Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak Lukoil otevřel své ropné srdce

24.10.2009  |  zdroj: Podniky a trhy  |  211× přečteno      vytisknout článek

Jak Lukoil otevřel své ropné srdce

Zdejší lidé o sobě tvrdí: "Z celé Evropy se první dáváme ráno do práce, první vítáme slunce". Nejvýchodnější část kontinentu, hranice s Asií, brána do Sibiře - to vše je Permský kraj. A bije tam srdce nejmocnější ruské soukromé energetické korporace Lukoil.

Kolem města Perm, v podhůří Uralu na březích řeky Komy, leží naleziště ropy a zemního plynu, které se tu těží už přes 80 let. I tak zásoby vystačí minimálně na další čtyři desetiletí.

Jde o jedno ze čtyř ropných impérií Lukoilu. Firma, kterou kontroluje třetí nejbohatší Rus Vagit Alekperov, má těžební území ještě v západní Sibiři, na Urale a na jihu Ruska. Ze všech těchto bezedných ropných polí čerpají ruští petrolejáři sílu k dobývání zemí, jež nedokázali natrvalo opanovat sovětští vládci.

Ruská ropná pole byla pro cizince dlouho tabu. Když v Permi hospodařil za socialismu obří státní podnik Něfť Perm, byla oblast striktně uzavřena. Alekperov volí jinou taktiku: nedávno pozval do permského regionu skupinu zahraničních novinářů a expertů Evropské komise. Chce jim ukázat, že Lukoil je standardní soukromá korporace, která investuje do vlastní modernizace, slouží veřejnému sektoru a netančí podle příkazů Kremlu. Přesně tak jako jakákoliv jiná světová společnost.

Image je důležitá

Dobré jméno a důvěryhodnost jsou pro Lukoil čím dál důležitější: špatná image ruské energetiky je totiž vážnou překážkou rozvojových plánů v Evropě. Lukoil se sice uchytil v Polsku, Česku a Belgii, ale jen díky tomu, že mu v těchto zemích prodal sítě benzinových pump jeho menšinový akcionář, americký ConocoPhilips. Plány na získávání evropských rafinerských kapacit uskutečnil Lukoil jen zčásti: loni koupil rafinerii v Itálii, letos v Nizozemsku. Patří mu sice také rafinerie na Balkáně a na Ukrajině, ve střední Evropě se mu ale přes velké úsilí nepovedlo koupit ani jediný podnik.

Vstup Rusů do ropného sektoru je v bývalých sovětských satelitech vnímán jako riziková záležitost, kterou se zabývají tajné služby, politici a diplomaté. "Necítíme, že jsme na tomto trhu žádoucí," přiznává Alekperov a ujišťuje, že není čeho se bát: "Právě spojení ruských surovin s evropskými rafinerskými kapacitami nejvíce vyhovuje zájmům evropských států. Nejlépe to zajistí evropskou energetickou bezpečnost, o které se tak často diskutuje na politické úrovni!" "Jsme standardní firma s akciemi na londýnské burze, otevřená a nezávislá na Kremlu," ujišťují šéfové Lukoilu.

Jak tedy vůbec žije ruská firma, která chce dobývat Evropu? Jaký obrázek nabízí centrum jejího impéria - Permský kraj?

"Nejsme jen těžařský region, jsme důležitou obchodní křižovatkou, centrem dřevařského průmyslu, vzdělávání, rozvíjíme moderní technologie," říká permský gubernátor Oleg Černuchov.

Jenomže ropa a plyn hrají ve třímilionovém regionu hlavní roli už od 20. let minulého století, kdy na břehu Komy objevili geologové první naftové ložisko. Lukoil má jen v Permi a okolí 16 dceřiných firem - těžebních, zpracovatelských, chemických, obchodních a průzkumných. V regionu je 138 ropných nalezišť pod Alekperovovou kontrolou. Těch pár nezávislých těžařů, kterým se podařilo získat nějaké ložisko pro sebe, lze prý spočítat na prstech jedné ruky. Lukoil a jeho dodavatelé v regionu zaměstnávají 50 tisíc lidí, loni podnik odvedl do krajské kasy přes 54 miliardy rublů, skoro desetinu krajského rozpočtu.

Ropná firma dává ráz celému krajskému městu, které tvoří osobitá směsice dřevěných chalup, kdysi výstavných kupeckých domů z carských dob, pompézní stalinské architektury a panelových sídlišť. Kolem širokého bulváru tvořícího centrum rostou v posledních letech moderní administrativní komplexy ze skla a oceli. Největší novodobé paláce, které se stávají dominantou města, nesou loga Lukoilu.

Hned za městem můžeme narazit na vrtné věže nesčetných ropných polí. Skupinu novinářů přesto veze autobus na jedno z nalezišť na samé jižní hranici kraje. Zhruba 230 kilometrů zdoláváme po úzké rozbité silnici více než čtyři hodiny - moderní obchvat Permi s mimoúrovňovými křižovatkami a širokými odstavnými pásy končí kousek za městem.

Město z ropy

Černuška je třicetitisícové město vystavěné z paneláků, centrum lemují předměstské uličky dřevěných domků, místo chodníků jsou jen pásy hlubokého bláta. Nechce se věřit, že jsme v centru ropné prosperity. Ale zdání klame.

"Ropa se tady v okolí těží od roku 1958. Do té doby byla Černuška malá vesnice. Všechno, co tu od té doby vyrostlo, je za peníze z ropy," líčí Alexej Neroslov z regionálních novin Permskaja něfť. Jen kolem Černušky je dvanáct naftových polí. Dodnes není vytěžena ani původní padesát let stará lokalita.

Na pahorku za městem se tyčí vrtné věže - proti nevzhlednému předměstí Černušky jiný svět. Rozbahněné pole je protkané dřevěnými chodníky pro pěší, technická zařízení svítí novotou, všude pořádek. Zaměstnanci jsou oblečení do jednotných firemních větrovek, na hlavách přilby.

Zdejší vrt byl otevřen loni, kdy permská skupina Lukoilu investovala do rozvoje rekordních 11 miliard rublů (6,5 miliardy korun). Jen nepatrný zlomek z celkových investic koncernu, který dal loni na svůj rozvoj v přepočtu 140 miliard korun.

Krize ani propad cen ropy investiční apetit Alekperovovy firmy nepoznamenaly. "Máme na investice celá léta stejné částky, letos investujeme stejně jako loni," říká šéf zdejší výrobní jednotky Sergej Machura.

Díky intenzivnímu průzkumu se Lukoilu stále daří nahrazovat vytěžené zásoby otevíráním nových ložisek. Jen v Permské oblasti je v zemi přes 410 milionů tun ropy, což při dnešním tempu těžby vystačí nejméně na 40 let. "Díky moderním technologiím se můžeme vracet na ložiska, která jsme dříve opouštěli. Dříve jsme z nich dostali jen 40, dnes až 80 procent ropy," říká Machura.

Celý Lukoil disponuje zásobami o objemu více než 20 miliard barelů. Hodně si Alekperov slibuje od nově objeveného obřího ložiska v Kaspickém moři. Kromě Ruska se Lukoil pouští do těžby i ve Venezuele, Iráku a západní Africe. V objemu zásob je dnes mezi soukromými petrolejářskými koncerny světa jedničkou.

Peníze do rafinerií

Kousek od Černušky u vesnice Pavlovka stojí zbrusu nový závod na úpravu surové ropy. Češi, zvyklí posuzovat úroveň ruských technologií podle zničených, chemikáliemi promořených pozemků po sovětské armádě, by tohle pod Uralem nečekali. Výroba je plně automatizovaná, technologie probíhá v uzavřeném okruhu, zabezpečeném proti kontaminaci okolí. "Vlivy na životní prostředí odpovídají evropským poměrům. Jinak to nejde, protože ekologická legislativa se v Rusku každý rok víc a víc zpřísňuje," říká mladý šéf závodu Andrej Usenko perfektní angličtinou.

Léta se Rusové spokojovali s tím, že suroviny vyváželi do vyspělého světa a nakupovali za ně spotřební zboží. Pro Lukoil to neplatí. Alekperov chce co nejvíce surové ropy sám zpracovávat i prodávat. Rozšiřuje síť benzinových pump, mimo Ruska jich má přes 3000 od Belgie po Turecko. A chce stavět další: Na nedávném jednání česko-ruské mezivládní komise pro hospodářský rozvoj požádal ruský vicepremiér Žukov českou vládu o pomoc při získávání pozemků pro nové benzinky.

To hlavní, na co se Lukoil soustředí, jsou ale rafinerie. Když se nedaří kupovat je v zahraničí, investuje do modernizace domácích. Jedna z nich stojí v obří průmyslové zóně na kraji Permi.

Komplex petrochemických závodů tu prochází rozsáhlou obnovou. Část se už zbourala, zamořená půda prošla asanací, staré technologie nahradily nové. Lze tu vidět moderní dopravní terminály, závod na zkapalňování zemního plynu, automatizované linky na motorové oleje, které - jak tvrdí průvodci - mají stejnou kvalitu jako známé značky americké či západoevropské provenience.

A pak přichází chlouba permského Lukoilu - rafinerie Permněftěorgsintez, moderní závod, vybudovaný před pěti lety za 11 miliard rublů na místě staré rafinerie z konce 50. let. Podnik vybavený technologiemi firem Texaco, ABB či Linde je schopný vyrábět veškerou produkci přes 12 milionů tun paliv ročně v nejpřísnější normě Euro-5 při dodržení evropských ekologických standardů. "Voda, která se vrací do řeky Komy z naší čistírny, je čistší než voda z čistírny města," chlubí se ředitel Vladimír Žukov. "Tak moderní rafinerii dneska nenajdete nikde v Evropě," ujišťuje.

Energetický expert Evropské komise Marcus Lippold to nepovažuje za přehnané. "V řadě aspektů je tento závod opravdu unikátní, určitě patří k absolutní špičce. Je ale otázka, jak vypadají ostatní rafinerie Lukoilu, které jsme neměli možnost vidět."

Akvizice prý nepotřebují

Lukoil má v Rusku celkem čtyři rafinerie, v minulých letech do všech investoval a zvyšoval jejich výkonnost. I díky tomu dnes sám dokáže zpracovat 70 procent vlastní ropy. Podle Alekperova k tomu Lukoil donutili evropští politici. "Negativní postoj východní Evropy vůči ruskému byznysu byl důvodem, proč jsme nevstoupili na tento trh v pravý čas. To nás přinutilo posílit vlastní kapacity. Náš problém získávání rafinerií ve střední Evropě tím v podstatě odpadl," odpovídal majitel Lukoilu na otázky novinářů, jaký má zájem o koupi České rafinérské, polského Lotosu či litevské rafinerie Mažeikiu - tedy podniků, o nichž se říká, že o nich Lukoil vyjednává.

Jenže - dá se Alekperovovým slovům věřit? Na nedávném jednání rusko-české mezivládní komise vicepremiér Žukov tlumočil zájem ropných firem ze své země účastnit se navyšování kapitálu v českých petrochemických podnicích, pokud by vydávaly nové akcie. Co se za nabídkou skrývá? "Nic konkrétního, je to jen obecná proklamace," říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Ale stejně jako ministr Vladimír Tošovský či vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška předpokládá, že zájem Rusů o české rafinerie trvá.

Ostatně může být Lukoil vůči evropským rafineriím lhostejný? Firma, která stále zvyšuje těžbu a na investice má na příštích deset let přichystáno sto miliard dolarů, s akvizicemi zpracovatelských kapacit počítat musí. Nakonec - Alekperov svůj zájem o středoevropský trh nevyvrací definitivně: "Budou-li nabídky, určitě je zvážíme. Je jen otázkou, ve které zemi."

Zuzana Kubátová
od naší zvláštní zpravodajky v Rusku


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Ekologický oskar
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist