Navýšení rozpočtu amerických universit a NASA na odhalování příčin globálního oteplování, přináší ovoce. Z vyhodnocení satelitních dat vyplývá, že farmáři svými chovy hospodářských zvířat škodí uvolňováním oteplovacího plynu metanu na území Severní Ameriky více, než petrochemický a plynárenský průmysl dohromady.
Dobytek otepluje Zemi více, než ropný těžařský průmysl s plynárenským
Analýzou satelitních dat z roku 2004 a leteckého průzkumu prováděného prostředky NASA američtí geofyzikové odhalili, že dobytek vypouští do atmosféry více metanu, než "ropáci s plynárníky" dohromady. Tvrdí to kolektiv pěti výzkumníků z Harvard University, California Institute of Technology a University of California v článku z minulého týdne, který vyšel v časopisu Journal of Geophysical Research. Emise vyprodukovaného škodlivého metanu zvířaty je podle jejich zjištění o 40 % vyšší, než jakou uváděli ve svých zprávách ochranáři z EPA. V článku Kevin Wecht s kolegy poukazují na neblahé působení oxidu uhličitého uvolňovaného lidskou činností a ještě mnohem nebezpečnější úlohu metanu v oteplování Země. Snaha zjednat nápravu je přivedla k nápadu zjišťovat viníky pomocí dat, které skenováním povrchu země provádí letecky NASA a ESA satelitem ENVISAT, který na palubě nesl dva absorpční spektrometry. Nejprve si výzkumníci prověřili, zda výsledky z obou zdrojů spolu korespondují a když se potvrdilo, vypracovali emisní mapy USA s barevným rozlišením oblastí s vysokou a nízkou produkcí metanu. Výsledek se dá interpretovat jako zatracení chovu hospodářských zvířat. Mapy totiž usvědčují živé tvory z pšoukání tak mocného, že představuje uvolnění do atmosféry třinácti milionů tun nebezpečného oteplovacího plynu metanu za rok.
Kritika ochranářů
Svá nová zjištění američtí vědci uvedli do souvislosti daty ochranářské instituce EPA. Uštědřili jí políček za to, že vládě a společnosti, hlásila škodlivost skotu jen ve výši 9,7 milionu tun a že skutečnost byla o více než třetinu větší. Nové mapy metanového provinění ale současně ospravedlňují průmysl. Jemu totiž přiřkly na triko jen 7 milionů tun. I v tomto případě prý EPA chybovala, když průmyslníky očerňovala nepravdivou produkcí 9,9 miliony tun metanu. Spíš než kritiku v tom mnozí ale spatřují vodu na mlýn a podporu ochranářů v jejich snaze sledovat a pokutovat viníky. Konspirátoři v diskusích píší, že jde o upozornění na správné nasměrování případných sankčních opatření. Ať tak, či tak, černého oteplovacího Petra v USA od minulého týdne už nedrží američtí těžebníci ropy a plynu, ale farmáři. To, že se evropský metanový senzor na ENVISATU nechtěl na globálním postihu chovatelů dál podílet a odporoučel se, prý na situaci nic nezmění, NASA totiž hodlá výpadek přísunu evropských dat nahradit vysláním vlastního vesmírného odhalovatele klimatických pravd.
Výsledky Wechtova týmu tak trochu připomínají začátek snah o zavedení uhlíkové daně a jdou na ruku závěrům tvrdého jádra klimatologů, kteří se opírali o výsledky bilančních metabolických testů. I oni společnost varovali před škodlivostí skotu. Jejich výsledky přebíraly různé panely a skot to nakonec dotáhl tak daleko, že získal nálepku hlavního ohřívače planety a psalo se, že je o 4,8 % větším zlem, než všechny moderní, fosilními palivy poháněné dopravní prostředky dohromady. Systém připravený na penalizaci emitentů zneklidnil politiky a na národních úrovních se roztočil kolotoč s prostředky daňových poplatníků. Rozběhly se granty zaměřené na řešení flatulence skotu. Dnes proto už víme, že zarazit skotu plynatost lze zkrmováním nových odrůd trav s menším obsahem nestravitelného ligninu. Oponenti to vzápětí úsměvně okomentovali a doložili, že to na krkání může mít efekt zcela opačný. Pak přišla na řadu razantnější opatření. Takovým byla snaha zavést přikrmování zvířat aromatickými rostlinami. Jako nejúčinnější se ukázaly ty, co běžně rostou na málo úživných skládkách a na kamenitých náspech železničních tratí. Zjednodušeně lze výsledky tohoto směru bádání interpretovat tak, že čím jedovatější substance se do bachoru mikroflóře předhodí, tím menší mají snahu se ty titěry přežírat a množit, což následně zažehná i nadměrnou plynatost jejich nájemce. Organoleptické testy mléka u tohoto přístupu signalizovaly mírné zhořknutí mléka a nepříjemné aroma, ale nebylo to tak moc, aby to při zdůraznění, že je to je pro záchranu planety, všem konzumentům vadilo. Pokles užitkovosti odpovídal snížené plynatosti a nedořešené jsou už jen detaily technologie pěstování a sklizně plevele ve velkém. Chovatel přistoupivší na krmení svých stračen rumištními rostlinami si prý spolu s plackou bioprodukt, bude moci na vrata přitlouct i ceduli šetrného klimatického hospodáře. Takto opečovávaná zvířata se nám mají odměnit produkcí pouhých 40 kilogramů metanu ročně, zatímco světový průměr je 45 a dobře živené kusy s vysokou užitkovostí škodí až 95 kilogramy metanu za rok.
Zvětšit obrázek
Stavy skotu a prasat v České republice. Graf sice končí v roce 2010, ale z loňských údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že skluzavka se nezastavila. Na konci druhého pololetí loňského roku jsme v Česku měli 1,3 milionu kusů skotu. Čím se to naši chovatelé tak protiví že došli potrestání: "Tvůj brav bude vydán tvému nepříteli, a nikdo tě nezachrání." (ČSÚ, Pátá kniha Mojžíšova 28:30-41)
Škodám je třeba bránit všemi prostředky
Klimatologové spočítali, že na světě je zhruba 1,4 miliardy skotu a že jejich hlavy spolu s částí opatřenou ocasem zaneřáďují Zemi 60 milióny tun vysoce oteplovacího plynu. Hrůzná pravda vedla k celosvětovému boji za nápravu. Australští vědci získali granty na to, aby krávám jejich nespolečenské chování zmírňovali skrze mikroby. Pod vedením Roba Kellyho vyvíjeli deset let vakcínu, která měla ovce a skot učinit vůči metanogenním bakteriím odolné. Snahou je imunitní systém zvířat nabudit tak, aby povrchové antigeny "škodlivých" bakterií považoval za hrozbu nemoci a likvidoval je. I když teoretické výsledky jsou stále slibné, Kellyho vědečtí kolegové z australské výzkumné instituce CSIRO už rozvíjejí další smě zaměřený na preparát, jehož základem jsou bakterie (WG1) z žaludku klokana. Ty si zvolili proto, že metabolizují organickou hmotu jinak, než ty obyčejné kravské. Konečným produktem jejich metabolismu je kyselina jantarová a nikoli metan. Perspektivnost tohoto směru podtrhuje zájem o kyselinu jantarovou. Obchodníci s komoditami jí podle jejího vzhledu říkají "duch jantaru". Potravináři a nápojáři ji používají jako sladidlo a na výrobcích ji maskují jako kyselinu butandiovou. Při troše štěstí by prý boj s klimatickou změnou mohl mít i sladký konec.
Měnit skot k lepšímu se snaží i Irové. Ne že by seveřané neocenili oteplení, ale smysl pro kolektivní řešení problému a také proto, že mají moře, jejich boj proti oteplování dostal podobu v doporučení zkrmovat skotu rybí tuk. Podle autorky nápadu Lorrain Lillis z University College v Dublinu přijde takové opatření na dost, ale několika stovkami tisíc tun tuku by šlo u krav snížit produkci plynu o 20 % a to už by oteplování celosvětově zmírnit mohlo. Zbytku světa už jen zbývá dořešit případnou eliminaci následků takového drancování moře.
Zvětšit obrázek
Envisat byl vypuštěn v roce 2002. Na palubě nesl 10 přístrojů o celkové hmotnosti 8 tun. Již po dvou letech provozu ale jeden ze dvou senzorů monitorujících zastoupení plynů v atmosféře začal trucovat. V květnu 2012 se pak největší nevojenský satelit Země odmlčel nadobro a jeho klimatická mise skončila. Do roka ho ale nahradí kolega z NASA.
I když se navzdory celosvětové snaze výzkumu odvracet hrozbu klimatické pohromy prostřednictvím skotu se moc nedaří, zjistili jsme, že ze svého předního konce skot uvolňuje více metanu, než kolik ho odchází z toho opatřeného ocasem a tak lze očekávat další soustředění kapacit a prostředků na výzkum směrem vpřed.
Čerpáním své hřivny z prostředků vypisovaných na odvracení klimatické změny se snaží prospět i zdravotníci. Některé výsledky lze aplikovat v praxi prakticky okamžitě. Anesteziologové na sálech nás mohou začít zbavovat bolesti ekologicky šetrným způsobem. K nejpoužívanějším inhalačním anestetikům používaným při chirurgických výkonech patří izofluran, desfluran a sevofluran. Jak výzkum ukázal, přispívají klimatické změně různě. Liší se v době po kterou jejich výpary setrvávají v atmosféře a také ve schopnosti pohlcovat infračervené záření. Ta zase rozhoduje o tom, kolik z toho co jinak uniká a otepluje vesmír, zadrží u nás na Zemi. Ze jmenovaných uspávadel je nejlevnější ale také s nejhoršími vedlejšími účinky, izofluran. Z klimatologického hlediska ale právě on je k zhoršováním skleníkového efektu velmi šetrný. Lepší je jen sevofluran. Další zdravotnicko-klimatologický výzkum by měl k výběru vhodného anestetika poskytnout další podrobnosti, případně spektrum klimaticky vhodných preparátů rozšířit.
Ekologicky šetrné anestetikum.
Zajímavé výsledky lze očekávat i z Ameriky od týmu Ellen Wohlové, profesorky geologie na Colorado State University. Po téměř desetiletém bádání odhalila, jak bobři stavbou svých hradů umrtvují pod vodou uhlík v podobě organického materiálu. Nebýt bobrů, rozkladnými procesy by se hodně větví a kmenů rychle vracelo zpět do ovzduší jako škodlivý oxid uhličitý. Rozborem sedimentů Wohlová dokázala, že lokality z bobry zatopených oblastí mají 12 procent (hmotnostních) uhlíku, zatímco tam, kde svá díla opustili, je uhlíku jen 3,3 procenta. Je tedy víc než zřejmé, že bobři budováním svých hradů Zemi ochlazují a že pokud by nyní všichni bobři svá stanoviště opustili, uvolnilo by se do ovzduší o 2,7 milionu tun uhlíku více!
Vědci ze zemědělsky vyspělého Nizozemí na University ve Wageningen zkoumají možnost snížit uhlíkovou stopu přeorientováním chovů skotu a prasat na chov pěti druhů jedlého hmyzu. Zlatohlávka konžského (Pachnoda marginata), potemníka moučného (Tenebrio molitor), švába argentinského (Blaptica dubia), cvrčka domácího (Acheta domestica) a sarančete stěhovavého (Locusta migratoria). Prakticky všechny jsou vhodné a liší se jen chutí a nepatrným rozdílem v rozmezí 8 až 12 násobného snížení zatížení životního prostředí oteplovacími plyny.
Zvětšit obrázek
Larvy potemníka moučného vydrží v lednici v hybernovaném stavu měsíce. (Kredit: Pengo, Wikipedia)
Větry
Evropská unie má díky panelům v otázce metanu jasno. Dala to patřičně na srozuměnou Nařízením Evropského Parlamentu a Rady č. 166/2006 Sb. Aby se mohl naplnit evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek, členské země k tomu dostali za úkol zřídit svoje vlastní úřadovny. Česká republika od roku 2002 takovou již také má. Jmenuje se Integrovaný registr znečišťování (IRZ). Nahlásit se do něj musí všichni znečišťovatelé už sami. Za jeho vznik vděčíme euforické době, kdy se celosvětově zvažovalo za znečišťování platit a představou, že s emisními odpustky se bude čile obchodovat. Pak některým došlo, že ve hře jsou neskutečně obrovské sumy peněz nad kterými by státy prakticky ztratili kontrolu a že by se mohly stát hodně velkým lákadlem. Začaly spory a vše tak nějak vyšumělo do ztracena. Něco ale přece jen zůstalo. Úřad, úředníci a legislativní povinnosti jištěné sankcemi.
Před několika lety Výzkumný ústav zemědělské techniky v Praze z pověření ministerstva zjišťoval, jak na tom chovatelé hospodářských zvířat s povědomím své povinnosti znečišťovatelů a hlášení se do registru jsou. Řada z nich má stáda dostatečně početná na to, aby vypouštěné škodliviny museli každoročně přiznávat. Asi netřeba jít do podrobností, jak kontrola dopadla. A protože na chodu Registru se podílí hned několik institucí (Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí a CENIA, česká informační agentura životního prostředí), je těch na rozdávání flastrů dost.
Mnohé ztěch, co balancující na hraně přežití z toho co za produkty od supermarketů dostávají, to nemile překvapilo. Šlo o emise amoniaku - látky, kterou zvířata skrze své výkaly mohou napáchat velké škody v řekách, rybnících, koupalištích a nebo jen tak smrděním lidem pod nos. Jenže! Kromě amoniaku zákon staví chovatele ještě i do role znečišťovatelů za produkci metanu, jinak řečeno, za pouštění větrů. Ne, že by se ouřadu musel hlásit každý prd, ale když jich je víc, před paragrafy je neschováte.
Zvětšit obrázek
Rostlina tabáku hermeticky uzavřená v nádobě z nabídnuté aminokyseliny metionin značené izotopem uhlíku 13-C. Po několika dnech lze ve sklenici analyzovat metan s molekulami atomu těžkého uhlíku. Jasný to důkaz, že rostliny metan přece jen do atmosféry vypouštějí. (Kredit: Frederik Althoff)
Příroda nespolupracuje
Sotva se nám podařilo integrovaně podchytit krky a pšouky, výzkumníci z Max Planckova ústavu pro nukleární fyziku v Heidelbergu upozornili na další problém. Šmírováním rostlin zjistili, že do atmosféry pšoukají také. Původně se mělo za to, že významnější produkce metanu je vázána na podmínky bez přístupu vzdušného kyslíku a že tedy hlavními producenty metanu jsou močály v nichž tlejí organické zbytky rostlin, bakterie a nálevníci v zažívacích traktech, hnilobné procesy v jímkách kde se skladují výkaly,... Podle Němců ale každý gram živé rostliny vyprodukuje okolo 370 nanogramů za hodinu. A uvolňování metanu se více než ztrojnásobuje, pokud je rostlina vystavena slunečnímu záření. Neuplynul rok a toto šokující zjištění vyvrátilo celé konsorcium odborníků z Nizozemí. Heidelbergští si ale stále stojí na svém a i letos v květnu přináší další důkazy. A jakoby to co zjistili předtím nestačilo, své tvrzení o produkci metanu rostlinami rozšiřují i na houby.
Integrovaný registr zřízený za účelem evidence hříšníků a producentů nebezpečných plynů čeká v pravdě Nerudovská otázka. Kam s nimi, až se začnou hlásit lesáci?
Závěr
Naše svědomí v otázce zhoršování klimatu může být díky zodpovědnému přístupu našich zemědělců, čisté. Stavy skotu za posledních čtrnáct let snížili na čtvrtinu a z exportní země hovězího a vepřového jsme dovozovou. Americký satelit nám příští rok monitoringem atmosferických plynů vědecky ukáže, kam se nám uhlíkovou stopu a produkci oteplovacího metanu úspěšně podařilo přesunout.
Autor: Josef Pazdera
Zdroj: www.osel.cz
Sdílet článek na sociálních sítích
