Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Technické požadavky na výrobky a dodávky staveb v rámci investiční výstavby

01.07.2003  |  129× přečteno      vytisknout článek

Technické požadavky na výrobky a dodávky staveb v rámci investiční výstavby S přípravou na začlenění do EU převzala naše republika závazek usilovat o zajištění souladu svého zákonodárství s legislativou EU. Systematika práva EU řadí na přední místo předpisy, jejichž plnění zaručuje především v nezbytné míře ochranu zdraví a života spotřebitele, ochranu životního prostředí a efektivní fungování jak vnitřního, tak zahraničního trhu. Již v roce 1985 byly v rámci Evropského společenství vytvořeny dokumenty, které tvoří rámec uvedených administrativních povinností. Jde zejména o významné rozhodnutí Rady EU \"O novém přístupu k technické harmonizaci a normám\", které na rozdíl od detailních směrnic sektorového přístupu stanoví jen základní požadavky pro velké skupiny výrobků v citlivých oblastech, jakými jsou bezpečnost, zdraví a životní prostředí . V podstatě se výrobky dělí na ty, jejichž technické vlastnosti v oblasti bezpečnosti, zdraví spotřebitele a vyhovujícího životního prostředí jsou regulovány předpisy a na ty, jejichž vlastnosti regulovány nejsou. Současně byl stanoven princip, že pokud půjde o výrobky z regulované oblasti, musí být shoda jejich vlastností se stanovenými základními požadavky (technickými předpisy) vždy před uvedením na trh, resp. do provozu, stanoveným způsobem prokázána.1) Po roce 1985 schválila Rada EU řadu směrnic tohoto nového přístupu, které jsou významné zejména z hlediska ochrany spotřebitele. Obsah uvedeného nového přístupu aplikovaného v rámci ES byl začleněn do práva ČR přijetím zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákonů č. 71/2000 Sb., č. 102/2002 Sb. a č. 205/2002 Sb. (dále jen \"zákon č. 22/1997 Sb.\"). K tomuto zákonu jsou na základě jeho zmocnění postupně vydávány prováděcí předpisy, které určují výrobky, resp. skupiny výrobků podléhající regulaci - obdoba regulované oblasti v rámci ES - EU. Jde zatím o pětadvacet nařízení vlády ČR vydaných do 24. 5. 2002. Nutno předpokládat, že budou vydávána další, nebo se již vydaná nařízení budou novelizovat tak, jak bude upravována regulovaná oblast v EU. Těmito českými předpisy byla vytvořena a dále se vytváří česká regulovaná oblast, stanovující výrobky, které svým působením mohou ohrozit život nebo zdraví uživatele, majetek a přírodní prostředí, takže je nezbytné, aby výrobce nebo dovozce prokázal shodu vlastností dotčených výrobků s požadavky daného nařízení vlády před jejich uvedením na trh, resp. do provozu. V nařízeních jsou také podrobně popsány i postupy, kterými se shoda výrobků v uvedených směrech prokazuje a další náležitosti, které musejí výrobce i dovozce splnit. Vedle toho zákon č. 22/1997 Sb. ruší platnost všech dosavadních předpisů o státním zkušebnictví a upravuje otázky tvorby českých technických norem a přibližuje také v těchto oblastech naši právní úpravu právu v EU. V porovnání s dřívější úpravou státního zkušebnictví došlo k podstatné změně v tom, že odpovědnost za to, že výrobky nemohou ohrozit život a zdraví občanů a bezpečnost majetku, přešla ze státu na výrobce a dovozce. Ti mají povinnost prokázat uvedenou shodu vlastností výrobků podléhajících regulaci s technickými předpisy. Zákon č. 22/1997 Sb. a prováděcí předpisy k němu mají veřejnoprávní charakter a v nich stanovené povinnosti jednotlivých subjektů je třeba dodržovat bez ohledu na to, zda jsou tyto povinnosti vtěleny do příslušného závazkového vztahu, tj. příslušné smlouvy. Nedodržení zákona je pak sankcionováno citelnými finančními postihy (srov. § 19 zákona č. 22/1997 Sb.). MEZITITULEK: Předmětem smlouvy o dílo bude stavba Pojem \"výrobek\" mezi základními pojmy uvedenými v zákoně č. 22/1997 Sb. je vymezen tak, že se jím po účely zákona rozumí \"jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá\" [§ 2 písm. a)]. Vymezení je tudíž široké a nerozlišuje mezi věcí movitou a nemovitou (srov. § 119 odst. 1 obč. zák.). Nemovitostmi jsou pak také stavby spojené se zemí pevným základem (§ 119 odst. 2 obč. zák. a § 139b stav. zák.). V této souvislosti třeba poukázat na rozdíl ve vymezení pojmu \"výrobek\" v zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a v zákoně č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, kde se pro účely těchto předpisů za výrobek považuje pouze \"jakákoliv movitá věc\". Za podmínek stanovených v zákoně číslo 22/1997 Sb. a v prováděcích předpisech k němu, je proto nutné tento předpis obecně aplikovat také na stavby, které se zpravidla v závazkových vztazích realizují jako předmět smluvního typu smlouvy o dílo podle občanského nebo obchodního zákoníku (srov. § 631 a násl. obč. zák. a § 536 a násl. obch. zák.). S vymezením pojmu \"výrobek\" souvisí další důležitý pojem zákona č. 22/1997 Sb., kterým je \"uvedení výrobku na trh\". Podle ust. § 2 písm. b) se tím rozumí \"okamžik, kdy je výrobek v České republice poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedeny vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak\". Za uvedení výrobku na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců, pokud to nařízení vlády nevylučuje. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje. Pro účely zákona č. 22/1997 Sb. se dále rozumí: - výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle zákona č. 22/1997 Sb. a který hodlá uvést na trh pod svým jménem [srov. § 2 písm. d) zákona ve znění zák. č. 205/2002 Sb.]; - dovozcem ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného státu nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkovává [srov. § 2 písm. a) zákona]; - distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh (dále jen \"distribuuje\") [srov. § 2 písm. g) zákona ve znění zák. č. 205/2002 Sb.]. Z hlediska sledované problematiky je dále důležité ust. § 12 zákona č. 22/1997 Sb., jehož nadpis zní \"Posuzování shody\". Podle ustanovení vláda ČR svými nařízeními stanoví zejména: - výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu, tj. ty výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí , popř. jiný veřejný zájem [srov. § 1 písm. a) zák. č. 22/1997 Sb.] a u kterých proto musí být posouzena shoda; tyto výrobky jsou dále v textu zákona označovány pojmem \"stanovené výrobky\"; - technické požadavky na stanovené výrobky, které musejí tyto výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh, popř. do provozu, a změny souvisejících ustanovení vyhlášek (technických předpisů) vydaných ministerstvy a jinými úředními správními úřady, pokud by vznikl rozpor s nařízením vlády; základní pojem a obsah technických požadavků na výrobek vymezuje § 2 písm. h) zákona č. 22/1997 Sb.; - které ze stanovených výrobků a za jakých podmínek musejí nebo mohou být při uvádění na trh nebo do provozu opatřeny označením stanoveným nařízením vlády (tzv. \"stanovené označení\") [srov. § 12 odst. 1 písm. c), ve znění zák. č. 205/2002 Sb.]; - vymezení okruhu osob nebo stanovení osob provádějících nebo podílejících se na posouzení shody; - jiné podrobnosti, jsou-li nezbytné k převzetí právních předpisů ES týkajících se posuzování shody. Za stanovené výrobky se vždy považují i výrobky, které jsou uváděny na trh, popř. do provozu jako použité nebo repasované. Z hlediska obsahové náplně jednotlivých nařízení vlády je dále významné ust. § 12 odst. 3, které stanoví, že vláda upraví pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním, podmínky pro uvádění výrobků na trh, popř. do provozu nebo pro jejich opakované použití zahrnující postupy a úkony, které musejí být splněny při posuzování shody (tj. postupy posuzování shody), a to konkretizací nebo kombinací jednotlivých postupů posuzování shody. Jednotlivé postupy posuzování shody pak zákon v § 12 odst. 3 písm. a) až j) blíže demonstrativně rozvádí. Jsou to zejména: - posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem, tj. bez účasti autorizovaných osob; - s účastí autorizovaných osob, když půjde o ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou; - o posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou; - posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků; - posouzení systému jakosti výroby nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním. Jednotlivé způsoby posuzování shody jsou tedy obecně vymezeny v § 12 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb., přičemž bližší konkretizace je obsahem jednotlivých nařízení vlády pro jednotlivé výrobky nebo jejich skupiny. Obecná právní úprava je konkretizována úpravou zvláštní, která má před obecnou přednost a která lépe odpovídá povaze posuzovaných skutečností. Přitom v praxi se základní způsoby posuzování shody zpravidla neuplatní u všech stanovených výrobků nebo stanovených rizik. Se zřetelem na dodávky staveb v rámci investiční výstavby jsou zejména důležitá nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, a nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení. Stavba charakteru průmyslové investice se zpravidla sestává ze stavební a strojně technologické části. Při posouzení obsahu uvedených nařízení vlády podle § 12 zákona č. 22/1997 Sb., je třeba dovodit, že do nich zatím Vláda ČR nezařadila jednotlivé stavby jako celek, resp. jejich ucelené části, a nestanovila pro ně příslušné technické požadavky. Za výjimku lze považovat nařízení vlády č. 173/1997 Sb. (ve znění novelizace č. 174/1998 Sb., č. 78/1999 Sb. a č. 323/2000 Sb.), jímž byly stanoveny technické požadavky na zařízení na spalování komunálních odpadů . Konkrétní stavba je však pravidelně kompletována, resp. sestává z řady jednotlivých výrobků nebo jejich skupin, které podle zkušenosti svou povahou mohou představovat zvýšenou míru ohrožení opravného zájmu a na základě příslušných usnesení vlády musí být u nich posouzena shoda s příslušnými technickými předpisy před jejich uvedením do provozu (užívání). Takové výrobky náleží mezi stanovené výrobky a podle § 13 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. mohou být výrobci nebo dovozci uvedeny na trh, resp. v případě realizace stavby do provozu, jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovených zákonem č. 22/1997 Sb. a technickými předpisy, a to způsobem odpovídajícím stanoveným postupů posuzování shody. Činnosti při posuzování shody výrobků vykonávané s účastí autorizovaných osob vykonávají tyto osoby na základě pověření Úřadu pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví (srov. § 11 a § 11a zákona č. 22/1997 Sb.). I když jednotlivá nařízení vlády ČR, jakožto prováděcí předpisy k zákonu č. 22/1997 Sb. - až na výjimky - nestanoví technické požadavky na vlastnosti určitých druhů staveb jako celek nebo jejich částí, tak jednotlivé výrobky, které náležejí do okruhu stanovených výrobků (tj. patří do tzv. regulované oblasti), jimiž se daná stavba kompletuje, musejí být před uvedením stavby do provozu (užívání) předepsaným prokazatelným způsobem posouzeny z hlediska jejich shody s příslušnými technickými předpisy. Povinnosti vyplývající ze zákona č. 22/1997 Sb. byly dále ještě adekvátně konkretizovány v dalším důležitém veřejnoprávním předpise, kterým je stavební zákon, zejména po novelizaci provedené zákonem č. 83/1998 Sb. s účinností od 1. 7. 1998. MEZITITULEK: Zajištění souladu se stavebním zákonem Stavební zákon stanoví v § 47 pod nadpisem \"Výrobky pro stavbu\", že \"Pro stavby mohou být navrženy a použity jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí , bezpečnost při užívání (včetně užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace) ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla\". Ustanovení § 47 odst. 2 pak stanoví: \"Vlastnosti výrobků pro stavbu mající rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby musí být ověřeny podle zvláštních předpisů z hledisek uvedených v odstavci prvním.\" Ve třetí poznámce pod čarou k uvedenému textu stavebního zákona je odkaz \"Např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a změně a doplnění některých zákonů, zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí \". Dále v kolaudačním řízení mj. příslušný stavební úřad také zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí , bezpečnosti práce a technických zařízení (§ 81 odst. 1 stav. zák.). Kolaudačním rozhodnutím se povoluje užívání stavby k určenému účelu a je-li zapotřebí, stanoví se podmínky pro užívání stavby. Tyto podmínky však vyplývají z obecných technických požadavků na výstavbu, které na základě zmocnění § 143 odst. 1 písm. k) stavebního zákona vydalo ministerstvo pro místní rozvoj pod č. 137/1998 Sb. Závaznost obecných technických požadavků na výstavbu je výslovně stanovena v § 138a stavebního zákona takto: \"Právnické osoby, fyzické osoby a správní orgány jsou povinny při navrhování, umísťování, projektování, povolování, realizaci, kolaudaci, užívání a odstraňování staveb postupovat podle obecných technických požadavků na výstavbu, podle obecných technických požadavků zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace a technických požadavků stanovených prováděcími předpisy (dále jen \"obecné technické požadavky\").\" Na základě zmocnění § 143 odst. 4 písm. c) stav. zákona stanovilo ministerstvo zemědělství ve vyhl. č. 191/2002 Sb. další technické požadavky na zemědělské stavby, které neobsahuje vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V návaznosti na § 47 stav. zákona vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, stanoví v § 31 odst. 1 písm. f), že k ústnímu jednání spojenému s místním šetřením v rámci kolaudačního řízení se mj. také předkládají \"doklady o ověření požadovaných vlastností výrobků (§ 47 zákona) a další doklady stanovené v podmínkách stavebního povolení.\" Začleněním § 47 do textu stavebního zákona spolu s odkazem na zákon č. 22/1997 Sb., a dále upřesněnou formulací v § 31 odst. 1 písm. f) prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu, bylo dosaženo také z hlediska stavebního zákona souladu s uplatněným systémem ověřování shody vlastností vymezených výrobků nebo jejich skupin (stanovených výrobků) podle předpisů daných zákonem č. 22/1997 Sb., a jeho prováděcími předpisy, a to vše v souladu s úpravou této problematiky v rámci EU. Na rozdíl od prováděcích předpisů k zákonu č. 22/1997 Sb., které se přímo vesměs týkají jednotlivých výrobků kompletujících danou stavbu, tak prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu mají v podstatě na zřeteli bezpečnost a kvalitu konkrétní investiční výstavby jakožto celku, popř. jednotlivých druhů staveb. MEZITITULEK: Prohlášení o shodě Stanovené výrobky, které jsou obsahem postupně vydávaných nařízení vlády ČR podle § 12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovených zákonem č. 22/1997 Sb. a technickými předpisy způsobem odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody (§ 13 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb.). Výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného předpisu posouzení shody (§ 13 odst. 2 zákona ). Obsahové náležitosti tohoto prohlášení o shodě, které se vypracovává v českém jazyce, stanoví pak jednotlivá vládní nařízení vydávaná podle § 12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. Tak např. prohlášení o shodě podle § 13 nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, obsahuje tyto náležitosti: - identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě vydává; - identifikační údaje o výrobku (např. název, typ, značka, popis provedení), u dovážených výrobků také jméno a adresa výrobce a místo výroby; - popis a určení výrobku (výrobcem, popř. dovozcem určený účel použití na stavbě); - údaj o použitém způsobu posouzení shody, identifikační údaje dokladů o zkouškách a posouzení shody; - odkaz na určené normy, technické předpisy nebo stavební technické osvědčení, které byly použity při posouzení shody; - údaje o autorizované osobě, pokud vydala stavební technické osvědčení nebo se podílela na posuzování shody, údaje o této osobě, evidenční číslo a datum vydání jejího nálezu o předmětném výrobku nebo posouzení systému řízení výroby; - potvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobků splňují požadavky podle nař. č. 163/2002 Sb., popř. požadavky jiných technických předpisů, že výrobek je za podmínek obvyklého, popř. výrobcem nebo dovozcem určeného použití bezpečný a že přijal opatření, kterými zabezpečuje shodu všech výrobků uváděných na trh s technickou dokumentací a se základními požadavky; přitom základní požadavky na stavební výrobky pro trvalé zabudování do staveb vymezuje příloha č. 1 k vládnímu nařízení č. 163/2002 Sb.; - datum a místo vydání prohlášení o shodě, jména a funkce odpovědné osoby nebo dovozce a její podpis. Stanovený výrobek, o němž bylo vydáno prohlášení o shodě je výrobce nebo dovozce oprávněn označit českou značkou shody, kterou tvoří písmena CCZ. Tato značka vyjadřuje, že stanovený výrobek odpovídá určeným požadavkům a že při posuzování shody byly dodrženy podmínky stanovené zákonem č. 22/1997 Sb. Je-li to stanoveno v příslušném nařízení vlády, je výrobce nebo dovozce povinen každý výrobek označit českou značkou shody (srov. § 13 odst. 3 věta druhá zák. č. 22/1997 Sb.). Jestliže je posuzování shody vázáno na posouzení autorizovanou osobou, připojuje se k české značce shody její identifikační číslo. Doklady o použitém způsobu posouzení shody a prohlášení o shodě a podklady k němu v rozsahu vymezeném nařízením vlády je výrobce nebo dovozce povinen uchovat na území České republiky a kdykoliv je poskytnout na vyžádání orgánu dozoru, kterým je zpravidla Česká obchodní inspekce, a to do deseti let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh. MEZITITULEK: Protokol PECA a aplikace značky \"CE\" na výrobcích Po nabytí účinnosti zákona č. 22/1997 Sb. došlo zejména z podnětu Evropské komise EU k novelizaci tohoto zákona, a to zákonem č. 71/2000 Sb., s účinností od 3. 4. 2000. Podle důvodové zprávy k této novelizaci bylo jejím cílem vytvořit již v předvstupním období právní podmínky pro sjednání a realizaci \"Protokolu k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků (PECA)\" (dále jen \"Protokol PECA\"). Článek 75 Evropské dohody o přidružení ze dne 4. října 1993, která byla vyhlášena pod č. 7/1995 Sb., totiž předjímá možnost uzavření tzv. dohod o vzájemném uznávání. Aby bylo možné zajistit volný pohyb vymezeného zboží určitého státu ve vztahu ke státům již sdruženým v EU, bylo třeba, aby dotčený stát uzavřel s ES doplňující protokol k uvedené Evropské dohodě, a to ve vztahu na průmyslové výrobky, které budou v tomto protokolu vymezeny. Mezi ČR a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy se tak stalo uzavřením uvedeného Protokolu PECA ze dne 26. 2. 2001 (účinný v ČR od 2. 7. 2001). V rámci sjednaného Protokolu PECA se smluvní strany zejména dohodly: - na vzájemné akceptaci průmyslových výrobků tak, že průmyslové výrobky, jejichž seznam je uveden v přílohách o vzájemné akceptaci průmyslových výrobků a které splňují požadavky pro to, aby byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh jedné smluvní strany, mohou být uvedeny na trh druhé smluvní strany bez dalšího omezení; - na vzájemném uznávání výsledků postupů posuzování shody tak, že smluvní strany souhlasí s tím, že budou uznávat výsledky postupů posuzování shody provedených v souladu s právem EU nebo národním právem, jejichž seznam je uveden v přílohách o vzájemném uznávání výsledků posuzování shody. Pro účely takového uznávání shody nebudou smluvní strany vyžadovat opakování postupů ani nebudou klást dostatečné požadavky. Uvedená ustanovení Protokolu PECA se vztahují zásadně na průmyslové výrobky, které mají původ na území smluvních stran, tj. v členských státech EU a v ČR. Odkaz na seznam průmyslových výrobků uvedený v čl. 4 Protokolu se vztahuje na přesně vymezené komodity výrobků, které jsou obsahem tzv. sektorových příloh k Protokolu PECA. K datu sjednání Protokolu to bylo celkem deset sektorových příloh (označených např. jako \"Příloha o vzájemném uznávání výsledků posuzování shody - strojní zařízení\"), přičemž se předpokládalo, že bude docházet ke změnám stávajících příloh a k doplňování o nové přílohy. Závazky a povinnosti vyplývající pro ČR z Protokolu PECA předjímá již nová formulace § 13 odst. 4 až 8 zákona č. 22/1997 Sb., a to na základě jeho novelizace provedené zákonem č. 71/2000 Sb. Podle tohoto novelizovaného ustanovení vláda nařízeními vydávanými podle § 12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. stanoví případy, kdy lze, popř. kdy je nutné, pro splnění mezinárodní smlouvy na místo vydání prohlášení o shodě u výrobků majících původ v ČR nebo ve státech, s nimiž je sjednán Protokol PECA, umístit označení \"CE\" na každém výrobku. Přitom povinnost dovozce vydat prohlášení o shodě uvedené v § 13 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., nebo povinnost postupovat podle § 13 odst. 4 uvedeného zákona se nevztahuje na výrobky mající původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva (Protokol PECA), pokud při dovozu splňují ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb. Vláda ČR nařízením č. 291/2000 Sb. stanovila grafickou podobu označení \"CE\", jeho provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo i v průvodní dokumentaci. Je-li na výrobku označení \"CE\" nebo jiné stanovené označení, nesmí být výrobek souběžně označen českou značkou shody ani značkou, která by svým významem nebo podobou mohla vést k záměně s označením \"CE\" nebo s jiným stanoveným označením. Označení \"CE\" lze umístit na výrobku, jen pokud výrobek splňuje požadavky všech technických předpisů, v nichž je stanovena povinnost nebo možnost umístit na výrobek označení \"CE\" (§ 13 odst. 6 zákona ). Pokud tak stanoví Vláda ČR nařízením, je výrobce nebo dovozce nebo jiná osoba stanovená nařízením vlády povinna poskytovat na základě žádosti kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nebo jiným autorizovaným osobám a v případech stanovených pro splnění protokolu PECA též zahraničním osobám. U dovážených výrobků označených v případech stanovených v § 13 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb. označením \"CE\" nebo jiným označením stanoveným v nařízení vlády nemá dovozce povinnost doklady o použitém způsobu posouzení shody uchovávat na území ČR, je však povinen zajistit jejich předložení orgánu dozoru (srov. § 18 zákona) na jeho žádost odůvodněnou podezřením na nebezpečí vážného ohrožení oprávněného zájmu a v jím stanovené lhůtě, a to v jazyce stanoveném nařízením vlády. Příslušná vládní nařízení, která ve smyslu § 13 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb. částečně novelizovala již dříve vydaná nařízení podle § 12 odst. 1 zákona, byla postupně vydána a nabyla účinnosti, až na některé výjimky, dnem vyhlášení Protokolu PECA ve Sbírce mezinárodních smluv, tj. dnem 2. července 2001. Uzavření a nabytí účinnosti Protokolu PECA a aplikace § 13 odst. 4 až 8 zákona č. 22/1997 Sb., mají podstatný vliv na obchod ČR se státy EU ve stanovených sektorech výrobků tím, že se: - zabezpečí umísťování našich výrobků na trhu EU bez dalších ověřovacích procedur, přičemž jednoznačně vzniká pro naše výrobce další přínos, a to vzhledem k vyšším cenám za ověřovací úkony v členských státech EU ve srovnání se stavem v ČR a také vzhledem k dodatečným nákladům, které vznikají při předklání vzorků výrobků k ověření, popř. ke hrazení nákladů spojených s ověřováním prováděným orgány z členských států EU na našem území; - zjednoduší dovoz výrobků označených \"CE\" a majících původ ve státech EU do ČR odstraněním ověřovacích procedur, které dříve musel zajišťovat v ČR dovozce; - obecně zavádí v ČR mechanismy obvyklé pro ekonomiky členských států EU z hlediska volného pohybu zboží a výrobků v rozsahu realizace Protokolu PECA. Z § 13 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb. vyplývá, že uvedené principy se vztahují na výrobky resp. sektory výrobků, které mají původ na území států, které jsou smluvními partnery Protokolu PECA. Na základě novelizace zákona č. 22/1997 Sb., provedené zákonem č. 205/2002 Sb., nabyl dnem 1. 10. 2002 účinnosti nový § 13a tohoto znění: \"U stanovených výrobků, ke kterým se vztahuje mezinárodní smlouva a pro které je stanoven postup posuzování shody bez účasti autorizovaných osob, lze použít ust. § 13 odst. 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 11, i když výrobek nemá původ v České republice nebo ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva.\" Z odkazu pod čarou k tomuto ustanovení je zřejmé, že mezinárodní smlouvou je v této souvislosti míněn Protokol PECA. Z doplňujícího ustanovení zákona č. 22/1997 Sb. tudíž vyplývá, že také výrobky, které nemají původ v ČR nebo ve státech EU, lze uvádět na trh nebo do provozu postupem stanoveným v § 13 zákona č. 22/1997 Sb., když půjde o výrobky, které mají povahu stanovených výrobků podle § 12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. a současně budou vymezeny v sektorových přílohách Protokolu PECA a shoda těchto výrobků se posuzuje postupem, který nevyžaduje účast autorizované osoby [srov. § 12 odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb.]. Uvedený zákon č. 205/2002 Sb. mění a doplňuje zákon č. 22/1997 Sb. v části první celkem v 65 bodech. Značná část této novelizace - týkající se např. harmonizovaných technických norem, nové formulace § 13, informační povinnosti, dozoru nad plněním povinností daných zákonem - nabývá účinnosti až dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnosti. V textu tohoto článku jsou pak promítnuta jen ta změněná, resp. doplňující ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., která mají vztah k posuzované problematice a nabyla účinnosti již dnem 1. 10. 2002, tj. prvním dnem pátého měsíce po dni vyhlášení (srov. část čtvrtá, čl. IV zákona č. 205/2002 Sb.). MEZITITULEK: Písemné ujištění výrobce nebo dovozce o vydání prohlášení o shodě Podle § 13 odst. 9 zákona č. 22/1997 Sb. distributor nesmí [srov. § 2 písm. g) cit. zákona] distribuovat stanovené výrobky, u kterých nemá písemné ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě. Doporučuje se, aby obsahem tohoto písemného ujištění bylo vždy: - přesná a spolehlivá identifikace vydavatele ujištění; - jednoznačná identifikace výrobku; - vlastní text ujištění o vydání prohlášení o shodě; - datum a místo vydání ujištění; - podpis odpovědné osoby vydavatele. Podle okolností daného případu může být uvedené ujištění výrobce nebo dovozce nahrazeno tím, že distributorovi bude poskytnuto prokazatelným způsobem vlastní prohlášení o shodě, popř. jeho ověřená kopie. Písemné ujištění o shodě - popř. vlastní prohlášení o shodě - je distributor povinen každému na jeho žádost ihned předložit na místě k nahlédnutí a na náklad žadatele nejdéle do 20 dnů vydat potvrzenou kopii distributorem. Uvedená povinnost distributora tu však není, půjde-li o stanovené výrobky: - označené \"CE\" nebo jiným označením stanoveným nařízením vlády ve smyslu § 13 odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb., u kterých distributor současně prokáže, že mají původ ve státech, s nimiž je sjednán Protokol PECA; - při jejichž zajištění budou splněny podmínky, které určuje § 13a zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 205/2002 Sb. Z obecného pojmového vymezení distributora, kterým se pro účely zákona č. 22/1997 Sb., podle § 2 písm. e) míní ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh, dlužno dovodit, že distributorem při přípravě a realizaci uzavřené smlouvy o dílo, jejímž předmětem je stavba (investiční výstavba), je zpravidla v praxi každý zhotovitel díla, když pravidelně své vlastní plnění pro stavbu kompletuje řadou poddodávek výrobků, popř. jejich skupin, které smluvně zajišťuje z tuzemska nebo u dovozu. V konkrétním případě funkci distributora může vykonávat i objednatel stavby, když v dohodě opatřuje pro stavbu některé věci určené k zabudování (provedení) dané stavby. Prohlášení o shodě nezbavuje výrobce odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené (srov. § 13 odst. 10 zákona č. 22/1997 Sb.). Veřejnoprávní předpis tudíž přímo zakotvuje veřejnoprávní úpravy na soukromoprávní úpravě odpovědnosti výrobce, a to zakotvením nezávislosti existence prohlášení o shodě na míře odpovědnosti výrobce za vady výrobků a na míře odpovědnosti výrobce také za škody způsobené vadou výrobku. Ustanovení § 13 odst. 9 zákona č. 22/1997 Sb. dlužno rovněž vztahovat na speciální právní úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku podle zákona č. 59/1998 Sb., ve znění změn a doplnění provedených zákonem č. 209/2000 Sb. Přitom podle § 10 odst. 2 cit. zákona může poškozený podle své volby uplatňovat nároky plynoucí z odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku podle obecných ustanovení obč. zákoníku nebo podle zvláštního zákona č. 59/1998 Sb. a zůstává tedy možnost alternativního použití obou úprav. Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13 zákona č. 22/1997 Sb. může plnit táž osoba zplnomocněná výrobcem nebo dovozcem. Pokud pak tyto osoby uvedené povinnosti nesplní, je povinna je zajistit osoba, která jako poslední uvádí stanovený výrobek na trh (§ 13 odst. 11 zákona č. 22/1997 Sb.). MEZITITULEK: Postup smluvních partnerů smlouvy o dílo, jejímž předmětem je stavba K realizaci průmyslové investiční výstavby se v praxi vesměs využívá smluvního zabezpečení v rámci typu smlouvy o dílo, tak jak je upravena v § 536 a násl. obch. zákkoníku. V oblasti obchodnězávazkových vztahů pro obsah odpovědnosti za vady díla zhotovitelem, je-li předmětem smlouvy stavba se aplikují v podstatě obdobně ustanovení o vadách zboží platná pro kupní smlouvu (§ 420 a násl. a § 560 a násl. obch. zák.). Závaznost právních předpisů stanovících obecně jakost věci (tj. věci movité i nemovité) včetně také předpisů veřejnoprávního charakteru vyplývá ze společného ustanovení § 759 obch. zákoníku, který je formulován takto: \"Pokud ve smlouvě, jejímiž stranami jsou osoby mající sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště na území České republiky, nebo jež mají na tomto území podnik nebo organizační složku, je stanovena jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, platí pro určení jakosti ustanovení těchto předpisů v jakosti přípustné k užívání; to neplatí pokud ze smlouvy nebo z prohlášení strany, jež má věc nabýt nebo předmětu jejího podnikání vyplývá, že má být věc vyvezena.\" Z tohoto obecného ustanovení je třeba dovodit, že musí být dodržena tam uvedená jakost minimální, tj. přípustná k užívání, což v kontextu zákonných předpisů znamená, že musejí být v prvé řadě respektovány při uvádění předmětu dané smlouvy na trh, do oběhu nebo do provozu obecné požadavky na bezpečnost plnění. Byla-li by ve smlouvě sjednána vyšší jakost, musí být dodržena tato vyšší jakost. Do oblasti právních předpisů, které stanoví jakost, je třeba tudíž zahrnout všechny předpisy, které zajišťují bezpečnost všech plnění, tj. věcí movitých i nemovitých při jejich uvádění na trh nebo do provozu.2) Také odkaz na závazné technické normy ve stávajících právních předpisech dlužno nyní vztahovat na \"požadavky českých technických norem\" ve smyslu § 4 zákona č. 22/1997 Sb. Odkaz na závazné právní předpisy vymezující jakost plnění z hlediska jeho bezpečnosti bude účelné zahrnovat i do textu příslušných smluv o dílo nebo do připojených obchodních podmínek. Obdobně se běžně ve smlouvách upozorňuje na aplikaci veřejnoprávních předpisů, týkajících se bezpečnosti, zdraví a hygieny práce na staveništi při realizaci stavebních a montážních prací. Z ustanovení zákona č. 22/1997 Sb. a prováděcích předpisů k němu a dalších souvisejících předpisů, jakož i ze stavebního zákona, vyplývá povinnost zhotovitele stavby, která je předmětem smlouvy o dílo, před jejím uvedením do provozu nebo její provozně ucelené části ověřit a zdokladovat, zda jednotlivé výrobky nebo skupiny výrobků, kterými se daná stavba kompletuje, jež náleží do okruhu stanovených výrobků [srov. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb.], byly předepsaným způsobem posouzeny z hlediska jejich shody s danými technickými požadavky a zda mají stanovené označení. V podstatě v této souvislosti jde o ověření a zdokladování, zda: - u stanovených výrobků nebo jejich skupin pocházejících a dodávaných z vlastní výroby zhotovitele díla došlo k posouzení shody jejich vlastností s požadavky na jejich bezpečnost stanovenými zákonem č. 22/1997 Sb., a technickými předpisy předepsaným způsobem a bylo vydáno předepsané prohlášení o shodě a zda došlo k jejich stanovenému označení (srov. § 13 odst. 1 až 3 zákona č. 22/1997 Sb.); - dodávky charakteru stanovených výrobků nebo jejich skupin kompletující danou stavbu z dovozu, přičemž mají původ ve státech, s nimiž byl sjednán Protokol PECA, splňující podmínky podle § 13 odst. 4, 6, 7 a 8 zákona č. 22/1997 Sb., tj. zejména mají označení \"CE\", popř. jiné nařízením vlády stanovené označení na každém výrobku; - dodávky mající povahu stanovených výrobků nebo jejich skupin kompletující danou stavbu z tuzemska či z dovozu, pokud mají původ v jiných státech než s nimiž byl sjednán Protokol PECA, se staly předmětem písemných ujištění těchto výrobců nedovozců o tom, že byla vydána příslušná vyjádření o shodě (srov. § 13 odst. 1 až 3 zákona č. 22/1997 Sb.), tj. aby zhotovitel popř. na žádost každého mohl splnit povinnosti uvedené v poslední větě § 13 odst. 9 cit. zákona; - dodávky charakteru stanovených výrobků nebo jejich skupin kompletující plnění pro danou stavbu, i když nemají původ v ČR nebo ve státech, s nimiž je sjednán Protokol PECA, splňují podmínky ustanovení § 13a zákona č. 22/1997 Sb., tj. zejména zda mají označení \"CE\". V závislosti na rozsahu a složitosti dané stavby uvedené povinnosti zhotovitele stavby budou v praxi plněny postupně tak, jak výrobky povahy stanovených výrobků z jeho produkce a dodávky těchto výrobků a jejich skupin kompletující plnění zhotovitele budou v průběhu realizace stavby zabudovány, resp. smontovány. Vzhledem k tomu, že splnění těchto povinností zhotovitele ve svém souhrnu rozhodujícím způsobem ovlivňuje kvalitu dokončené stavby, bude podle mého soudu účelné, aby byly splněny, resp. zdokladovány nejpozději do předání a převzetí dané stavby. Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dané dílo, tj. stavbu \"jeho řádným ukončením a předáním objednateli v dohodnutém místě\". Z kontextu zákona (§ 537 odst. 2 obch. zák.) dlužno dovodit, že zhotoviteli tam ukládaná povinnost se týká díla řádně ukončeného, tj. zejména také bez vad a dále, když tu budou v rámci předání a převzetí - vedle ostatních nezbytných dokladů administrativně technického rázu, jako např. osvědčení o provedené výchozí revizi elektrického zařízení - také k dispozici shora uvedená osvědčení, resp. doklady, které jakožto povinné předpisuje zákona č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcí předpisy. Bude záležet na dohodě smluvních stran dané smlouvy o dílo, jakou formu zvolí pro zdokladování (ověření) splnění povinností souvisejících s aplikací závazných ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., včetně prováděcích předpisů. Vedle přímého předložení všech shromážděných podkladů u zhotovitele objednateli - což však bude u velkých staveb administrativně velmi náročné - by to mohlo být např. prohlášení (ujištění) zhotovitele stavby nebo její části, že: - příslušná prohlášení o shodě týkající se stanovených výrobků nebo jejich skupin, pokud nepocházejí z jeho výroby, jež se stala podkladem k předepsanému označení značkou CCZ nebo namísto toho posléze označením \"CE\", jsou u něho uchována po předepsanou dobu; - u dodávek charakteru stanovených výrobků, které kompletují stavbu zajišťovanou zhotovitelem plněním z dovozu majících označení \"CE\" zajistí předložení dokladů o použitém způsobu posouzení shody způsobem předvídaným v § 13 odst. 8, věta třetí zák. č. 22/1997 Sb.; - u dodávek povahy stanovených výrobků nebo jejich skupin kompletujících danou stavbu z tuzemska nebo z dovozu, které nesplňují podmínky pro označení značkou \"CE\", může předložit na žádost objednatele k nahlédnutí na místě písemné ujištění jejich výrobců nebo dovozců o tom, že před jejich uvedením na trh vydali písemné prohlášení o shodě. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. orgán dozoru, kterým je Česká obchodní inspekce, uloží pokutu do výše 20 milionů korun tomu, kdo neoprávněně nebo klamavě užil českou značku shody, certifikát nebo jiný dokument vydaný autorizovanou osobou v souvislosti s používáním shody nebo prohlášením o shodě nebo jej padělal nebo zfalšoval. Orgán dozoru může uložit pokutu do výše jednoho milionu korun výrobcům, dovozcům, distributorům nebo jiným osobám stanoveným v nařízeních vlády, kteří neposkytnou orgánům dozoru ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace nebo neumožní jejich prověření nebo jinak ztěžují postup v řízení. Doklady, které k realizaci povinností uvedených v zákoně č. 22/1997 Sb. a prováděcích předpisech k němu musejí být k dispozici v rámci předání a převzetí stavby, mají význam také z hlediska splnění povinností v rámci kolaudačního řízení podle stavebního zákona. V kolaudačním řízení příslušný stavební úřad mj. také zkoumá, zda skutečně provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob a životního prostředí . Proto mj. podle § 31 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 132/1998, která provádí některá ustanovení stavebního zákona, se doklady o ověření požadovaných vlastností výrobků majících rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby (§ 47 stav. zákona) předkládají v rámci kolaudačního řízení k ústnímu jednání spojenému s místním šetřením. MEZITITULEK: Obecná bezpečnost výrobků Původní obecná právní úprava bezpečnosti výrobků byla v podstatě obsahem zákona č. 22/1997 Sb. zejména v tom směru, že stanovila obecné povinnosti výrobců, dovozců a distributorů při uvádění výrobku na trh. Tato úprava, týkající se obecně povinností shora uvedených subjektů při zajišťování bezpečnosti výrobků uvedených na trh a do provozu, byla v obsahu zákona č. 22/1997 Sb. zrušena a obsahově přenesena do nového zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, s účinností od 1. 7. 2001. Zároveň byla rovněž doplněna na základě směrnice Rady EU č. 92/59/EEC o všeobecné bezpečnosti výrobků, která nyní představuje klíčový předpis komunitárního práva v rámci technické legislativy. Vydání obecného předpisu o bezpečnosti výrobků vychází z poznatku, že je prakticky nemožné přijmout legislativní úpravu podmínek bezpečnosti pro každý jednotlivý výrobek, který se na trhu nebo v oběhu a provozu vyskytuje nebo který byl vyvinut, a proto byla vydána norma zcela obecného charakteru. Účelem zákona č. 102/2001 Sb. je podle § 1 odst. 1 - \"v souladu s právem Evropských společenství - zajistit, aby výrobky uváděné na trh a do oběhu byly bezpečné\". Přitom výrobkem se pro účely zákona rozumí jakákoliv movitá věc, která je určena k nabídce spotřebiteli nebo u níž lze očekávat, že bude užívána spotřebiteli, pokud taková věc je dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená. Zároveň řeší zákon č. 102/2001 Sb. v § 1 odst. 2 důležitou otázku vzájemného vztahu právní úpravy obecné bezpečnosti výrobků a právní úpravy zvláštních právních předpisů stanovících technické požadavky na bezpečnost výrobků nebo na omezení rizik, která jsou s výrobky při jejich užívání spojena. Vychází se přitom z principu, že právní regulace obecné bezpečnosti výrobků je právní úpravou povahy \"lex generalis\" ve vztahu k úpravě technických požadavků na výrobky daných zejména zákonem č. 22/1997 Sb., která má charakter \"lex specialis\". Úprava podle zákona č. 102/2001 Sb. se tudíž použije v případech, když: - zákon č. 22/1997 Sb. včetně prováděcích předpisů k němu, popř. další předpisy, neobsahují zvláštní úpravu; - úprava podle zákona č. 22/1997 Sb. a jeho prováděcí předpisy, popř. další předpisy, neodkrývají všechny stránky bezpečnosti a všechny kategorie rizik.3) Úprava bezpečnosti výrobků podle zákona č. 102/2001 Sb. tudíž chrání obecně trh před nebezpečnými výrobky, kdežto právní úprava technických požadavků na výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., a jeho prováděcích předpisů přímo obvykle zakotvuje bezpečnostní standardy jednotlivých kategorií (sektorů) průmyslových výrobků. Obecné požadavky na bezpečnost výrobků formuluje zákon v § 3 odst. 1 tak, že bezpečný výrobek je ten: - který za bezpečných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí, nebo ten, - jehož užití představuje k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí za předpokladu jeho správného užívání. V uvedených směrech se sledují zejména: - vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, návod na jeho montáž a jeho uvedení do provozu, návod pro způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsoby označení, návod na údržbu a likvidaci, další údaje a informace poskytnuté výrobcem (návod musí být uveden v českém jazyce) ; - vliv na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat jeho užívání s dalším výrobkem; - kategorie uživatelů, které mohou být ohroženy při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Za bezpečný se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu a mezinárodních smluv. Tento odkaz v zákoně se vztahuje zejména také na zákon č. 22/1997 Sb. a Protokol PECA. Jak bylo již zmíněno, tak zákon č. 102/2001 Sb. zrušil dříve platné ust. § 8 zákona č. 22/1997 Sb. a nahradil jej doplněným § 5 \"Povinnosti osob při zajišťování bezpečnosti výrobku uvedeného na trh a do oběhu\". Výrobci a dovozci se ukládá povinnost uvádět na trh a do oběhu pouze výrobky, které jsou bezpečné. Ve vztahu k distributorovi se vyslovuje zákaz distribuovat výrobky, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že požadavku na bezpečnost výrobků neodpovídají. Pokud výrobky svými vlastnostmi sice splňují požadavky bezpečnosti, avšak určitý způsob užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, jsou osoby uvádějící na trh nebo do oběhu takové výrobky povinny na toto nebezpečí upozornit v průvodní dokumentaci. Výrobce, dovozce a distributor jsou dále povinni stáhnout z trhu a z oběhu výrobek, jestliže zjistí, že není bezpečný. Nesplnili-li by uvedenou povinnost, je orgán dozoru (srov. § 7 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb.) oprávněn, je-li ohrožen život, zdraví nebo majetek, vedle uložení pokuty, nařídit též zničení výrobku na náklad toho, kdo povinnost stažení výrobku z trhu nesplní. Pokud i další osoby v dodavatelských vztazích při nakládání s výrobkem negativně ovlivní jeho bezpečnost tak, že výrobek neodpovídá požadavkům na bezpečnost podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 102/2001 Sb., jsou tyto osoby povinny zabránit uvedení takového výrobku na trh nebo do oběhu. Toto ustanovení má v praxi značný význam při realizaci investiční výstavby (dodávek staveb), kdy na základě projektu dochází pravidelně v rámci stavebních i montážních prací k ovlivnění kvality zpracovaných a montovaných kompletujících výrobků. K tomu třeba připomenout, že zákon č. 102/2001 Sb. sice výslovně nepoužívá termín \"uvedení do provozu\", který má však v technické legislativě značný význam a je aplikován v některých nařízeních vlády (např. nař. vlády č. 180/1998 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na prostředky zdravotnické techniky). Zcela oprávněně je pak obecně aplikován také v zákoně č. 205/2002 Sb., který podstatně novelizuje zákon č. 22/1997 Sb. Předmětem úpravy uvedeného novelizovaného znění zákona č. 22/1997 Sb. jsou nyní rovněž výslovně práva a povinnosti osob, které by např. uváděly do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem [srov. § 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb.]. Dozor nad tím, zda jsou na trh nebo do provozu uváděny bezpečné výrobky, provádějí orgány dozoru stanovené zvláštními právními předpisy. Pokud nelze působnost orgánu dozoru takto stanovit, je k provádění dozoru příslušná Česká obchodní inspekce. Orgán dozoru uloží pokutu až do výše 20 milionů korun tomu, kdo uvede na trh výrobek, který je nebezpečný nebo nesplní jinou povinnost uvedenou v § 4 odst. 1 a v § 5 zákona č. 102/2001 Sb. Výrobek uváděný na trh musí být - podle § 4 odst. 1 zákona - opatřen průvodní dokumentací a označen způsobem a v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy. Máme-li na zřeteli dodávky staveb v rámci investiční výstavby, nutno při aplikaci ustanovení zákona č. 102/2001 Sb. dospět k závěru, že obecně také výrobky tak, jak je pojmově vymezuje zákon v § 2 odst. 1, kterými se daná stavba kompletuje, resp. které se stanou součástí nebo příslušenstvím dané stavby musejí splňovat obecné požadavky na jejich bezpečnost v souladu s § 3 zákona, tj. musí být zajištěna jejich bezpečnost před uvedením na trh nebo do provozu, a to i když nebudou mít povahu stanovených výrobků ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb. (tj. nebyly začleněny do tzv. regulované oblasti). Zákon č. 102/2001 Sb. dále obsahově doplňuje a zpřesňuje povinnosti vyplývající pro účastníky výstavby z § 47 stavebního zákona a prováděcích obecných technických požadavků na výstavbu podle vyhl. č. 137/1998 Sb. Doporučuji proto odkaz na tento zákon zahrnout také do textů příslušných smluv o dílo nebo do obchodních podmínek, zejména se zřetelem na povinnosti, které zákon ukládá zúčastněným subjektům (srov. § 4 a § 5 zákona). Poznámky: 1) Libánský, V., Štěpán, P.: Průvodce spotřebitele Evropskou unií, MZV ČR v edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, 2001. 2) Sokol, T.: Vztah občanského zákoníku k zákonu o ochraně spotřebitele, Právní rádce č. 11/2001. 3) Labíková, R.: Obecná bezpečnost výrobků - Technické požadavky na výrobky - Odpovědnost za výrobek, Masarykova univerzita, Brno 2001. AUTOR: Jan Vích PF Masarykovy univerzity, Brno ZDROJ: PRÁVNÍ RÁDCE


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist