Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Energetika a právo v roce 2011

04.04.2011  |  151× přečteno      vytisknout článek

energiePřísnější regulace a zajímavé spory - mají se právníci na co těšit? Co přinese třetí energetický balíček?

Rok 2009 byl rokem významných transakcí v energetice, včetně prodeje Elektrárny Opatovice, vzniku EPH či vstupu ČEZu do společnosti Dalkia Česká republika. Rok 2010 se nesl ve znamení debaty o boomu solárních zdrojů, jenž skončil kontroverzním zásahem zákonodárce a zavedením "solární daně". Rok 2011 bude spíše rokem koncepčních změn v regulaci energetiky, ale možná také rokem významných právních sporů, z nichž některé mohou mít nepříznivý dopad na státní rozpočet.

V oblasti legislativní se chystá zapracování takzvaného "třetího energetického balíčku" unijních předpisů do českého práva, zbrusu nový zákon o podpoře obnovitelných zdrojů a změny některých dalších, pro energetiku významných předpisů.

V oblasti právních sporů poukazujeme na již zveřejněné informace o uvažovaných arbitrážích investorů proti českému státu kvůli zavedení "solární daně", ale budou zřejmě vznikat (případně pokračovat) i další spory mezi hráči v energetice. Čím dál frekventovanější bude patrně také otázka zrušení tzv. územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v mostecké pánvi, jejichž právní povaha je tak jako tak přinejmenším problematická (k tomu viz níže).

Třetí balíček - zásadní posílení autority regulátora

Ve zkratce řečeno, energetické "balíčky" jsou sbírkou unijních předpisů (směrnic a nařízení), jejichž cílem je "zprovoznit" fungování jednotného vnitřního trhu EU v odvětvích elektroenergetiky i plynárenství.

Především jde o nucené oddělení (tzv. unbundling) managementu a částečně i vlastnické struktury provozovatelů přenosových (přepravních) a v menší míře i distribučních soustav na straně jedné a výrobců i obchodníků s elektřinou a plynem na straně druhé. Ti první mají z povahy věci monopolní postavení, ti druzí naopak monopol mít nemusí a ani by mít neměli.

Třetí balíček se vedle zmíněného unbundlingu snaží chránit strategické zájmy Evropské unie a jejích členů a posílit práva spotřebitelů. Zajímavá je v tomto ohledu například takzvaná "Gazprom-klauzule", která, zjednodušeně řečeno, vyžaduje po společnostech z nečlenských států, aby v případě, že se ucházejí o nabytí kontroly nad evropskými přenosovými nebo přepravními soustavami, splňovaly stejné podmínky oddělení přenosu a výroby elektřiny nebo plynu, jaké jsou požadovány po společnostech ze zemí EU.

Jakkoli komentáře k balíčku většinou tradičně kladou důraz na výše uvedené, podle nás bude v praxi pro většinu podnikatelů v energetice daleko významnější jiná změna - totiž radikální posílení pravomocí energetického regulátora (tj. ERÚ). Tato opatření jsou sice předvídána unijními předpisy v balíčku, přesto jsme byli překvapeni, když jsme měli možnost nahlédnout do "kuchyně", kde se nyní "vaří" novela energetického zákona, která by balíček implementovala.

Z ERÚ by se podle plánu měl stát "super-regulátor", jehož nové rozsáhlé pravomoci snesou srovnání jen s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Měl by zejména mít možnost ukládat citelné pokuty za porušení energetických předpisů (až 10 % z ročního obratu - tedy pokuty v podobné výši, jako může ukládat ÚOHS) a v případě procesních porušení, např. při nedostatečné spolupráci při místních šetřeních, až 1 % z obratu. ERÚ by měl nově mít možnost provádět neohlášená místní šetření (opět podle vzoru ÚOHS a Evropské komise) a měl by dohlížet i na konkurenci v odvětví. Zároveň má ERÚ být zcela nezávislý na vládě, čímž - dalo by se říci - do určité míry "zmizí" politická odpovědnost za jeho rozhodnutí.

Je podle nás otázkou, do jaké míry je a bude ERÚ personálně vybaven, aby dokázal správně využít takových významných pravomocí a vysoké míry nezávislosti. Přejme si, aby byl moudrým a racionálním regulátorem.

Z pohledu subjektů podnikajících v oblastech elektroenergetiky a plynárenství by však implementace výše uvedené evropské legislativy mohla mít i pozitivní praktický efekt. Pokud by třetí balíček skutečně vedl k posílení hospodářské soutěže na trzích s elektřinou a plynem, mohla by česká vláda znovu - a tentokrát úspěšně - požádat Evropskou komisi o udělení výjimky z povinnosti výrobců a distributorů elektřiny a plynu postupovat při zadávání zakázek podle zákona o veřejných zakázkách.

Ač se tento bod může nezasvěcenému pozorovateli zdát triviální, všichni, kdo byli v praxi konfrontování s často absurdním formalismem a administrativními obtížemi spojenými s postupem podle uvedeného zákona, by jistě udělení takové výjimky přivítali. Konkrétně jde o to, že - na rozdíl od veřejné správy - jsou v energetice zadavateli často čistě soukromé podniky, které jsou nuceny postupovat byrokratickým procesem zatěžujícím všechny zainteresované, včetně samotných uchazečů ve výběrových řízeních. Solidní společnosti pořádají výběrová řízení stejně, i když k tomu nejsou nuceny zákonem. Taková řízení jsou však neformální a organizačně nenáročná (postačuje např. emailová korespondence). A nakonec, přiznejme si, myslí dnes ještě někdo v tomto státě upřímně, že administrativně složitá pravidla zákona o veřejných zakázkách účinně brání korupci?

Otazníky institutu autorizace

S implementací třetího balíčku souvisí i znovuzavedení takzvaného institutu autorizace výstavby nových zdrojů do českého energetického práva, a tedy posílení vládní kontroly v této oblasti. Ve zkratce se jedná o povinnost žádat při výstavbě jakékoliv nové elektrárny s výkonem nad určitý zákonem stanovený limit (v současné podobě návrhu novely energetického zákona je to 1 MW) o udělení souhlasu ze strany ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).

Na udělení takového souhlasu nemá být právní nárok ani při splnění všech zákonem stanovených podmínek - půjde tedy o fakticky neomezené uvážení MPO autorizaci udělit, či nikoliv. Požadavek nenárokovosti autorizace přitom příslušná směrnice nestanovuje. "Liberalizační" balíček tak paradoxně přispěje k určité "deliberalizaci" v oblasti rozvoje nových zdrojů.

Nutno zároveň přiznat, že při pohledu na míru uvážení, kterou návrh energetického zákona dává MPO v otázce tak podnikatelsky významné, jako je rozhodnutí o investici do výstavby nového zdroje, právníka a nejspíše i většinu informovaných laiků mírně zamrazí.

Nenárokovost udělení státní autorizace pro výstavbu nového zdroje totiž sice na jednu stranu může znamenat, že ministerstvo racionálně zváží potřebnost zdroje v dané lokalitě s ohledem na možnosti přenosové či distribuční soustavy, životní prostředí, vyváženost palivového mixu, cíle státní energetické koncepce a podobně.

Na stranu druhé ovšem každé nenárokové povolení podnikatelské činnosti (a zvláště tak významné a kapitálově náročné oblasti, jako je podnikání v energetice) "politizuje" investiční procesy. Dokonce by se snad mohl otevřít nový prostor pro korupci.

Zákonodárci lze doporučit, aby se v průběhu schvalování novely energetického zákona nad institutem autorizace ještě jednou zamyslel a pokusil se přinejmenším stanovit transparentní důvody, pro něž by mohlo MPO autorizaci odmítnout.

Možnosti výstavby nových zdrojů

Hovoříme-li o autorizaci výstavby nových zdrojů, není od věci zamyslet se, kolik nových zdrojů (a jakého druhu) může vůbec ještě v České republice vzniknout. Éra velkých neřiditelných (tj. solárních a větrných) obnovitelných zdrojů již nejspíš definitivně odezněla.

Podle údajů ERÚ je instalováno zhruba 2000 MW těchto zdrojů a v současné době je v přípravě studie zabývající se otázkou, kolik dalších neřiditelných výroben elektřiny může za současného stavu ještě elektrizační soustava unést. Podle neoficiálních údajů by se mělo jednat o 5 až 10 % současného instalovaného výkonu, tedy maximálně 200 MW.

V oblasti solárních a větrných elektráren tak nejspíše zbude (pokud vůbec) prostor již jen pro malé zdroje.

Rozvoj naopak pravděpodobně nastane v oblasti malých a středních zdrojů na zemní plyn a stále živěji diskutovaným tématem je v současné době i spalování biomasy. Jakkoli se objevily názory varující před opakováním scénáře se solárními elektrárnami, nepovažujeme je za příliš relevantní.

Jednak je výše výkupní ceny pro elektřinu vyrobenou z biomasy mnohonásobně nižší než v letech 2008-2010 v případě slunečních elektráren, jednak biomasa není, na rozdíl od slunce, nevyčerpatelným zdrojem energie. Naopak, možnosti její výroby, skladování a především přepravy na delší vzdálenosti jsou, jak známo, zásadně omezené. Alespoň na první pohled je tedy trochu s podivem, jak by se mohla biomasa stát druhým "solárem". Těžko lze proto očekávat nekontrolovaný rozvoj výstavby nových zdrojů, které nebudou mít zajištěné palivo - ledaže investoři propadnou naprosté iracionalitě (což ostatně nikdy nelze zcela vyloučit).

Pokud dojde k přijetí nového zákona o obnovitelných zdrojích energie, mohlo by dalším zajímavým tématem příštích let, ostatně nepřímo souvisejícím s biomasou, být také energetické využití odpadu (tzv. waste-to-energy). Podpora přeměny odpadů na energii není v současném zákoně o podpoře obnovitelných zdrojů výslovně předvídána, nicméně v návrzích, s nimiž jsme byli konfrontováni, již tato možnost částečně zahrnuta je. V této souvislosti lze odkázat i na povinnosti a priority obsažené v legislativě EU, podle nichž je skládkování odpadů (v Čechách daleko nejrozšířenější - protože nejlevnější - způsob nakládání s odpady) právě tou nejméně preferovanou variantou nakládání s odpady. S trochou legislativní podpory se tak ve střednědobém horizontu možná dočkáme vzniku nových jednotek spalujících komunální nebo průmyslový odpad a zároveň dodávajících elektřinu nebo teplo do sítě.

Rok sporů?

Jak jsme uvedli, dovedeme si představit, že rok 2011 je a bude nejen rokem významných legislativních změn v oblasti energetiky, ale dost možná i rokem poměrně významných soudních a rozhodčích sporů.

O hrozících mezinárodních arbitrážích proti České republice z důvodu náhlé změny zákona o podpoře obnovitelných zdrojů již bylo na konci minulého a počátku tohoto roku popsáno mnoho papíru. Za dobu posledních měsíců na tomto poli, alespoň pokud je veřejně známo, k žádnému zásadnímu posunu nedošlo a mohlo by se zdát, že investoři zatím zvolili vyčkávací taktiku.

Z pohledu jejich případných žalobních nároků se může jednat o poměrně rozumný krok. Případného promlčení svých nároků se v tuto chvíli investoři obávat nemusí a zároveň se s každým dalším dnem vyčkávání zvyšuje rozsah škody, kterou jim zavedení 26% daně potenciálně způsobilo. Nebylo by s podivem, kdyby očekávané žaloby (případně jedna či několik hromadných žalob sdružujících nároky více investorů) přišly až koncem tohoto roku či dokonce až ke konci tříleté lhůty, v současné době stanovené pro aplikaci 26% daně z elektřiny vyrobené v solárních zdrojích.

Pouze jako noticku dodáváme, že kromě rozhodčího řízení - které by bylo pro investory nejlukrativnější - zde existují i další instrumenty domácího práva, jež umožňují investorům postupovat proti "solární dani". Hlavně jde o instrumenty ústavní, protože okolnosti schválení příslušných novel jsou, diplomaticky řečeno, mimořádně neobvyklé. Solární daň byla totiž "propašována" jako poslanecký pozměňovací návrh do novely zákona navržené vládou a lze argumentovat, že o ní nemohla proběhnout řádná demokratická diskuse v rozsahu, jaký by si tak zásadní a sporná změna systému podpory obnovitelných zdrojů zasloužila.

Další potenciálně sporná situace (přinejmenším v politické rovině) se dle našeho názoru rýsuje ohledně stále silněji diskutované otázky zásobování českých energetických podniků (hlavně tepláren) severočeským hnědým uhlím. Provozovatelé velké části tepláren upozorňují, že v nejbližších letech skončí jejich smlouvy na dodávky paliva a není jasné, kdo (a hlavně z čeho) nové dodávky spolehlivě zajistí.

Prolomení tzv. "územně ekologických limitů" těžby hnědého uhlí v oblasti Mostu a Litvínova, které by v tomto ohledu bylo, alespoň jak se zdá, poměrně přímočarým řešením, je krajně komplikované z mnoha pohledů. A to ponecháváme stranou, že právní povaha samotných limitů je rovněž velmi problematická a tyto "limity" ani nemají jednoznačné ukotvení v českém právním řádu. Existují v podobě vládního usnesení z roku 1991 a postrádají jednoznačný zákonný a ústavní základ - vznikly totiž v době, kdy se takové "detaily" ještě příliš neřešily.

V každém případě se objevily nové návrhy, jejichž společným jmenovatelem je potenciální záměr ukládat specifické povinnosti těžebním společnostem. Tyto povinnosti snad mají směřovat k tomu, aby uhlí bylo "vázáno" pro účely spalování v českých teplárnách. Mělo by se tak přitom stát změnou stávajících těžebních licencí, případně podmíněným vydáním licencí nových.

Otázku, zda by takové řešení z technického pohledu uspokojivě vyřešilo problém se zásobováním českých tepláren, ponechme odborníkům. Právníka by však mohlo napadnout, zda vláda bude schopna zajistit, aby uvažovaný postup byl plně konformní s ústavním právem i právem Evropské unie. To nemusí být snadné, neboť případné rozhodnutí vlády a Parlamentu může vážně zasáhnout do situace různých subjektů. Pokud má být v souladu s právem, rozhodnutí nesmí diskriminovat, vést ke zmaření investic a mělo by brát v úvahu strategické otázky bezpečnosti dodávek.

Závěrem

V každém případě je podle nás takřka zaručeno, že v roce 2011 bude v oblasti energetiky pro právníky přibývat práce i témat ke koncepčnímu přemýšlení. Jako vždy nakonec nebude rozhodující, co se píše v právních předpisech, ale především jakou cestou se vydá praxe. Jde zejména o rozhodovací praxi ERÚ po dramatickém posílení jejích nástrojů dohledu a případně i o praxi vlády v oblasti autorizace výstavby nových výroben elektřiny.

AUTOR: Jan Bílek
AUTOR: Tomáš Rychlý
Autoři jsou právníci pražské kanceláře Clifford Chance. Tento příspěvek vyjadřuje pouze jejich osobní názory.

ZDROJ: Energetika


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Ekologický oskar
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist