Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Můj soused Toyota

26.09.2005  |  zdroj: HN  |  140× přečteno      vytisknout článek

Můj soused Toyota Pan Navrátil bydlí pár desítek metrů od kolínské automobilky. Trápí ho hluk, ze studny zmizela voda. Požádal japonského prezidenta firmy, aby jemu i sousedům přispěli na výměnu oken a prohloubení studní. Prezident ho přijal s tradiční úklonou a pravil, že Navrátilova situace se vskutku "může sdát neuspokojivá". Pak mu sdělil, že lituje, ale necítí se být příčinou jeho trápení. "Vypoklonkoval mne se zdvořilostí až uhrančivou, to ovládají dokonale".

"Chceme žít v harmonii s každým, kdo bude dotčený našimi aktivitami," hlásá na svých internetových stránkách firma Toyota M.C, která u Kolína rozjela s Francouzi závod Toyota Peugeot Citroen Automobil. Toyota také získala jako první nadnárodní společnost cenu od Programu OSN pro životní prostředí za zodpovědný přístup k přírodě a místním komunitám, jejichž zdroje využívá. To inspirovalo brněnský Ekologický právní servis k návrhu, aby se TPCA finančně podílela mimo jiné na rozšiřování přístupových komunikací k závodu a protihlukových opatřeních pro obyvatele postižené nárůstem dopravy z automobilky.
"Odmítli to s tím, že podle smluv i tyto náklady musí uhradit město Kolín," říká právník EPS Pavel Franc. "Jenže nám šlo o to, zda Toyota coby mocný investor dobrovolně a nad rámec zákonů projeví i v Čechách velkorysý a lidský přístup, za který byla oceněna na Západě."

MEZITITULEK: Životy naruby
Do domku v Ovčárecké ulici na samém kraji Kolína se Věra Čmejrková přistěhovala před čtrnácti lety. Ráda se dívala z okna na řadu staletých lip podél cesty, přes niž často přebíhali divocí zajíci. Dnes po lípách nezbyly ani pařezy a zajíci hynou pod koly těžkých aut. Z pusté cesty vzniká tříproudá silnice pro kamióny, valící se do kilometr vzdálené automobilky TPCA.
"Hluk a otřesy začaly být nesnesitelné. Celé dny trávíme uvnitř, na zahradě se nedá žít," říká paní Čmejrková. "Soused chtěl dům prodat, ale v realitce se mu vysmáli. Když jim řekl, kde bydlí, ani jeho nemovitost nezařadili do nabídkového katalogu."
Na radu Ekologického právního servisu Věra Čmejrková s uživateli dalších dvaceti domů založila občanské sdružení Obyvatelé Ovčárecká. Získali tak právo zúčastnit se územního řízení na rekonstrukci silnice. Vedení města zpočátku kličkovalo. "Už nám pod okny rachotily kamióny, ale radní tvrdili, že silnice se rozšiřovat nebude. Když to pak nešlo utajit, marně jsme požadovali upřesnění, kolik kamiónů bude kolem nás jezdit, o kolik se zvýší hlučnost."
Jménem Obyvatel Ovčárecká paní Čmejrková napsala dopis i vedení automobilky. Obratem přišla pozvánka k jednání. Překvapilo ji, že přišel i tehdejší prezident závodu Masatake Enomoto.
"Nikdy jsme nic nezamlčovali a zamlčovat nebudeme," prohlásil rezolutně a vytáhl precizně zpracovaný plán dopravy v jednotlivých obdobích náběhu výroby. Z údajů vyplývalo, že jejich ulicí bude jezdit minimálně 242 kamiónů denně.
"To bylo něco úplně jiného než bezbřehé dohadování se s uhýbajícími radními," vzpomíná paní Čmejrková. "Náhle jsem mluvila s člověkem, který byl hodně otevřený a přitom si vás podmanil svou uhlazeností. Čišel z něj klid a sebejistota jako z někoho, kdo v životě hodně dokázal."
Pak ale Věra Čmejrková navrhla, aby TPCA vyplatila peníze lidem v Ovčárecké, jejichž nemovitosti ztratily hodnotu a bude nutné je opevnit proti hluku. Enomoto prohlásil, že na tohle nemohou přistoupit. Byl by to nebezpečný precedens. Náhradu by pak mohli vymáhat další lidé všude tam, kde jezdí nějaké kamióny s dodávkami pro automobilku.
"Pomáháme regionu jinak," dodává k tomu dnes mluvčí TPCA Matěj Matolín. "Loni dala firma prostřednictvím grantů okolním obcím čtyři milióny korun třeba na hřiště v mateřské školce, rekonstrukci historické úzkokolejky, domovy pro seniory a další projekty."
"To jsou přece pro takovýhle kolos směšné částky," podotýká právník Franc z EPS. "Vezměte si, že v Austrálii Toyota vysadila šest miliónů stromů na 3340 místech. Ale naše veřejnost jim možná skočí na trik a řekne si: hele, jak se ti Japonci starají o dětičky. Už jim nedojde, že na ty, jimž svým příchodem obrátila život naruby, se TPCA vykašlala. Přitom by šlo o pár desítek lidí v těsné blízkosti závodu, kde lze prokázat, že obrovský nárůst dopravy byl zapříčiněn automobilkou."
Po japonském odmítnutí se ale na sdružení Obyvatelé Ovčárecká přece jen usmálo trochu štěstí. "Doneslo se k nám, že kolínská radnice musí podle smlouvy s TPCA rekonstruovat silnici do určitého termínu. Jinak by platila obrovské penále. Na zasedání zastupitelstva jsem pohrozila, že zdržíme územní rozhodování tím, že poukážeme na podjatost některých účastníků řízení. Mohli se vzteknout, ale teprve teď nás začali brát vážně," říká Věra Čmejrková.
V časovém tlaku pak radnice podepsala smlouvu, v níž přistoupila na vše, co si sdružení Obyvatelé Ovčárecká nadiktovalo. Včetně instalace oken s největší možnou nepropustností hluku, stavby protihlukových zdí na místě současných plotů a zateplení fasád.
"Dost by mne zajímalo, z čeho a jak bude tyto nadstandardní úpravy financovat město, které má kvůli japonsko-francouzské investici miliardu 128 miliónů korun dluhů a bude to splácet do roku 2019," říká Pavel Franc.
Také k němu se ale již donesly zvěsti o tom, že se nad paní Čmejrkovou a jejími sousedy nakonec slitovali Japonci. Dali městu osm miliónů korun na lávku přes Labe, z nichž část má údajně jít na protihlukové úpravy v Ovčárecké.
Když se však zeptáte mluvčího Matolína, co je na tom pravdy, odpoví, že nic nevyvrací ani nepotvrzuje. Ale pak dodá: "I kdyby to tak bylo, není v našem zájmu, aby se o tom vědělo."

MEZITITULEK: A co přihodíte vy?
Lilo jako z konve, když byla dnes již bývalá starostka Kolína Zdena Matějková poprvé obhlížet s Japonci a Francouzi pozemky, jež připadaly v úvahu pro jejich společnou automobilku v kolínské průmyslové zóně.
"Nikdy nezapomenu, jak si vyškatulkovaní manažeři z Toyoty navlékli holínky, přilby, na krk pověsili foťáky, dalekohledy a zmizeli v terénu. Vraceli se po třech hodinách zablácení od hlavy k patě. Francouzi zatím konverzovali pod deštníky. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že jednání s Japonci nebude lehké."
Jak je ale možné, že si Toyota nakonec vymohla na Kolínu závazky, z nichž některé jsou na hranici uvěřitelnosti? Včetně ustanovení, že město bude za soukromou firmu hradit veškeré náklady na rozšíření dopravních cest, stavbu protihlukových stěn a odstraňování dalších negativních dopadů provozu na životní prostředí.
"Podívejte, první co nám Japonci řekli, bylo: Hledáme místo pro investici ve výši půldruhé miliardy eur. Můžeme si vybírat na několika místech střední Evropy. Všude se předhánějí v nabídce výhod a slev. Co přihodíte vy? O každé koruně pak jednali s tvrdostí, jakou jsem v životě nezažila," tvrdí Zdena Matějková.
Vyjednavači Toyoty měli k dispozici neomezené zdroje a početné týmy specialistů. Při závěrečném dojednávání Smlouvy o spolupráci mezi TPCA a městem Kolínem pro ně pracovalo kolem třiceti právníků z renomované americké kanceláře, jíž platili milión korun za den.
Za město jednala jen starostka se zastupitelem Vítem Kosinou. Právě tento šéf kolínské inženýrské agentury Archa je považován za duchovního otce průmyslové zóny na Kolínsku.
"Původně jsme jednali s německou automobilkou BMW, ale to byl dialog lidí stejné krevní skupiny," říká Kosina. "Na japonský způsob vyjednávání jsme nebyli připraveni. Dokázali se tisíckrát ptát na jedinou věc. Nepřetržitě si něco psali. Několikrát mne zaskočili tím, že vytáhli výrok, který jsem někde pronesl třeba i před dvěma lety."
Když jednou vyjednávání uvázlo po šesti hodinách ve slepé uličce, začal se šéf jejich týmu z plna hrdla smát. Jen tak, pro nic za nic.
"Úplně mne tím rozhodil. Měl jsem fakt chuť mu jednu vrazit. Teprve později jsem zjistil, že takhle reagují někteří Japonci, když nevědí kudy dál. Jindy zase na hodinu povolali z Tokia specialistu na krizové vyjednávání, který vypadal jako samuraj."
Kosina ani za mák nevěří řečem Toyoty o harmonii a vstřícnosti ke komunitám. Japonce považuje za daleko tvrdší obchodníky než srovnatelné společnosti na Západě. "S Němci se hledal kompromis, na němž vydělají obě strany. Pro Japonce, když něco na dohodě vyděláte, je to špatný obchod. Nikdy jsme si nemohli být jisti, že bod, který jsme po dlouhém martyriu uzavřeli, bude druhý den platit. Najednou se objevil nový vyjednavač, jenž se necítil vázán tím, co dohodl předchůdce, a všechno začalo nanovo."
Podle orientalisty Davida Labuse, který často tlumočí Japoncům při obchodních jednáních, by bylo zjednodušením vidět v této taktice hned úskočnost. "Oni rozhodují kolektivně, v dosažených dohodách se musí odrazit zájmy všech oddělení firmy. A když je něco nepřijatelné pro určitý úsek, tak vyšlou toho, kdo je schopen dosáhnout lepšího výsledku. Jakmile je ale celková smlouva podepsána, tak ji striktně dodržují."
Optikou tradičního kolektivismu nutno vnímat i proklamace Toyoty o harmonickém soužití s komunitami. "Harmonie pro Japonce znamená, že lidé respektují stát, místní samosprávu nebo vedení podniku. Tyhle instituce se starají o blaho lidí. Japonci nezakládají nevládní občanská sdružení k prosazování svých zájmů a potřeb. Když nějací aktivisté přijdou za vedením kolínské automobilky, pro jeho japonskou část jsou tak trochu lidmi z neznámého světa."

MEZITITULEK: Jen takový hukot moře
Mluvčí Ekologického sdružení občanů Ovčár, jejichž domy jsou od TPCA coby kamenem dohodil, rozhodně není žádný břídil. Jaroslav Navrátil pracoval v diplomatických službách, koordinoval ochranu zahraničních státníků. Byl jedním z těch, koho na závěr pražské návštěvy pozvala na čaj královna Alžběta. Přesto přiznává, že si na japonských šéfech od Kolína vylámal zuby.
Začalo to tím, že prezident Enomoto napsal jejich sdružení, že podle nezávislé studie, kterou předali i starostce Ovčár, automobilka splňuje zákonem stanovené limity hluku. "To bylo divné. Vždyť když vane vítr od fabriky, není ani v domě kam utéct před hukotem klimatizace, pípáním signálních zařízení, troubením klaksonů a startováním kamiónů," říká pan Navrátil.
Navrátil zjistil, že celá studie se opírala o jediné měření, které proběhlo večer od šesti do sedmi hodin. Podle zákona se však musí provádět po dobu osmi nejhlučnějších hodin ve dne a dvou nejhlučnějších hodin v noci.
Prezidentovi Enomotovi Navrátil napsal, že manipuluje s informacemi, aby zmátl veřejnost. Prezident vzápětí označil měření za neoficiální, pouze pro potřeby závodu. "Pokud se cítíte poškozen faktem, že s Vámi chceme sdílet naše interní měření, tak prosím přijměte naši omluvu," odepsal Navrátilovi.
Zdvořilé jedovatosti si Enemoto a Navrátil vyměňovali v dopisech i poté, co mluvčí ekologického sdružení vyzval vedení automobilky, aby pomohla lidem, kterým po terénních úpravách zmizela ze studní voda.
"Nám jako investorovi bylo oznámeno, že zemními pracemi nedojde k ovlivnění stávajících poměrů obyvatel," distancoval se Enomoto. Na to kontroval Navrátil: "Vy jste to od počátku viděl na vlastní oči a asi těžko jste mohl doufat, že nedojde k porušení spodních vod v dané oblasti."
Nakonec pozval prezident Navrátila k osobnímu setkání. "Trval na tlumočníkovi, i když jsem ho upozornil, že mluvím anglicky," líčí Navrátil. "Rozhovor zahájil dlouhým výkladem, že Japonci přinášejí do Čech obrovskou investici a know-how, jaké jsme ještě neviděli."
Když Enomoto skončil, ukázal mu Navrátil z okna svůj dům. Líčil, že v něm žily tři generace jeho předků. Když praděd kopal ručně patnáctimetrovou studnu, kontroloval pomocí plamínku svíčky, jestli má při hloubení ještě co dýchat. Pan Enomoto má jistě pro tradice vytříbený smysl. Proto by Navrátil uvítal, kdyby mu pomohl uchovat tohle dědictví pro potomky. A přispěl jemu i sousedům na instalaci oken s protihlukovou úpravou a prohloubení studní.
"Na to prezident prohlásil, že technickému pokroku musíme všichni leccos obětovat. A koneckonců, každý jsme jinak citliví na hluk. Ale vyvine tlak na vedení Kolína, aby náš problém vyřešilo do konce roku. To bylo loni. A dodneška se nestalo nic. Mimochodem, v Kolíně teď Tesco staví hypermarket a financovalo nejen stavební úpravu křižovatky, ale i výměnu oken ve všech okolních domech."
Jaroslav Navrátil později zjistil, že jednou z podmínek Ministerstva životního prostředí bylo, aby souběžně s dokončením továrny vybudovala automobilka po celém obvodu trávou a křovinami zarostlý zemní val. "Šlo o závaznou podmínku k udělení souhlasu se stavbou. Nikdy ji nesplnili."
Mluvčí Matěj Matolín tvrdí, že na okraji závodu by val neměl prakticky žádný smysl. A směrem k obci Ovčáry již brzy postaví zřizovatel zóny, tedy město Kolín, ochrannou zeď.
"Dodnes se Kolín a Ovčáry dohadují, kdo bude investorem zdi," upozorňuje Navrátil. "Ale hlavně - automobilce vůbec nepřísluší hodnotit smysl zeleného valu. Prostě měla bez otálení splnit zákonný požadavek ministerstva. Dost mě vyděsilo, že ani kolínský odbor výstavby, ani další instituce, kam jsem psal, nijak nereagovaly na porušení zákona ze strany TPCA."
Nemá však nakonec pravdu prezident Enomoto, že technickému pokroku je třeba něco obětovat? Nad lecčíms přimhouřit oči? Vždyť i starostce Ovčár Zdeně Luťchové připomíná hluk ze závodu spíš "hukot moře" a je přesvědčena, že automobilka bude požehnáním pro region, zdrojem pracovních míst.
"Japonci fabriku postavili kvůli vlastnímu zisku, to chápu," říká Jaroslav Navrátil. "Proč ale já mám jejich zisk dotovat? Můj dům ztratil veškerou hodnotu, je neprodejný, a z jejich strany jsem se nedočkal jakéhokoliv odškodnění. A přínos pro region? Běžte se podívat, kdo tam pracuje a v jaké atmosféře. Tam nechtějí lidi, ale roboty k robotům.

MEZITITULEK: Tvářím se vesele
Třiadvacetiletá Lucie Slámová (jméno je na její přání změněno) pracuje v kolínské fabrice již přes rok. Kontroluje kvalitu dílů. Když k ní prefabrikát doputuje po lince, přiloží na svár železný hák a udeří do něj kladivem. Pokud svár nepraskne, může díl pokračovat v krasojízdě.
"Kladivo musím mít v levé a hák v pravé ruce. Běda, kdybych si to prohodila. Brzy se zjeví někdo z šéfů a upozorní mě, že porušuji pracovní postupy," říká Lucie.
Když se linka zastaví a není zrovna přestávka, musí Lucie pokračovat v práci. Tedy vzít koště a oprašovat svůj čtverec na podlaze, jakkoli na něm není ani smítko. A kdyby se vzepřela nesmyslným procedurám? "Pošlou mi vytýkací dopis, že nejsem dostatečně přizpůsobivá."
Lucie Slámová vystudovala obchodní školu a nastoupila k jednomu prodejci automobilů. Právě zde objevila webbové stránky Toyoty, kde se prohánělo zelené autíčko v korunách suchých stromů, jejichž větve postupně zazelenilo. Když se pak dozvěděla, že TPCA nabízí nástupní mzdu 16 500 korun, měla jasno.
"Chtěla jsem dělat ve slavné firmě se skvělou společenskou pověstí. Zlákala mě vyhlídka na slušný plat, slibovaný byt i doživotní perspektivu," říká Lucie. "Teď beru čtrnáct tisíc hrubého a bydlím v penziónu. V bytě, jenž mně nabízeli, bych platila osm tisíc za nájem. A doživotní perspektiva? Podívejte, denně odtud odchází padesát lidí. Za ně ihned nabírají nové, teď už většinou Slováky a Ukrajince."
Lucie nedokáže posoudit, jak se TPCA chová ke svému okolí. Zato zažívá na vlastní kůži, jak Japonci přistupují k českým zaměstnancům.
"Oni vůbec neporozuměli české mentalitě. Ještě nedávno nám na vrátnici rozdávali dotazník s otázkou: "Jak se dnes cítíte po nástupu do práce?" V halách visí nápisy typu "Tvářím se vesele, energicky a usměvavě". Neustále nás nutí, abychom se družili a komunikovali. Dopadne to tak, že šéf našeho "shopu" dostane na ruku deset tisíc korun, jdeme všichni do hospody, kde se za peníze určené na komunikaci zaměstnanců nacpeme jídlem a opijeme."
Podle japanisty Davida Labuse je ale pro Japonce neustálá komunikace, vyměňování si informací, časté vracení se k již řečenému páteří dobrých vztahů. "Když pozvete Japonce na večeři, tak se při následujícím setkání k tomu vrátí, znovu zdůrazní, jak si pochutnal. Tohle Češi většinou nedělají."
Pro japonské vedení automobilky je nepochopitelné, že někdo může být nemocný a chybět třeba celý týden. Sami, když mají třeba chřipku, chodí po závodě v rouškách.
"Byla jsem nemocná téměř tři měsíce," vypráví Lucie Slámová. "Když jsem se uzdravila, dali mě na jinou práci, mezi úplně nové lidi. Vlastně jsem začínala od začátku. Víte, oni to berou tak, že když jste onemocněl a zůstal doma, tak jenom proto, že jste byl s předchozí prací nespokojený."
V automobilce se Lucie spřátelila s jedním vysokoškolákem, který uměl několik jazyků a byl vybrán na funkci supervizora. Což je vrcholný manažerský post s platem šedesát tisíc měsíčně. "Stačilo, že si na někoho trochu otevřel ústa, a to místo dostal člověk, který byl vyučený číšník. Už jsem zvyklá na ledacos, ale tohle mne dost vyvedlo z míry."
Davida Labuse ale něco takového nepřekvapuje. "Tyhle fabriky přece mají jediný účel - vyrábět co nejlevněji. Veškeré úkony musí být standardizované, všechno musí běžet hladce, bez konfliktů. Nepotřebují lidi, kteří přicházejí s převratnými myšlenkami. Své zaměstnance permanentně mobilizují, a tím otupují. Do takových hlav se pak lépe nalévají příkazy."
ll
Stojíme na strmém pahorku nad Ovčáry u tmavého obelisku. Je na něm obraz auta a pod ním latinský nápis: "Práce budiž požehnána." Lucie se zahledí na rozložité pavilóny automobilky, které jsou odtud vidět jako na dlani. "Strašně nerada měním zaměstnání," prohlásí. "Ale teď už nejsem schopná ani vyluštit křížovku. A za chvíli by se tam ze mne stal totální trotl."


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist