Petr Morávek: Stát na těžbě vydělá, měl by se do ní sám zapojit

Zlatu se sedmašedesátiletý geolog Petr Morávek věnuje od dětských let, kdy s ním jako rodák z Jílového u Prahy přišel do kontaktu při prolézání starých štol. Později se sám v 70. a 80. letech podílel na průzkumných geologických pracích. I dnes je velkým propagátorem těžby zlata v Česku. Zároveň působí jako jednatel firmy Delta Gold, která chce zkoumat zásoby zlata v bývalém zlatodole Roudný.

OTÁZKA: HN: Proč bychom měli mít zájem na tom, začít zlato v Česku těžit?

Já to obrátím. A proč ne? Podívejte se do všech zemí Evropské unie. Každá země, která vlastní nějaká ložiska zlata, je zkoumá a potom je těží. V tom jsme v EU výjimka.

U nás stále platí takový zákaz, nezájem, že ložiska zlata necháme budoucím generacím. Naše zásoby zlata jsou přitom jedny z největších v Evropě, možná úplně největší.

V současné době je hospodářská krize. Ministr financí Kalousek shání miliony a miliardy na to, aby tuto krizi dokázal vyřešit. Zatím ji řeší tak, že škrtá. To ale umí každý, prorůstové programy této vlády naopak nevidím. Tady by zlato mohlo státní pokladně pomoci.

OTÁZKA: HN: Těžba zlata podle vás zachrání státní rozpočet?

Zlato samozřejmě českou ekonomiku nespasí, ale každá věc je příspěvkem. Mohlo by do státního rozpočtu přinést ročně stovky milionů, možná i miliardu. Je také otázka, zda by se stát neměl přímo těžby zlata účastnit. To by mohlo přesvědčit více lidí, kteří teď straší, že zahraniční firmy nám tady zlato vytěží a nechají tu zničenou krajinu. Ale to není pravda. Zahraniční podnikatel se bude chovat stejně jako český podnikatel. Zahraniční firma, která zde bude těžit, sem bude muset vložit své prostředky a má výhodu, že má potřebnou technologii.

OTÁZKA: HN: Nemají nicméně odpůrci těžby pravdu v tom, že ložiska zlata jsou většinou na pomezí CHKO, nebo dokonce v případě Kašperských Hor na pomezí národního parku? Zásahu do krajiny se tedy půjde vyhnout jen těžko.

Já jsem například před dvěma lety navštívil ložisko Mittersill v Rakousku, které se nachází 100 metrů od hranice Národního parku Vysoké Taury. Je to dva kilometry od města, město z toho benefituje, je střediskem turistů v létě i zimě. Je to podzemní důl a není to vůbec vidět. Jediné, co tam je navíc, je deponie odpadu. Ten může být někde úplně jinde a může se tam vést třeba podzemním potrubím. Já bych městu Kašperské Hory přál takový rozvoj jako rakouskému městu Mittersill.

OTÁZKA: HN: Šla by tahle technologie ale použít u nás u zlata?

Samozřejmě. Záleží na ložisku. Třeba v Kašperských Horách by to šlo.

OTÁZKA: HN: Je tady také problém s kyanidovým loužením, které je v Česku zakázané a na získávání zlata se používá.

To je zase světový unikát, který se do zákona dostal jako přílepek k úplně jinému zákonu kvůli poslanci Janu Ambrozkovi. Byla to reakce na neštěstí, které se stalo v Rumunsku. Tam technologie neodpovídala potřebám.

OTÁZKA: HN: Nicméně pokud zákaz bude platit, těžba se nebude moct provádět, ne?

To záleží na charakteru rudy. Nízkoobsahová ruda vyžaduje kyanizaci, protože tam je nejvyšší výtěžnost. Použití jiných technologií by nebylo ekonomické.

Jsou ale jiné způsoby, kde se udělá předkoncentrát. Ten se někam odveze do jiné země a tam se z toho potom získává zlato. To dělá třeba na Slovensku důl Hodruša, který loni vytěžil 500 kilo zlata. Koncentrát vozí do Belgie. U nás by tento způsob šel uplatnit v Kašperských Horách.

OTÁZKA: HN: Jaké jsou náklady na průzkum?

To záleží na ložisku. Třeba Mokrsko na Příbramsku by ho už nepotřebovalo. Ale žádné ložisko nemá studii, která by určila dopad na životní prostředí. Jiná situace jsou Kašperské Hory, kde by byl průzkum náročný a dlouhodobý. Náklady by byly stamilionové. To musí zaplatit investor. U menších ložisek by to byl milion, možná desítky milionů. Trvalo by to léta. Případná těžba by mohla začít na těch menších ložiscích za dva roky. Ta složitá klidně i za deset let.

AUTOR: Jan Sochor
AUTOR-WEB: www.ihned.cz