Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Energetika Iránu

24.06.2012  |  59× přečteno      vytisknout článek

Energetika Iránu

  • Současná celkově instalovaná kapacita: 65 000 MW
  • Celková produkce v roce 2010: 179,6 milionů kilowatthodin (kWh)
  • Celková roční spotřeba v Íránu: 192,535 GWh, z toho produkce 34,5 % parní, 49,9 % plynové, 14,6 % vodní, 0,9 % dieslové, 0,1 % větrné a fotovoltatické elektrárny.
  • Dle posledních informací chybí zemi v létě kapacita 3500 MW (většinou pro nízký stav vody v přehradách, kde jsou instalovány vodní elektrárny).
  • Za rok 2010 bylo instalováno 7 000 MW nových kapacit a 548 km nového el. vedení.

Írán spolupracoval s Tureckem a v oblasti vodních elektráren dohodnul spolupráci na výstavbě dalších kapacit 400 MW a v oblasti plynoparních 600 MW.

V oblasti ekologicky výhodných elektráren plánoval Írán v roce 2009 výrobu celkem 670 MW, z toho 70 MW vyrobil ve větrných elektrárnách a zbylých 600 MW představuje výstavba nové elektrárny na biomasu v Mašhadu.

Íránská spotřeba elektrické energie rychle stoupá, cca o 10 % ročně. Země musí investovat řádově miliardy dolarů do rozvoje výroby a distribuce elektrického proudu. Celkem je do národní sítě zapojeno 51 tis. měst a vesnic (týká se všech vesnic nad 20 obyvatel).

Írán v roce 2010 využíval 63 plynových nebo paro-plynových elektráren a v plánu je dalších 12 nových elektráren do roku 2014 (oblast Ahwaz Ramin, oblast Zarand aj.) s tím, že ročně by měla přibývat kapacita kolem 10 % celkového instalovaného výkonu.

Celkem 38 distribučních center bylo již v zemi zprivatizováno a momentálně je velký tlak na výstavbu malých elektrických generátorů do méně rozvinutých oblastí. Požadavek je na realizaci až do výše 350 MW - licence na výstabu již byly jednotlivým zájemcům vydány.

Írán rozvíjí i alternativní zdroje výroby elektrického proudu, např. větrnou elektrárnu Binalúd v oblasti Chorásán a Oun ben Ali u Tabrízu (660kW), geotermální elektrárnu na severozápadě provincie Ardabíl, první fotovoltatickou elektrárnu v oblasti města Yazd (zde je již cca 20 % projektu hotovo). V plánu je též výstavba 600 kW elektrárny na biomasu ve městech Mashad a Shiráz.

Írán dokončil výstavbu elektrického vedení z Kermánšáhu do Iráku s kapacitou 400 kV a plánuje okamžité dodávky ve výši 200 MW do Íránu s tím, že tuto energii chce využít hlavně pro elektrifikaci šíitských posvátných míst v Iráku (Nadžaf, Karbalá). S postupující elektrifikací by měl export narůstat až na konečných 800 MW.

V této souvislosti je třeba se zmínit i o plánech Íránu na propojení své rozvodné sítě se Sýrií, a to právě přes Irák. Tento projekt ve výši cca 300 milionů USD byl již odsouhlasen oběma státy a nyní se realizuje íránskou státní firmou Tavanir.

Na základě čtyřstranných dohod mezi Íránem, Arménií, Gruzií a Ruskem byla propojena íránská elektrické rozvodná soustava se soustavou Arménie. Vzhledem k tomu, že arménská soustava je propojena jak s gruzínskou, tak s ruskou rozvodnou sítí, může nyní Írán dodávat, kromě již existujícího propojení přes Ázerbajdžán (v březnu 2004), také touto cestou elektrický proud do Ruska a tudíž i do Evropy. Momentálně exportuje přes Arménii elektrickou energii do Gruzie ve výši cca 50 MW a postupně hodlá export zvyšovat na 300 MW. Írán též podepsal v únoru 2009 dohodu o přímém propojení svojí sítě s ruskou a jejím sfázování, a to kabelem po dně Kaspického moře.

V lednu 2010 podepsal Írán s Gruzií dohodu o výstavbě dvou hydroelektráren, které budou zásobovat v Gruzii oblast řeky Khoobi, a rovněž tak celou íránskou provincii Ghafghaz. Jako další krok by mělo být v této oblasti, prostřednictvím gruzinské přenosové soustavy, realizováno přímé profázování s rozvodnou sítí Ruska.

Írán umožnil soukromým subjektům vstup do oblasti výroby elektrické energie. V oblasti Rúd-e-Shúr (jižně od Teheránu) byl dokončen první, druhý a třetí blok největšího soukromého projektu v Íránu. Tato plynová elektrárna, postavená na základě B.O.O. schématu, plánuje výstavbu celkem šesti bloků, každého o výkonu 264 MW, s pomocí německé firmy Siemens.

Soukromý íránský investor připravuje v Mašhadu výstavbu historicky první íránské elektrárny na výrobu el. energie z biomasy s kapacitou 600kV. Projekt měl být původně hotov v roce 2008, ale nabral dvouleté zpoždění. Stejný projekt začal v roce 2009 i v Šírázu.

Obdobná situace je i u výroby elektrické energie pomocí solární energie, kde soukromý investor staví elektrárnu v oblasti Jazd. Ta by měla fungovat v kombinovaném cyklu - dvou plynových turbín (každé o výkonu 159 MW), jedné parní turbíny o výkonu 132 MW a jedné solární jednotky o výkonu 17 MW.

Celkem alokoval Írán více než 1 miliardu EUR jako pobídky pro soukromý sektor v oblasti výroby elektrické energie. S pomocí soukromého kapitálu by měly být v tomto roce spuštěny do provozu celkem kapacity ve výši 2 500 MW (elektrárny v oblastech Ghenaveh, Zavareh, Kahnooj, Eslam Abad-e-Gharb a Yazd (1).

Ačkoli Írán privatizoval prakticky veškeré svoje distribuční centra (90 %) a část výroby (cca 30 %), zbylých 70 % výroby a 10 % distribuce zůstává soustředěno do státem vlastněné instituce Tavanir Organization (TO). Výstavba elektráren je realizovaná prostřednictvím organizace Iran Power Development Company (IPDC), kterou ze 100 % vlastní TO. TO je také plně odpovědná za provoz a výstavbu distribuční sítě.

V Íránu existují tři nezávislé distribuční sítě, které nejsou propojeny:

  • hlavní íránská energetická distribuční síť zahrnující celý Írán s výjimkou vzdálených východních a jižních částí země. Tato síť používá napětí 440kV a 230kV.
  • síť vybudovaná v provincii Chorásán - tato síť nezávisle na a/ pokrývá pouze východní část provincie Chorásán.
  • síť vybudovaná v provincii Sístán - Balúčistán - tato síť nezávisle na a/ pokrývá pouze nejjižnější část provincie Sístán - Balúčistán.

Záměr Íránu je postupně tyto 3 nezávislé sítě sjednotit a přifázovat do jedné společné národní distribuční sítě.

Celkově cca 94 % populace má přístup do některé z výše uvedených distribučních sítí.

Írán elektrickou energii na jedné straně dováží (cca 1,5 GW za rok), na druhé straně ale i vyváží (cca 2 GW ročně). Vývoz je směřován hlavně do Iráku (do velkých měst na jihu země) a do Afghánistánu (do celé západní části země). Další vývoz směřuje do Arménie, Ázerbájdžánu, Pákistánu (z původních 100 MW na současných 1 tis. MW) a do Turecka. Od srpna 2004, kdy byla uvedena do provozu nová energetická linka s Turkmenistánem, dováží Írán cca 375 MW. V roce 2007 byla dokončena další linka Mašád-Sarakš (210 km) , která by měla sloužit k dovozu elektrické energie z Turkmenistánu v objemu cca 2,4 GW ročně.

Jaderná energie:

Rozvoj jaderné energetiky je na jedné straně nejvyšší deklarovanou prioritou politického vedení, na druhé straně panují vážné pochybnosti o civilním charakteru tohoto programu. Jaderná technologie je prezentována jako otázka národní hrdosti, projev velikosti a síly Íránu. Na druhé straně ekonomické argumenty pro tak obrovské investice jsou málo přesvědčivé, viz analogie s (ne)využitím bohatých ropných zásob. Tvrzení, že úsilí o soběstačnost v zásobování jaderným palivem (uzavření jaderného palivového cyklu) je motivováno snahou o zabezpečení spolehlivého zásobování pro budoucí jaderné elektrárny, je z ekonomického hlediska nepodložené. První jaderná elektrárna není ještě zcela dostavěna (Búšehr - s plánovaným výkonem 1000 MW a generálním dodavatelem ruským Atomstrojexportem). Stavba je ve značném časovém skluzu (v prosinci 2007 se začalo s navážením paliva - celkem 83 tun paliva v 8 dodávkách, dokončeno v únoru 2008, palivo je obohaceno na 3,6 % a je od ruského dodavatele TVEL. Vlastní spuštění bylo oznámeno na třetí čtvrtletí 2011 s tím, že elektrárna bude produkovat cca 50 % plánované kapacity a postupně bude najíždět na vyšší výkon (problémy s profázováním). Elektrárna však byla zatím spuštěna pouze na krátkou dobu na testovací provoz a následně opět odstavena. Důvody zpoždění jdou údajně na vrub počítačového viru Stuxnet, který napadl a zaviroval veškerou řídící počítačovou infrastrukturu elektrárny Búšehr.

Írán v minulosti připravil soutěž na výstavbu dalších dvou atomových elektráren, každé o výkonu 1 GW až 1,6 GW. Tendr na tyto dvě elektrárny byl zrušen, protože se nanašel žádný zájemce. Ruská strana deklaruje zájem vybudovat další atomové elektrárny, ale výhradně jako government-to-government projekty. V různých vyjádřeních však nejvyšší íránští představitelé tvrdí, že v brzké době započne Írán sám s výstavbou elektrárny v oblasti Darhowein v provincii Bušéhr. Írán, po trpkých zkušenostech s elektrárnou v Bušéhru nechce být závislý na žádném generálním dodavateli a snaží se o vlastní projekt. Hovoří se o změně orientace na méně výkonné zdroje - Írán počítá s tím, že bude nakupovat reaktory s Číny, která vyrábí reaktory o výkonu 0,75 GW v licenci Westinghouse s tím, že se nejprve vypracují projekty na "feasibility study" takovéhoto řešení a dodávky elektrárny. Veškerá jednání však skončila neúspěchem.

V dlouhodobém plánu ekonomického rozvoje se počítalo s vybudováním sítě cca 20 jaderných elektráren s celkovou kapacitou 20 GW. Časový horizont plánu byl v roce 2011 stanoven na 20 let (tj. každý rok jedna jaderná elektrárna).

Faktem zůstává, že Írán je jednou z mála zemí v regionu, která má dnes odpovídající vědecké i technologické kapacity pro rozvoj jaderné energetiky. V případě, že se podaří dosáhnout politického urovnání v současné "kauze MAAE", nebo dojde-li ve střednědobé perspektivě k pozitivnímu vývoji na vnitropolitické scéně, bude možné s Íránem počítat jako s perspektivním partnerem pro spolupráci v jaderné energetice.

Írán uvádí, že při současném vývoji spotřeby elektrické energie bude během příštích 10 let nucen zvýšit její výrobu dvojnásobně. To je jeden z hlavních důvodů, kromě uváděných enviromentálních problémů (za uplynulých 20 let vzrostly emise CO2 trojnásobně), kterým Írán odůvodňuje potřebu výstavby dalších jaderných elektráren.

ZDROJ: www.businessinfo.cz, kráceno


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Ekologický oskar
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist