Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak vařit z vody

03.06.2003  |  138× přečteno      vytisknout článek

Proč budoucnost opravdu patří vodíku

„Jde o zásadní krok k vodíkové společnosti,“ prohlásila předminulý týden islandská ministryně obchodu a průmyslu Valgerdur Sverrisdóttir, když v Rejkjavíku slavnostně otevírala stanici, u níž řidiči mohou načerpat místo fosilních paliv vodík. Média pak ještě dodala, že případné rozšíření vodíkové technologie by konečně přineslo ekologicky dokonale šetrné hospodářství. Něco podobného ostatně před časem napsal i Respekt (Vodík, prosím, Respekt č. 7/2003). Ačkoli je pravda, že jedinou zplodinou, která vzniká při spalování vodíku, je destilovaná voda, nepředstavují vodíkové palivové články samy o sobě řešení problému „velké energetiky“. Přesto nemají pravdu ani ti, kdo tvrdí, že budoucí hospodářství proto na vodíku založit nelze (Vodík nás nespasí, Respekt č. 9/2003). Taková možnost totiž existuje. Jmenuje se atomová termojaderná elektrárna. Spoj a vládni Zatímco v současných atomových elektrárnách se energie získává štěpením jader uranu či plutonia, existuje i druhá – podstatně bezpečnější a ekologicky přijatelnější možnost, jak využít energii atomového jádra. Návod je ve hvězdách, a to doslova. Právě ony totiž září díky energii uvolňované nikoli při štěpení, ale naopak při slučování atomových jader. Myšlenka využít energii uvolňovanou při takové fúzi také k výrobě elektřiny není nijak nová. Objevila se už před druhou světovou válkou. Opravdu vážně se jí však vědci začali zabývat až zhruba v padesátých letech minulého století. A dnes dostávají na tento výzkum stále více peněz. Důvody jsou nasnadě. Zatímco spotřeba elektrické energie celosvětově roste, fosilních paliv rychlým tempem ubývá a štěpné atomové elektrárny čelí kvůli produkci nebezpečného radioaktivního odpadu stále soustředěnějšímu odporu veřejnosti. Elektrárna založená na termojaderné fúzi by dokázala všechny tyto problémy vyřešit. Jako palivo totiž připadají v jejím případě v úvahu především izotopy vodíku deuterium a tritium, které lze ekologicky šetrnými způsoby získat z prvků, jejichž zásoby jsou v přírodě téměř nevyčerpatelné (voda, lithium). Navíc při jejich termojaderné fúzi nevzniká žádný radioaktivní odpad – jejím jediným produktem je naprosto neškodné a navíc dále využitelné helium. Je sice pravda, že určitou získanou radioaktivitu by měly ozářené konstrukční prvky reaktoru. Už dnes je však zřejmé, že při volbě vhodného materiálu by už po 100 letech jejich radioaktivita byla tisíckrát menší než radioaktivita odpadu ze štěpných elektráren, a bylo by je tedy možné bez nebezpečí skladovat na zemském povrchu. Dalším velkým trumfem fúzní atomové elektrárny je bezpečnost jejího provozu. Množství paliva v reaktoru totiž nemusí přesáhnout několik gramů, a kdykoli se uzavře jeho přívod, uhasne okamžitě automaticky i celá reakce. Havárie podobná černobylské tragédii je tedy vyloučena už z principu. V případě fúzní elektrárny zkrátka neprojde její branou ven ani dovnitř žádná radioaktivní látka. Proč tedy, když je vše tak výhodné a lákavé, ještě žádná termojaderná elektrárna nestojí a nedodává energii do komerční sítě? Důvodů je několik. Zkrocené plazma Jediný způsob, jak dosáhnout požadované termojaderné fúze, je totiž ohřát palivo na teplotu řádově stovek milionů stupňů. Látku o takové teplotě (plazma) však samozřejmě nelze přechovávat ani v nádobě z těch nejodolnějších materiálů. Nějakou dobu proto trvalo, než se podařilo najít způsob, jak plazma od stěn reaktoru pomocí magnetického pole izolovat. Další potíží je záporná energetická bilance. Žádný z dnes existujících experimentálních termojaderných reaktorů totiž zatím stále ještě nedokáže vyprodukovat více energie, než kolik jí spotřebuje. Změna je však už v dohlednu. Ukázalo se totiž, že množství uvolněné energie roste s objemem reaktoru, a Evropská unie, Japonsko, Kanada, Rusko, Čína a Spojené státy už proto plánují v rámci projektu ITER (International Thermonuclear Experimental Reactor) stavbu zařízení, které bude konečně schopno vyrobit až desetkrát více energie, než kolik jí spotřebuje. Podílet se na ní bude v rámci svého členství v organizaci EURATOM i Česko. Půjde-li všechno podle plánů, bude základní kámen reaktoru položen v roce 2005 a o osm let později zahájí svůj provoz. Vyjdou-li vědcům jejich představy, měli by se pak už dnešní školáci dočkat i spuštění první komerční termojaderné elektrárny. Realistické odhady dnes počítají s tím, že k němu dojde nejpozději v polovině století. Splní-li fúzní atomová elektrárna naděje, jež jsou do ní vkládány, je více než pravděpodobné, že se jí postupně podaří z trhu vytlačit svou štěpnou předchůdkyni. Její výhodou přitom nebude schopnost vyprodukovat levnou elektřinu, ale ekologický provoz, surovinné zajištění a bezpečnost. Je sice pravda, že britský týdeník The Economist před časem citoval škodolibou poznámku Peta Politzera – experta společnosti General Atomic, amerického provozovatele štěpných jaderných elektráren –, že finanční podpora termojaderného výzkumu skončí nejpozději v roce 2007. Pravdou však bude spíše opak – tedy postupné přelévaní lidských i materiálních zdrojů od štěpných k fúzním elektrárnám. Dokládá to i fakt, že fúzní výzkum Evropská unie už dnes podporuje každé čtyři roky nezanedbatelnými 750 miliony eur. Podobnou částku pak vydávají na tento účel i Spojené státy, když v jeho prospěch každoročně uvolňují 257 milionů dolarů. S trochou nadsázky tak lze říci, že „vařit z vody“ už by za méně než půl století nemuseli jen nepřipravení řečníci či politici, ale i nová generace atomových elektráren. Milan Řípa Zdroj: ČEÚ


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist