Čtvrtek, 28. března 2024

Proces zasvinění

Proces zasvinění

Veřejná prostranství už neznečisťuje bláto a hory odpadků. Jsou ale billboardy a teror konzumu o tolik lepší?

Svině, vychrtlé a štětinaté, ryjí v blátě uprostřed ulice, a když své zvědavé rypáky příliš přiblíží k pečivu v kramářských boudách, dostanou ránu holí. Stružkou na okraji cesty pomalu stéká špinavá voda, v odlehlejších koutech tu exkrement, tam exkrement. O zbytky pošlého mezka se v jednom z dvorů rvou zdivočelí psi, několik opilých studentů se zcela podobně pere v krčmě otevřené pohledům kolemjdoucích. Žebráci s vystouplými žebry ukazují své vředy spoluobčanům a pro větší jistotu almužny je pahýly končetin chytají za šosy oděvu - tak nějak mohla vypadat řekněme Celetná ulice v Praze kolem léta Páně 1400. Pomyslíme si cosi o středověké zaostalosti, špíně a dezorganizaci, kterou jsme už dávno překonali a probudili se do nové, krásné a omyvatelné skutečnosti.

Péče o veřejný prostor je věc náročná a nevděčná dnes stejně jako za dob mistra Jana z Husi. Jen způsoby jeho znečisťování doznaly jistého technologického vzmachu. Střední Evropa patřila na rozdíl třeba od Spojených států či Jižní Afriky tradičně k regionům, které vůbec nějaký veřejný prostor měly, tedy nějaký jiný než nevzhlednou a rizikovou oblast, jíž je možno a nutno v uzavřeném automobilu prosvištět do privátních rájů chráněných kamerovými systémy. Byť se dnes nemusíme po vzoru našich středověkých krajanů brodit vrstvou popela, ohlodaných kostí a koňského trusu na dosud nevydlážděném veřejném prostranství, jsme i tak rádi, když za námi zapadnou domovní dveře. K veřejnému prostoru dnes také patří prostory virtuální, třeba veřejnoprávní televizní kanály či internet, nebo alespoň některé jeho části.

Znečistění všech těchto prostor agresivní reklamou se dnes obecně trpí se stejnou samozřejmou odhodlaností, s jakou snášeli radní páni éry Václava IV. ony zmiňované prasnice na Staroměstském rynku. Kde by se jinak bralo vepřové a kdo by vlastně odstraňoval většinu odpadků, zeptali by se jistě, nehledě na to, kolik by bylo zlé krve z omezování starých a samozřejmých práv měšťanů. Představa, že všechny ty billboardy a pohybující se nesmysly jsou pro zdárný chod tržní ekonomiky, neřkuli demokracie, nezbytné, se bude jednou zdát stejně bizarní jako samozřejmé přesvědčení fabrikantů 19. věku o tom, že mohou beze všeho řekněme vypouštět přebytečnou kyselinu solnou do řeky či nařídit svým dětským zaměstnancům mimořádnou noční směnu. Vždy si kladu otázku, jak moc jsou takováto opatření skutečně rentabilní a zda na většinu mých spoluobčanů nepůsobí nějak radikálně jinak než na mne, výstředního intelektuála, u něhož vyvolávají reakci zavilého odporu. Podnes bych si nekoupil jistý kdysi ofenzivně nabízený jogurt. Když jsem kdysi po návratu z Rakouska vyprávěl svým přátelům o "konzumním teroru", tehdy ještě velmi bezzubém, hleděli na mne, jako bych jim líčil pozemkovou reformu na Marsu. Mezitím už pochopili. Jsem zvědav, zda přestěhování reklam na specializované servery, podobně jako syrového masa do řeznictví či výmyku na bradlech do tělocvičny, je jen fikce či nezbytný budoucí trend.

Veřejné prostory lze pochopitelně činit špatně obyvatelnými na několik způsobů. Kapsářství je neblahé mnohem víc podrýváním všeobecné důvěry než celkovým rozsahem škod. Nesdílím ani názor řady mých učených kolegů mínících, že sprejerství je úžasnou formou nového výtvarného umění, umožňující potřebným pubescentům odreagování jejich nezaslouženě získaných frustračních tenzí. Nu, ať si malují v rámci autoterapie doma na papír. Industriálně-městské krajiny jsou dost tristní samy o sobě, neřkuli po takovémto znešvaření. Činnost sama je jistě společensky méně škodlivá nežli příslovečné loupežné přepadání stařenek (freon sem, freon tam) a většina majitelů nemovitostí či vlaků nad fenoménem nakonec zlomí hůl, ale nebezpečí "zasviňování" veřejných prostor je jaksi v tom, že většinu obyvatelstva rezignovaně opustí zájem o cokoli veřejného vůbec.

Obecné dobré stojí jaksi nad individuálním, a pokud zmizí tendence jeho obhajoby, začne se společnost pomalu rozpouštět...


Stanislav Komárek
Autor je biolog a filozof

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů