Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Větší pravomoci obcí pro boj s hlukem? Kolik budou stát?

17.09.2012  |  zdroj: Moderní obec  |  205× přečteno      vytisknout článek

hlukParagrafované znění návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví před hlukem a řízení hluku v komunálním prostředí (hlukový zákon) by Ministerstvo zdravotnictví (MZ) rádo předložilo vládě v roce 2014.

Už nyní však resortem zpracovaný věcný záměr hlukového zákona vyvolává vlny emocí.

Připomeňme, že teprve před několika týdny MZ ukončilo lhůtu, během níž mohla jednotlivá oficiální připomínková místa podávat své připomínky k věcnému záměru.

Podle Libuše Borské z tiskového odboru ministerstva by diskuse měla nad variantními podobami věcného záměru pokračovat i po celou dobu vypořádávání všech připomínek. Jak dlouho proces >>vypořádávání<< potrvá, nedokázala určit. Například pouze nezisková nestátní Národní hluková observatoř ČR coby jedno z připomínkových míst Hegerovu úřadu poslala více než dvě stovky stran připomínek, které shromáždila především od - akustiků, projektantů, lékařů apod., ale získala je rovněž z obcí a měst.

KTERÉ ZMĚNY BY MĚL HLUKOVÝ ZÁKON PŘINÉST

Libuše Borská vysvětluje, že věcný záměr hlukového zákona současnou protihlukovou legislativu posouvá dál hned v několika oblastech. Jde zejména o:

Oddělení regulace náhodných zdrojů hluku, které způsobují zhoršování akustického komfortu obecným rušením a obtěžováním a jež MZ navrhuje svěřit do kompetence obcí tak, jak je tomu podle resortu všude ve vyspělé Evropě. Týká se to zejména hlasů lidí a zvukových projevů zvířat, provozu sportovních areálů, areálů volnočasových aktivit apod. MZ proto hodlá pro obce připravit >>hlukové manuály<<, tj. odborná doporučení pro regulaci těchto zdrojů hkuku.

Hluk z technických zdrojů nadále zůstane podřízen státnímu zdravotnímu dozoru jako dosud, protože jde o zdroje hluku, které mohou svým působením ohrozit lidské zdraví (např. průmyslové zdroje hluku).

Nový přístup je navržen i v ochraně zdraví před hlukem z dopravy, kdy pro regulaci hluku z ve venkovním prostoru MZ navrhuje nahradit systém pevných, právně vymahatelných limitů systémem hlukových zón v území (viz box na str. 10), které budou stanoveny na základě přijatelné míry zdravotního rizika. Ministerstvo se přitom odvolává na to, že tento systém je používán např. ve Švýcarsku a ve Velké Británii.

V oblasti ochrany veřejného zdraví před hlukem se mnohem větší důraz klade na ochranu vnitřních prostor staveb pro bydlení, výuku, zdravotní a sociální účely, protože expozice hluku v těchto prostorech má rozhodující vliv na výsledné zdravotní účinky. Míra zdravotního rizika má být v tomto případě minimalizována stanovením závazného hygienického limitu stejného pro všechny hlukové zóny i technické zdroje hluku.

STARÉ HLUKOVÉ ZÁTĚŽE. JAK SE S NIMI VYPOŘÁDAT?

Věcný záměr operuje i s termínem >>staré hlukové zátěže<<. Libuše Borská termín upřesňuje: >>Prakticky jde o takový hlukový stav, který v současné době na území České republiky existuje z minulosti a nově bude vyjádřen hlukovými zónami. Přijetím zákona nebude tato hluková zátěž ani odstraněna ani se nesníží. Pouze se nastaví nová pravidla, která umožní prioritně ochranu zdraví před hlukem, avšak propojí ji reálněji s technickými možnostmi, trvale udržitelným rozvojem a také s přihlédnutím k finančním možnostem státu. Nástroje řešení budou zakotveny v akčních plánech. Zákon počítá s tím, že vlastníci zdrojů staré hlukové zátěže budou povinni výsledky a postupy stanovené v akčních plánech zahrnout do závazného systému realizace svých protihlukových opatření.<<

KORUPCE PRÝ NEHROZÍ

O to, kolik >>protihlukových<< kompetencí a jakého by měly být druhu, se jistě ještě svede mnoho hlasitých (hlučných) soubojů. Zejména na komunální úrovni. Ovšem odejdeme-li od (ne)vymahatelných hlukových limitů a místo nich zavedeme hlukové zóny, nestane se tato >>hluková liberalizace<< nakonec kontraproduktivní? Tvrdit, že sankce nemohou mít vliv na snížení hlučnosti je, mírně řečeno, zavádějící. Padnou-li hygienické limity a rezignujeme-li na udělování sankcí, co nám zůstane pro ochranu obyvatel před hlukem? Pouze dobrá vůle a snaha dohodnout se? Jenže >>rýsovat<< hranice hlukových zón v klidných kancelářích magistrátu se může komunálním politikům velmi rychle vymstít.

>>Korupční rizika s hlukovou agendou jistě mohou být spojena, a bez ohledu na skutečnost, zda bude vykonávána obcemi nebo specializovanými orgány ochrany veřejného zdraví, tedy hygieniky,>> soudí tajemník Sdružení místních samospráv ČR Mgr. Tomáš Chmela. >>Z dlouhodobých zkušeností našeho sdružení však vyplývá, že v případě obcí bývá jejich rozhodování transparentnější a pod důslednější občanskou kontrolou.<<

PROČ MAJÍ PADNOUT HYGIENICKÉ HLUKOVÉ LIMITY?

Proč se vůbec od hygienických limitů upouští? A nenahrávalo by to v českém prostředí spíše korupci?

Zastupitel Městské části Praha-Suchdol doc. Ing. Pavel Beneš, CSc., zastává jasný názor: >>Hygienický limit hluku i v současné podobě zcela jistě zohledňuje právě zdravotní rizika pro obyvatele za účelem zajištění ochrany zdraví při projednávání jednotlivých záměrů a stávajících zátěží. Individuální, pracné a nákladné hodnocení zdravotních rizik pro jednotlivé případy je zbytečné a ze strany příslušných orgánů (stavební úřady, hygiena) prakticky nepřezkoumatelné venkovní limity také objektivně stanovují podmínky pro rozhodování investorů, mohou si zjistit nebo ověřit současný stav a navrhovat přijatelné technologie pro dané území. Je skoro nemožné při povolování projektu vyhodnotit dopady na vnitřní prostředí staveb různého stáří a typu a doložit při povolování projektu dodržení vnitřních limitů, nehledě na to, že do vnitřního prostředí se budou současně promítat hluky z tramvají, aut, železnice, letadel, stacionárních zdrojů.<<

Pro hodnocení jsou podle Pavla Beneše rozhodující objektivní informace o současné hlukové zátěži území a rozsah případné další zátěže území v porovnání s celospolečensky přijatelným stavem, ovšem vynutitelným. Zavádění zón včetně individuálního posuzování zdravotních rizik bez ohledu na jejich vynutitelnost je zjevně nesprávné a zbytečné.

>>Limit není číselným údajem jednou pro vždy, protože podléhá vývoji v závislosti na společenské shodě a měl by mít tendenci klesat. Jestliže ministerstvo opravdu hodlá snižovat hlukovou zátěž, je krok ke zrušení limitů zcela nesmyslný. Negativní vlivy nelze snížit cestou odbourání limitů, stejně jako rychlou jízdu a alkohol těžko neomezí doporučení policie. Netřeba nic nově definovat, stačí převzít směrnice Evropské unie a Světové zdravotnické organizace (WHO),<< dodává Pavel Beneš.

Pravdou je, že ve většině evropských zemí západního typu je dodržování hlukových limitů přísně kontrolováno a jsou tam respektovány připomínky občanů v exponovaných lokalitách. Příkladem může být omezení nočního provozu na letišti Stuttgart či Frankfurt. Argumentace neexistence hlukových limitů např. ve Švýcarsku či Velké Británii se může jevit jako zavádějící. Ve Švýcarsku totiž mají fungující zpětnou vazbu v podobě obecného referenda, ve Velké Británii zase zatím stále plně platí dané slovo nebo dohoda. U nás však nefunguje ani zákonem stanovený limit a kroky, které ministerstvo chystá do budoucna, by mohly nakonec v některých sídlech vyústit až v upřednostňování podnikatelských záměrů, a tím ke zvýšení hlukové zátěže obyvatelstva.

Pavel Beneš připojuje ještě jednu obecnější výtku na adresu věcného záměru hlukového zákona. >>Návrh vůbec neřeší problém kumulativního hlukového zatížení, které je jedním z nejčastějších problémů hlukových zátěží obyvatelstva jak na úrovni již existujících zátěží, tak při vzniku nových zátěží např. mezi novým zdrojem hluku z podnikatelských záměrů, mající za následek změnu hlukového prostředí v lokalitě a mezi stávajícími zdroji, které již příkladně učinily technická opatření k zmírnění obtěžujících či zdraví ohrožujících hlukových hladin.<<

Kumulací nových a stávajících zdrojů může podle Pavla Beneše být nárůst hladiny skokem. Mělo by být zákonem zajištěno, že nové zdroje hluku musí v přípravném řízení prokázat, že jejich činností nevzroste za žádných okolností hladina hluku nad zákonem stanovený hlukový limit zajišťující přiměřenou ochranu zdraví, bez ohledu na případné zavedení hlukových zón.

MINISTERSTVO MÁ ARGUMENTACI PŘIPRAVENOU

Libuše Borská je na kritiku ohledně odchodu od vymahatelných hygienických limitů připravena a argumentuje takto: >>Například vymáhání povinnosti stanovené vlastníkovi komunikace se ukázalo jako nevykonatelné, a to jak z fyzikálních, tak právních důvodů, kdy vlastník komunikace je sice vlastníkem de jure, avšak svá vlastnická práva nemůže uplatňovat v plné míře, protože musí strpět nadřazený veřejný zájem tj. zajištění veřejné dopravy, jejíž intenzitu ani skladbu nemůže ovlivnit (viz nález Ústavního soudu v č. ÚS 451/11 ze dne 11. 1. 2012). V praxi pak dochází k takovým situacím, kdy se například realizací nového dopravního řešení ve městě sníží hlučnost u všech exponovaných objektů, ale technicky není možné žádným nápravným opatřením dosáhnout nepřekračování hygienických limitů v chráněném venkovním prostoru staveb vysokopodlažní zástavby. Právní úprava by proto měla umožnit v těchto případech realizaci alespoň takových opatření, aby byl zajištěn hygienický limit v chráněných vnitřních prostorách staveb. Mediálně známým případem bylo blokování dokončení stavby VMO Brno, kdy původní projektová dokumentace je z roku 2004 a stavba se dokončuje v roce 2012.<<

Ministerstvo zdravotnictví je, jak Libuše Borská tvrdí, přesvědčeno o tom, že záměr zákona je navržen tak, že korupci rozhodně nebude posilovat.

Územně analytické podklady, tedy vrstvu hlukových zón, si pro sebe hodlá vyhradit resort zdravotnictví v návaznosti na hlukové mapování, které garantuje již nyní v rámci strategického mapování. Hlukové zóny vyhlásí orgány ochrany veřejného zdraví, které k hlukové problematice mají i příslušnou odbornos, a nikoliv obce, V rámci zákona se naopak předpokládá úzké propojení s právními předpisy regulujícími i územní plánování a výstavbu (stavební zákon a jeho prováděcí předpisy), protože úpravy všech navazujících a souvisejících předpisů budou muset být předloženy vládě zároveň.

Ministerstvo zdravotnictví však připouští, že je zvažována ještě také možnost, že by obce mohly mít pravomoc hlukové zóny, které budou vyjádřeny číselnými intervaly, v malé míře zpřísnit v rozpětí přibližně dvou decibelů. Tato možnost bude jistě dále diskutována.

>>Znovu připomínáme, že v tuto chvíli hovoříme o věcném záměru, což znamená, zpracování návrhu ve variantách, o kterých bude vedena odborná diskuse,<< uklidňuje Libuše Borská. Nicméně chce-li se podle ní Česká republika řadit mezi vyspělé státy střední Evropy, není prý důvod u nás nepřejímat některé osvědčené přístupy, které v Evropě již fungují. >>I občan musí převzít zodpovědnost, například při výběru lokality, v níž se rozhodne postavit svůj rodinný dům nebo kde si chce koupit byt. Není přece možná stávající praxe daná právní úpravou, kdy stavební úřady povolí řekněme výstavbu rodinného domu v nadměrně zatížených lokalitách u silničních komunikací nebo v železničním pásmu drah, a stát jako vlastník těchto zdrojů hluku má za povinnost následně zajišťovat dodatečnou ochranu obyvatel, kteří zcela vědomě do takto zatíženého území vstoupili jako až druzí,<< vysvětluje Libuše Borská.

Stejně tak, jak připomněla, bude se vlastník nemovitosti moci rozhodnout o tom, že se ochrany vzdá a provozovatel zdroje hluku jej nemůže nutit, aby protihluková opatření byla na nemovitostech budována proti jeho vůli. >>Takový institut v právní úpravě chyběl a v praxi způsoboval problémy. Například mediálně známá kauza modernizace železniční trati úseku Úvaly-Praha Běchovice, kdy jeden obyvatel rodinného domu odmítal protihlukovou stěnu a na dlouhou dobu zablokoval realizaci celé stavby,<< konstatuje pracovnice tiskového odboru Ministerstva zdravotnictví.

CHYBÍ DETAILNĚJŠÍ POPIS ZÁMĚRŮ MINISTERSTVA?

Tomáš Chmela poznamenává: >>Jak ostatně věcný záměr konstatuje, kamenem úrazu stávající právní úpravy je obtížná vymahatelnost pevně stanovených hygienických limitů. Nový zákon by proto měl v prvé řadě cílit na co největší posílení této vymahatelnosti, a tedy i ochrany obyvatel před hlukem. Konkrétní forma určení hranice mezi přípustnou a nepřípustnou intenzitou hluku je sice neméně důležitá, avšak sama o sobě nic neřeší. Problémem samozřejmě je nedostatečně detailní popis záměrů Ministerstva zdravotnictví ohledně podoby, zejména právní formy, hlukových zón. Pokud by tyto zóny a v nich vtělené přípustné hodnoty byly snadno změnitelné, byl by jejich efekt z hlediska protihlukové ochrany významně zpochybněn.

Podle Tomáše Chmely je podivný též princip hlukových zón ve vtahu k nové výstavbě. Tajemník SMS si bere jako příklad zónu D, tedy tu nejhlučnější. >>Tam nemá být postavení nové chráněné budovy (domy, školy, nemocnice apod.) povolováno,<< říká. >>To je sice do jisté míry logické, ale zákon věnovaný ochraně veřejného zdraví před hlukem by měl upřednostňovat spíše snižování hlukové zátěže než její petrifikaci a vypuzování lidí z hlukem zatížených oblastí. A přehlédnou nelze ani dopady vyhlášení takové zóny na vlastníky nemovitostí v ní ležících,<< tvrdí Tomáš Chmela.

>>Hygienické hlukové limity jsou skutečně neuralgickým bodem snad pro všechny, které ministerský věcný záměr hlukového zákona vehnal do vzájemných rozepří,<< míní prezident Národní hlukové observatoře (NHO) ČR Ing. Ivo Vaněk. >>My dnes tyto hlukové limity máme, lidově řečeno, "natvrdo". Nezohledňují nic, což je ovšem rozhodující pro posouzení konkrétní situace. Já bych je zrušil. A hlukové zóny bych vytvořil pouze pro územní plánování, abychom se vyvarovali situace, kdy povolíme výstavbu bytového domu uprostřed průmyslové zóny a jeho obyvatelé se následně budou domáhat dodatečných protihlukových opatření na provozovatelích zdrojů hluku. Ale ani v této věci bych nebyl příliš rigorózní. Prokáže-li totiž stavebník, že v projektu hlukovou situaci zohlednil a má pro to dobré důvody, proč mu v takové výstavbě bránit? Samozřejmě bez nároku na cizí zdroje, když se při kolaudaci prokáže nesplnění předepsaných akustických parametrů. On si pak každý investor pečlivě zváží, má-li na příklad investovat do bytů, u nichž mu hrozí riziko, že je následně neprodá či nepronajme.<<

PŮJDE O SAMOSTATNOU, NEBO O PŘENESENOU PŮSOBNOST?

Tomáš Chmela si uvědomuje, že věcný záměr vykazuje celou řadu kontroverzních pasáží. >>Snad mu však nelze upřít skutečnost, že identifikuje problematické oblasti stávající právní úpravy (a faktické situace),<< říká tajemník. A dodává: >>Z pohledu samospráv pak lze ocenit, že věcný záměr zdůrazňuje potřebu jejich většího zapojení, především obcí, do ochrany před hlukem. Ten je v konkrétním případě vždy lokálním fenoménem a často má velmi blízko k otázkám veřejného pořádku a zdravého životního prostředí v širším slova smyslu, tedy k záležitostem spadajícím do samostatné působnosti obcí - § 10 písm. a) a c) obecní zřízení.<<

Ve stejných pasážích věcného záměru je však možné spatřovat i jeho velký nedostatek. Chybí totiž konkrétnější a propracovaný popis role obcí. Zejména není vyjasněno, zda jde o samostatnou či přenesenou působnost (u povolování akcí představujících terminologií návrhu ojedinělé nebo krátkodobé expozice hluku), a tam kde se hovoří o samostatné působnosti obcí (vymezení tzv. tichých oblastí) návrh postrádá určení odpovídajících nástrojů, kterými by daný úkol měly plnit.

Sdružení místních samospráv považuje za nedostatečné také zhodnocení nákladů, které na obce spolu s rozšířením jejich agendy dopadnou. Je třeba pamatovat rovněž na náklady, které obcím vzniknou z titulu jejich vlastnictví řady nemovitostí, které využívají při naplňování své samosprávné role ke službě svým obyvatelům.

Ve věcném záměru je zmiňován i problém přičitatelnosti odpovědnosti za hluk z provozu na pozemní komunikaci, když vlastník této komunikace nemůže tento provoz nijak ovlivnit, jak vyplynulo ze soudního maratonu ve věci pražské ulice 5. května korunovaného lednovým nálezem Ústavního soudu (spis. zn. I. ÚS 451/11). Návrh řešení však věcný záměr nepřináší.

Tomáš Chmela uzavírá: >>SMS ČR obecně podporuje výkon přenesené působnosti státní správy v prostředí obcí avšak za předpokladu plného hrazení těchto činností. Zároveň přiznávám, že ani současný stav není tím ideálním řešením a jistě nelze tvrdit, že výkon státní správy je v prostředí malých obcí bezchybný. Taktéž se domnívám, že pokud bude výkon státní správy plně státem hrazen, tak i chybovost úměrně poklesne. Již dnes obec na výkon nejrůznějších agend musí výrazně doplácet a je jistě pochopitelné, že i v takovém prostředí je nucena hledat úsporná opatření. Dále existuje celá škála řešení v rozšířené meziobecní spolupráci s cílem personálně a odborně pokrýt svěřené kompetence. Jádro problému však vězí v úhradě výkonu těchto činností objednatelem, tedy státem. To je i problém celého věcného záměru zákona. Ten primárně nesmí vyvolat další finanční a administrativní zátěž obcím bez náležité kompenzace.<<

MAJÍ OBCE DOST ODBORNÍKŮ NA BOJ S HLUKEM? I TY MALÉ?

Jinou otázkou je, budou-li mít všechny obce dostatek kvalifikovaných odborníků, kteří zajistí řádný výkon pravomocí, jež by mohly být na základě hlukového zákona obcím svěřeny.

Libuše Borská má za to, že účelem přenesení pravomocí na obce v oblasti náhodných zdrojů hluku je zajistit možnost rozhodování podle místních zvyklostí, kultury, požadavků obyvatel. Nejde o nutnost zajistit odborně personální obsazení, ale o rozhodování samospráv. Stát by neměl rozhodovat o tom, zda v obci bude například koncert, festival nebo pouť. Stát by měl obcím dát k dispozici odborná doporučení pro jejich rozhodování, nikoliv závazné regulativy. Proto jsou v návrhu uvažovány všechny obce bez ohledu na to, jsou-li to obce s rozšířenou působností nebo obce nižších typů.

>>Z konzultace s předsedou Svazu měst a obcí ČR Danem Jiránkem jasně vyplynulo, že obce se s některou problematikou dokáží vypořádat již nyní formou vyhlášek. Záměr navrhovaného zákona jejich pravomoci v oblasti regulace ojedinělých a krátkodobých expozic hluku rozšíří,<< připomněla Libuše Borská.

Ing. Ivo Vaněk připouští, že města a obce na tak zásadní změnu v nových úkolech při formulaci hlukové politiky na svém území pochopitelně nemusí být plně připraveny. Ale na základě prvních výsledků z jednání s představiteli Svazu měst a obcí ČR je mírným optimistou. >>Na příští rok už připravujeme společnou konferenci, na níž starosty seznámíme s novými úkoly, které na ně zákon uloží. A budeme společně diskutovat o tom, jak se s novými úkoly a pravomocemi vypořádat, a hledat, kde na to vše vzít peníze. Byť zejména odpověď na poslední otázku bude velmi složitá!<< říká prezident NHO.

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ VZKAZUJE

Co byste vzkázali městům a obcím, které mohou být zneklidněny některými problémy, jak je naznačuje věcný záměr hlukového zákona? zeptali jsme se Ministerstva zdravotnictví.

Pracovnice tiskového odboru MZ Libuše Borská říká: >>Zástupkyně Svazu měst a obcí ČR, která byla přítomna představování věcného záměru v rámci meziresortního připomínkového řízení, při této příležitosti tlumočila stanovisko obcí v tom smyslu, že obce novou úpravu včetně přenesení kompetencí vítají. Ministerstvo zdravotnictví je připraveno vypracovat pro města a obce odborné podklady a doporučení jako návod pro regulaci zdrojů hluku. S těmito již zmíněnými >>hlukovými manuály<< budeme obce seznamovat například prostřednictvím SMO, s nímž budou v přípravných fázích konzultovány, tak, aby obce měly k dispozici všechny potřebné dostupné informace pro tvorbu hlukové politiky na svém území.<<


Každou hlukovou situaci je nutné hodnotit z více hledisek, říká prezident Národní hlukové observatoře ČR Ivo Vaněk

Více než dvě stovky stran připomínek pro Ministerstvo zdravotnictví ČR k věcnému záměru zákona o ochraně veřejného zdraví před hlukem a řízení hluku v komunálním prostředí (zákonu o hluku) shromáždila od odborníků, ale i laiků - například rovněž starostů, nestátní nezisková organizace Národní hluková observatoř (NHO) ČR.

Hovořili jsme o nich s prezidentem NHO Ing. Ivo Vaňkem.

Co nejvíce oceňujete na věcném záměru zákona o hluku a co vám na něm naopak nejvíce vadí?

Především si položme otázku, zda víme, jakou by měl věcný záměr zákona o hluku (ZOH) mít podobu. Ujišťuji vás, že to v naší zemi neví nikdo, neboť by to představovalo přeložit a nastudovat desítky až stovky zákonů a prováděcích vyhlášek vyspělých zemí EU a pochopit filozofii, s níž byly tvořeny. Jediným odborníkem, který se na tuto cestu u nás vydal - ovšem se značně omezenými prostředky, je JUDr. Jana Dudová, Ph.D. z Katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, autorka knihy Právo na ochranu veřejného zdraví - Ochrana veřejného zdraví před rizikovými faktory venkovního prostředí. Chtěl bych však na věcném záměru zákona pochválit to, že uvažuje o decentralizaci moci a přenesení velké části pravomocí - zejména u hluku komunálního, na municipality. Jenže z něho nikde nevyčtete, z jakých zdrojů - v řádu miliard korun ročně - budou města a obce tyto své nové povinnosti financovat.

Věcný záměr počítá i s tím, že pro regulaci hluku z dopravy ve venkovním prostoru se systém pevných právně vymahatelných hygienických limitů stanovených pro jednotlivé kategorie území nahradí systémem hlukových zón v území reprezentujících intervaly společensky přijatelné míry zdravotního rizika. Měl by zůstat zachován systém pevných hygienických limitů, byť v praxi zpravidla velmi obtížně vymahatelný, nebo jste pro vytváření hlukových map územními samosprávnými celky, tedy map, které by s příchodem nové místní politické garnitury mohly být pokaždé měněny či upravovány?

Hygienické hlukové limity jsou skutečně neuralgickým bodem snad pro všechny, které věcný záměr vehnal do vzájemných rozepří. My dnes tyto limity máme, lidově řečeno, >>natvrdo<<. Nezohledňují nic, což je ovšem rozhodující pro posouzení konkrétní situace. Já bych je zrušil. A hlukové zóny bych vytvořil pouze pro územní plánování, abychom se vyvarovali situace, kdy povolíme výstavbu bytového domu uprostřed průmyslové zóny a jeho obyvatelé se následně budou domáhat dodatečných protihlukových opatření na provozovatelích zdrojů hluku. Ale ani tady bych nebyl příliš rigorózní. Pokud totiž stavebník prokáže, že v projektu hlukovou situaci zohlednil a má pro to dobré důvody, proč mu v takové výstavbě bránit? Samozřejmě bez nároku na cizí zdroje, když se při kolaudaci prokáže nesplnění předepsaných akustických parametrů. On si pak každý investor pečlivě zváží, má-li například investovat do bytů, u nichž mu hrozí riziko, že je pak neprodá či nepronajme.

Hlukové zóny svůj smysl určitě mají a měly by vznikat při aktualizaci územního plánu. To je totiž další problém, s nímž se u nás potýkáme. Politici si někdy nedokáží představit, že by do něčeho neměli mluvit. Bohužel... Územní plán by však měli tvořit především urbanisté společně s profesními specialisty. Uvědomme si, že naše >>stará dáma Evropa<< je prošpikována díly našich dávných předků, často uprostřed velkých městských aglomerací, starých hodně přes 3000 let (Akropole v Athénách). Nebo se domníváte, že má bohatý developer právo postavit v těsné blízkosti římského Kolosea bytový mrakodrap, jen aby jeho obyvatelé měli krásný výhled na téměř 2000 let starou památku?

U běžných událostí bych nechal rozhodnutí na zdravém rozumu a na soudcích. Každou hlukovou situaci je nutné hodnotit z více hledisek. Zejména je to posouzení zdravotních rizik a počtu rizikových osob, možností technických opatření na daném místě a ekonomických nákladů na navržená protihluková opatření. A buď se strany budou umět na kompromisu dohodnout, nebo to musí s přihlédnutím ke stanoviskům odborných autorit učinit nezávislý soud.

Podle věcného záměru by například do kompetencí obcí byla beze zbytku svěřena regulace zdrojů hluku v oblasti udržení akustického komfortu. Nemohlo by to zvyšovat korupční rizika? Neměly by obce regulovat pouze krátkodobý a ojedinělý hluk typu zvuku cirkulárky apod.?

Domnívám se, že bychom se měli zbavit předsudků a přestat >>slyšet trávu růst<<. Protikorupční opatření z úst >>protikorupčních politiků<< jsou občanům jen pro smích. Myslím, že jedinou cestou k očištění prestiže politiků a získání ztracené důvěry veřejnosti je konečně přestat vyhrožovat policii a nechat ji pracovat. Ta má dostatek schopností a předpokladů dříve či později většinu korupčních kauz rozkrýt, aby ti, kteří si to zaslouží, skončili ve vězení, a společnost se začala uzdravovat. Někdy mi to připadá, že nevíme, kdo je policajt a kdo rošťák, nebo ještě lépe, že zloděj křičí - chyťte zloděje.

Budiž, ale jsou obce odborně vybaveny, aby mohly přebírat podobné kompetence? Čím jim případně může pomoci Národní hluková observatoř ČR?

Města a obce na tak zásadní změnu v řízení života místních obyvatel pochopitelně připraveny nejsou. Intenzivně vyjednáváme s předsedou Svazu měst a obcí ČR, primátorem Kladna Danem Jiránkem, předsedou Komise životního prostředí SMO, starostou Velkého Oseku Pavlem Drahovzalem i s odbornými zaměstnanci Kanceláře Svazu o společném postupu při dalším vývoji návrhu zákona o hluku. Na příští rok připravujeme společnou konferenci, na které starosty seznámíme s novými úkoly, jež na ně zákon uloží. A budeme diskutovat, jak se s nimi vypořádat, a hledat, kde na to vzít peníze. Zejména odpověď na poslední otázku bude velmi složitá!

Po odborné stránce nestátní nezisková Národní hluková observatoř ČR sdružuje ve svých řadách odborníky na všechno, co budou starostové řešit. Experty na vliv hluku na zdraví, na akustiku, na právo a legislativu, na techniku i ekonomiku, na životní prostředí, na ochranu pokojného stavu (ochranu obydlí) a mnoha dalších oborů. Existujeme déle než osm let a za tu dobu rozšířily naše řady univerzity i vysoké školy, zdravotní ústavy, akustické laboratoře, advokátní kanceláře,, jsou s námi také projektanti i kupříkladu výrobci ušlechtilých protihlukových systémů. A v mezinárodním měřítku jsme napojeni na podobné ústavy ve většině zemí EU, včetně generálního ředitelství eurokomisaře pro životní prostředí. Domnívám se, že spolupráce s námi je sázka na jistotu.

S rozvojem technické civilizace se zajisté pojí i stále větší množství zdrojů hluku a stále vyšší zátěž pro stále větší okruh obyvatelstva. Nicméně technický pokrok by přece měl zároveň vést i k tomu, aby zejména nové zdroje hluku byly řešeny tak, že by byly co nejpřijatelnější a nepředstavovaly by neúměrnou hlukovou zátěž pro své okolí... Co o tomto >>hlukovém<< paradoxu doby soudíte?

Už déle než 150 let od průmyslové revoluce se dynamika vývoje zrychluje. Já vidím paradox v něčem jiném. My bychom si přáli, abychom byli obklopeni přírodou jako ve středověku. Jenže nejsme ochotni se vzdát jediného luxusu, který nám moderní civilizace nabízí. A to bohužel nejde. Musíme proto přijímat řadu kompromisů a intenzivně působit na výrobce, aby snižovali u svých novinek provozní hluk. Vedle toho z iniciativy Evropské komise pracuje několik odborných útvarů, například na možnostech protihlukových opatření při zachování trvale udržitelného rozvoje dopravy. Ale dobrá řešení se nepochválí sama. Ve spolupráci s francouzským Ministerstvem životního prostředí, trvalého rozvoje, energetiky, dopravy a námořního hospodářství a Národní hlukovou radou pořádáme pod záštitou ministra životního prostředí Tomáše Chalupy a děkana Fakulty dopravní ČVUT v Praze, prof. Miroslava Svítka mezinárodní soutěž ZLATÝ DECIBEL - Décibel d´Or. Výsledky je ho letošního 3. ročníku budou vyhlášeny letos 27. září v Poslanecké sněmovně. Mimochodem, v Paříži se loni uskutečnil již 15. ročník této soutěže! Samozřejmě mezinárodním Přípravným výborem, který byl sestaven ze 73 osobností a na slovo vzatých odborníků, mám zapovězeno nominace zveřejnit, Ale snad nedostanu vyhubováno, zmíním-li se o dvou příkladech, hodných následování. Jedním je obecně závazná vyhláška č. 7/2011 o regulaci hlučných činností ve Valašském Meziříčí (http://www.valasskemezirici.cz/doc/36036/). Druhým je protihluková stěna, kterou se podařilo prosadit zastupiteli Městské části Praha 4 Ladislavu Kunertovi na Jižní spojce, a jež naznačí, kam by měli naši projektanti napřímit svou pozornost, budou-li chtít ještě někdy dostat zakázku. Budou totiž muset přistoupit na to, že se vzdají předsudků minulého století o pouhých nárocích na akustické parametry a materiál, a designovat protihlukové stěny i s ohledem na multiplikované využití, například pro odsávání výfukovýc h plynů. Starostové i primátoři z celé republiky jsou na slavnostní večerní vyhlášení výsledků soutěže ZLATÝ DECIBEL - Décibel d´Or zváni. Stačí jen poslat přihlášku na e-mail: ivo.vanek@nho.cz.

V čem se můžeme v boji s hlukem poučit v zahraničí a byly tyto zkušenosti podle vás dostatečně promítnuty do věcného záměru?

Jak jsem již řekl úvodem, poučit se v zahraničí musíme. Neměli bychom dopustit vývoj metodou >>pokus - omyl<<, což je u nás nejčastější chyba, ale překročit vlastní stín tak, že nastudujeme chyby a omyly zemí, jako jsou Německo, Rakousko, Francie a další, a posuneme se tak na vyspělou evropskou úroveň. To ovšem není možné bez široké veřejné diskuse, kterou doposud Ministerstvo zdravotnictví ČR odmítalo. Pravděpodobně proto, že návrh zákona o hluku až příliš připomínal privatizační projekt na hluk. Položme si otázku: Pro koho?


Jak by mohl vypadat systém hlukových zón v území, stanovených na základě přijatelné míry zdravotního rizika - Hlukové zóny A, B, C a D (podle věcného záměru zákona)

A: Hluk není problém (U výstavby chráněných staveb není limitujícím faktorem.)

B: Hluk může být problém (Při stanovení plánovaného záměru výstavby chráněných staveb nebo zdrojů dopravního hluku musí být splněny stanovené podmínky.)

C: Hluk je problém (Vydání povolení plánovaného záměru není zaručeno, je nutná realizace protihlukových opatření.)

D: Hluk je závažným, limitujícím, problémem (Povolení plánovaného záměru výstavby chráněných staveb v zóně je běžně odmítnuto.)

Hlukové zóny budou zpracovány pro celé území ČR a aktualizovat se budou v pětiletých cyklech.

Stavebník bude při záměru stavby seznámen s úrovní hluku v území a bude na něm, aby se dostatečně před hlukem ochránil. Pokud naopak vznikne záměr vybudovat nový zdroj hluku v území, bude se konat standardní povolovací řízení včetně posouzení hygienických hledisek na stávající výstavbu.

Vlastník zdroje hluku bude mít povinnost zmenšovat zónu D tak, jak je to technicky možné. Vlastník sousední nemovitosti však získá možnost odmítnout vybudování protihlukového opatření. V takovém případě bude do katastrální mapy zaneseno tzv. akustické věcné břemeno, aby případný kupující věděl, že tento objekt není chráněn a že jeho nový nabyvatel nemůže požadovat po státu nebo provozovateli zdroje další ochranu.

Zdroj: MZ ČR

AUTOR: IVAN RYŠAVÝ


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist