Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Lesní pych

21.11.2003  |  226× přečteno      vytisknout článek

Motto: \"...to je způsob hospodaření v Turecku a ve Střední Asii…\"
(Odpověď prvého ředitele Československých státních lesů a statků inženýra Opletala ministru zemědělství Hodžovi, na koncepci, která mu byla předložena ke schválení. Podle této koncepce měla exploatovat lesy na Podkarpatské Rusi a na Slovensku akciová společnost založená pražským velkořezníkem).

Medailon ke 14. výročí Sametové perestrojky

Dne 31. října 2003 jsem odeslal se žádostí o zveřejnění přiložený text \"Lesní pych\" do časopisu Týden. Dopis s textem jsem adresoval přímo k rukám vydavatele, pana Sebastiana Pawlovského s tím, že žádám potvrzení příjmu dopisu. Nedostalo se mi žádné odpovědi, proto dnes u příležitosti smutného výročí 17. listopadu zveřejňuji svůj text i s uvedením důvodů a okolností na internetu.
Od voleb 1990 do léta 1998 jsem byl poslancem českého parlamentu, po celou tu dobu jsem upozorňoval na to, co se ve skutečnosti v české politice i hospodářství odehrává. Již roky nemám žádnou možnost se veřejně k tomu, co se v naší zemi děje, vyjádřit. Žádné noviny ani časopis můj text nezveřejní, cenzura funguje lépe a důsledněji, nežli fungovala v časech \"oficiálního\" komunismu.
To, co se po roce 1990 stalo na poli lesního hospodářství v podobě tak zvané reformy a transformace lesního odvětví, bylo jedním z největších odborných profesních zvěrstev devadesátých roků. Garantováno to bylo a doposud je politicky. Čas to nemilosrdně odkryje.

V Třeštici dne 17. listopadu 2003

RNDr. Čestmír Hofhanzl
člen Smírčího soudu Konzervativní strany
www.skos.cz

V novodobé evropské historii je velmi dobře zdokumentovaná skutečnost, jak po válkách a převratech, v obdobích narušení funkce státu a právního systému, došlo vždy v postižených zemích k vyrabování lesů. Stalo se tak v Čechách po Pruských válkách. Ve Francii po Francouzské revoluci. Stejně tak v Habsburské monarchii v období krize v konci čtyřicátých let devatenáctého století a kolem Rakousko-Uherského vyrovnání. Pokus o využití lesního bohatství nového Československého státu akciovými společnostmi po prvé válce patří do stejné kategorie. Tento záměr se nezdařil proto, že mateřské Rakousko bylo slušnou konstituční monarchií s neúplatným úřednictvem. Nová Československá republika převzala rakouské úředníky, ti ctili zákon a věděli, co je zodpovědnost. Inženýr Opletal byl před rokem 1918 správcem rakouských lesů na Bukovině.
Rozdělení podniků Státních lesů v roce 1951 na část pěstební a těžební, podle sovětského vzoru, má stejný základ a příčiny. V tomto případě se ale již jedná o systémový krok ze strany státu. Co bylo v předchozí době jen sobeckou a ve své podstatě zločinnou reakcí některých lidí a kruhů na absenci právního pořádku a zodpovědnosti k nám přichází ze země \"Sovětů\" jako systémový prvek zneužití. Nový komunistický stát potřeboval peníze: tak jako všichni hochštapleři po válkách chtěl pro ně jít do lesa. Vybrat bohatství, které našetřily předešlé generace.
Pro dobré hospodaření s lesem je základním a jedinečným prvkem dlouhodobá zodpovědnost, bez ní nic neplatí. Hospodářský cyklus lesa je sto a více let. Jakýkoli výpadek a anomálie zodpovědného jednání v celém dlouhém období, kdy se vystřídá několik generací, může zničit vše. Pro to, že o dobrém hospodaření s lesem rozhoduje především to, co nazýváme \"kulturou\", svědčí, že koncepce rozdělení podniků státních lesů na pěstební a těžební část bylo, i v tom drsném počátku padesátých let, po dvou letech zrušeno. V té době ještě i kočí a holiči, kteří se z vůle strany stali řediteli lesních závodů, nebyli ještě tak zkažení, aby neviděli důsledky.
Jana Mičánka, lesního taxátora a v té době lesníka v Bohdanči u Kutné Hory, přivedl do Koordinačního centra Občanského fóra Praha Ladislav Lis. Na veřejnost vystoupila tzv. \"reformní\" skupina lesníků v květnu 1990 v Pivoni u Domažlic, kde se sešli s českým premiérem Petrem Pithartem. Sepsali prohlášení \"Pivoňskou výzvu\", ve které oznámili světu, že české lesy jsou těžce poškozené komunistickým hospodařením a vydrancované. O necelý rok později titíž lidé začali tvrdit opak - lesy jsou přestárlé, je v nich nadbytek dřevní hmoty, kterou je zapotřebí odtěžit.
Jádro \"reformní\" skupiny vytvořili členové někdejší bigbítové skupiny \"Patrik\", jejímž principálem za studií na lesnické fakultě v Brně byl Jan Mičánek. Tvůrcem a obhájcem jejich koncepcí navenek se stal o něco starší Zdeněk Domes, účastník \"Vysočanského sjezdu\" v srpnu 1968. Většina z nich byla původně lesnickými taxátory, kteří dobře věděli co všechno se dá s čísly při hodnocení lesa a odhadu dřevní hmoty dělat.
V únoru 1991 vyvezli členy Výboru pro životní prostředí České národní rady do obory Březka, kde k nám při mufloním guláši Jan Mičánek prohovořil, jak čtyřicet tisíc lesníků trpělo pod komunismem a proti své vůli poškozovali les. Dnes v demokratickém státě budou s láskou les pěstovat a ochraňovat. Zarazil jsem ho tehdy a řekl mu, že nejsem na ty kecy zvědavý, chci slyšet návrh a koncepci systému, který zajistí průhledné a zodpovědné hospodaření s lesem.
Jejich první koncepce byla: ze stávajících lesních závodů vytvořit akciové společnosti, jim dát na třicet let do pronájmu lesy, které obhospodařovaly. Z podniku Státních lesů, který by byl vlastníkem lesa udělat jakousi fiktivní dozorovou organizaci, která by lesy pronajímala a kontrolovala dodržování smluv. Jeden státní lesník by dohlížel na dvacet pět až třicet tisíc hektarů lesa. Těžby a veškeré činnosti by prováděly akciové společnosti, odhad vytěžené dřevní hmoty by si dělali jejich zaměstnanci. Státní lesník by prováděl namátkovou kontrolu. Jasná koncepce bez bázně a hany, na vykradení. Když jsem to ve výboru Zdeňkovi Domesovi řekl, s laskavým a shovívavým úsměvem mi řekl, \"pane poslanče vy nedůvěřujete lidem\". Zásadně byli proti restitucím lesa, byli ochotni připustit jen restituce a privatizace celků nad tisíc hektarů.
Když v květnu 1991 Federální shromáždění schválilo zákon \"O půdě\", ve kterém bylo prosazeno navrácení lesů původním vlastníkům, nezapomenu na úšklebek s jakým Zdeněk Domes při jednání výboru prohlásil, \"oni nám to rádi vrátí\". Při vydávání lesů restituentům pak udělali vše, aby se nevytvořil zodpovědný systém obhospodařování restituovaných malých lesů. Zablokovali obnovení lesních společenstev a družstev, které zde byly již za Rakouska. Jedinečné byly jejich odpovědi, když jsme na to naléhali. Mičánek: nemůžeme vlastníkům vnucovat co mají se svým majetkem dělat. Jiří Oliva: děláme jen to, co po nás žádají nejvyšší státní představitelé. Ve stejné době ing. Škrabal /později Fores banka a Foresta Velké Karlovice/ prohlásil: \"budeme-li mít informační systém o malých lesích, budou naše\". V téže době, v roce 1991, prosadil Zdeněk Domes dotaci asi devět milionů korun na nákup výpočetní techniky do oblasti Beskyd.
Nepodařilo se jim prosadit prvou \"dokonalou\" představu ovládnutí veškerého lesního majetku, vytvořili variantu. Stala se jí kupónová privatizace bývalých lesních závodů a jejich majetku. Na ministerstvu zemědělství vypracovali návrh a mustr privatizačního projektu, který vnutili všem existujícím lesním závodům, kterých bylo asi 89. Byl sestrojen tak, aby vyhovoval jejich následujícím krokům a plánům. Kdo nechtěl jejich představu přijmout byl nemilosrdně odvolán.
Rozdělili si role: Zdeněk Domes, Pavel Rybníček, Pavel Renza a František Morávek zajišťovali hru na ministerstvu zemědělství. Jan Mičánek dostal trafiku šéfa Silvaca Horní Měcholupy, odkud organizoval hladký průběh kupónové privatizace. Model privatizačních fondů zastřešených bankou myslím uvedli na scénu jako první. Založili osm privatizačních Forest fondů v oblastech s lukrativními zásobami dřeva, všechny ale měly sídlo ve Zlíně a zastřešovala je Fores banka. Aby tento finanční přístroj na vykradení \"zeleného\" odvětví vyhovoval protimonopolnímu zákonu stačilo, že fondy byly Forest a banka Fores. Jan Mičánek, který dnes tvrdí, že s tím neměl nic společného byl prvým předsedou představenstva. Zdeněk Domes byl podílníkem Forestinvest s.r. o.
Státní lesy vytvořili jako centralizovaný podnik Lesy České republiky tak, aby všechna klíčová rozhodnutí i ekonomika musely být schváleny na ústředí v Hradci Králové a důležité informace byly v rukou dvou lidí. Podnik měl minimum provozních zaměstnanců. Práce v lese, pěstební činnosti, těžba i odvoz dřeva se zadávaly \"soukromým\" firmám ve formě víceletých smluv na určitý úsek lesa. Snažili se prosadit dlouhodobé smlouvy na pět a více let. Systém v přírodním prostředí lesa, ještě s dlouhou časovou prodlevou zcela neprůhledný. Klíčová místa v navrženém systému obsadili svými lidmi. Vytvořili neprůhlednou a neprůstřelnou \"personální unii\". Generálním ředitelem jmenoval Josef Lux houslistu kapely \"Patrik\" Jiřího Olivu, kterého do funkce tak důležitého \"bílého koně\" předurčila jeho ztepilá a luzná postava lesního adjunkta. Pavel Rybníček kryl celou hru na ministerstvu zemědělství. Ve funkci lesního náměstka se stal nejdéle žijícím náměstkem ministra celých devadesátých let. Věděl, kryl a ví tolik věcí, že pro něj museli vytvořit funkci státního tajemníka.
Čtyři roky záměrně blokovali novelu stávajícího lesního zákona z roku 1977. Zákon nebyl špatný, bylo jej jen na přechodnou dobu potřebné upravit, aby odpovídal změnám, ke kterým došlo ve vlastnictví lesa. Bránili, pod různými záminkami novelizaci. Několik let jim vyhovovalo, že mohli svádět některé věci na \"špatný komunistický zákon\". V roce 1994 nazrála doba a potřebovali prosadit \"svůj\" nový zákon, který by prodloužil dobu zneužití a legislativně je pokryl. Byl jsem zpravodajem zemědělského výboru k tomuto zákonu. Když mi při hlasování ve výboru shodili všechny pozměňovací návrhy, kterými jsem se pokoušel nejhorší věci ze zákona odstranit, odstoupil jsem od funkce zpravodaje. Řekl jsem, \"k takovému paskvilu své jméno nedám, tento zákon nepůjde opravit a novelizovat\". Při projednávání ve sněmovně jsem vše zopakoval a řekl co a jak bude zneužito. Neměl jsem šanci, pro zákon hlasovalo 137 poslanců, proti sedmnáct. Po hlasování jsem vyšel na sněmovní chodbu, unavený a pobouřený. Přiběhl ke mně lesní náměstek Rybníček, snad chtěl ukázat, že zvítězili. Narovnal jsem se a řekl mu, \"pane, být Vámi, teprve teď bych se začal bát, tímto zákonem jste otevřeli vrata zneužití dokořán\". Ten bohabojný muž mi odvětil, \"pane poslanče já to vím a já se bojím a jsme tu jediní dva co to víme\". Co komentovat, když jsem to řekl veřejně, samozřejmě to popřel.
Na jaře 1991 jsem ve sněmovně České národní rady interpeloval ministra zemědělství Bohumila Kubáta ve věci lesní transformace. Poukázal jsem na důsledky, které prosazený model \"reformy\" lesního hospodářství bude mít, odporuje všem pravidlům a zkušenostem zodpovědného hospodaření s lesem. Dnes nemusím brát jediné slovo zpět. V roce 1995 jsem interpeloval ve stejné věci ministry Luxe, Skalického, Bělehrádka a posléze premiéra Klause a řekl co se již stalo. Ve své odpovědi na to co mi napsal Václav Klaus jsem řekl, \"Pane Vaše odpověď je urážkou této síně … transformaci jste udělali tak, aby každý kdo dělá kolem dřeva si mohl přikrást a téměř všichni kradou a všichni to na sebe ví … hrozím se důsledků … postavili jste pyramidu státu a ekonomie na špičku, spadne to na nás a zahubí nás to.\" Paradoxní je, po vystoupení za mnou přišel komunistický poslanec a řekl mi, \"pane poslanče vy máte odvahu, nebojíte se?\". Jistě věděl o čem mluví.
Dvakrát jsem se jako poslanec vlámal do zasedání tak zvané \"porady ekonomických ministrů\", abych vysvětlil a zabránil privatizaci lesních závodů na lesní akciové společnosti kupónovým způsobem. Nikdo z tehdejších členů tohoto grémia, ani Václav Klaus, nemohou dnes tvrdit, že neslyšeli a nevěděli. Ekonomika lesa, jeho malá výnosovost (1 až 3 %) v cyklu století, při dlouhodobém zodpovědném přístupu nemilosrdně diktuje pravidla. Mezi ně patří: dlouhodobost vlastnictví a zodpovědnosti. Zisky za dřevo se musí z větší části vracet vlastníkovi lesa zodpovědnému za setrvalou existenci lesa před zákonem. Firmy vykonávající práci v lese musí mít minimální režii. Ten, kdo kupuje dřevo, nesmí do lesa - sám si těžit a provádět odhad množství a kvality. Toto vše prosazený model a privatizace kupónovým způsobem popřely. Stalo se to, co zasvěcení lidé věděli na samém počátku: akciové společnosti byly vykradeny a zkrachovaly. Celý systém byl jen o způsobu, jak vyvést peníze z celého odvětví do \"připravených správných\" kapes. Tvrdím, že poprvé v novodobé evropské historii nebylo to, co jsem popsal na počátku, živelným procesem využití příležitosti v období narušení funkce státu a právního pořádku. Bezpochyby to byla připravená a naplánovaná akce.
V roce 1994 mne požádal o schůzku Jan Vávra, tehdy významný moderátor televize Nova. V blahé prostotě jsem se domníval, že je to příležitost dostat problém \"lesní reformy\" na obrazovku. Důvod byl jiný. Beseda holding, společnost vzešlá z lesních fondů a Fores bank, vstupovala se svými penězi do Novy. Vávra přišel ze mne tahat informace o tom ctihodném společenství. Když jsem po založení Unie svobody spatřil logo nové strany, uvědomil jsem si, že ten krásný zelený strom před léty krášlil stěnu slušovického Domu zeleniny ve Zlíně. Podobný strom měla ve znaku Foresbank. Když jsem zjišťoval původ stranického loga dozvěděl jsem se, že jej vymyslela agentura patřící Beseda holdingu.
V létě 1995 mi napsal z Bohdanče u Kutné Hory lesník Petr Macák a poslal doklady jak obchoduje Jan Mičánek, který zde má soukromou společnost Less s.r.o., s Lesy České republiky se dřevem. Prověřil jsem si věc a požádal Josefa Luxe a ministra vnitra Jana Rumla, pozdějšího zakladatele Unie Svobody, o přešetření případu. Ze státního podniku LČR poslali věc přešetřovat Frantu Morávka, jednoho z \"reformní party lesního orchestru\". Všechno šlo do autu. Jenom lesník Macák se stal nezaměstnaným.
Na jaře 1997 když se ve sněmovně schvaloval \"Zákon o státním podniku\" předložil jsem pozměňovací návrhy, které by dávaly jakousi naději kontrolovat a nahlédnout do hospodaření státního podniku LČR. Zároveň jsem předložil návrh usnesení, aby byl vypracován a předložen speciální zákon o Státním podniku Lesy České republiky. Smetli mi vše.
Když slyším v médiích a čtu o úspěšném hospodaření a výnosovosti státního podniku LČR, kdybych nevěděl o čem to je, domníval bych se že mám mámení. Když dostanete do správy zlatý důl s koncentrací kilogram zlata v tuně rudy, zorganizujete si jeho hospodaření a těžbu tak, jak to udělali lesní reformátoři: dokud důl nevyrabujete budete úspěšní. Budete mít takové zdroje, že si zaplatíte každého. Vše co se kolem lesů již léta děje je plodem \"lesní reformy\", ona položila tomu všemu základ. Čím déle se nebude tento základní problém řešit. tím větší budou škody.
Komunismus byl modelem společenského parasita, který ležel na celé společnosti, sál její šťávy a žil z její podstaty. Koncepce \"lesní reformy\" i celý systém komunistického kapitalismu je jeho agresivnějším dítětem. Komunismus vychoval tisíce malých parasitů, kteří se chtěli nažrat teď, hned a hodně. Jako jejich mateřský organizmus chtějí zase všechno a na věčné časy. Proto investovali a investují do ovládnutí médií a politiky. Na druhé straně komunismus oslabil imunitu a obrany schopnost celého společenského organizmu, proto měli se svou \"perestrojkou\" úspěch.
Tak, jako komunismus nebyl reformovatelný, není reformovatelná ani jeho varianta komunistického kapitalismu. Máme jediné východisko: jít na kořen věci, pojmenovat a jasně označit příčiny a zneužití. Nekompromisně potrestat zodpovědné a vinné, teprve pak se může otevřít cesta k opravě a reformě. Jsem přesvědčen, že viníci budou voláni k zodpovědnosti, lidské společenství, natož stát nemůže dlouhodobě existovat na podvodu a zneužití.
Pro jistotu: v listopadu 1994, při cestě ze Zlína a Brna do Prahy, mne na dálnici za Velkým Meziříčím v noci rozjel ford-tranzit s přívěsem, jel za mnou od Brna. Okolnosti nehody byly velmi podivné, stejně i to co následovalo. Přežil jsem náhodou, policejní záznam nehody byl zcela jinak než se odehrála a auto, které mne rozjelo v prvém záznamu vůbec nebylo. Ač jsem novinářům o věci řekl, mimo místní Jihlavské listy žádný celostátní deník o věci nenapsal. V roce 1996 mne při cestě do Prahy mezi sebe vzali dva kamiony. Když jsem je na dálnici dojel vybočil jeden do levého předjížděcího pruhu, tak přede mnou jely tři kilometry. Nevydržel jsem a pokusil se projet středním pruhem. V tom okamžiku bez bliknutí se sjeli, šlápnul jsem na plyn a vyváznul jen se zmáčknutou karosérií auta vzadu z obou stran. Nezastavil jsem a hleděl zmizet, věděl jsem, že se nemám šanci nikde dovolat. Svědek kolem žádný nebyl. Když na mne spadne strom, bude to jistě náhoda.

V Třeštici 30. října 2003

Čestmír Hofhanzl
člen Smírčího soudu Konzervativní strany
http://www.skos.cz
Zdroj: Neviditelný pes


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist