Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Zakázaný život v radioaktivní zóně

23.04.2006  |  zdroj: HN  |  135× přečteno      vytisknout článek

Zakázaný život v radioaktivní zóně Aniž by jim to zvlášť vadilo, bydlí staří ukrajinští manželé Urupovovi na velmi nebezpečné adrese - pár kilometrů od havarovaného jaderného reaktoru v Černobylu. Co na tom, že do třicetikilometrové zóny kolem elektrárny se nesmí ani chodit, natož tam bydlet.
Porušovat zákazy je součástí jejich životního stylu. Nelegální jsou krocani pobíhající na jejich dvorku, doma vypěstované brambory i vodka kvašená z chleba.
"Přišla policie, aby nás vystěhovala. Ale řekla jsem jim, že se radši nechám zastřelit, než bych opustila Černobyl. Nevěřím, že je to tady nebezpečné," říká dvaasedmdesátiletá Marija Adamovna. Lidí, jako je ona, jsou v okolí černobylské elektrárny desítky.
Od chvíle, kdy se v ukrajinském městečku odehrála největší jaderná havárie v dějinách, uplyne příští týden dvacet let. Čas jako by se tu od osudného dne, 26. dubna 1986, napůl zastavil.
"Tak tohle je třída Lenina, kdysi nejrušnější v Černobylu. Bývaly tu ty nejdražší byty," vypráví Sergej Černov, svérázný státní zaměstnanec s melancholickým výrazem ve tváři. Na ulici, pod okny jeho zasedací místnosti s ošoupaným linem, vládne absolutní ticho.
Mezi opuštěnými bytovkami prorůstá křoví. Z oken trčí rozbité sklo, na jednom z balkónů visí na šňůře dvě pruhovaná trička. Nikde není vidět člověka. Jen občas projede po rozbité silnici nákladní automobil, který veze radioaktivní trosky k likvidaci.
Pár dní po výbuchu, který zabil tisíce lidí, se odsud museli všichni vystěhovat kvůli radioakitvitě. Velký památník Lenina, hotel se srpem a kladivem i rozbité telefonní budky jako by tu stály omylem.
Ani dvacet let po katastrofě není jasné, kolik lidí kvůli ní zahynulo. Utajování ze strany sovětských úřadů, chybějící dokumentace a nedostatek vědeckých studií způsobuje, že odhady se liší. Spory se vedou i o to, nakolik je dnes bezpečné v oblasti bydlet..
"Tohle je přístroj na kontrolu radioaktivity v těle. Povinně se tu musí používat," popisuje Černov, který u sebe permanentně nosí i pípající příruční dozimetr. Stoupá si na přístroj, přiloží na něj ruce a čeká, až se rozsvítí zelené světlo. V Černobylu žije deset let. Ve srovnání s dřívějším platem novináře si tu vydělá dvojnásobek.
Podobná motivace přivádí do zakázané zóny další tisíce lidí z celé Ukrajiny, kteří za rizikový příplatek pracují na likvidaci elektrárny. Ti ale na noc odjíždějí mimo, do nedalekého Slavutiče.
Nadšenců z řad starousedlíků, kteří ve světě za ostnatými dráty bydlí dobrovolně, stále ubývá.
Na blátěném dvorku u domu Urupovových ve vesničce Parišev je zapíchnutý kůl s větvemi, kde se suší prádlo. Domek vypadá jako z dob feudalismu. "V okolí žijí ještě čtyři lidé, o kterých víme," říká čilá stařenka Marija. "Chov zvířat je zakázán, ale uživit se dá. Vzadu máme i dobytek," přiznává.

"Dřív jsme chovali i prase. Ale moc žere. V Černobylu se pro něj nedá sehnat dost krmiva," stěžuje si Marija Urupovová a rozlévá vodku do sklenek, umytých v zašlé vodě v lavoru. Vodovod v domku nemají. V zimě topí dřevem, které pokácejí v okolí.
Po explozi se muselo z černobylské oblasti evakuovat téměř 200 tisíc lidí, tedy 91 vesnic a tři malá města - Černobyl, Pripjať a Poljeska.
"Nutnost opustit půdu, to byl po tragédii v Černobylu nejpalčivější problém pro většinu postižených. Na některých zdejších usedlostech se hospodařilo třeba tisíc let," říká Sergej Ivančuk, který do oblasti občas vozí turisty.
Lidé z vesnic končívali v malých bytech, většinou i s původními obyvateli, kteří z nich měli pramalou radost. "Nikdo se k nim nechoval hezky. O radioaktivitě se tehdy nic nevědělo. S lidmi z Černobylu se zacházelo jako s někým, kdo má AIDS," říká Sergej Černov.
Mnozí začali trpět psychickými problémy. Dodnes je v černobylské oblasti obrovský výskyt alkoholismu.
"Podvedli nás. Říkali, že odcházíme jen na tři dny, a pak už nás nechtěli pustit zpátky. Nechali jsme tam kočky, psy, krávy i jiná zvířata, o která se pak nikdo nestaral," říká Marija.
Urupovovi se zpět do zóny dostali tajně. Dva měsíce bydleli v bytě nedaleko Kyjeva, a pak zamířili k Černobylu. Chodili po lesích, dokud se jim podařilo obejít kontroly a obydlit starý dům.
"Ilegálně se v černobylské zóně usadilo asi 350 lidí. Šedesát z nich teď bydlí v samotném Černobylu, další v okolních vesnicích," konstatuje Sergej Černov. "Většina z nich se vrátila dva až tři měsíce po explozi. Ze stesku po domově."

Zeleninu ano, houby a lesní plody nikoliv
Úřady se s přítomností starousedlíků nakonec tiše smířily. Občas k nim posílají na kontrolu lékaře. O tom, nakolik jaderná havárie poškodila fyzické zdraví místních lidí, se stále vedou spory.
Dodnes není jasné, kolik obyvatel zemřelo na následky ozáření těsně po explozi. Odhady se liší od desítek až po tisíce. Stejně tak není známo, kolik lidí katastrofa postihla nepřímo v dalších letech. Zatímco OSN uvádí, že na následky výbuchu zemřelo či ještě zemře asi deset tisíc lidí, ekologická organizace Greenpeace přišla s novými odhady, které hovoří o desetinásobku.
"Já znám jen dva lidi, kteří zemřeli na radiaci. Byli to bratři, kteří v Pripjati na traktorech těsně po katastrofě zavalovali radioaktivní materiál," vypráví Marija Urupovová. "My jsme úplně zdraví. I doktor to potvrdil," dodává a zajídá vodku masem z konzervy, chlebem a kyselými okurkami.
Obecně se má za to, že následky výbuchu na lidské zdraví nebyly tak tragické, jak se vědci nejprve obávali. Prokázala se například přímá souvislost mezi havárií a výskytem rakoviny štítné žlázy. Drtivá většina z těch, kteří nádor dostali, se ale vyléčili.
Odborníci oslovení prestižním časopisem Nature nakonec konstatovali, že na jasné soudy je zřejmě ještě příliš brzy.
Vědci, kteří přijeli do Černobylu a kontrolovali zdejší zeleninu, prý zjistili, že není zvlášť závadná.
"S výjimkou lesních plodů a hub by s radioaktivitou neměl být problém," říká Černov. "Největší potíž je ale v tom, že staří žijí v zóně protiprávně. Z toho vyplývá, že stát jim nemůže oficiálně pomáhat." Každá vesnice má jeden telefon a pošťák jednou měsíčně nosí penzi. Občas pro důchodce posílá černobylská administrativa autobus, aby je dovezl do města na nákupy nebo na mši.
Marija si pochvaluje, že teď mohou obdělávat půdy, kolik chtějí. Úřady jim dokonce občas půjčí i traktor. "Máme i televizi, ale manžel mi ji nedovolí zapínat," kroutí hlavou. V zatuchlé dřevěné místnosti si tedy pouští alespoň staré rádio značky Alpinist.

Proti radioaktivitě? Mlčení a červené víno
V zakázané zóně dnes pracuje na dvoutýdenní směny celkem na šest tisíc lidí z celé Ukrajiny. Každý večer je vlak doveze do nedalekého Slavutiče, kde jsou ubytovaní. Sergej Černov, pracující pro vládní agenturu s názvem Černobylinterinform, je ale výjimkou..
V zóně zůstává neustále. Za celý den se ani jednou neusměje.
Unaveně přechází po zasedací místnosti nedaleko Leninovy třídy. Obrázky na stěně jsou dost svérázné a všechny pocházejí z Černobylu - rolník krmící slepice. Lesník stojící nad skoleným jelenem. Nechybí ani fotografie nešťastného reaktoru číslo čtyři.
"Tak to je samozřejmě z doby před výbuchem," konstatuje lakonicky Černov a otvírá skříň, kde přechovává zásoby vodky.
Černobylská oblast je dnes rozdělená na dvě části - větší okruh, třicetikilometrový, a menší - deset kilometrů kolem elektrárny. Z centra Kyjeva se sem lze dostat automobilem za dvě hodiny.
Každý, kdo s pomocí zvláštního povolení projde kontrolním stanovištěm Děťjatki, se může posléze dobrat po rozbité cestě až k hlavní atrakci - chátrajícímu betonovému sarkofágu, postavenému nad troskami havarovaného reaktoru.
Ten funguje jako skutečná hrobka. Uvnitř leží spadlé betonové nosníky, tuny radioaktivního prachu a kuželovité bloky hnědočervené radioaktivní lávy. Odpočívá tu i vrtulník, který během záchranných prací omylem zavadil o reaktor a zřítil se.
"Pamatuji si, že ten den se jakoby nic nedělo," vzpomíná ukrajinský publicista Andrej Kurkov na osudný 26. duben, kdy došlo brzy ráno v elektrárně k výbuchu, který zamořil okolí radioaktivitou. Až když byly nebezpečné látky zjištěny až v dalekém Švédsku, odhodlala se Moskva vydat vyjádření o délce pěti vět:
"V černobylské elektrárně došlo k incidentu. Jeden z atomových reaktorů byl poškozen. Jsou přijata opatření na likvidaci následků. Obětem se dostává pomoc. Byla vytvořena vládní komise."
Obyvatelé tehdejšího Sovětského svazu byli mezi posledními, kdo dostal kusé informace o tom, co se skutečně stalo.
"Musíte si uvědomit, že výraz radioaktivita tehdy na Ukrajině skoro nikdo neznal," říká Kurkov. "Takže vznikaly kuriózní situace. Spousta lidí v ulicích Kyjeva, včetně policistů, třeba chodila podnapilá. Rozšířila se totiž informace, že radioaktivitu z těla dokáže vyplavit červené víno. Lidé si to automaticky vztáhli na veškerý alkohol, a hojně pili třeba i vodku."

Vzorné sídliště energetiků odolávalo dlouho
"Partija Lenina, sila naroda!" vítá návštěvníky původní billboard na jednom z chátrajících paneláků ve městečku Pripjať.
Vzorové sovětské sídliště dva kilometry od elektrárny, kde žilo před katastrofou asi 50 tisíc lidí, je dnes známé jako "město duchů". Když se stala havárie v Černobylu, nikdo se tu před jejími následky zprvu nechránil.
Školy fungovaly, lidé dál chodili venku. Až následující den jim řekli, ať si nastoupí do autobusů, pouze s osobními doklady. Do svých bytů se už nikdy nevrátili.
V některých schránkách na chodbách domů jsou stále zastrčené zažloutlé sovětské noviny. Za dveřmi vyrabovaných bytů jsou umělohmotné květiny, umakartové koupelny, kostry postelí a za městem opuštěný lunapark.
Trvalo dlouho, než se Evropské unii podařilo přesvědčit Ukrajince, aby celý jaderný komplex, který se měl pyšnit dokonce dvanácti reaktory, v roce 2000, uzavřeli.
Černobyl měl v době havárie čtyři reaktory, a právě se stavěl pátý a šestý. Ty dodnes stojí rozestavěné v původní podobě z roku 1986, i s jeřáby kolem.
Ukrajinská vláda se chystá zadat kontrakt za 1,2 miliardy dolarů zahraničním firmám na stavbu nového krytu. Tomu současnému vyprší lhůta životnosti v roce 2010.
Nový sarkofág, vysoký sto metrů, by měl být největší pohyblivou konstrukcí, která kdy byla ve světě postavena. Vláda chce, aby vydržel nejméně sto let.

Nejistá budoucnost "zakázané zóny"
Na otázku, co bude s Černobylem dál, však zatím nikdo nedokáže odpovědět.
"Stát dal lidem, třeba tady na Leninově třídě, velmi vysoké odškodnění, a byty od nich de facto odkoupil. Od rozpadu Sovětského svazu je ale právní status těchto nemovitostí nejasný. To může představovat problém do budoucna," říká Andrej Kurkov. "Časem zóna zmizí a budou se sem chtít stěhovat lidé. Pak bude nutné byty privatizovat. Vyvstává otázka, zda si na ně nebudou činit nárok původní majitelé."
Už nyní ceny půdy v okolí Černobylu stoupají. Dříve se prodávaly téměř zadarmo, teď je ale jejich cena nepoměrně vyšší než před několika lety.
Po uzavření elektrárny v roce 2000 se oblast potýkala s obrovskou nezaměstnaností. O práci tehdy přišlo kolem 30 tisíc lidí. "Byla to chyba. Černobyl se musel zavřít jen proto, že se jmenuje Černobyl, ne proto, že by nevyhovoval bezpečnostně," kritizuje Černov rozhodnutí úřadů. Podobně uvažuje většina Ukrajinců.
Třicetikilometrová zakázaná zóna nyní zahrnuje jak zamořené oblasti, tak území, která jsou téměř úplně nezasažená.
Nejhůře postižené oblasti, například tzv. červený les v těsné blízkosti reaktoru, budou radioaktivní ještě staletí. Většina ostatních částí zóny by ale podle odborníků mohla být normálně obyvatelná už během několika desetiletí.
Utajovaná havárie
V jednu hodinu 23 minut ráno, 26. dubna 1986, došlo na čtvrtém bloku černobylské jaderné elektrárny k rozsáhlé havárii.
Těsně po ní zemřelo 31 zaměstnanců elektrárny či hasičů, kteří se podíleli na likvidaci havárie bez patřičné ochrany, přes 140 lidí bylo zraněno.
V pondělí 28. dubna, krátce po osmé hodině večerní, se o katastrofě prostřednictvím krátké zprávy agentury TASS poprvé dozvěděl svět.
Až 3. května vyhlásily sovětské úřady oblast v okruhu 30 km kolem elektrárny za "zakázanou zónu". Na některých místech byly nalezeny úrovně radiace stonásobně i vícenásobně vyšší než průměr.
Narychlo se začal stavět sarkofág, železobetonový obal nad reaktorem, který byl dokončen v listopadu a zamezuje úniku radioaktivity.
Na následky jaderné havárie zemřelo či ještě zemře podle odhadů OSN nejméně 9000 osob. Doposud bylo kvůli katastrofě přesídleno 375 tisíc obyvatel, a to včetně postižených oblastí na území sousedního Běloruska a Ruska.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist