Geoinženýrství: Záchrana planety, nebo utopie?

Geoinženýrství je obecný výraz pro záměrné rozsáhlé zásahy do planetárního prostředí, které mají čelit klimatickým změnám, zejména oteplování Země.

Podle přehledu některých nejpozoruhodnějších nápadů, který zveřejnil časopis NationalGeographic, se nejjednodušší cestou zdá být podpora přírodních procesů, protože přibližně polovina světových emisí CO₂ se ročně odstraní z planetárního ovzduší přirozenou cestou, zejména díky fotosyntéze. Patří sem například plán na řízenou masovou obnovu lesů, nebo na rozptylování síranu železnatého do oceánů, což by povzbudilo růst planktonu.

Oblačnost nad oceány pokrývá asi pětinu zemského povrchu a ochlazuje planetu, protože odráží sluneční záření. Z toho vychází návrh na vybudování flotily lodí bez posádky řízených družicemi a poháněných větrem, které by brázdily oceány a rozstřikovaly vysoko do ovzduší mořskou vodu.

Hodně kontroverzní je nápad na vstřikování částeček sulfátů do horní atmosféry. Mělo by to simulovat situaci po výbuchu filipínské sopky Pinatubo, která v roce 1991 vyvrhla do atmosféry v obrovském množství oxid siřičitý, který odrážel zpět do vesmíru tolik slunečního světla, že se Země dočasně ochladila o půl stupně Celsia.

Nejvýstředněji vypadá nápad vypustit do vesmíru biliony extrémně tenkých, lehkých disků, které by měly být vystřeleny na oběžnou dráhu 1,5 miliónu kilometrů nad Zemí, aby odrážely sluneční záření. Rozmístění této globální sluneční clony by však bylo nesmírně nákladné a časově náročné: dvacet elektromagnetických odpalovacích zařízení by muselo deset let vysílat každých pět minut do vesmíru 800 tisíc disků.

Jak ale podotýká NationalGeographic, všechny tyto manipulace s sebou nesou dosud neprobádaná rizika a je otázka, zda by se lidstvo vůbec mělo o ochlazování Země pokoušet.