Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Ekologická daňová reforma znamená přesun daňové zátěže

08.01.2004  |  123× přečteno      vytisknout článek

V říjnu roku 2003 Evropská rada schválila směrnici o zdanění energetických výrobků a elektřiny (směrnice 2003/96/EC). Také vláda České republiky začala pracovat na příjmově neutrální ekologické daňové reformě, jejíž těžištěm je vyšší zdanění energetických výrobků.

Jak daleko je příprava ekologické daňové reformy u nás, o tom jsme hovořili s RNDr. Martinem Bursíkem, konzultantem v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí.

Proč je třeba v EU a také v ČR zavést ekologickou daňovou reformu?

Po dvanáctiletých diskusích se Evropa rozhodla zkoordinovat daňové reformy v členských státech, respektive vytvořit jednotný rámec pro zdanění energií jako jeden z nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů. V současnosti je již ekologická daňová reforma v různém rozsahu zavedena v jedenácti zemích evropské patnáctky. Nejčastěji jde o zdanění energií. Ve Švédsku a Velké Británii je však zdaněn oxid siřičitý, resp. dovoz a těžba stavebních surovin.

Základní princip reformy je založen na internalizaci externalit. Jde o to, že v cenách zboží a služeb, které zatěžují životní prostředí, nejsou tyto negativní vlivy na životní prostředí promítnuty. Proto směrnice doporučuje, aby členské státy diferencovaly zdanění podle energetického obsahu v daném palivu. Cílem je postupně napravit stav, kdy jsou ceny fosilních zdrojů skrytě dotovány a obnovitelné zdroje energie mají proto potíže s konkurenceschopností.

Za obnovitelné zdroje se tedy nebude platit žádná daň?

Nebude. Obnovitelné zdroje nezatěžují životní prostředí, ani nejsou producenty skleníkových plynů. V programovém prohlášení vlády najdeme záměr nastavit parametry podnikání tak, aby se naplňovala teze \"co je ekologické, je také ekonomické\". Restrukturalizace hospodářství musí jít směrem k zvýšení energetické účinnosti a orientovat se na obnovitelné zdroje energie a výroby, které jsou energeticky co nejméně náročné. Naši reformu tedy máme v programovém prohlášení vlády a slibujeme si od ní více, než minimum, na kterém se po mnoha kompromisech shodla Evropská unie.

V jakém stadiu jsou tyto práce dnes?

Podle mého názoru se jedná o nejsložitější a nejtěžší manévr, který kdy před ministerstvem životního prostředí stál. Je třeba koordinovat postoje a práce s resortem financí, práce a sociálních věcí, průmyslu. Je zároveň zapotřebí oslovit všechny aktéry, respektive subjekty, kterých se daňová reforma může tak či onak, pozitivním i negativním způsobem dotknout, a získat celospolečenský konsenzus.

Někdy v březnu 2004 by měl být zveřejněn koncept daňové reformy, na němž již nyní pracují externisté z Vysoké školy ekonomické UK a Centra pro otázky životního prostředí při Karlově univerzitě. Matematicky modelují různé scénáře a varianty daňového zatížení, reakce jednotlivých sociálních skupin na ekologickou daňovou reformu, jakým způsobem se odrazí v průmyslu, a zároveň jaký přínos v podobě zvýšení zaměstnanosti lze získat uplatněním principu fiskální neutrality.

Co konkrétně ekologická daňová reforma přinese?

Nejde o zavedení dalších daní. Žádný politik se zvýšením daňového břemene nepůjde na trh. Celý koncept je založen na restrukturalizaci daní. Činností, které jsou škodlivé životnímu prostředí, jsou zdaněny a objem prostředků, který stát vybere na energetických daních, vrací do ekonomiky zpátky tím, že snižuje jiné povinné platby. Možností je několik. V týmu na ministerstvu životního prostředí, kde jsem konzultantem, se přikláníme k postupu, jaký použili v Německu, Itálii, Francii, Finsku či Belgii, tedy ke snížení sociálního pojištění. Tím by se zlevnila cena práce a daňová reforma může být nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti. Například v Německu zahájili ekologickou daňovou reformu v roce 1998. Za pět let snížili sociální pojištění o 1,7 procenta.

Domníváte se, že ekologická daňová reforma parlamentem projde?

Otázkou spíše je, v jaké formě. Na jaře bychom koncepci ekologické daňové reformy rádi zveřejnili pro diskusi. Váže nás termín usnesení vlády č. 639 z 30. června 2003, který ukládá ministerstvům předložit koncept reformy do konce druhého kvartálu 2004.

Máme za to, že by měl existovat zákon o ekologické reformě, který by obsahoval jak novelu zákona o spotřební dani, kterou by byla zavedena spotřební daň u uhlí, elektřiny a zvýšila by se spotřební daň u uhlíkových paliv - nafty, benzínu a kerosínu. A současně by tento zákon zajišťoval fiskální neutralitu, tedy garantoval, že nedojde ke zvýšení celkové daňové zátěže, ale že formou novely zákona o sociálním pojištění se sociální pojištění bude snižovat. Tento přístup nám přijde vhodnější, než jít do parlamentu se samostatnými zákony, například se zákonem o zdanění elektřiny nebo o zdanění uhlí, jak navrhuje ministerstvo financí. To by mohlo špatně skončit, protože by se nemuselo povést, aby poslanci tyto tři návrhy schválili jako celek. Pokud se některý z principů nabourá, fiskální neutralita koncepce se zhroutí.

V konečném výsledku to znamená, že výrobky, které jsou energeticky náročnější, budou dražší...

Ano i ne. Elektřina a teplo, jejichž výroba více zatěžuje životní prostředí, by měly být dražší. Energeticky náročné výrobky také, ale směrnice umožňuje výjimky pro energeticky náročné provozy, které by mohly mít problémy s konkurenceschopností. Každopádně, základní princip daňové reformy se opírá o ekonomickou teorii, která říká, že nejlepší informací pro spotřebitele, která zároveň ovlivňuje jeho spotřebitelskou volbu, je cena. V momentě, kdy ceny energií budou realisticky odrážet skutečné náklady výroby, a zároveň bude znám dlouhodobý vývoj jejich spotřebních daní, bude mít výrobce i spotřebitel k dispozici důležitou informaci, která mu dosud chybí. V reformě je důležité, aby zvýšení cen nebylo implementováno skokem, aby šlo o postupný náběh a aby všichni ti, kterých se to týká, jak výrobci tak spotřebitelé, znali dlouhodobý vývoj spotřebních daní u jednotlivých komodit.

Vezměte si, že se město bude rozhodovat o tom, zda v zájmu snížení provozních nákladů převede část městské dopravy na stlačený zemní plyn. V tu chvíli je pro ně nutné vědět, zda Česká republika bude žádat podle článku 14 směrnice o výjimku a zemní plyn pro využití v dopravě nebude zatížen spotřební daní vůbec anebo CNG zdaněn bude a jakou sazbou. Bude to sazba progresivní nebo konstantní? Například v Německu mají dvacetiletou garanci konstantní spotřební daně.

Kdy by zákon o ekologické dani mohl u nás nabýt účinnosti?

Zákon by mohl být přijat v parlamentu někdy v září 2005 s účinností od roku 2006, kdy dojde v České republice k úplnému otevření trhu s elektřinou i s plynem.

K tomuto datu budou mít všichni zákazníci svobodnou volbu dodavatele a dostanou informaci o původu elektřiny, což ukládá členským státům EU směrnice o otevírání vnitřního trhu s elektřinou. Bylo by dobré, kdyby současně dostali i informaci o budoucím vývoji spotřebních daní u elektřiny, uhlí, zemního plynu, benzínu a nafty. Tím by bylo jejich rozhodování o investicích významně odpovědnější. To je naše představa. Ministerstvo financí však připravuje odklad účinnosti implementace směrnice do 1. ledna 2008.

Co bude možnost volby znamenat pro spotřebitele?

Například jestliže bude pan XY vědět, že v dvouletém intervalu se budou zvyšovat spotřební daně u benzinu a nafty o tolik a tolik procent, tak se u prodejce automobilu pravděpodobně rozhodne pro koupi vozu, který nemá spotřebu deset a půl litru, ale šest. Tím se vlastní, spotřebitelskou volbou vyrovná s dopady ekologických daní. Navíc bude platit nižší sociální pojištění.

V Německu jsou ekologickou daňovou reformou dál než my. Jak u nich funguje?

Německo končí pátou etapu. V reálu to vypadá tak, že mají po Velké Británii nejvyšší spotřební daně u nafty a benzinu. Zavedení daně u nich považuji za úctyhodný krok a doklad veliké politické odvahy. Jen si představte, Německo, kde je neomezená rychlost na dálnicích, kde je průmysl založen na výrobě automobilů a jejich exportu, kde je automobil téměř posvátnou krávou. V atmosféře této společnosti prosadit takovou reformu je úctyhodné.

Němci již hodnotí efekty daňové reformy: ve dvou letech po sobě evidovali nárůst cestujících v hromadné dopravě a zároveň zjistili, že průměrný počet cestujících na jednu jízdu se zvýšil. Zároveň se snížila spotřeba benzínu a nafty. Samozřejmě by se dalo říci, že je to v důsledku novějších technologií, protože klesá průměrná spotřeba vozů.

Počítá ministerstvo také s nějakými výjimkami?

Zajímavé budou výjimky podle článku 14, o které bude Česká republika žádat, zejména nad článkem 14a. Tady se mluví o tom, že primární zdroje energie - uhlí nebo plyn - nepodléhají zdanění, jestliže se využívají pro výrobu elektřiny. Elektřina je totiž zdaněna minimální sazbou, která činí pouhé jedno euro na megawatthodinu, to je asi 32 koruny z přibližně 2680 korun za MWh pro domácnosti, a 50 centů na megawatthodinu pro firmy. Nicméně, pokud se členský stát rozhodne zdanit primární zdroje pro výrobu elektřiny z důvodů politiky péče o životní prostředí, nemá to vliv na jeho povinnost zdanit též elektřinu. O tom se podle mne povede základní diskuse. Když se totiž podíváme na měrné emise CO2 na obyvatele a rok, jsou v České republice o 41 procent vyšší, než je průměr v Evropské unii. Konkrétně je to 12,45 tuny na obyvatele a rok ku 8,9 tunám v Evropské unii. Energetika má přitom odpovědnost za celých 42 procenta emisí CO2. Jestliže náš stát nepřistoupí k tomuto článku a ktivně a nezdaní primární zdroje na vstupu pro výroby elektřiny, tak je ekologická daňová reforma vůbec nepodchytí, protože deset největších zdrojů znečištění je osm elektráren a dvě tepl árny. Ty odpovídají mimo jiné i za 44 procent emisí oxidu dusíku. Výjimku by měly dostat energetické výrobky a elektřina, které se používají pro přepravu cestujících a zboží po železnici, metrem, tramvají a autobusy. Stejně tak by měl dostat výjimky zemní plyn a propan-butan, které jsou využívány jako hnací látky v dopravě. Zatím panuje v názoru na výjimky mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem financí shoda. Výjimku samozřejmě dostanou všechny obnovitelné zdroje energie.

AUTOR: Karel Žítek


Konkrétní cíle, kterých by měla dosáhnout Česká republika

Co Kolik Do kdy

Snížit emise CO2 o 40 % 2030

Zvýšit energetickou účinnost o 30 %

Alternativní paliva v dopravě 20 % 2020

z toho polovina na zemní plyn

Biopaliva v dopravě 5,75 % 2010.

Zelená elektřina 19 % 2030

ZDROJ: ODPADY


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist