Ekologicky do ekonomického hrobu

Politici připravili pro podnikatele i drobné odběratele elektřiny rekordně drahou past. Boom připojování nových solárních elektráren do sítě bude mít vliv na celou ekonomiku. Hrozí skokové meziroční zdražení elektřiny o 10 až 15 procent. Další, i když menší zdražení lze očekávat i v roce 2012. A hlavně: až třicetimiliardový (sic!) účet budeme my a naše děti platit každoročně ještě následujících 20 let!

Nikomu by nevadilo pár solárních panelů na střechách nebo na průmyslových halách. Realita v podobě konstrukcí nesoucích fotovoltaické panely na více než 1000 hektarech zemědělské půdy je ale od přijatelné "zelené" politiky na hony daleko. Už jen to, že se Česko koncem roku zařadí mezi světové velmoci ve výrobě elektřiny ze slunce, je vzhledem k zeměpisné poloze naší země přinejmenším paradoxní. Ještě horší ale je, že tento zdroj elektřiny při stanovené podpoře činí z České republiky místo, kde bude snížení emisí CO2 v přepočtu na tunu zřejmě nejdražší v Evropě. A to navíc v situaci, kdy takto draze zaplacenou elektřinu fakticky vyvezeme, protože Česko je (a do budoucna zůstane) čistým exportérem elektřiny.

Politici hledají řešení, které jakoby nemohou najít. Podřídit se direktivě EU je považováno za svaté, tlak těch, kdo investovali do solárů přes 100 miliard korun, je obrovský. A tak vláda zřejmě doufá, že to nějak projde. Řekněme to jasně: Na jedné straně sporu stojí silná nátlaková skupina zastoupená bankami, vlivnými podnikateli v energetice i mimo ni, ČEZem apod., kterým stát skrze garantovanou výkupní cenu solární elektřiny zajistil blahobytné zhodnocení prostředků na následujících 20 let. Na straně druhé stojí většina podnikatelů a občané , kteří tento trestuhodný politický přehmat se vším všudy zaplatí. Je nepochybné, že solární byznys má právo hájit své zájmy. Stejně tak mají ale občané právo očekávat politický zásah na svou obranu.

Problém je, že pro většinu lidí není jednoduché se v problematice vyznat. Zájem našich politiků a představitelů EU, která uvedla mašinerii obnovitelných zdrojů do pohybu, na osvětě je bohužel nulový. Je celkem jasné proč. Politici by se nakonec museli občanů zeptat, zda chtějí tak draze podporovat právě solární elektrárny. Odpověď je v podmínkách Česka zřejmá. Lidé by si raději vybrali jadernou energetiku, která má nulové emise CO2 a výroba je v nich víc než třicetkrát levnější než povinná výkupní cena elektřiny ze slunce.

Co je tedy nyní potřeba? Hlavně eliminovat příčinu a držet se selského rozumu. Není možné, aby stát garantoval na 20 let výnosy, které činí z lidí ovce jdoucí na porážku a malé skupině podnikatelů garantuje bezrizikový byznys s návratností 5 až 8 let. Vláda musí postupovat rychle a rozhodně, jinak se problém bude opakovat znovu se všemi negativními důsledky.

Česká solární kauza má ještě jeden nepominutelný rozměr. Naznačuje, že si EU nepromyšlenými závazky ohledně alternativních zdrojů sama pod sebou podřezává větev. A ztrácí vůči dravé asijské konkurenci. Většina panelů byla do Česka dovezena z Číny. Ta v této oblasti zažila díky unijnímu nadšení pro "politicky správné" omezování emisí CO2 nebývalý boom. A to není nejhorší. Nyní hrozí, že vysoké výkupní ceny elektřiny ze solárních elektráren ještě zhorší konkurenceschopnost některých odvětví evropského průmyslu právě vůči Číně a dalším asijským zemím. Což je další důvod pro razantní politickou akci. Pokud nepřijde, bude to jen těžko ospravedlnitelné.

AUTOR: Michal Šnobr
Autor je analytikem finanční skupiny J&T