Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Úder na solár

01.04.2011  |  zdroj: Víkend  |  300× přečteno      vytisknout článek

fotovoltaikaSolární boom definitivně skončil. Zanechal za sebou nový prvek v české kraji ně a zástupy čerstvých milionářů. A také těch, kteří v elektrárnách utopili všechny své peníze a teď čekají, kdy u nich zaklepe exekutor. Obě skupiny mají jedno společné - chtějí se nyní s českým státem soudit.

Když Tomáš Korostenský se svým otcem před pěti lety za chladného únorového dopoledne spouštěl za vesnicí Bušanovice v šumavském podhůří první solární elektrárnu v Česku, měl chvílemi pocit, jako by se stal lokální celebritou. Inaugurační pásku přijel slavnostně přestřihnout jihočeský hejtman, z příhraničního regionu Horní Rakousko přišlo oficiální blahopřání k podpoře obnovitelných zdrojů a momentky ze zahájení zaplnily titulní stránky lokálního tisku.

Nadšení místních politiků, části veřejnosti i některých médií se ovšem v průběhu následujících let s nezkrotným rozvojem dalších podobných elektráren začalo pozvolna měnit ve zděšení. "Dříve nám všichni tleskali," konstatuje ve své pražské kanceláři podnikatel Tomáš Korostenský bez známky emocí, "dnes jsme považováni téměř za zločince, kteří chtějí vytáhnout peníze ze státu."

Sluneční UFO

Nápad pustit se do podnikaní v oblasti sluneční energie se v případě Tomáše Korostenského zrodil ve slunném Španělsku. Na univerzitě v Barceloně právě sepisoval svou diplomovou práci o využitelnosti solární energie v Evropě a s otcem začal zvažovat, jestli by se jejich rodinné stavební firmě vyplatilo vyzkoušet do té doby málo rozšířenou technologii na domácím trhu. "Zjistili jsme ale, že výkupní ceny jsou zkrátka příliš nízké," říká.

Jenže o pár měsíců později, na začátku roku 2005, došlo k náhlému zlomu. Česká republika přijala v souladu se směrnicí Evropské unie závazek na podporu obnovitelných zdrojů. A aby se rozdmýchal fotovoltaický byznys v zemi, která má zhruba tisíc hodin slunečního svitu ročně (v Evropě tak patří mezi podprůměrné), garantovala vláda solárníkům vysoké výkupní ceny srovnatelné s Německem (v roce 2006 došlo ke skokovému zvýšení výkupních cen ze šesti na třináct korun za kilowatthodinu). "Když jsme čísla hodili zpětně do kalkulačky, zjistili jsme, že se nám to za těchto podmínek už opravdu vyplatí."

"Fotovoltaika byla každopádně v Česku zpočátku takové "UFO" - nikdo přesně nevěděl, jak má taková elektrárna vypadat, a banky se tvářily, že tahle oblast není jejich parketa," vysvětluje situaci. Stačilo ale málo, aby fotovoltaické "UFO" expandovalo z Bušanovic do dalších koutů země a Česko se v průběhu pár let vyšvihlo na pozici čtvrtého největšího výrobce solární elektřiny v celé Evropě. Přispěla k tomu souhra několika faktorů, které se v Česku projevily jako fatální směs.

Vysoká konkurence mezi solárními podnikateli v Evropě, především v sousedním Německu - největším výrobci solární energie na světě -, na konci desetiletí výrazně stlačila cenu fotovoltaické technologie na celém kontinentu, a to skoro o polovinu. Což v kombinaci se zdejšími vysokými výkupními cenami a takřka neomezeným vydáváním licencí proměnilo solární byznys v Česku ve snadno dostupný zlatý důl dotovaný státem.

Zatímco Německo reagovalo pružně, podařilo se mu garantovanou výkupní cenu snížit, přiblížit ji reálné ceně na trhu, a tak ufouknout ze solární bubliny, v Česku nebylo ze zákona možné snížení o více než pět procent ročně. A na to stát doplatil - loni musel vykupovat solární energii o 60 procent dráže než v Německu, tudíž tím ročně doplácel více, než bylo v plánu.

Vláda proto koncem loňského roku utáhla kolem českých solárníků smyčku. Od března zrušila dotace a na elektrárny postavené v předchozích dvou letech uvalila daň, na níž by měl stát vybrat v následujících letech kolem 13 miliard.

Podnikatelé, jako je Tomáš Korostenský, jehož firma zachytila nejpříznivější solárnické období a od roku 2007 vybudovala celkem deset slunečních elektráren, teď hrozí soudy. "Nemohli jsme očekávat, že se pravidla budou zpětně měnit," říká Korostenský, jenž nyní s právníky připravuje podklady pro žalobu o ušlý zisk.

Na chvostu

Ačkoli rodinná firma otce a syna Korostenských kvůli dani nezchudne, jen se omezí v následujících třech letech její výdělek, některé menší podnikatele, kteří do solárního byznysu jednorázově nalili všechny své úspory, přičemž je nejpříznivější období minulo, přivedla čerstvá opatření do skutečných trablů.

"Je dost pravděpodobné, že už neuvidím nic z toho, co jsem investoval," povzdechl si postarší brněnský podnikatel Miroslav Knol. Před patnácti lety začal obchodovat s kabely a elektrickými součástkami. A zdálo se, že solární rozmach mu před důchodem přinese zásadní vzpruhu. Zapojil se jako jeden z jedenácti menších firem do velkolepé solární zakázky zhruba za miliardu korun, jenže hlavní zahraniční investor se po zprávách o připravovaném omezení fotovoltaiky v Česku rozhodl z rozjetého podniku vycouvat. Knol už přitom nakoupil kabely a techniku za několik desítek milionů. Ty mu jsou teď k ničemu, protože je investor nepotřebuje a nechce. Miroslav Knol tak přišel skoro o všechny peníze, jež si za léta podnikání jeho firma nastřádala.

"Nic sice nedlužím, ale do dalších větších projektů se už pouštět nemůžu," říká. "Už nemám, s čím bych to rozjel."

Na úplném chvostu solárního boomu pak zůstali jedinci, již si na projekt vypůjčili, zaručili se vlastním majetkem a kvůli dani nejsou schopni úvěr splácet.

"Ztráta je pro mě prostě příliš vysoká," přiznává jihlavský podnikatel, jenž si nepřál zveřejňovat své jméno, aby nenarušil probíhající jednání s bankou. Několikamilionový úvěr garantoval svým rodinným domem, autem i chalupou. O vše nyní může přijít.

"Podle původního záměru měla být návratnost naší investice jedenáct let, při současné situaci se nám ale náklady vrátí až za sedmnáct roků," říká. Smlouva s bankou ovšem takovou prodlevu nepřipouští. "Nabízí nám sice změnu úvěru, pokud část dluhu sami jednorázově splatíme. Problém je ale v tom, že já už nemám čím splácet," tvrdí jihlavský podnikatel. Stále reálnější obrysy tak dostává scénář, že ho v příštích měsících potká osobní bankrot nebo exekutor.

Své naděje proto upíná k ústavní stížnosti proti vládnímu omezení fotovoltaiky, stejně tak i další podnikatelé, kteří mají dojem, že je stát podvedl. "Během tří neděl jsme nasbírali podpisy zhruba šesti set firem, z toho asi sedmdesát ze zahraničí," vysvětluje Neela Winkelmann-Heyrovská, konzultantka v oblasti obnovitelných zdrojů, jež za solárníky lobbuje v parlamentu.

Dosud stížnost podpořilo 19 senátorů, tedy dostatečný počet na to, aby Ústavní soud začal zjišťovat, zda je omezení čisté, anebo porušuje legitimní očekávání investorů, jak tvrdí konzultantka Neela Winkelmann-Heyrovská.

Pokud by dal Ústavní soud solárníkům za pravdu, rapidně by vzrostla šance, že stát bude muset za zmařené projekty zaplatit. A zdá se, že šance tady opravdu je. Sázková agentura Tipsport odhaduje, že solárníci ve sporu se státem mají šanci uspět v kurzu 1,2: 1.

Nepřítel ČEZu

Soudní spory kvůli fotovoltaice se začínají rozbíhat rovněž u nižších instancí. Mnoha solárníkům se totiž nepodařilo zavčas elektrárnu spustit, a proto jim unikly vysoké výkupní ceny a na krku jim zůstaly rozestavěné elektrárny či bezprizorní pozemky, za něž složili vysoké zálohy. Řada z nich vidí vinu na straně distributorů (ČEZ a E.ON), kteří jejich připojení údajně záměrně brzdili.

"Fotovoltaice jsem zpočátku nevěřil, měl jsem dojem, že se jedná o vzdušné zámky," říká v plzeňské kavárně nad objemnou složkou se svým nedotaženým projektem tachovský podnikatel Jan Šmejkal, který se dříve zabýval výhradně výrobou plastů. Firma mu jela dobře, a tak se rozhodl rezervní peníze zmnožit. "Když jsem v roce 2009 viděl čísla a potenciální zisk, rozhodl jsem se, že do toho půjdu."

U obce Malá Hraštice ve středních Čechách si koupil pozemek na ideálně situovaném jižním svahu a začal shánět potřebná povolení. Klíčovým papírem se mělo stát stanovisko firmy ČEZ Distribuce, že s připojením předběžně souhlasí.

O pár měsíců později však ČEZ Distribuce nečekaně otočil a souhlas vystřídalo zamítnutí Šmejkalovy žádosti - s písemným odůvodněním, že by elektrárna ohrozila přenosovou soustavu a že předchozí stanovisko bylo pouze "předběžné, informativní a žádnou ze stran k ničemu nezavazuje, ani nerezervuje kapacitu pro připojení do výroby".

Šmejkal se ovšem nenechal odradit, do projektu už totiž investoval kolem sedmi milionů korun, a odvolal se k Energetickému regulačnímu úřadu, nezávislému arbitrovi tohoto druhu sporů. Ten dal Šmejkalovi nejdříve za pravdu, posléze však svůj závěr také nečekaně přehodnotil, přiklonil se na stranu distributora - a pan Šmejkal zůstal definitivně bez přípojky. Zatímco ČEZ stihl v prosinci na poslední chvíli spustit ještě několik svých obřích elektráren, chytit tak vysoké výkupní ceny, tudíž i zisky, Jan Šmejkal se mohl poslední dny před Silvestrem leda užírat představou, o kolik milionů přišel.

Podobných případů jsou podle právníka Luďka Šikoly, který Jana Šmejkala zastupuje, desítky, jen jeho advokátní kancelář jich zatím řeší šest. "Mnoho podnikatelů ale propáslo lhůty pro odvolání, a tak nebudou moci podat žalobu," říká Šikola. "Další část se bojí jít do soudního sporu s takovým velkým hráčem, protože je zde velké riziko, že by v případě neúspěchu nedokázala soudní náklady pokrýt."

Jan Šmejkal si ovšem věří. A na firmu ČEZ a Energetický regulační úřad podal občansko-správní žalobu, v níž bude požadovat náhradu škody.

"Kdybychom uspěli, byl by to zajímavý precedens," podotýká jeho právník. "Mohlo by to v podstatě znamenat prolomení stávajícího stop stavu pro připojování dalších elektráren."

450 hřišť

Ať již ale soud Jana Šmejkala dopadne jakkoli, masivní státní podpora sluneční energie s posledním únorovým dnem letošního roku definitivně vzala za své a v dohledné době se dotovaný solární boom opakovat nebude. Kdo na ní tedy dosud nejvíce vydělal?

Jasným šampionem je firma ČEZ, největší vlastník fotovoltaiky v Česku, jemuž se podařilo spustit elektrárny o celkové rozloze 450 fotbalových hřišť a výkonu odpovídajícímu asi desetině jednoho jaderného bloku elektrárny Temelín. Ročně tak polostátní firma získá na vysokých příspěvcích státu zhruba 1,4 miliardy korun.

A podobně jako další silné firmy, které si nemusely brát úvěry, ani ČEZ nemusí příliš trápit nově zavedená daň, jen se mu kvůli ní budou investované peníze déle vracet. Lze naopak očekávat, že velké firmy projeví zájem o elektrárny zadlužených podnikatelů (jako například onen jihlavský podnikatel), poněvadž budou mít šanci je od nich levně odkoupit.

"Silným investorům nahrávala i skutečnost, že zde nebyla stanovena rozdílná výkupní cena mezi malými fotovoltaikami na střechách domů a velkými elektrárnami na volných prostranstvích, jako je tomu například v Německu nebo ve Francii. Rozdíl byl v řádech halířů," podotýká Milan Smrž, viceprezident mezinárodního sdružení Eurosolar, propagujícího obnovitelné zdroje. "Oproti Německu zde ani nebylo ošetřeno, aby se elektrárny spíše než na poli stavěly třeba na skládkách nebo na nevyužívaných parcelách," dodává Smrž.

Rozlišovat mezi velkými a malými elektrárnami se začalo až tento měsíc - výhodé ceny budou mít pouze malé elektrárny do 30 kilowattů. Podle právníka Luďka Šikoly však existují důkazy, že distributorské firmy odmítají i tyto malé elektrárny do své sítě připojovat.

"Domníváme se, že existuje kartelová dohoda mezi firmami ČEZ a E.ON. A podle nás jde o nepřípustnou likvidaci konkurence."

Právě v malých solárních instalacích přitom spatřují zastánci fotovoltaiky budoucnost tohoto obnovitelného zdroje. "Nikdo nemůže zabránit lidem, aby si pořizovali vlastní zdroje energie, a tak byli nezávislí na dodavatelích," říká Milan Smrž.

Návratnost je ovšem stále nízká - bez dotování se investice do střešních panelů dnešní kvality vrátí až za desítky let. "Když ale solární komponenty budou stále zlevňovat a zvyšovat svou účinnost a fosilní a jaderná paliva budou stále dražší, pak se tyto dvě křivky musejí dříve či později protnout," myslí si Milan Smrž.

Pokud bude technologie skutečně levná, nebude nutné ji dotovat. Na předvídaném nástupu fotovoltaiky nebude sice možné nijak výrazně zbohatnout, ale ani se (nechat) zruinovat.

Příběh fotovoltaiky v Česku

2005
Česko se v souladu se směrnicí Evropské unie zavázalo zvýšit do roku 2010 a 2020 podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů. A zavedla dotované výkupní ceny energie z fotovolatických zdrojů 6 korun za kilowathodinu.

2006
Energetický regulační úřad v čele s Josefem Fiřtem zavádí skokové zvýšení výkupních cen fotovoltaické energie z 6 na 13,2 korun za kilowatthodinu.

2007
V Česku je zapojeno 28 fotovoltaických elektráren.

2009
Cena fotovoltaické technologie oproti roku 2005 klesla až o 40 procent, vysoké výkupní ceny ale zůstavají. Solární byznys se stává jedním z nejvýnosnějších podnikatelských aktivit zemi. Zdejší úřady registrují celkem 1475 fotovoltaických elektráren.

2010
Dosud největší nárůst fotovoltaických elektráren v Česku. Zatímco na začátku roku mělo licenci 6035 elektráren, v září jejich počet překročil 10 000 . Do konce roku se jejich počet vyšplhal na 12109.

2010
Vláda začátkem října varuje, že kvůli solárnímu boomu by cena elektřiny mohla stoupnout až o patnáct procent.

2010
27. října vláda zaráží solární boom zavedením šestadvaceti procentní daně z výkupní ceny. A to na elektrárny připojené v roce 2009 a 2010. Do státní pokladny by vládní omezení fotovoltaiky mělo v průběhu následujích tří let přinést kolem 13 miliard korun.

2010
Čeští a zahraniční podnikatelé ve fotovoltaice podepisují petici a stížnost k Ústavnímu soudu proti omezení fotovoltaiky.

2011
Stížnost podpořilo 19 senátorů, což je dostatečný počet na to, aby se jí začal zabývat Ústavní soud.

2011
Od března končí podpora pro sluneční elektrárny na volných prostranstvích a s výkonem vyšším než 30 kilowatt.

Solárníci u Ústavního soudu

Na konci letošního února začali senátoři podepisovat text ústavní stížnosti, která může vést ke zrušení daně ze zisku solárních podnikatelů, a tak vrátit podnikatelům ušlé peníze, zřejmě v řádech několika miliard.

Ke stížnosti se zatím připojilo kolem 600 investorů, z toho více než 70 zahraničních, a podle serveru Aktualne.cz podpořili stížnost i eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger a komisařka pro ochranu klimatu Connie Hedegaardová. Stížnost v současnosti podporuje i 19 českých senátorů, kteří ji budou Ústavnímu soudu předkládat. Tvrdí, že omezení je retroaktivní, čímž porušuje ústavu.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek ovšem poukazuje na skutečnost, že daň bude platit pouze od roku 2011 do roku 2013, navíc investorům, kteří stihli své elektrárny spustit do konce loňského roku, bude stát i v příštích dvaceti letech garantovat vysoké výkupní ceny, takže budou vydělávat i nadále. Retroaktivita je proto podle něho v tomto případě přípustná.

Kdy se začne stížností Ústavní soud zabývat, dosud nebylo stanoveno.

Neprůhledný solární boom

Na solárním boomu v Česku profitovali z vysokých cen především ti, kteří byli zavčas informováni o tom, že výkupní ceny solární energie vyletí díky nové legislativě ze 6 korun za kilowatthodinu na 13 korun. Fotovoltaická technologie přitom díky vyšší poptávce v Evropě stále zlevňovala. Příhodná konstelace, při níž bylo možné rychle zbohatnout, ale stát přitom prodělával, však v Česku trvala nepřirozeně dlouho. Proč?

Zákonné pravidlo, že se výkupní cena nesmí snižovat o více než pět procent (prosazovaná poslankyní za ČSSD Ivou Šedivou), nebylo zrušeno ani poté, co o změnu legislativy usiloval v letech 2008 a 2009 Energetický regulační úřad. Mnozí odborníci přičítají zachování statutu quo politické neochotě včas zasáhnout a zlatou solární žílu utnout, protože z ní sami zákonodárci nebo lidé jim blízcí mohli profitovat. Případný střet zájmů bylo totiž možné zastřít například nejasnou vlastnickou strukturou některých solárních elektráren.
Mezi 178 oficiálně registrovanými zahraničními vlastníky solárních elektráren jsou i české subjekty, které do fotovoltaiky investovaly prostřednictvím firem vedených v některém z daňových rájů.

Foto: HN - Martin Svozílek, René Volfík, Reuters, ČTK, archiv HN: S velkou slávou spouštěl před pěti lety první solární elektrárnu v Česku Tomáš Korostenský. Stihl nejvýhodnější období fotovoltaiky u nás, od roku 2007 tu postavil deset elektráren. Vinou daně se jeho firmě v budoucnu zpomalí návrat investic.
Ústavní stížnost podepsalo během tří týdnů 600 firem, z toho 70 zahraničních. Neela Winkelmann-Heyrovská, konzultantka v oblasti obnovitelných zdrojů, za solárníky lobbuje v parlamentu.
Jan Šmejkal koupil pole u obce Malá Hraštice. Připojení jeho solární elektrárny do sítě však podle něho do konce roku bojkotovala firma ČEZ. Věří, že se žalobou, již na ČEZ podal, uspěje.

AUTOR: Jan Gebert


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
RENARDS dotační, s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist