Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Analýza zákona č. 449 ze dne 27.11.2001 o myslivosti

03.02.2003  |  128× přečteno      vytisknout článek

Analýza zákona č. 449 ze dne 27.11.2001 o myslivosti Podstata protiústavnosti zákona o myslivosti č. 449/2001 spočívá v zařazení všech pozemků do pozemků honebních, vyjma pozemků uvedených v ust. § 2 písm. e), bez souhlasu vlastníka a s tímto spojený výkon práva myslivosti, který nemůže vykonávat vlastník sám o sobě a který jej omezuje ve výkonu svých vlastnických práv, aniž by byla myslivost služebností či věcným břemenem. Z tohoto se odvíjí i další právní úprava v tomto zákoně, zejména to, že každý pozemek je přiřazen k nějaké honitbě, aniž by s tím vlastník souhlasil, požádal o uznání honitby, či byl členem honebního společenstva. Jelikož dle ust. §17 odst. 1), myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby, lze tuto myslivost, resp. vykonávat právo myslivosti na všech pozemcích, aniž by s tím vlastník souhlasil a aniž by to tento zákon upravoval, čeho je vykonavatel práva myslivosti povinen se zdržet, či a za jakých podmínek smí toto právo vykonávat, aby co nejvíce šetřil vlastnická práva vlastníka pozemku. Zákon vlastníka pozemku zcela opomíjí, vlastník pozemku je subjektem této právní normy pouze okrajově, rozhodující je pouze držitel a uživatel honitby. Tedy ten, kdo nemá k pozemkům a živým přírodninám žádný právní vztah je privilegován, aby z cizího majetku (na cizích pozemcích) užíval plody a užitky, které se na nich vyskytují bez ohledu, zda si to vlastník přeje či nikoliv. Zásah do vlastnických práv vlastníka pozemků lze v návaznosti na výše uvedené spatřovat v těchto konkrétních ustanoveních zákona č. 449/2001 Sb.: § 5 odst. 2 - vlastník pozemků, který nemusí být držitelem honitby, ani členem honebního společenstva je zcela vyřazen z rozhodování, zda může někdo jiný na jeho pozemky vypouštět zvěř. Tedy držitel honitby ano, vlastník nikoliv. Vlastník nemůže nijak držitele honitby omezit, přestože jsou k tomuto účelu využívány pozemky vlastníka i bez jeho souhlasu. § 7 odst. 1 - vypouštění zvířat ze záchranných chovů se děje pouze s vědomím držitele a uživatele honitby. Vlastníkovi to může být asi naprosto lhostejné. § 9 odst. 2 - jestliže nedá žádný z vlastníků honebních pozemků souhlas se zřízením slaniska, napajedla, zařízení pro přikrmování, pozorování a lov zvěře a dalších mysliveckých zařízení, rozhodne o tom orgán státní správy myslivosti. Je otázkou, jak rozhodne: zda správním aktem ve smyslu zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení, kde je nutno bezpodmínečně vést vlastníka pozemku jako účastníka řízení, nebo že to tam prostě někdo postaví (jak je to u nás běžné.). Další věcí je, zda toto dá na vědomí vlastníkovi pozemku, či nikoliv, a co se stane, když vlastník svého pozemku toto zařízení odstraní, popř. když mu tímto zařízením vznikne škoda. § 9 odst. 3 - jestliže zvěř není ničí, jakým právem si může uživatel honitby podat žádost ke správnímu orgánu k nařízení přiměřeného omezení nebo i zákazu vstupu do honitby nebo jejích částí? Jakým právem má toto omezovat vlastníka pozemku, pokud by chtěl na svých pozemcích vykonávat jinou činnost než hospodářskou (např. vzlet a přistávání vrtulníků)? § 10 odst. 1 - proč by vlastník na svém pozemku nemohl nechat volně pobíhat svá zvířata, navíc když nevyslovil souhlas s tím, aby si jeho pozemky někdo přiřadil do honitby. § 10 odst. 3 - v návaznosti na § 11odst. 2 - co to jsou ta potřebná opatření, která mají zajistit vlastníci popřípadě nájemci honebních pozemků pro zvěř ničí a nehrozí tím vznik škod třetím osobám. Neživí snad obilovina či pícnina ničí zvěř, nebo něčí zvěř snad hnízdí, klade, přebývá a žere snad kultury nikoho? Pro některé případy je zvěř ničí a pro jiné hnedle něčí. §11 odst. 1 - povolit by to měl pouze vlastník, proč nájemce. Tyto odvolávky jak na vlastníka pozemku, tak na nájemce jsou důsledkem neexistence pachtovního zákona. § 11 odst. 4 - počítá plán mysliveckého hospodaření a roční statistický výkaz o honitbě s tím, že se tato zařízení budou nacházet na cizích pozemcích? Vyžádají si předem souhlas těchto vlastníků? Povinnost provozovat krmelce a podobná zařízení na cizích pozemcích bez souhlasu jejich vlastníků je nepřípustná, nařizuje se totiž něco co nemusí vlastník připustit. § 11 odst. 6 - projednat lze, ale co když vlastník nebo nájemce pozemku se nadá hospodářsky omezit, jaká omezení se pak budou projednávat a uplatňovat? Žádná. Uživateli honitby se opět ukládá povinnost omezit vlastníka nebo nájemce pozemku v rozporu s Ústavou a LZPS. Dikce působí nátlakově a nutí uživatele honitby k porušování zákonnosti. § 14 odst. 1 - jakým právem se bude myslivecká stráž pohybovat po mých soukromých pozemcích s mými plodinami, po mých soukromých cestách bez mého svolení a vykonávat tam nějaké právo, omezovat tak můj pohyb po mých pozemcích? Jak se bude prokazovat důvodné podezření? Jakým právem bude mne, vlastníka pozemků, vykazovat spolu s mým psem, mým povozem a třebas i mou fretku či cvičeného jestřába z mých pozemků? Jak myslivecká stráž pozná, že toulavý pes není služební, slepecký, zdravotnický nebo záchranářský, on se mu bude předem prokazovat průkazem totožnosti? Jakým právem bude myslivecká stráž usmrcovat pohybující se hospodářská zvířata na pozemcích jejich majitelů? A proč je vůbec bude usmrcovat? Snad v zájmu nějaké, nikým nevlastněné divoké či uměle vypuštěné zvěře? § 14 odst. 3 - zde je vidět, že zákonodárce a navrhovatel zákona již dopředu ví, co to budou za lidi zvláštního ražení, vykonávající stráž, kteří budou na polních a lesních cestách kontrolovat obsah vozidel, batohů a jiného soukromého majetku. Chci vidět jak myslivecký mládeneček - stráž z města, kontroluje vnitřek traktoru, zda tam sedlák neveze z polních prací, dokonce na jeho pozemku, nějakého upytlačeného zajíce. Takovou pravomoc nemá a ani nemůže mít řádná a školená policie. § 15 odst. 1, písm. c) - to zase bude podivných žalob dle ust. § 181 a) TZ. Když se tak dají dohromady (myslivecká stráž, policista, kriminalista, státní zástupce), tak závistí budou blednout i aktéři procesů s čarodějnicemi, tvrdí jedni renomovaní právníci. Pro úplnost text ust. § 181 a) trestního zákona: 1) Kdo úmyslně vydá životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji (ohrožení životního prostředí), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (Pozn.: pro tyto případy je zvěř zase pro změnu přírodním bohatstvím.) 2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odstavci 1 způsobí na životním prostředí značnou újmu. 3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odst. 1 způsobí na životním prostředí újmu velkého rozsahu. Pozn.: Podle odst. 1 shora cit. ust. může být potrestán odnětím svobody až na tři léta každý jenom za porušení předpisů, čili za ohrožení životního prostředí, což v případě zákona o myslivosti (vysokosankční zákon), se bude dít při každé běžné činnosti. Např. vysazení pětisetkusových hejn odchovaných kachen na cizím rybníce, vystřelení hnízd sov, dravců, zastřelení jejich mláďat nebo dospělců a pod. § 16 - myslivecká stráž si může vyžádat pomoc pouze od orgánů policie, případně obecní policie, takže stát bude odpovídat za škodu policistovi či strážníkovi, nebo se počítá se vždy ochotným českým udavačem? Kdo že si to přijde na trochu peněz ze státního rozpočtu? A těch prohraných sporů způsobených neprofesionály, svalených na stát. Mimochodem, kdo tu mysliveckou stráž bude platit? A v jakémže to obecném či veřejném zájmu při provozování zájmové činnosti? § 17 odst. 2 - nebylo by jednodušší, aby se postupovalo přesně opačně? Proč by nemohly být pozemky vyhlašovány za honební jejich vlastníky? § 18 odst. 2 a 3 - když tak vlastník pozemku neučiní, tak je dle ust. § 30 tohoto zákona přiřazen k jiné honitbě, protože zřejmě platí zásada, co není nehonební, je stejně honební a to musí být v honitbě. Uvědomělý vlastník proto využije svého práva volby a přičiní se o vznik honitby a nebude svou pasivitou zatěžovat orgán státní správy a státní pokladnu, aby jeho pozemky byly k nějaké honitbě přičleněny ex offo. § 19 odst. 1, písm. b) - pronajímá se společenstevní honitba nebo výkon práva myslivosti? Lze toto od sebe oddělit? A co když ano? § 19 odst. 2 - honební společenství nesmí vlastním jménem podnikat, nesmí se zúčastnit na podnikání jiných osob a nesmí zřizovat ani organizovat složky, tudíž není subjektem obchodního práva. Je tedy subjektem občanského zákoníku dle ust. § 18 odst. 2 písm. d). A proč tedy odkaz v § 25 odst. 2 na likvidaci majetku a závazků zrušeného honebního společenstva podle předpisů o likvidaci majetku a závazků obchodních společností včetně povinnosti likvidátora navrhnout prohlášení konkurzu a proboha na co, na pár krmelců? Kdo to bude platit a z čeho? Zřejmě dle ust. § 25 odst. 3 Česká republika, neboť soud bude jmenovat likvidátora jestliže tak bez zbytečného odkladu neučiní valná hromada. Co vůbec může být majetkem společenstva a jak tento majetek smí společenstvo nabývat? K čemu se vůbec toto společenstvo smí zavazovat? Do jaké výše ručí členové honebního společenstva dle ust. § 27 za závazky honebního společenstva? Jestliže si např. společenstvo vezme úvěr, dle ust. § 27 odst. 2 písm. d) je úvěr příjmem společenstva. Když ho nebude schopno splácet, kdo jej uhradí? A navíc proč by si honební společenstvo bralo úvěr? Na postavení posedů? A čím bude ručit? Těmi posedy? Nebo snad společenstevní honitbou? Cizi? A proč má osoba, kteréžto členství v honebním společenství zaniklo nárok na vypořádací podíl? Co to asi bude? Pár příček ze zchátralých posedů? Zde je založená velká nekalost, podle které by bylo možno zasáhnout do veškerého majetku členů honebního společenstva. Každá obchodní společnost a družstvo má přece zákonem stanovenou povinnost upsat základní jmění, jak postupovat při ukončení členství a následném majetkoprávním vypořádání a pod. A tady je najednou tma! Proč má osoba, která skončí členství v honebním společenstvu nárok na vypořádací podíl? Ona tam snad něco vložila? A v seznamu členů je uveden její základní podíl, či další podíl, či další majetková účast, když má nárok na vypořádací podíl? Zde se jednoznačně rýsuje možnost a zcela legální, že členové honebního společenstva mohou přijít o jakýkoliv svůj majetek!!! Tunel!!! Tedy normálně - zlodějna! § 21 odst. 1 písm. e) - valná hromada nemůže rozhodovat o přijetí za člena společenstva, když vznik členství upravuje § 26. § 22 odst. 1 - když se ve stanovené lhůtě nebude konat valná hromada, tak společenstvo zanikne? Nikoliv! § 22 odst. 2 - k jakým závazkům, které by mohly významným způsobem ovlivnit hospodaření společenstva, se může společenstvo zavázat? K přijetí úvěru na výstavbu velkokapacitních ohřívaných kališť pro divočáky? Nebo snad na únikové tunely do nedalekých lesů pro divočáky v kukuřičných polích pro předem připravené střelce při ústí tunelu v lesním zátiší? § 22 odst. 3 - A kdo by tak asi mohl ještě hlasovat na valné hromadě společenstva? Bývalý tajemník OV KSČ? § 22 odst. 4 - a tak se může stát, že třeba pouze za přítomnosti honebního starosty, který v návaznosti na ust. § 23 odst. 2 nemusí být ani členem honebního společenstva, stačí, když je fyzickou osobou a navrhne jej člen honebního společenstva a valná hromada ho schválí. Takže je odtud docela možné a reálné, že postupem podle ust. § 22 odst. 4 se valné hromady zúčastní jeden člen, který navrhne nečlena, fyzickou osobu, za starostu, sám si ho schválí, odsouhlasí záměr na výstavbu vyhřívaných kališť pro divočáky a za tím účelem si vezmou úvěr na 20 milionů, resp. si jej vezme starosta a honební společenstvo bude dělat ručitele. Ust. § 22 odst. 3 je tedy k ničemu. Již živě vidím, jak si takovéto společenstvo volí za honebního starostu akciovojezeďáckého manažera, který sám vlastní květináč a promění se na velkostatkáře s vlastní velkopanskou honitbou. Celou hlavu II. tohoto zákona o honebním (hanebném) společenstvu tvořila zřejmě lobbyistická legislativa při nějakých bujných radovánkách za předříkávání myslivecké latiny. Takový právní výplod nemůže vskutku zplodit svéprávný člověk. Možná že přeháním, když jde prostě jenom o to zachovat národní frontu, aby Ti nejvěrnější, ale bohužel i případná \"mladá fronta\", dostali nějakou tu funkci a mohli hojit své mindráky v demokratické společnosti na té slušnější většině občanů co skutečně něco vlastní a něčemu rozumí. Hlava II. nemá obdoby a nemá v našem právním řádu vůbec co pohledávat. Pronájem a smluvní vztahy řeší vždy občanský a obchodní zákoník. Užívací práva přece zanikla. V myslivosti snad ne? § 26 odst. 5 - on snad má člen honebního společenstva jako vlastník pozemku podle tohoto zákona o myslivosti nějaké právo? § 29 odst. 2 - a jak bude orgán státní zprávy myslivosti kontrolovat (a pro koho), zda držitel honitby vykonává právo myslivosti sám? Snad podle toho, jak bude někdo poskakovat s pytlem ovsa kolem krmelce? Nebo jaká jsou tu předepsaná kriteria a jakou vyhláškou? § 29 odst. 4 - snad se bude postupovat podle správního řádu. Odvolání má vždy odkladný účinek, ne že jej nelze vyloučit, což se tu zpochybňuje; co je to tu zase za překážku? § 30 odst. 1 - a jestli s tím souhlasí vlastník pozemku, to je naprosto nic (šumafuk). § 30 odst. 2 - a jak a podle čeho se bude určovat výše této náhrady? Jaké mohou být výnosy z výkonu práva myslivosti? Čtyři nebo více talířů srnčího guláše? § 31 odst. 1 - zásady řádného mysliveckého hospodaření je co? Asi to bude něco mimořádně velkého a společensky prospěšného, když se budou směňovat honební pozemky. Možná, že na této možnosti závisí vstup naší myslivosti do EU. Směníme ty naše bohatě zazvěřené za vystřílené v Itálii. § 31 odst. 5 - a vlastník lesa, polí, rybníků či jejich hospodářský nájemce návrh nemůže podat? Vždyť jde vždy a přece jenom v první řadě jenom o návrh. § 32 odst. 2 - Kolik osob vůbec smí (a nejméně ) honitbu užívat ? A proč? § 32 odst. 3 - Snad vlastník by měl rozhodovat o tom, komu honitbu pronajme. Nechápu a nerozumím podmínce \"češství\". Těmito právnickými osobami by mohly být též akciové společnosti, jakožto i jiné společnosti ve smyslu obchodního zákoníku, ale i společnosti zcela charitativního typu, tedy i takové, které myslivost na honebních pozemcích provozovat nebudou právě pro srovnání, kdože je tím největším škůdcem přírody? Myslivost nebo nemyslivost? O tom nechce nikdo ani slyšet? § 32 odst. 4 - výběrová řízení by snad měl dělat jen Pozemkový fond ČR, čili správce majetku státu. Vzhledem ke skutečnosti, že výměra honitby je nějak minimálně stanovena na 500 ha, není problém, aby nájemci, kteří si provozování myslivosti již dali do nájemních smluv, tedy většinou právnické osoby, které mají většinou pronajato více jak 500 ha, aby si mohly pronajímat honitby. Ostatně ani zákon nepraví, jaký má být ten státní majetek, se kterým právnické osoby hospodaří. Nechápu proč by mělo být upřednostňováno myslivecké sdružení s větším počtem členů?! To bude mrtvých duší. § 32 odst. 5 - z tohoto ustanovení je zřejmé, že nejde vůbec o žádnou honitbu, ale o provozování myslivosti, již také ani ne o výkon práva myslivosti. Celý zákon jsou zbytečné kecy camralů, aby se okecalo to, že zvěř v podstatě vlastní stát a patrně nějaký zapomenutý komunistický výlupek, který z pozice moci určuje, kdo z myslivosti může mít prospěch a komu lze v zájmu zvěře prostřednictvím státní moci omezovat jeho práva a svobody. Jen pro některé účely se praví, jak se to hodí, že zvěř je ničí. Přece neřekneme hned, že zvěř je toho, na čím pozemku se momentálně nachází nebo přes který přelétá. Ona si stejně létá a běhá kde chce. §32 odst. 6 - jak bude tyto přihlášky upřednostňovat? Podle počtů zajíců na jejich poli? § 33 odst. 2 - pokud honební starosta bude zároveň nájemcem, tak se určitě dohodnou na koruně za rok nájmu paušálně pro všechny. § 33 odst. 3 - proč by Pozemkový fond užíval honitbu na vlastní náklad? Byl by to zázrak, kdyby za deset let dosavadní nájemce neobdržel pokutu, když by se namanul vhodnější nájemce. § 33 odst. 4 - to je milé opatření. Aby jim PF ČR ještě nevracel peníze za zvelebení státního majetku. § 33 odst. 5 - z toho vyplývá, že vlastníkem mysliveckých zařízení je patrně držitel honitby, nikoliv honební společenstvo či Pozemkový fond. § 33 odst. 6 písm. h) - zásah státního orgánu (úředníka) do dvoustranného právního úkonu, kterým je nájemní smlouva!!! Nájemní smlouvu může podle platného práva uzavřít pouze vlastník a nájemce. Na co se tedy vůbec uzavírá nájemní smlouva? Na nájem honitby? Co je to honitba a kdo je vlastník honitby? Je to soubor souvislých honebních pozemků, tudíž nájemní smlouvu uzavírají vlastníci či spoluvlastníci, jejichž pozemky tvoří honitbu, buď sami nebo prostřednictvím společenstva. Uzavírá se snad smlouva na držení honitby? Neuzavírá, tudíž správní orgán nemá co do nájemních vztahů zasahovat a ani mu nic není do nájemních smluv, důvodů jejich vzniku a zániku (to se vztahuje i k ust. § 33 odst. 8). Samé právní blbosti. § 33 odst. 9 - o tom snad rozhoduje vlastník. Toto je neodůvodněné a flagrantní omezení vlastnického práva a protiústavní akt. § 34 - hlavně ta evidence jejich využití, ta je nejvíce důležitá. Už aby se opět myslivost stala součástí lesního a zemědělského hospodářství. Bez tohoto již nebude stát moci dlouho existovat. A dodávky určit na plesy všech vyvolených a zajíce doma chovat a povinně před hony vypouštět. A evidovaně. § 35 - vlastník honitby snad ví nejlépe, co má dělat, aby měl z honitby přiměřený prospěch. § 35 odst. 3 písm. e) - aby snad býk nepotrkal mysliveckou stráž a aby se kočky nepopraly se strážcem myslivosti o to, kdo uloví víc myší. § 36 odst. 1 - zákon předpokládá, že uživatel honitby je gramotný. § 36 odst.2 - komu ona doposud nikomu nepatřící zvěř (přivlastňovat si ji lze až ulovením nebo odchytem) působí škody na lesních a zemědělských porostech? Zde doporučuji hospodářský plán rozšířit i na záznamy váhových přírůstků vysoké zvěře vracející se z pravidelné pastvy ze selských a farmářských lánů, zdali by neměli farmáři zlepšit osevní postupy a výnos plodin. § 36 odst. 3 - proč se má držitel honitby vyjadřovat k plánu uživatele honitby, tedy sám k sobě je vůbec kuriozita. Zeptá se někdo vlastníka, zda souhlasí s výší škod, kterou mu podle plánu napáchá nikým nevlastněná zvěř na jeho porostech? Proti zvěři ničí se nelze ani pojistit a ani nelze po nikom vymáhat škody. Výborně. § 41 odst. 1 - toto již nemohl zákonodárce myslet vážně!!! Uživatel honitby, v jehož obvodu jsou nehonební pozemky nemá nárok na ulovenou zvěř, ačkoliv ji sám již ulovil, zvěř připadne uživateli nejbližší honitby. Půvabné je, jak se v katastrálních územích, kde nejsou honební pozemky, pověří lovem osoby, které mají platné lovecké lístky a jim připadne ulovená zvěř. § 41 odst. 2 - v zájmu myslivecké vášně nenechají ani mrtvé na hřbitově na pokoji, nic jim není svaté a proto si vymínili, že mohou vlézt všude, doslova všude, i náhrobní kameny by obraceli, kdyby tam byl jezevec. Jedna právnička mě dokonce pravila: \"Doporučuji v tomto textu na konci místo tečky ještě přidat - nebo po provedené spiritistické seanci se souhlasem většiny vyvolaných duchů, jejichž ostatky se nacházejí na nehonebním pozemku - hřbitově.\" § 43 odst. 3 - jak se pozná, že ona zvěř přeběhla či přeletěla z jiné honitby a z které? § 44 odst. 2 - a co tak vlastnictví loveckého dravce namísto držitelství? Ti se dají dnes koupit. Přece koupenou věc nebudu držet, také ji posadím třeba na sokolí špalek, ať se drží sama. § 47 odst. 3 písm. d) - jsme bohužel ve státě, kde vládnou bývalí i současní komunisté a státní správa je na prasknutí od jejich rudého pnutí. Víme, že právě ve státní správě a i u soudů dochází k účelové kriminalizaci občanů, takže bezúhonní budou, nebo mohou být zase jenom ti, co budou šlapat brázdu a držet hubu a krok. § 49 - když je zvěř ničí tak proč tolik dojemné péče o její označení, před kým si ji budeme označovat? Vždyť si ji chvíli po ulovení stejně rozdělíme a sníme doma nebo na poslední leči. § 51 - platí obdobně jako u § 49 - holá zbytečnost, bez toho to fungovalo staletí a to Vám bylo zvěře a to se Vám obchodovalo. Dnes je většina revírů vybrakovaných. To je najednou cirátů s kouskem zvěře, když patřila zvěř všem tak nic, teď když je ničí, musí se přece přivlastnit, a o to tu jde. Zastřelením se zvěř ničí stane něčí a to se musí označit, pytlák tak má dále zvěř ničí. Ono to té zastřelené zvěři je jedno a občanům jakbysmet. § 53 - opět, kdo tak učiní, vlastník pozemku, nájemce pozemku či uživatel honitby, což není držitel honitby. Jsou vůbec schopni se mezi sebou na podkladě takového ustanovení dohodnout? A to ručení, jaj jaj! § 54 - tudíž škody se téměř žádné hradit nebudou. Myslivci si předem rozhodli, za které nejlevnější plodiny vůbec kdy co zaplatí. Většinou však přesně stanovili za co platit nikdy nebudou, kdyby zvěř sežrala plodinu až na hlínu. Vlastník pozemku bude muset chtě nechtě trpět, že si doposud nikým nevlastněná zvěř bude činit na jeho pozemcích co bude chtít. Pokud se vlastník, či nájemce zemědělské nebo lesní půdy bude bránit hospodářským škodám způsobeným zvěří, půjde sedět. Stát tedy hradí jen to, co uzná za vhodné. Za jednu roztrhanou ovci zaplatí 1.000,-Kč, ale že tlupa 20 divočáků napáchala v lánu kukuřice škodu za 200.000,-Kč to není jeho věc. § 55 - jak se prokáže, že skutečně neuběhla lhůta oněch 20 dnů? Jak to, že náhrady za škody zanikají v myslivosti tak rychle, na rozdíl od jiných taky škod? Škoda způsobená zvěří je jinou škodou než způsobenou lidmi? Vždyť myslivci jsou také lidé a přebírají také alespoň nějakou zodpovědnost. Nebo nemají faktickou odpovědnost žádnou tak jako vrchnost nemůže být sama proti sobě? §55 odst. 2 - takže si poškozený může vyčíslit co chce, navíc zákon požaduje nejenom uplatnění škody, ale i vyčíslení. To by měl obsahovat i občanský zákoník jako obecná právní norma, podle které by se náhrady škody měly řídit i v tomto zákoně a ne zkracovat promlčecí lhůtu na 20 dnů, resp. 60 dnů, resp. na 1 rok, namísto obecné tříleté. § 56 - jestliže je zvěř ničí, tak nikdo nemá nárok na náhradu škody způsobené zvěří a už vůbec ne uživatel honitby, když je de facto vlastníkem zvěře stát, který zvěř přiděluje ulovením svým leníkům. Pro vznik odpovědnostních vztahů se bude muset skutečně jednoznačně upravit, kdo je čeho vlastníkem, především kdo je vlastníkem zvěře. Je ale ovšem zajímavé, že zatímco u škod způsobené zvěří tento zákon zvlášť upravuje lhůty a podmínky pro uplatnění škod, avšak u škod způsobených na zvěři platí postup dle občanského zákoníku a podle trestního zákona. Myslivci jsou vskutku zvláštní - privilegovaní občané, sloužící do roztrhání těla všem občanům a zadarmo. § 57 - již zbývá pro účel myslivosti zřídit poslední nový správní orgán - vrchního lovčího, se sídlem na Hradčanech nebo v Lánech. § 58 - někdo asi zešílel. A navíc kolik ti správní myslivečtí úředníci přijdou daňové poplatníky? Vźdyť lidová myslivost není ničím jiným než zájmovou činností a vyžitím jistých mas po práci. Je vůbec možné na tuto zájmovou skupinu přispívat ze státního rozpočtu takové nehorázné stamiliony, a to vůbec v době, kdy je rozpočet kriticky schodkový? To je přímo zločin na občanech. Co má myslivost dělat na ministerstvu zemědělství jako úřad? Je to státní zájem pro všechny občany, nebo jen pro leníky - zelené milice? § 62 - když nic nevlastním, nemohu s tím hospodařit, na co tedy bude stát přispívat a prostřednictvím jiného, který také nic nevlastní. Touto činností se budou asi ve státní kase peníze líhnout, takže je možno rozhazovat po obcích chudému lidu, zvláště před volbami. Ono sto tisíc myslivců s rodinami, to už je patrně nezanedbatelná politická síla... § 62 odst.3 - stát by se měl spíše starat, aby měl z pronájmu státní půdy za účelem myslivosti nějakou korunu a to podstatně vyšší. A poplatkové odstřely, aby si vymínil na státní zvěři jen on sám. Jak mohu zvěř ničí prodat poplatkovému lovci ve volné přírodě třebas za 2000 eur, sbalit peníze a dál již nic? A ještě chtějí podporu, na psy, obory, ozelenění, chovatelské přehlídky, kde se chlubí cizím peřím, propagaci a osvětu. Ale, ale chudáčci malí, zaplavení mysliveckými starostmi. K části osmé - sankce: Z dikce jednotlivých ustanovení je zřejmá naprostá manipulace, nátlak a omezování ze strany státu vůči všem, kdo nějakým způsobem vstoupí do vztahů, které upravuje tento zákon. Jelikož jsou ze zákona všechny pozemky vyjma pozemků v § 2 písm. e) pozemky honebními, není problém, aby řadový občan nevědomky porušil povinnost vyplývající z tohoto zákona, a to vždy když sejde z nehonebního pozemku nebo opustí hřbitov... Subjektem tohoto zákona nemůže být nikdo jiný než osoba s honitbou a výkonem práva honebního, což jsou vlastníci pozemků, vlastníci a společenstevní spoluvlastníci honiteb a nájemci honiteb. Stát do těchto vztahů smí vstoupit jedině jako ten, kdo dohlíží na rovnost práv a povinností mezi těmito subjekty. Tím, že je zvěř ničí, resp. si ji tímto uzurpuje neviditelně stát jako residuum jakéhosi všelidového či celospolečenského vlastnictví, je tato právní norma postavená na hlavu! Je ostudou právního státu a je počátkem nové právní éry lobující za další zákony zahrádkářské, včelařské, holubářské, houbařské, chovatelské, ale třeba i turistické, horolezecké, vzduchoplavecké a jiné hobbyářské. Vstříc obrozené národní frontě. Jestliže zákon ukládá někomu povinnost a sankci za porušení této povinnosti, na druhou stranu musí zdůvodnit, proč má někdo tuto povinnost. Toto zákon o myslivosti neobsahuje. To, že např. neoznámím kosení pícnin má za následek co? Abych za to byl sankcionován? Jestliže někomu uložím povinnost, je to za účelem, že něco a někoho chráním a účelně chráním a koho zákon v těchto případech chrání? \".Jeden sedlák seče kosou a hnízda bažanta nevyseče. Druhý seče rotační sekačkou na traktoru s plašičem (za své) a hnízdo vyseče. Nevysečené bažanty myslivec na podzim stejně zastřelí a přivlastní si je. Vysečené bažanty nezastřelí. Takže všichni musí na své náklady činit vše tak, aby zvěř byla všemožně chráněna do doby odstřelu. V čí prospěch je zřejmé.\" Tedy jsou chráněny a zcela účelově výdobytku komunismu pro národní frontu. Navíc výše sankcí se odvíjí od platů ústavních činitelů a ne od průměrného příjmu občanů. Tato právní norma je a bude jenom bičem na nepohodlné jedince, ať se bude jednat o soukromého zemědělce, vlastníka pozemků, či někoho kdo nezapadá do venkovského kolektivu místních lidí s puškami, i kdyby šlo shodou náhod o partu vyhlášených opilců. Podle tohoto zákona se dá najít špagát na každého ať chce nebo nechce. I na vlastníka honitby a to především. Zvláštností obhajující a konzervující socialistickou myslivost by se našlo ještě daleko více. Zaráží mě však, že když jsem vlastníkem honitby, musím vydávat povolenky k lovu, a jako vlastník honitby nemusím mít ani lovecký lístek a někomu se prokazovat. Ti ostatní, co jsem jim povolenku vydal znám a oni mezi sebou navzájem, i stráž je zná. Tak na co ty povolenky mají. Budou je ukazovat zajícům a srnkám. Ve svém si přece budu lovit sám a nikomu se nebudu prokazovat. On tam nikdo kromě nás povolaných ani nemá co v tomto smyslu dělat. Jak si zajistím na své náklady a kým to, aby zvěř činila co nejméně škod, koho k tomu povolám, s kým a za jakých podmínek se dohodnu, mně nebude žádný zákon diktovat a předepisovat. Ve svém revíru budu lovit sám a prostřednictvím toho koho si pozvu. Nikdo mně nemá právo u mne doma kontrolovat a nařizovat, co musím doma splňovat za podmínky, abych mohl být doma. Je nutné se též zmínit i o tom, že k tomuto zákonu má být vydána řada prováděcích předpisů, které budou blíže upravovat některá ustanovení a tudíž i jakési povinnosti těch, kteří o tom ještě neví a vědět nebudou, když nejsou účastníky tohoto zákona. Tento zákon o myslivosti je typickým produktem z dílny zelené komunistické legislativy, za který se schovala ta vyloženě rudá. Obdobně je koncipován zákon o odpadech, zákon o lesích, o vodách, pozemkových úpravách, o všem co se dotýká soukromých pozemků a všeho nad a pod nimi a něčeho i na nich. Ten, kdo takové zákony vymýšlí a schvaluje, by měl být trestně stíhán za praktickou propagaci komunismu. Nejsme v právním státě. Zákon o myslivosti je hanbou českého právního řádu a ostudou svobodné společnosti. Je v celé řadě ustanovení protiústavní, v zásadním rozporu s LZPS, ale hlavně se zdravým rozumem a mravností. Zaslouží si co nejrychlejšího zrušení a nahrazení jen podzákonnou normou, upravující jen zásadní věci, kterými se budou chránit občané a vlastníci půdy před výkonem myslivosti, kdy tato norma ji jen jednoznačně vymezí s odkazem na občanský a obchodní zákoník a trestní právo. V nedávné době prošla poslaneckou sněmovnou novela výše označeného zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění zák.č. 320/2002 Sb., navržená poslanci Ladislavem Skopalem, Pavlem Kováčikem a Janem Grůzou. Tento další právní zmetek, ještě více prohlubující nejen právní, ale i faktické nedostatečnosti již tak neústavního zákona o myslivosti zastavil Senát ČR. Výsledkem bude stejně jen kompromis a jen otupení ostrých hrotů nových výmyslů nepovolaných nedemokratů. Kosmetické úpravy novely však dokazují, jakého obalu bylo nutno použít, aby se pronesl další legislativní zmetek zmetku, který jen podtrhuje, že skrze honební společenstvo lze vytunelovat i veškerý soukromý majetek vlastníků půdy, tedy členů honebního společenstva. Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR se zákonem o myslivosti zevrubně zabýval, tak jako jeho novelou z tisku 28 pod č. 320/2002 Sb. a dospěl k závěru, že se v demokratickém státě snad musí najít jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu Parlamentu ČR potřebná skupina poslanců či senátorů, kteří podají urychleně ústavní stížnost ÚS ČR v Brně, aby tento myslivecký zákon jako jednu z největších právních hanebností zrušil. Jako předseda Svazu vás ujišťuji, že ačkoliv bylo na podtržení některých zásadních právních anomálií použito jisté nadsázky, že se jedná o věc vážnou a že tato norma vrhá nezanedbatelnou část současného práva hluboko do komunistické totality. Tato norma se vysmívá občanské společnosti a lidským právům, jakožto i hodnotám, které byly a budou muset být spojeny s vlastnictvím půdy a tím i s osobní zodpovědností. Pohrdá občanským právem a zavádí normu pro všechny občany bez ohledu na to, že na všechny občany nemůže takováto speciální norma dopadat. Občanská společnost se musí bránit omezováním svých práv jistou, malou skupinou obyvatel zvláštního ražení, kteří si prostřednictvím takového zákona zajišťují své kratochvíle a zájmové vyžití a to zcela na úkor doslova celé společnosti. Vážení páni poslanci a senátoři. Spojte se a zrušte normu, která je i Vaší hanbou, přestože jste pro hlasovali z neznalosti věci nebo nehlasovali vůbec. V Brně dne 11.2.2002 a 27.1.2003 Ing. Jaromír Morávek předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR, člen předsednictva Konzervativní strany Zdroj: Neviditelný pes


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist