Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Pod povrchem

28.09.2008  |  zdroj: IN magazín  |  169× přečteno      vytisknout článek

Toužíte zažít trochu mrazení v zádech, a přitom vlastně nic neriskovat? Podívejte se do některého zpřístupněného podzemí v Čechách a na Moravě.

Najdete je na mnoha místech. Podzemní prostory si totiž naši předkové oblíbili především z praktických důvodů. Užívali je ke skladovaní potravin, sloužily jako úkryty nebo k úniku a přesunům v dobách nebezpečí. V podzemních kryptách našly místo posledního odpočinku stovky lidí včetně českých králů a německých císařů. Dá se ale dnes určit, kam až systém propojených chodeb vedl?

Současná technika možnosti vytváření podzemních prostor rozšířila nebývalou měrou. Zatímco ve středověku postoupila ražba chodby často denně sotva jen o pár centimetrů, 20. a 21. století k někdejšímu tzv. historickému podzemí přidala takové giganty, jako jsou protiatomové kryty, kolektory, metro nebo železniční a silniční tunely, budované dokonce i pod mořskou hladinou.

Zatímco do podzemních dopravních staveb se člověk běžně dostane, a pokud není technický fanda nebo klaustrofobik, nevyvolávají u něj větší vzrušení, návštěva historických podzemních prostor nechává domýšlet příběhy o dosud nenalezeném pokladu nebo záhadných zmizeních.

I když se ale budeme s fantazií držet při zemi, uchovávají si historická podzemí řadu tajemství. V první řadě je to rozsah podzemních chodeb. S jejich průzkumem se dá začít pod veškerými církevními stavbami, tedy kláštery, kostely, ale i menšími kapličkami či božími muky. Kromě toho, že sklepení pod nimi sloužila jako zásobárny a krypty k pohřbívání, bývaly tyto objekty mezi sebou často navzájem propojeny, případně z nich vedly chodby i do světských objektů, nedalekých hradů a tvrzí.

Předpokládá se dokonce, že tyto podzemní spojnice mohly představovat na území Čech a Moravy jeden značně rozsáhlý systém a že přinejmenším některé z těchto chodeb byly dostatečně prostorné, aby jimi projel kočár tažený koňmi. Tyto tzv. dálkové chodby existovaly podle některých badatelů ve směru obchodních stezek a cest a bývaly na povrchu značeny drobnými církevními stavbičkami, kapličkami, božími muky, sochami svatých, kříži a někde jen osamělými památnými stromy.

U některých z těchto orientačních bodů, o nichž vědělo jen málo zasvěcených, se kdysi údajně nacházely větrací šachtice, a dokonce i tajné vstupy. Podle tvaru těchto staveb, jejich natočení a dalších znaků bylo možné určit, zda chodba pod zemí pokračuje rovně, zda se lomí a jak, nebo kde se křižuje s další chodbou.


MEZITITULEK: Odvážné hypotézy

Domněnce, že církevní stavby nejsou jen ozdobou krajiny, nahrává kromě jejich občasných propadů také někdejší právo církve vydávat souhlas k přemístění takového bodu na jiné místo, pokud to z vážných důvodů bylo nutné, které platilo až do 50. let 20. století. Církevní odborník potom určil náhradní místo, na které boží muka, kříž či sochu svatého přemístit a jak je na novém místě postavit.

Drobné církevní stavby tak dodnes v krajině vytvářejí linie, které sice často nejsou vzhledem k terénním nerovnostem a vegetaci vidět na první pohled, ale na mapě se jasně objeví. Jedna taková linie, byť místy narušená, vede například z Třeboradic na severovýchodním okraji Prahy do Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi. Vypráví se o ní, že jednou jí tímto směrem projel ve svém kočáře sám Napoleon a že vede i na druhou stranu. Tak lze prý pod zemí dojít až na Pražský hrad. A nejen tam.

Protože je odhadované stáří dálkových podzemních staveb i několik set let, nepodařilo se hypotézu o podzemních cestách bezpečně potvrdit hmatatelnými důkazy. Řada takto starých podzemních prostor jednoduše během času zanikla, ať už kvůli zanedbané údržbě, závalům nebo zatopením. Lze také předpokládat, že přinejmenším některé chodby byly drženy v takové tajnosti, až se časem zapomnělo, že vůbec existují.

Jakkoliv jsou takové spekulace vzrušující, neznamená to, že pod každým kostelem, kapličkou, sochou či křížem, kterých je v naší zemi nespočet, se opravdu skrývá nějaká podzemní chodba. V určitých lokalitách to však může skutečně platit. V takovém případě je dobré si všímat, komu patřily jednotlivé objekty na předpokládaných trasách. Často vyjde najevo, že mívaly aspoň po část své historie shodného majitele, například některý církevní řád. Stejně lze ovšem vyhledávat souvislosti i mezi světskými stavbami.


MEZITITULEK: Města pod zemí

Vedle církevních staveb tvoří skupinu tzv. historického podzemí také světské podzemní prostory, a to buď pro civilní, nebo vojenské účely. Nacházely se pod už zmíněnými hrady a tvrzemi, dále pod středověkými městy a někdy dokonce i pod vesnickými sídlišti. I pro ně platí, že mohly být a také bývaly navzájem propojeny.

Nejlépe se dochovaly podzemní prostory pod historickými jádry některých našich měst. Pokud to terén dovoloval, vznikaly jako sklepení pod jednotlivými, především kupeckými domy. V takových případech zůstala zachována až tři patra sklepů, často navzájem spojených a průchozích. Postupem času tak vznikly komplikované a nyní turisticky atraktivní podzemní komplexy. Pod rozsáhlejší zástavbou mohlo takové podzemí návštěvníka zavést do kostelních krypt a na další zajímavá místa, třeba do tajné modlitebny nebo zlodějské skrýše. Mohly z nich vést také únikové a zásobovací chodby za hradby města užitečné v případě obležení anebo tajné chodby do některých významných objektů ve městě (kostel, klášter, hrad, radnice).

Někdy místo rozšíření podzemního systému došlo k oddělení některé části podzemí od ostatního, zejména z bezpečnostních důvodů - aby nikdo nepronikl do domu sklepem nebo proto, že hrozilo zřícení chodby. I dnes je tedy v podzemí co objevovat. Těžko se dá ovšem bádat v podzemních prostorech, které byly definitivně zabezpečeny, lépe řečeno zlikvidovány zalitím betonem.


MEZITITULEK: Skrýš pro lidi i pro víno

Sklepy dříve vznikaly různým způsobem. Ne vždy bylo nutné se sklepem počítat při zakládání stavby nebo jej pod domem později vyhloubit. Některé současné sklepy, typicky na pražském Starém Městě, vznikly tak, že původní, nepodsklepený románský dům dostal gotickou nástavbu a někdejší přízemí se jednoduše zasypalo. Celá úroveň terénu se tak o jedno patro zvedla, což bylo výhodné zejména vzhledem k hrozícím povodním.

Obyvatelům některých vesnic, například na Chodsku, zase sloužily k ochraně podzemní úkryty s vyústěním na některém vzdálenějším místě. Říkalo se jim lochy a logicky nebyly ani zdaleka tak rozsáhlé jako podzemí pod městy. Také ony postupem času zanikaly a jejich konkrétní poloha zůstává zajímavým námětem pro různé spekulace.

Sklepy určenými ke zrání a skladování vína se mohou pochlubit jihomoravské vesnice a města. Poměrně měkké podloží umožňovalo vykopat rozsáhlé chodby a sály, o nichž se vyprávějí doslova legendy - například že vedou pod státní hranicí do Rakouska a snad až do Vídně nebo že se za některými kdysi dávno zazděnými a dovedně zamaskovanými vchody nacházejí vinné zásoby pohádkových objemů.

Následující procházka historickými podzemními chodbami několika měst dokáže, jak je území České republiky pod povrchem bohaté.

MEZITITULEK: Plzeň

MEZITITULEK: znovunalezené podzemí

Novou Plzeň založil na soutoku řek Mže a Radbuzy král Václav II. roku 1295, když původní stará Plzeň, dnešní Starý Plzenec, nevyhovovala na tehdejší dobu moderním potřebám. Plzeň se tak už od začátku 14. století stávala strategickým městem, v němž velkou úlohu hrála římskokatolická církev. Vedle opevnění začaly tehdy také vznikat větší podzemní prostory a chodby. Většina z nich časem zanikla nebo upadla v zapomnění, dodnes se dochovaly především ty pod historickým jádrem města, zvláště pod náměstím Republiky.

Historie plzeňského podzemí začíná ve 13. století v podobě víceúčelových sklepů pod jednotlivými domy, jež sloužily k uchovávání potravin a skladování různého materiálu. Chodby byly postupně rozšiřovány a propojovány až do 19. století. V dobách nebezpečí sloužily jako zásobárny a úkryty, naposledy ještě za 2. světové války jako protiletecké kryty.

Proto je poměrně překvapující, že až do 60. let 20. století se o plzeňské podzemí a jeho výzkum vlastně nikdo příliš nezajímal. Teprve když došlo k propadu jednoho domu a statickému narušení dalších objektů, nechalo město provést rozsáhlý průzkum a zjistilo se, že náměstí Republiky a vlastně celé historické jádro města je doslova podkopáno a podryto spletí dvou- až třípatrových sklepů, chodeb a schodišť, vesměs v hloubce kolem deseti metrů pod povrchem o předpokládané celkové délce kolem 20 km.

Na svou dobu byly tyto prostory velmi dobře vybaveny. Zvláštní malé výklenky sloužily jako spíže, nechybí středověký dřevěný vodovod a funkční studny. Dříve míval nejméně jednu studnu každý dům, většinou o průměru 130 - 150 centimetrů a hlubokou 18 až 20 metrů. Postupem času byly studny zasypávány domovním odpadem. Při jejich průzkumu tak byly objeveny například zbytky keramiky z období od počátku 14. století až do poloviny 16. století a do doby od poloviny 15. století dál nejspíš spadají nálezy skleněných úlomků. Množství mladších studní, celkem 251, pocházejících především ze 17. století, se dochovalo dodnes, z toho 22 na kilometr dlouhé prohlídkové trase zpřístupněné pro návštěvníky.

Ti ocení také bizarnost úzkých chodbiček klesajících do větší hloubky, průhledy komíny bývalých studní i staré sklepní schody se zazděnými východy. Mohou tak aspoň místy zapomenout na to, že při necitlivé asanaci, zejména v souvislosti s případným využitím těchto podzemních prostor jako protiatomových krytů, byla jejich velká část opatřena silnou betonovou výztuží, čímž nadobro ztratily svůj historický ráz. Přesto jsou považovány za jedny z nejlépe zachovaných příkladů středověkého městského podzemí ve střední Evropě. Vstup do něj se nachází v Perlové ul. čp. 4.

Otevírací doba:

* duben, květen, říjen, listopad: středa - neděle 9 - 17 hod.

* červen - září: úterý - neděle 9 - 17 hod.

Vstupné:

* dospělí 55 Kč, děti (3 - 15 let) 35 Kč

Tel.: 377 225 214, www.espritplzen.cz




MEZITITULEK: Klatovy

MEZITITULEK: důmyslný systém mumifikace

Jako jedno ze svých královských měst založil Klatovy Přemysl Otakar II. v 60. letech 13. století. Dodnes se v něm částečně dochovalo opevnění ze 14. až 15. století a několik středověkých a barokních domů. Dominantami města jsou kostel Narození Panny Marie z druhé poloviny 13. století nebo Černá věž, postavená kolem roku 1550.

Tzv. katakomby pod jezuitským barokním chrámem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, jehož půdorys pod zemí kopírují, se datují až do 17. století. První mrtví zde byli uloženi k věčnému spánku roku 1676, poslední pohřeb se konal roku 1784, kdy císař Josef II. zakázal pohřbívání v kostelech. Za tu dobu zde bylo pohřbeno na 200 významných osob, především rektoři a učitelé zdejší jezuitské koleje a někteří bohatí šlechtici a měšťané podporující jezuitský řád, například páni z Klenové a Janovic, Kolovratové a další.

Aby se jejich těla uchovala co možná nejlépe, byla v dubových rakvích ukládána na dubové hobliny obohacené o asepticky působící chmel. Důmyslná větrací soustava kanálů a komínů v dutých zdech a sloupech krypty zajišťovala vysoušení a posléze mumifikaci těl, jejichž váha se dnes pohybuje pouze mezi 8 a10 kilogramy.

Bohužel byl tento ventilační systém, zajišťující konstantní mikroklima, narušen při neodborné přestavbě kostela v roce 1937, kdy byly mnohé větrací komíny v nosných sloupech zazděny. Následné nedostatečné odvětrávání způsobilo, že dřevěné rakve napadl červotoč a mumie plísně a hniloba. Většina těl proto musela být pohřbena, zachránit se jich podařilo jen asi čtyřicet. Ta mohou návštěvníci dnes spatřit v průhledných rakvích. Vstup do katakomb se nachází v Divadelní ulici.

Kromě pohřbívání těl měly klatovské katakomby sloužit v době nebezpečí také jako úkryt před nepřítelem. Někteří badatelé se proto domnívají, že z nich kdysi mohla vést samostatná úniková chodba napojená případně na systém podzemních chodeb pod historickým centrem Klatov. Ten tvoří značný počet vícepatrových sklepů, schodišť, chodeb a chodbiček, které byly hloubeny od konce 13. století nejprve jako sklepy pod domy. Mívaly převážně obdélníkový tvar, zabíraly plochu zhruba 15 až 20 čtverečních metrů a sloužily k ukládání potravin. Podobně jako v ostatních městech byly tyto jednotlivé "lochy" z obranných důvodů postupně ve 14. až 16. století propojovány chodbami průměrně jeden metr širokými, někde i užšími. Kromě už zmíněné možnosti jejich spojení s katakombami do nich mohly ústit také další podzemní chodby vycházející z různých jiných důležitých sakrálních i světských staveb.

Některé chodby v klatovském podzemí časem zanikly, ty dochované dodnes představují spletitý labyrint, ve kterém je obtížné se vyznat. Historici připomínají, že orientaci v podzemí ztěžují i novější chodby, které vznikly za 2. světové války jako únikové cesty ze sklepů, toho času ve funkci protileteckých krytů. (Fotografie mumií na předchozí straně jsou publikovány se svolením občanského sdružení Klatovské katakomby).

Otevírací doba:

* květen - září: denně 9 - 17 hod. (od 12 do 13 hod. zavřeno)

* duben - říjen: soboty, neděle, svátky 9 - 17 hod. (od 12 do 13 zavřeno)

Vstupné:

* dospělí 40 Kč, děti (6 - 15 let), studenti 20 Kč

Tel.: 376 320 160, www.klatovy.cz




MEZITITULEK: Mělník

MEZITITULEK: příběh vody

Město s vinařskou tradicí na soutoku Vltavy a Labe vzniklo na místě bývalého slovanského hradiště, které později přerostlo v románskou osadu. Tu chránil v několika následujících stoletích kamenný hrad, v roce 1542 přestavěný na zámek. Stavba, dnes opět v majetku Lobkowiczů, ukrývá téměř pod celou svou plochou rozsáhlé vinné sklepy kromě severního křídla pod konírnou, kde by prosakující močka vínu uškodila. V současnosti je část sklepních prostor přístupná. Je zde umístěna expozice o zdejší vinařské tradici a několik dobových nástrojů používaných ke zpracování vína. Prohlídka může být doplněna ochutnávkou zdejších vín.

Hned vedle zámku hledejte vstup do krypty pod kněžištěm proboštského chrámu sv. Petra a Pavla. Byla patrně vystavěna současně s tímto kněžištěm na počátku 16. století a původně snad měla sloužit jako hrobka význačných osobností, možná i českých královen sídlících na Mělníce. Krátce po dostavění chrámu v době morových epidemií se však krypta začala využívat jako skládka kostí ze hřbitova okolo chrámu a k tomuto účelu sloužila až do roku 1787, kdy měly být z hygienických důvodů všechny kostnice v Čechách zrušeny. Krypta byla dlouho zazděná, rozsáhlý výzkum zde až od roku 1913 prováděl proslulý český antropolog Jindřich Matiegka. Odhadoval, že se zde nacházejí kosti 10 až 15 tisíc osob. Vypovídají o složení obyvatelstva v minulých stoletích, rozšíření chorob i stavu lékařské péče v novověku.

Návštěva nevelkého prostoru vyskládaného kostmi je silným zážitkem. Z masivních stěn vyskládaných z pažních kostí vystupují na několika místech nápisy sestavené z lebečních kostí. Naproti oknům se lze například dočíst Ecce - Mors, tedy Ejhle, smrt! Lebky jsou tu uložené čelem k návštěvníkům i obráceně. Ty obrácené jsou germánského původu, což se pozná podle vrásčitého povrchu v oblasti temene.

Nejstarší stěna, vystavěná v letech 1520 až 1521, obsahuje ve spodní části kosti už ze 13. století. Za plůtkem dole vpravo jsou uloženy lebky, na nichž jsou patrné sečné rány a průstřely. Největší stěnu nazvanou Kalvárie, která je vyskládána ze stehenních a pažních kostí, zase poznáte díky chodbičce, dokládající hloubku celého masivu.

Nedávno byla v Mělníku zpřístupněna také 150 metrů dlouhá chodba vedoucí k místní studni, vybudované nejspíš při vzniku města ve 14. století. Studna je hluboká 54 metrů a na nejširším místě má průměr 4,54 metru, což ji činí nejširší známou studnou v Česku. Studna byla nějakou dobu jediným zdrojem pitné vody, ale s narůstající populací přestala její funkce dostačovat. Navíc v případě požáru by taková situace znamenala pro město katastrofu. Proto se přistoupilo k vybudování potrubního systému, který přiváděl vodu z Podolí přes vodní věž do dřevěných rour. Potrubí dále rozvádělo vodu do kašen a také na zámek. Studna postupně ztrácela na významu. Kaplička, která ji na Mělnickém náměstí ochraňovala od roku 1749, byla pro svůj zchátralý vzhled roku 1893 zbourána. Dnes je studna uzavřena cihlovou klenbou a předlážděna, na náměstí na ni ale upozorňuje nápis ze světlých kostek.

V chodbě, která ke studni vede, je umístěna expozice o trestním právu na Mělnicku, byť se studnou nemá tematicky mnoho společného. Než přistoupí návštěvníci ke studni, chráněné kovovou mříží, zastaví se u dřevěného rumpálu, pomocí něhož se voda ze studny dříve dostávala.

Otevírací doba:

* zámek - celoročně: 10 - 18.30 hod. s ochutnávkou 2, 4, 6 vín, větší skupiny od 5 návštěvníků raději na objednávku;

* podzemí, studna - nejspíš bude zpřístupněna celoročně, jinak do konce října denně 10 - 17 hod., od listopadu do března po - pá 10 - 17 hod.,

* kostnice: celoročně: út - pá 9.30 - 16 hod., so - ne 10 - 16 hod.

Vstupné:

* zámek - průchozí bez průvodce, k dispozici jsou texty za 25 Kč. Degustace v zámeckých sklepech včetně prohlídky: degustace dvou druhů vín 70 Kč, degustace 4 vín 100 Kč, degustace šesti druhů vín 120 Kč. Ochutnávka všech druhů vín ze zámeckých sklepů 220 Kč (tel.: 315 622 121);

* podzemí, studna - dospělí 50 Kč, děti od 6 let, studenti, důchodci 25 Kč, rodinné vstupné100 Kč, děti do 6 děti zdarma (tel.: 315 627 503)

* kostnice - jednotné vstupné 25 Kč (tel.: 315 622 337)


MEZITITULEK: Jihlava

MEZITITULEK: záhadná Svítivka

Město bylo založeno roku 1240 na soutoku Jihlavy a Svratky při nalezištích stříbra jako královské horní město. Dolování upadlo v době husitských válek, kdy Jihlava stála na straně císaře Zikmunda. Od poloviny 16. století se hlavním zdrojem bohatství města stalo soukenictví, za třicetileté války město trpělo okupací Švédů, kdy většina domů byla pobořena. Přesto se zachoval několik set metrů dlouhý pás gotických hradeb, táhnoucí se po obvodu historického jádra. Pod ním se na ploše asi pěti hektarů rozprostírá jihlavské podzemí s chodbami v celkové délce odhadované dnes na 25 kilometrů. Před zavážkami a asanacemi to ale býval více než dvojnásobek, asi 56 km.

Středověké i novověké podzemní chodby, různé výklenky a větší či menší síně, místy až ve čtyřech patrech nad sebou sahající do hloubky 22 metrů, byly vyrubány v rule a tvoří neobvyklý, svým rozsahem u nás ojedinělý labyrint. Jeho nejstarší části se datují do 14. století a jako jinde se jeho základem stala středověká sklepení měšťanských domů, na něž navazují další podzemní prostory, včetně sklepů řady už neexistujících staveb spojených různými chodbami. Nejdelší z nich dosahuje délky 200 metrů. Za hradby Jihlavy dále vedly ještě únikové chodby, z nichž se pět dodnes zachovalo, včetně nejznámější tzv. Švédské štoly směrem k lesoparku Heulos.

Jihlavské podzemí je částečně zpřístupněné veřejnosti, dříve na přibližně dvoukilometrové trase tzv. okruhu Alfa, procházejícího pod jihovýchodní stranou Masarykova náměstí. Když zde podzemní bludiště po vybetonování ztratilo svůj historický ráz, nahradil ho tzv. Starý okruh, který vede pod severovýchodní částí Masarykova náměstí, městskou knihovnou a okolními domy. Měří sice jen 400 metrů, ale prochází celým labyrintem chodeb zachovaných v původním stavu, jen místy zpevněných cihlovými pásy.

Jeho součástí je také tzv. Svítivka, tedy část chodby, která návštěvníky po zhasnutí elektrického osvětlení překvapí nazelenalou září, nejvíce u oblouku, kde také vede odtokový kanál. Dlouho se tento jev považoval za záhadu. Nejdříve se uvažovalo o tom, že by to mohly být zbytky nevytěženého stříbra nebo nerost zvaný willemit prostupující stěnou, případně i fosfor z kostí zde kdysi dávno pohřbených mnichů.

Ještě před koncem minulého století známý "záhadolog" inženýr Ivan Mackerle ovšem objevil, že svítící nátěr na stěně je uměle vyrobený luminafor, konkrétně luminiscenční barva Leuchtgelb obsahující wurtzit (ZnS), což potvrdily i další odborné expertizy.

Předpokládá se, že stěna chodby tak byla natřena v době 2. světové války, kdy mohla sloužit jako protiletecký kryt.

Svítivka se však svých tajemství nevzdává lehce. Zatím není objasněn původ podivných hlasů, které zde několikrát zaslechli amatérští badatelé, ani zjevení tajemných přízračných postav. Ty v těchto místech zahlédli i někteří řadoví návštěvníci. Tajemná postava se mihla před kamerou také během natáčení reportáže Stanislava Motla do cyklu Na vlastní oči. Ty nejodvážnější spekulace uvažují dokonce o bráně do jiného časoprostoru, vyznačené právě obloukem ve stěně. Podle výsledků geofyzikálního průzkumu by další podzemní chodba mohla vést pod Svítivkou, dosud se ale nepodařilo nalézt do ní vstup. Zato však byl nedávno v jiné části jihlavského podzemí objeven ještě jeden takový svítící úsek podzemní chodby. Ten však zatím návštěvníkům přístupný není a na výzkum zatím čeká.

Otevírací doba:

* duben: denně 10 - 16 hod., květen: denně 9 - 16 hod., červen - srpen: denně 9 - 17 hod., září denně 10 - 16 hod., říjen: sobota a neděle 10 - 16 hod.

* V ostatních měsících je možné prohlídku domluvit telefonicky nebo e-mailem pro skupiny v min. počtu 10 osob (pondělí - pátek: 15.30 - 19 hod., sobota a neděle: 10 - 12 hod., 14 - 17 hod.).

Vstupné:

* dospělí 40 Kč, důchodci, studenti 30 Kč, děti do 15 let 20 Kč

Tel.: 605 982 142, tic.jihlava.cz


MEZITITULEK: Znojmo

MEZITITULEK: s pomocí jihlavských havířů

Za předchůdce dnešního Znojma můžeme považovat Hradiště sv. Hypolita, které bylo velkomoravským správním, politickým a vojenským střediskem, důležitou křižovatkou cest z Rakouska do nitra Moravy a dále Moravskou branou do Polska. Po připojení Moravy k Čechám, za Přemyslovců Oldřicha a Boženy, byl na ostrohu nad Dyjí založen nový hrad. A podhradí, skládající se z několika osad, pak dalo základ středověkému Znojmu. Jeho nedílnou součástí se staly rozsáhlé, až čtyřpatrové podzemní prostory, doslova město pod městem na ploše 35 až 40 hektarů s odhadovanou celkovou délkou chodeb kolem 30 km.

Stejně jako v jiných městech i zde byly pod měšťanskými domy nejprve hloubeny sklepy pro uchování potravin, zejména zeleniny, ovoce, vína a v některých případech i piva. Historikové kladou počátky hloubení těchto sklepů do přelomu 14. a 15. století, nejstarší letopočet objevený na stěně jednoho žulo-rulového podzemního sálku pochází z roku 1402 a nejmladší z roku 1868.

Na provádění náročných podzemních prací si měšťané ve středověku zřejmě sjednávali odborníky, jihlavské havíře, kteří v jedné z chodeb po sobě zanechali svůj znak - zkřížený mlátek a kladivo. V místech, kde podloží tvořila tvrdá žula, podzemní prostory vylamovali tak, že kámen obložili smolným dřevem, zapálili ho a žhavé kameny polévali studenou vodou, možná i smíchanou s octem. Do vzniklých puklin potom vráželi dřevěná páčidla a jejich pomocí odlupovali popraskané části skály. Těžkou práci v podzemí kromě horníků pravděpodobně vykonávali i různí nádeníci, městská čeleď a zřejmě i odsouzenci.

Tak vznikly místy až čtyřpatrové sklepy spojené schodišti a klikatícími se chodbami různé šíře a výšky. Někde se jinak poměrně široké chodby zužují na šířku pouze jednoho člověka. Podzemní prostory byly opatřeny maskovanými větracími šachtami, ale také kanalizací, studnami s pitnou vodou, a dokonce i kouřovody napojenými na komíny obytných domů, takže se v podzemí mohlo i vařit. Podzemní prostory pod Znojmem musely být výjimečné rozsáhlé, protože se v nich údajně roku 1645 dokázali při vpádu Švédů ukrýt všichni obyvatelé města a zachránit se tak.

Tím spíš je s podivem, že časem se na existenci podzemí pod Znojmem pozapomnělo, hlavně proto, že se začalo používat jako skládka domovního odpadu, který postupně zanesl podpovrchové vodní prameny. Voda pak zaplavila nejnižší patra a tím znemožnila další užívání sklepů. Teprve v polovině 20. století se zjistilo, jak obrovská pavučina podzemních prostor se pod městem vlastně nachází a v letech 1963 - 1965 začal jejich systematický průzkum a rozsáhlá sanace.

Také ve Znojmě se předpokládá existence únikových a zásobovacích podzemních chodeb vybíhajících za hranice města. Vypráví se například o tajné podzemní chodbě vedoucí na sever do znojemského předměstí Přímětice, do tamního rozsáhlého vinného sklepa, který v letech 1740 - 1756 vystavěli jezuité. Otevřená zůstává také otázka, zda bylo podzemí pod městem spojeno s podzemními prostorami pod znojemskou rotundou a hradem. Případný průzkum v těchto místech znemožňují hluboké základy pivovaru a jeho sklepů z 19. století.

Vstup do podzemí se nachází u radnice v historické části města na Slepičím trhu. Pokud znojemské podzemí nenavštívíte osobně, můžete si ho prohlédnout v novém českém filmu Labyrint, který se z převážné části nedávno natáčel právě tady.

Otevírací doba:

* září, duben: po - ne 9 - 17 hod.

* říjen, červen: po - ne 10 - 16 hod.

* červenec, srpen: denně 9 - 18 hod.

* listopad - březen: vstup pouze pro větší skupiny na objednávku

Vstupné:

* dospělí 50 Kč, děti 6 - 15 let, studenti, důchodci 30 Kč

Tel.: 515 221 342, www.znojmo.biz n

AUTOR: Jitka Lenková

Tereza hromádková


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist