných zdrojů a jiných osvětlovacích zařízení.

Za tento neutěšený stav navíc českému státu hrozí denně pokuta 20 tisíc eur, což ročně představuje více než 200 milionů korun: tolik činí pokuta za neimplementování Evropské směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, která měla být v ČR v platnosti nejpozději od 14. února 2014. Tato směrnice od členských států požaduje, aby přijaly taková opatření, která umožní transparentní a efektivní sběr a recyklaci elektroodpadu. Mezi nejdůležitější mechanismy patří stanovení minimálních kvót sběru elektroodpadu ve vztahu k počtu kusů uvedených na trh.

"Tyto kvóty v současné době vůbec neexistují, což umožňuje na systému parazitovat subjektům, které vykazují činnost jen na oko. Směrnice by také měla zamezit nekalým praktikám, kdy nelegálně rozebrané součásti elektroodpadu beztrestně vykupují sběrny druhotných surovin a narušují tím celý recyklační řetězec," vysvětluje důležitost nové směrnice Zuzana Adamcová.

Současný systém je antiekologický: umožňuje kumulovat zisk na úkor veřejné služby

Zatím platná legislativa nahrává firmám, které berou recyklaci a likvidaci elektroodpadu jako dobrý byznys a nikoli veřejnou službu: "Nepoctivé firmy získají z elektrospotřebičů jen snadno zpeněžitelné suroviny a zbytek, obsahující často nebezpečné látky, končí na skládkách či jej zlikvidují jiným neekologickým způsobem. Tyto praktiky jsou téměř nepostižitelné, protože momentálně neexistuje účinný kontrolní a vymáhací mechanismus," varuje Zuzana Adamcová.

Dohledové orgány nejsou schopny nekalé praktiky ani zjistit, protože se spoléhají pouze na informace přímo od kolektivních systémů, které jsou administrativně v pořádku, ale vůbec nemusí odpovídat realitě. "Zatím neexistuje účinný kontrolní a vymáhací mechanismus. Současná právní úprava toleruje nekalé praktiky, protože veškeré transakce mohou být vedeny jen `papírově` bez reálného dohledu a kontroly. Evidenci vytvářejí firmy a stát nemá mechanismy, jak ověřit, že výkazy firem jsou pravdivé či jestli jejich činnost probíhá opravdu podle litery zákona. Papírově vše sedí, ale realita může být úplně jiná. Na trhu tedy mohou fungovat i firmy, které na současném systému doslova parazitují: vytvářejí zisk bez poskytování reálné veřejné služby," říká Zuzana Adamcová.

"Dumpingová" recyklace je na úkor životního prostředí, hrozí soudní spory

V praxi se nekalé praktiky například projevují dumpingovými cenami za recyklaci. Na poli zpětného odběru totiž působí firmy, které nabízejí recyklační služby za ceny, které neodpovídají reálným provozním nákladům. Například jeden z kolektivních systémů zajištuje recyklaci jednoho světelného zdroje za 1,90 Kč, přitom jen samotné ekologické odstranění rtuti a roztřídění získaných druhotných surovin vyjde téměř na dvě koruny. Při započtení dalších provozních nákladů se cena vyšplhá na téměř pětinásobek dumpingové ceny.

"Tyto firmy nemohou za dumpingové ceny rozšiřovat svoji sběrnou síť či se podílet na propagaci zpětného odběru. Na celém systému tedy fakticky jen parazitují a zneužívají právního vakua. Těžko lze takovým firmám něco dokázat, protože administrativně mají vše v pořádku," vysvětluje Zuzana Adamcová.

Pokud by neutěšený právní stav trvat déle, mohou hrozit státu soudní spory. Zástupci firem, které dodržují zákonné normy, se totiž mohou domáhat od státu kompenzace za škody způsobené nekalou konkurencí, které právní vakuum umožňuje a nepotírá.

"Z pozice řádného hospodáře není možné tolerovat stav, kdy se některé firmy zaměřují hlavně na akumulaci zisku bez poskytování nákladných veřejných služeb, jakými jsou budování sběrných míst a ekologická likvidace nebezpečných materiálů. Podmínky musí být stejné pro všechny účastníky," říká Zuzana Adamcová.

Nápravě pomohou kvóty pro sběr a důsledná kontrola

Stát by měl v zákoně naprosto jednoznačně vyžadovat minimální požadavky na kolektivní systémy, potažmo jednotlivé výrobce, při plnění elektroodpadových povinností. "Mezi tyto požadavky patří dostatečně hustá sběrná síť pokrývající rovnoměrně všechny části republiky a umožňující odevzdání elektroodpadu všem domácnostem," dodává Zuzana Adamcová.

Klíčem k zamezení kšeftování s elektroodpadem jsou také zmiňované minimální kvóty sběru elektroodpadu, a to specificky pro různé kategorie elektrozařízení. "Tím by se zamezilo přetahování o lukrativní komodity a naopak by se zajistil sběr nákladných a ekologicky nebezpečných elektroodpadů," doporučuje Zuzana Adamcová.

Stát rovněž musí určit jasná pravidla financování činnosti kolektivních systémů tak, aby všechny systémy fungovaly podle jednotného vzorce a nikdo si nemohl vydobýt neoprávněnou konkurenční výhodu. "Fungování kolektivních systémů musí stát také důsledně kontrolovat a zajistit vymahatelnost opatření prostřednictvím kontrolních orgánů, které budou mít na svoji činnost dostatek peněz a personálu," uzavírá Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP