Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Energetické suroviny a energetika Spojených států amerických

27.04.2012  |  584× přečteno      vytisknout článek

ropaSpojené státy americké jsou zdaleka největším uživatelem energií na světě...

Energetika a těžba paliv

Podle nejnovějších dostupných údajů ministerstva energetiky bylo za rok 2009 v USA vyprodukováno téměř 95 kvadrilionu BTU ( Pozn. Kvadrilion představuje v USA jednotku měření energie, 1 BTU = 1,055 kilojoulu ).

Na spotřebě všech druhů energií v roce 2009 se v USA jednotlivé hospodářské oblasti podílely následujícím způsobem: 60,1 % spotřebovaly výrobní a průmyslová odvětví včetně stavebnictví, 28,4% oblast osobní a nákladní dopravy a 11,1 % komerční subjekty a domácnosti. Podle stejných statistik byl v roce 2009 podíl jednotlivých energetických zdrojů na saturování energetické poptávky v USA následující: ropa 37 %, zemní plyn 25 %, uhlí 21 %, jaderná energetika 9 % a obnovitelné zdroje 8 %.

Otázka zajištění energetické bezpečnosti USA včetně spolehlivosti domácích i zahraničních dodávek patří mezi prioritní politická a ekonomická témata zásadního významu.

Ropa:

Vlastní energetickou bezpečnost, častěji je však používán termín energetická nezávislost, vnímají USA především skrze ropu. Zajištění spolehlivých dodávek ropy je pro americkou ekonomiku zcela klíčové a cena této suroviny je důležitou nejen ekonomickou, ale i politickou otázkou. Když na jaře roku 2011 cena ropy na světových trzích stoupala a docházelo z toho důvodu ke zdražení benzínu v zemi, rozhodla administrativa o uvolnění části ropných zásob, které držela pro případy nouze, a tím se pokusila o snížení ceny benzínu pro spotřebitele.

Postoj odborné i široké veřejnosti k těžbě ropy na území USA byl zásadně ovlivněn havárií na vrtu Deepwater Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010. Několik měsíců trvající únik ropy tehdy na jižním pobřeží USA způsobil obrovské ekologické škody a negativně se podepsal také na ekonomice tamějších států (úbytek turismu, vliv na rybolov, atd.). Trend omezování těžby na území USA a v pobřežních vodách z důvodu ochrany před ekologickými škodami je však vyvažován snahami o snížení vysoké nezaměstnanosti v USA, kterou má pomoct snížit podpora domácího průmyslu. Těžební průmysl je schopen nabídnout relativně hodně pracovních míst a zejména republikáni výrazně tlačí na rozšíření domácí těžby. Podpůrným argumentem je jim nestabilní vývoj v Arabském světě v posledních měsících, který by mohl ohrozit spolehlivost dodávek ze zahraničí (byť USA z tohoto regionu dovážejí jen zlomek svých zásob - viz statistiky níže).

Ropa se na krytí energetických potřeb země podílí cca 37 %. Pro USA jsou tak dodávky především ze zemí OPEC kriticky důležité. Zahraniční dodávky v roce 2010 pokryly 49 % americké spotřeby ropy. Historického vrcholu dosáhly zahraniční dodávky v letech 2005-2006, tehdejší denní dodávky byly 12-13 mil. barelů denně, v roce 2010 to bylo 11,8 mil. barelů denně. Denní spotřeba byla v roce 2010 19,1 mil. barelů, prognózy federální vlády v roce 2035 počítají s 21,9 mil. barelů denně, nicméně s větším podílem domácích zdrojů než je tomu dnes.

Nejvíce ropy se dováží z Kanady (25 %), Saudské Arábie (12 %), Nigérie (11 %), Venezuely (10 %) a Mexika (9 %). S rozvojem možností získávat ropu z kanadských ropných písků se objevila možnost získávat daleko větší podíl ropy z přátelské Kanady na úrok zemí Blízkého východu, přivedení ropy novým ropovodem do USA ale brání početné ekologické i politické lobby v USA (stav k létu 2011). S rozvojem čínské ekonomiky se snižuje důležitost amerických nákupů ze zemí Blízkého východu, např. Saudská Arábie v roce 2009 dodala Číně víc ropy než Spojeným státům.

Američané ale ještě dlouho budou největšími spotřebiteli ropy na jednoho obyvatele: zatímco na průměrného obyvatele USA připadá spotřeba 22 barelů ročně, v Číně je to 2,4 barelů ročně (2009). To samozřejmě postupně mění geopolitické strategie a úvahy, v jejichž centru v posledních padesáti letech bylo zajištění hladkých dodávek ropy ze zemí Blízkého východu do USA.

Vysoká spotřeba ropy a ropných produktů v USA klade vysoké nároky na infrastrukturu a zajištění bezpečnosti dodávek surovin zpracovatelům a spotřebitelům. Bezpečnost produktovodů je v gesci Ministerstva pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security), které vzniklo v listopadu 2002 jako reakce americké vlády na teroristické útoky z 9/11 v roce 2001. Ropným centrem USA je oblast Houstonu ve státě Texas a proto je v jeho okolí nejvyšší koncentrace ropovodů, dále směřujících do hustě osídlených oblastí východního pobřeží. Pro USA je stejně jako v případě zemního plynu velice důležité propojení s Kanadou, především v oblasti Středozápadu. V USA funguje kolem 500 tis. ropných vrtů, na ty je napojeno celkem 50 tis. km menších a sběrných trubek, velko-průměrové ropovody, spojující státy USA, mají celkovou délku kolem 70 tis. km. Denní přeprava ropovody je kolem 40 mil. barelů.

Zpracování surové ropy probíhá ve 150 rafinériích (denní kapacita přes 17 milionů barelů), ropných terminálů pro přečerpávání a jiné logistické operace při zajištění dodávek ropy je v USA přes 1.400.

Ropovody nejsou jedinou cestou, kterou jsou ropa a ropné produkty přes Ameriku přepravovány. Jejich konkurenci tvoří hlavně nabídka vodní a železniční přepravy, které na rozdíl od ropovodů nejsou nikterak federálně regulovány a mohou zákazníky lákat různými pobídkami. Majitelé ropovodů s nimi bojují především cenovou flexibilitou, tj. rychlými změnami cen v závislosti na ekonomické situace a ročním období.

Uhlí:

Roční těžba v 1407 podzemních i nadzemních dolech v USA dosáhla v r. 2009 téměř 975 mld. metrických tun, tzn. pokles o 8,3 % v porovnáni s rokem 2008. Spotřeba uhlí v USA v roce 2009 dosáhla 904,7 mld. metrických tun a v roce 2010 byla spotřeba uhlí na území USA vyčíslena na 950 mld. metrických tun. V roce 2010 bylo více než 93 % uhlí v USA spotřebováno na výrobu elektrické energie, zbytek je využíván jako energetická surovina při výrobě oceli, cementu či papíru a dalších průmyslových výrobách.

A. Domácí zdroje uhlí

Spojené státy mají největší zásoby uhlí na světě - statistiky uvádějí 28 % celosvětových zásob. Druhé je Rusko - 18 % a třetí Čína - 13 %. Podle statistických údajů amerického ministerstva energetiky, tzv. těžitelné zásoby uhlí v USA představují 15,8 mld. metrických tun. Největší zásoby uhlí ve Spojených státech se nacházejí ve státě Wyoming ( téměř 6,2 mld. metrických tun ), dále pak v Západní Virginii ( 1,5 mld. metrických tun ), Kentucky ( 1,1 mld. metrických tun ) a v Illinois ( 1,1 mld. metrických tun ).

B. Dovoz uhlí

Dovoz uhlí do USA v roce 2010 představoval pouze zlomek z celkové domácí produkce, a to 17,233 milionu metrických tun, čili 2 %. Dovoz uhlí do Spojených států se v roce 2010 snížil, 75 % celkových amerických dovozů uhlí směřovalo do USA z Kolumbie, z Indonésie to bylo 10 %, z Kanady 9 %, z Venezuely 3 % a z Austrálie 2 %.

C. Export uhlí

USA v r. 2010 vyvezly přibližně 7,5 % z celkové produkce 975 mld. metrických tun, to znamená, že 73,1 mld. metrických tun uhlí bylo vyexportováno. Nejvíce uhlí směřovalo do Kanady - 14 % exportu, dále do Brazílie - 8 % exportu, Nizozemska - 9 % exportu, Číny - 7 % exportu a do Jižní Koreje - 7 % exportu.

Elektřina: Spotřeba elektrické energie v USA byla v roce 2009 na úrovni 3,741 mld. MWh, což je 13x více než v roce 1950. 49 % elektřiny bylo generováno z uhlí, 21 a 19 % se na výrobě podílely zemní plyn a jaderné elektrárny, zbytek připadal na další, méně zastoupené zdroje.

Celková instalovaná kapacita byla na konci roku 2007 1.087.791 MW, energetická administrace registruje 17.342 generátorů elektrické energie. Dovozy a vývozy elektřiny do/z USA jsou v porovnání s celkovou výrobou zanedbatelné. Americká vláda uvádí, že v letech 2007 - 2011 by se kapacita měla zvyšovat ročně o 10.000-20.000 MW. Největšími producenty (více než 10 mil. MWh měsíčně) byly státy s největší populací nebo ekonomickou aktivitou (většinou obojí): New York, Pensylvánie, Illinois, Ohio, Florida, Georgia, Texas a Kalifornie. Podle oficiálních odhadů by se v roce 2030 mělo v USA spotřebovat celkem 5.478 mld. KWh elektrické energie.

Největší elektrárenskou společností z hlediska instalovaných kapacit je Dominian Resources (www.dom.com, 26.500 MW, 17 tis. zaměstnanců).

Z hlediska dodávaného množství elektrické energie je největší firmou American Electric Power (www.aep.com, 5 milionů odběratelů v 11 státech, instalovaná kapacita cca 38.000 MW), která ročně prodává přes 210 mil. MWh. Ceny elektřiny se liší podle jednotlivých států a jsou značně závislé na politických rozhodnutích jednotlivých guvernérů (deregulace apod.) a podmínkách pro výrobu elektřiny (dostupnost zdrojů, náklady na přenos distribuční sítí aj.). Např. stát Washington s přebytkem vodních elektráren si může dovolit účtovat domácnostem pouze 8,14 U.S.c./kWh (duben 2011); stát New York však musí většinu energie kupovat a účtuje 17,52 U.S.c./kWh (domácnostem) a třeba Kalifornie až 15 centů (kvůli ekologickým požadavkům zvedajícím cenu výroby). Kvůli poloze a klimatickým podmínkám je elektřina nejdražší na Havaji (32,89 U.S.c./kWh) a na Aljašce (přes 18 U.S. c/kWh). Deklarovaná průměrná cena v USA je 11,79 U.S.c./kWh (duben 2011). Různý přístup k deregulaci m.j. vedl k tomu že od roku 2000 se cena elektřiny zvýšila na Havaji o 80 %, v Connecticutu o 70 %, v jižní Dakotě se téměř nezměnila a v Montaně dokonce poklesla.

Výroba elektrické energie v USA roste 4x rychleji než výstavba přenosových kapacit. USA disponují 330 tis. km vysokonapěťové přenosové soustavy, což očividně nestačí. Energetický zákon z roku 2005 ("Energy Policy Act of 2005") určil jako nový pojem koridory národního zájmu tzv. "National Interest Electric Transmission Corridor", tj. geografickou oblast, kde nedostatečné přenosové kapacity mají negativní vliv na život a rozvoj regionu. V roce 2007 stanovilo Ministerstvo energetiky dva takovéto koridory: středo-atlantický ("Mid-Atlantic Area") a jihozápadní ("Southwest Area Corridor"). Dojde-li ke střetu federálního zájmu na výstavbu sítě a odporu místních autorit či obyvatel, má federální vláda právo území potřebné pro výstavbu znárodnit ("Eminent Domain").

Tento zákon také zavedl povinné standardy spolehlivosti elektrické sítě ("Mandatory Electricity Liability Standards"), které jsou koordinovány se sousední Kanadou. Rychlejšímu rozvoji vzájemně propojených sítí stojí v cestě kromě výše uvedených důvodů i deregulační aktivity jednotlivých států USA (např. Kalifonie). Ceny elektřiny se totiž liší podle států a politici ze států s nižší cenou elektrické energie se obávají, že při úplném propojení v rámci USA bude "jejich" elektřina prodána do států s vyššími cenami. Hodně diskutovaná větrná elektřina se potýká s geografickými potížemi, protože větrně zajímavé oblasti jsou velice vzdálené od hustě obydlených oblastí. Dva největrnější státy Severní a Jižní Dakota by podle propočtů měly být schopny z větrné energie vyprodukovat polovinu potřebné elektřiny pro USA. Nemožnost dodat přes elektrickou síť tuto elektřinu obyvatelům na východním a západním pobřeží (kapacitní omezení, síť by tuto energii prostě "neutáhla") však zatím prakticky tuto možnost vylučuje.

Zemní plyn:

Základní přehled a domácí spotřeba:

Spojené státy americké jsou se svými 650,9 mld. m3 v roce 2010 největším spotřebitelem zemního plynu na světě ( Pozn. Objem zemního plynu je ovšem v originálních amerických statistikách uváděn v krychlových stopách; 1 cubic foot = 0,0283 m3 ). Z tohoto množství bylo spotřebováno 66 % zemního plynu výrobními a průmyslovými odvětvími a 34 % komerčními subjekty a domácnostmi.

Co se týče domácí produkce zemního plynu, v roce 2010 dosáhla hodnoty 610 mld. m3.

V roce 2010 dovoz plynu představoval 105,8 mld. m3 a jeho export 32,1 mld. m3.

Nejvýznamnějším trendem v této oblasti v posledních letech je rychlý nárůst těžby tzv. břidlicového plynu (shale gas). Ten je způsoben výrazným technologickým pokrokem, který umožňuje těžbu i v nalezištích, které byly dříve považovány za nedostupné, a navíc ekologicky šetrnějším způsobem. Přes tento pokrok však zůstává těžba břidlicového plynu kontroverzním tématem, neboť všechny připomínky ekologů a také obyvatel zasažených oblastí nebyly ještě uspokojivě zodpovězeny.

Rozvoj těžby břidlicového plynu je mnoha odborníky považován za revoluci, která umožní USA zbavit se závislosti na dovozu plynu ze zahraničí a do budoucna se dokonce stát čistým vývozcem této komodity. Jako potenciální cílový trh je nejčastěji uváděna Evropa, která by v takové situaci mohla odebírat méně plynu z regionu Blízkého východu. Nakolik jsou tyto spekulace, které se často objevují mezi US odbornou veřejností, reálné nebo zda jsou spíše přáním, se teprve uvidí.

Americké těžařské firmy, které disponují know-how a technologiemi k těžbě břidlicového plynu se agresivně snaží o expanzi do Evropy, kde jsou také potenciálně zajímavá naleziště, zejména ve východní Evropě - Polsko, Bělorusko, Ukrajina, ale také např. ve Francii. Nedá se však očekávat, že by v Evropě byl rozvoj těžby tak rychlý jako v USA, kde jsou k dispozici rozsáhlá neobydlená území vhodná pro umístění vrtů.

A. Domácí zdroje zemního plynu

Prokázaná výše zásob zemního plynu v USA, podle dostupných údajů americké CIA, se v lednu 2010 pohybovala kolem 6,9 bilionu m3, což zařazuje USA v mezinárodním srovnání na 6. místo ( 1. Rusko, 2. Irán, 3. Katar, 4. Turkmenistán, 5. Saúdská Arábie ). Spotřeba zemního plynu v USA podle hospodářských oblastí je následující: 31 % výroba elektrické energie, 27 % průmyslové podniky, 21 % domácnosti, 13 % obchod a služby, 8 % dopravní prostředky a ostatní využití.

V posledních letech významně posílila produkce zemního plynu vyráběného z břidlice (viz výše). V roce 2007 činila hodnota produkce břidličného zemního plynu 36,5 mld. m3, v roce 2008 59,8 mld. m3 a v roce 2009 88 mld. m3. Zemní plyn z břidlic proudí především ze států Texas ( 57,5 % americké celkové produkce ), Arkansas (16,9 %), Louisiana ( 9,4 %) a Oklahoma (8 %).

USA byly zhruba do roku 1980 v zemním plynu plně soběstačné, od té doby je třeba rostoucí rozdíl pokrývat dovozy (v roce 2010 cca 11 %). Podle údajů za rok 2009 z Texasu proudilo 30 % americké produkce zemního plynu, z Wyomingu cca 10 %, z Oklahomy 8,4 %, z Louisiany 6,6 %, z Colorada 6,6 % a z Nového Mexika 6,2 %.

Vzhledem k rozdílné produktivitě nalezišť je ale pořadí podle počtu vrtů v jednotlivých státech odlišné: Texas - 93 507 aktivních vrtů, Pennsylvanie - 57 356 vrtů, Západní Virginie - 50 602 vrtů, Nové Mexiko - 44 784 vrtů, Oklahoma - 43 600 vrtů, Ohio - 34 963 vrtů. Na konci roku 2009 se v USA těžilo celkem na 493 100 vrtech.

B. Dovoz zemního plynu

Při započtení čistých dovozů zemního plynu v objemu 73,7 mld. m3, USA v roce 2010 závisely na dodávkách plynu ze zahraničí z cca 11 %. V roce 2010 celkový dovoz plynu představoval 105,8 mld. m3. Plynovody bylo v roce 2010 z Kanady do USA dodáno 92,8 mld. m3 a z Mexika 1,2 mld. m3. Dodávky zkapalněného zemního plynu ( LNG ) v roce 2010 dosáhly 12,1 mld. m3. Zkapalněný zemní plyn byl do USA v roce 2010 dovážen z Trinidadu ( 5,3 mld. m3 ), Egypta ( 2,065 mld. m3 ), Kataru ( 1,2 mld. m3 ), Nigérie ( 1,1 mld. m3 ) a Jemenu ( 1,1 mld. m3 ). Objemem a vyvážeností dodávek patří k nejvyrovnanějším dodavatelům LNG do USA dlouhodobě Trinidad a Egypt.

C. Export zemního plynu

Roční objem exportu zemního plynu v roce 2010 činil 32,1 mld. m3. Plynovody proudil zemní plyn stejně jako u dovozů primárně do Kanady a Mexika. Do Kanady bylo v roce 2010 z USA dodáno 20,9 mld. m3 a do Mexika 9,4 mld. m3.

Charakteristickou pro plynovodní systém USA je vysoká koncentrace v oblasti Mexického zálivu (státy Texas, Louisiana, Arizona) a severovýchodu země (městské aglomerace New York, Boston, Washington D.C. a další velká města a celky) ve srovnání se státy západní části USA s menší hustotou obyvatelstva a průmyslových aktivit. Plynovodní systém USA sestává z 210 samostatných systémů, jejichž propojení a vyrovnávání nabídky/poptávky mezi jednotlivými oblastmi zajišťuje 28 tzv. "Market Center and Hubs". I ty jsou nejvíce koncentrovány do okolí Mexického zálivu a severovýchodu USA. Kvůli energetickému propojení s Aljaškou a Kanadou má pro USA význam i 9 takovýchto center v Kanadě (většina z nich je v provincii Alberta blízko u západní části americko-kanadské hranice).

Plynovodní systém USA má celkovou délku přes 480.000 km. Podzemních zásobníků plynu je kolem 400, nejvíce (326) jich je v dříve vytěžených nalezištích plynu. Kapacita zásobníků je 237 mld. m3. Spojení se zahraničními odběrateli/dodavateli je zajištěno zhruba 50 místy s adekvátní infrastrukturou.

Jádro:

V USA je v komerčním provozu celkem 104 jaderných reaktorů v 65 elektrárnách v 31 státech. Velká většina z nich byla postavena v 70. a 80. letech minulého století, nejstarším reaktorům je postupně prodlužována doba životnosti. Z jádra je v USA vyráběno zhruba 20% elektřiny (toto číslo je v poslední dekádě víceméně stabilní). Relativně ambiciózní plány na stavbu řady nových reaktorů, které existovaly před několika lety, byly v poslední době odsunuty do pozadí zájmu, a to z řady důvodů. Důležitým faktorem je bezesporu ekonomická krize, která omezila nejen prostředky energetických společností na investice, ale zároveň také poptávku po elektřině. Na rentabilitu elektřiny vyrobené z jádra má negativní vliv také nízká cena zemního plynu, kterou dále stlačuje dolů pokrok v těžbě břidlicového plynu. Za této situace již značně slábnoucí "jaderné renesance" došlo ve Fukušimě k nehodě způsobené zemětřesením a následným tsunami. Reakce USA na události v Japonsku byla velmi racionální a budoucnost jaderné energetiky v USA není zpochybňována (blíže viz naše č.j.: 249/2011-Wash a 519/2011-Wash), nicméně se jedná, zejména z psychologického hlediska, o další faktor brzdící rozvoj jaderné energetiky. Za těchto podmínek dává ekonomický smysl investovat do jádra pouze ve státech, kde je trh s elektřinou regulovaný a návratnost dlouhodobé investice je tak v zásadě zajištěna, tj. zejména ve státech na jihovýchodě USA, např. Georgie, Jižní Karolína.

V současné době je v pokročilé fázi příprav stavba celkem 4 nových reaktorů, po dvou v lokalitách VC Summer a Vogtle. V obou případech je na začátku příštího roku očekáváno udělení kombinované licence na stavbu a provoz od federálního regulátora NRC. V obou elektrárnách bude instalován reaktor AP 1000 od společnosti Westinghouse, tj. technolgie, kterou tato firma nabízí i v tendru na dostavbu JE Temelín. Existují plány na stavbu dalších až dvou desítek nových reaktorů v různých lokalitách, nicméně nikdo neočekává, že by v blízké době byly tyto realizovány.

oženo.

Uran:USA disponují čtvrtými největšími zásobami uranu na světě. V roce 2007 USA vytěžily 1.770 tun uranové rudy. Zásoby uranu jsou hlavně v Coloradu (největší U.S. naleziště Colorado Plateau), Wyomingu (těží firma Cameco, největší veřejně obchodovatelná firma v těžbě uranu), Texase (3 aktivní doly), Novém Mexiku (těžba v roce 2002 zastavena) a Utahu (obnovena v roce 2006). Celkem se uranová ruda nyní těží na sedmi nalezištích (únor 2009). Americké jaderné elektrárny v roce 2010 koupily celkem asi 21 tis. tun ekvivalentu U3O8, dováží se hlavně z Ruska, Kanady a Austrálie.

Obnovitelné zdroje:

V roce 2010 se obnovitelné zdroje na celkové produkci energie USA podílely 8 %, tedy v celkovém objemu 8,049 kvadrilionu BTU. Z tohoto množství obstarala biomasa 53 %, dále vodní zdroje 31 %, vítr 11 %, geotermální zdroje 3 % a solární energie 1 %.

Nejvíce z tohoto množství bylo spotřebováno na výrobu elektrické energie - 49,7 %, dále pak v průmyslových odvětvích - 28,5 %, v oblasti dopravy - 13,6 % a komerčními subjekty a domácnostmi celkově 8,7 %.

Co se týče trendů ve spotřebě obnovitelných zdrojů v USA, mezi lety 2006 - 2010 podíl biomasy na spotřebě obnovitelných zdrojů vzrostl ze 49 na 53 % a podíl větrné energie ze 4 na 11 %. Naopak podíl vodní energie klesl ze 43 na 31 %. Podíl geotermální energie zůstal na nezměněn ( přibližně 3 % ), avšak celkové množství její spotřeby vzrostlo ze 181 trilionu BTU na 212 trilionu BTU. Rovněž podíl solární energie zůstal nezměněn na hodnotě 1 % z celkového množství spotřebované energie z obnovitelných zdrojů.

V oblasti biopaliv v USA se jedná především o výrobu ethanolu a bionafty. Mezi lety 2006 - 2010 se spotřeba ethanolu téměř zdvojnásobila a v současné době se pohybuje okolo 1 kvadrilionu BTU. V budoucnosti se předpokládá další růst spotřeby tohoto biopaliva kvůli chystaným změnám v regulativních mechanizmech. Úřad pro ochranu životního prostředí ( EPA - Environmental Protection Agency ) ustanovil hodnotu požadovaného množství objemu spotřebovaného ethanolu v roce 2011 na 13,19 miliardy galonů ethanolu ( nebo ethanolu příbuzných obnovitelných paliv ), tj. téměř 50 miliard litrů ethanolu, buněčných biopaliv, bionafty a ostatních biopaliv.

Dle posledních dostupných údajů tvořil 95 % z celkového vyrobeného objemu biopaliv v USA ethanol. Druhým alternativním palivem produkovaným v USA je bionafta, jež se primárně vyrábí ze sójových bobů a jejíž podíl na celkovém objemu vyrobených biopaliv v USA činil téměř 5 %.

Podíl energie získané z vodních zdrojů klesl v roce 2010 v USA na hodnotu 257 mil. MWh ( megawatthodin ) což oproti roku 2009 činí pokles o 6 %. Oblastí s jednoznačně největším množstvím vyprodukované energie z vodních zdrojů je oblast západního pobřeží USA, zejména stát Washington. Tato oblast se podílí na celkovém množství vyprodukované energie z vodních zdrojů v USA z více než 50 %. Následuje oblast horských států na západě USA - přibližně 12 % celkové produkce a středoatlantická oblast - 10,7 %.

Co se týče větrné energie, podíl vyprodukované energie v roce 2010 vzrostl o 33,5 % na hodnotu 11,5 mil. MWh. Oblastmi s největším množstvím vyprodukované energie z větrných zdrojů jsou oblast amerického jihozápadu ( zejména stát Texas ) odkud pocházelo 30 % vyprodukované energie, dále oblast severozápadu ( zejména stát Iowa ) odkud pocházelo 26,6 % vyprodukované energie a oblast západního pobřeží USA - 17,3 % vyprodukované větrné energie.

Co se týče geotermální energie, dle nejnovějších dostupných dat se hodnota spotřebované geotermální energie v podstatě nezměnila a od roku 2002 se pohybuje v rozmezí 0,328 - 0,343 kvadrilionu BTU.

Solární energii rozlišujeme na termální (solární energie přeměněná v teplo) a na fotovoltaickou (solární energie přeměněná v elektřinu). Co se týče termální energie, v roce 2009 dodalo 88 společností působících v tomto odvětví celkově 128 hektarů solárních panelů což představuje o 65 % více než tomu bylo v roce 2000, na druhou stranu o 33% méně než v roce 2006. V posledních letech můžeme pozorovat sestupnou tendenci v dodávkách solárních panelů do USA. Oblastmi s největší kapacitou a koncentrací solárních panelů v USA jsou oblast amerického středozápadu, zejména státy Nevada, Utah, Arizona a Nové Mexiko.

Fotovoltaické energie bylo v roce 2009 dodáno 1,28 milionu kilowatt peaků ( kWp ) celkovým počtem 101 společností působících v této oblasti. Na rozdíl od termální energie se celkové množství fotovoltaické energie v USA neustále zvyšuje a od roku 2006 zaznamenalo vyprodukované množství fotovoltaické energie více než trojnásobný nárůst. Hlavními oblastmi koncentrace tohoto druhu energie jsou stejně jako u solární energie oblast amerického středo a jihozápadu, avšak více než u energie solární je fotovoltaická rozšířena po celých Spojených státech.

Energetická legislativa, regulace:

Hlavním legislativním dokumentem je energetický zákon z roku 2005 ("Energy Policy Act"). Zákon pracuje hlavně s daňovými úlevami a přímými dotacemi, jejichž pomocí si klade za cíl snížit energetickou závislost USA na zahraničních dodavatelích ropy. V oblasti tradičních energetických odvětvích podporuje domácí těžbu uhlí (200 mil. USD ročně na podporu "čistého" uhlí), ropné společnosti těžící v Mexickém zálivu, vyjímá ropné a plynárenské společnosti z některých povinností zákona o pitné vodě a zavádí federálně platné standardy elektrické přenosové sítě. U podnikatelských nemovitostí dává možnost daňových úlev až do 19 $/m2 při snížení energetické náročnosti budovy. Zvláštní oblibě se v zákoně těší jaderná energie, kterou (m.j.) podporuje 2 mld. dolarů na pokrytí více nákladů při stavbě šesti nových jaderných elektráren, zavedením daňových úlev do výše 125 mil. USD ročně a přidělením ministerstvu energetiky 1,25 mld. USD pro výstavbu reaktoru, který by dokázal generovat elektřinu a vodík.

"Nové" zdroje energií zákon podpořil garancí úvěrů na vývoj inovačních technologií, které neprodukují skleníkové plyny (jádro, "čisté" uhlí, obnovitelné zdroje). Zvýšil - na 7,5 mld. galonů - množství biopaliv (hl. ethanolu) přidávaného do PHM a energiím z větru a mořských vln dává statut obnovitelných zdrojů. 50 mil. ročně podporuje používání biomasy. Fiskální dopady zákona (tedy výpadky příjmů nebo naopak zvýšené nároky) na státní rozpočet jsou předmětem dohadů a značně se rozcházejí, stejně jako účinnost jednotlivých kroků. Nejčastěji se odhady se pohybují kolem 12-14 mld. USD ($4,3 mld. pro jadernou energetiku, $2,8 mld. pro fosilní paliva, $2,7 mld. na další rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, $1,6 mld. na investice do "čistého" uhlí, $1,3 mld. na uskladnění a energetickou efektivitu a $1,3 mld. pro alternativní pohon automobilů a paliva).

Hlavním regulátorem trhu s energiemi je Federální komise pro energetickou regulaci ("Federal Energy Regulatory Commission"). Jejím hlavním posláním je dohlížet na přenos a obchod s elektřinou mezi jednotlivými státy USA a její ceny velkoobchodní ceny, ceny zemního plynu, vydávání hydroenergetických licencí a fungování vodních elektráren (dnes cca 1.600) a ceny za použití ropovodů. Její pozice je definována jako nezávislá agentura v rámci ministerstva energetiky USA.

V současné době operuje v souladu s plánem na období 2006-2011, v němž jsou definovány tři hlavní cíle FERC na toto období: silný rozvoj energetické infrastruktury (podporou odpovídajícího rozvoje infrastruktury a zajišťovat její bezpečný provoz), udržení konkurenčního prostředí (stanovením jasných pravidel, snížením bariér mezi trhy, zabráněním zneužití tržní dominance) a uplatňovat svůj vliv na tržní síly (pozorný, přísný a nestranný dohled, podpora automatického hlášení a odstraňování závad ze strany firem). Užitečné webové adresy: www.doe.gov www.eia.doe.gov www.americaspower.org www.ferc.gov www.nei.org.

Vlastnická struktura

V USA se v oblasti podnikání s ropou a zemním plynem pohybují prakticky všechny velké světové společnosti z demokratických zemí s vyspělou ekonomikou (USA, Kanada, Norsko, Francie, Japonsko, Itálie a další). Naprostá většina těchto firem je veřejně obchodovatelných a jsou kotované na nejdůležitějších akciových trzích na světě (New York, Londýn, Hongkong, Frankfurt). Ty podléhají velice přísné kontrole ze strany regulačních orgánů burzy a federální vlády, musí být pravidelně auditované a vykazovat své účetnictví podle mezinárodně závazných standardů.

Spolumajitelem ropné či plynařské společnosti se může stát kdokoliv s přístupem k nákupu akcií, velkou roli zde hrají velké investiční či penzijní fondy, které zhodnocují svěřené prostředky malých investorů. Podle pravidel americké Komise pro cenné papíry ("Security and Exchange Commission" - SEC) musí firmy s aktivy nad 10 mil. USD a více než 500 vlastníky vykazovat roční a jiné periodické výkazy vlastnické struktury (bez ohledu na to, zda jejich akcie jsou nebo nejsou veřejně obchodovatelné).

Komplikované jsou také vlastnické poměry k pozemkům nebo mořským vodám, kde se ropa a plyn těží. S určitým zjednodušením lze říci, že zákon přijatý americkým Kongresem v roce 1953 ("Submerged Land Act") dal U.S. státům vlastnická práva do 3 mílí od mořského pobřeží. Výjimky tvoří západní pobřeží Floridy a Texasu, kde je hranice určena 10,5 mílemi od pobřeží. Ve stejném roce byl přijat "Outer Continental Shelf Act", který do federální jurisdikce vnesl vody za těmito hranicemi. Vlastnictví pozemků je rozděleno mezi soukromé osoby, firmy, místní, státní a federální vládu a také indiánské kmeny. Majitelé se mohou rozhodnout pronajmout půdu pod níž je naleziště ropným a plynařským společnostem, což se ve většině případů také děje.

Největší ruská ropná společnost Lukoil (www.lukoil.com) je aktivní na trhu pohonných hmot v USA. V roce 2000 koupila menší část sítě čerpacích stanic Getty Oil (www.getty.com) a přejmenovala je na Lukoil, v roce 2004 přikoupila dalších několik desítek ČS PHM ve státech New Jersey a v Pensylvánii.

Čínská "Chinese National Offshore Oil Corporation" (CNOOC) chtěla v roce 2005 koupit kalifornskou firmu UNOCAL ("Union Oil Company of California"), hodnota firmy by v plánované transakci činila 16-18 mld. USD. Proti plánovanému převzetí se zvedla vlna politického odporu, Sněmovna reprezentantů se obrátila dokonce na tehdejšího prezidenta G. Bushe ve věci národních zájmů a bezpečnosti USA. Číňané nakonec od nabídky na koupi odstoupili.

Nad rámec požadovaných informací o čínských a ruských aktivitách stojí za zmínku také společnost CITGO (www.citgo.com), vlastněná venezuelským státem. Tato firma je často obviňována v míchání politiky a obchodu, když pravidelně v zimě distribuuje chudým Američanům topný olej zdarma nebo za výrazně nižší, než tržní ceny. Na své straně má i demokratického politika z mocné rodiny Kennedyů, Josepha Patricka Kennedyho II. a jím založenou nevládní organizaci "Citizens Energy Corporation" (resp. od roku 1999 "Citizens Energy"). Přes tyto NGO se velká část zlevněného oleje distribuuje a pomoc je poté prezentována jako pomoc venezuelského lidu americkým chudým. CITGO má v USA několik rafinérií a obrat jejich americké firmy je přes 30 mld. dolarů.

Vlastnictví plynovodního systému je silně vlastnicky koncentrováno: přes 77 % "trubek" vlastní třicet největších firem v oboru přepravy plynu. Finanční náročnost výstavby a údržby produktovodů pro přepravu ropy vedly americký Kongres v polovině 80. let 20. století ke schválení daňových pobídek pro tzv. nezávislé (především finanční) investory. I s jejich pomocí je síť ropovodů hustá a zvládá přepravovat požadované objemy. Veřejná obchodovatelnost a změny ve vlastnické struktuře závislé na nabídce a poptávce prostřednictvím akciových trhů platí i u elektrárenských společností. U těch je časté i majetkové propojení s uhelnými doly jako dodavateli suroviny pro výrobu elektřiny. U elektrické přenosové soustavy se k vyjádření popisu vlastnické struktury používá běžně slovo "balkanizace", tj. rozdrobení vlastnictví mezi velký počet menších firem bez možnosti dosáhnout ekonomicky a technologicky přijatelného řešení pro plánovaný rozvoj celonárodní americké přenosové soustavy. Přes 500 firem vlastní různě velké části americké přenosové soustavy.

ZDROJ: businessinfo.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Ekologický oskar
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist