Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Ekologická daň je úkolem na léta

16.01.2004  |  125× přečteno      vytisknout článek

V říjnu loňského roku Evropská rada schválila směrnici o zdanění energetických výrobků a elektřiny (směrnice 2003/96/EC). Také naše vláda pracuje na příjmově neutrální ekologické daňové reformě, jejíž těžištěm je vyšší zdanění energetických výrobků.

Na to, jak daleko pokročila příprava této reformy u nás, jsme se zeptali RNDr. Martina Bursíka, konzultanta v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí.

Proč je třeba v EU a také v ČR zavést ekologickou daňovou reformu?

Po dvanáctiletých diskusích se Evropa rozhodla zkoordinovat daňové reformy v členských státech, respektive vytvořit jednotný rámec pro zdanění energií jako jeden z nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů. V současnosti je již ekologická daňová reforma v různém rozsahu zavedena v jedenácti zemích evropské patnáctky. Nejčastěji jde o zdanění energií. Ve Švédsku a Velké Británii je však zdaněn oxid siřičitý, resp. dovoz a těžba stavebních surovin. Základní princip reformy je založen na internalizaci externalit. Jde o to, že v cenách zboží a služeb, které zatěžují životní prostředí, se tyto negativní vlivy na životní prostředí nepromítají. Proto směrnice doporučuje, aby členské státy diferencovaly zdanění podle energetického obsahu v daném palivu. Cílem je postupně napravit stav, kdy se ceny fosilních zdrojů skrytě dotují a obnovitelné zdroje energie mají proto potíže s konkurenceschopností.

Za obnovitelné zdroje se tedy nebude platit žádná daň?

Nebude. Obnovitelné zdroje nezatěžují životní prostředí, ani neprodukují skleníkové plyny. V programovém prohlášení vlády najdeme záměr postupně promítnout ekologické hledisko do průmyslové výroby - nastavit parametry podnikání tak, aby se naplňovala teze \"co je ekologické, je také ekonomické\". Restrukturalizace hospodářství musí směřovat k zvýšení energetické účinnosti a orientovat se na obnovitelné zdroje energie a výroby, které jsou energeticky co nejméně náročné. Naší reformu tedy máme v programovém prohlášení vlády a slibujeme si od ní více než minimum, na kterém se po mnoha kompromisech shodla Evropská unie.

V jakém stádiu jsou tyto práce dnes?

Podle mého názoru je to nejsložitější a nejtěžší manévr, který kdy před Ministerstvem životního prostředí stál. Je třeba koordinovat postoje a práce s resorty financí, práce a sociálních věcí a průmyslu. Zároveň je nutno oslovit všechny subjekty, kterých se daňová reforma může pozitivním i negativním způsobem dotknout, a získat celospolečenský konsensus.

Někdy v březnu 2004 by měl být zveřejněn koncept daňové reformy, na němž již nyní pracují externisté z Vysoké školy ekonomické a Centra pro otázky životního prostředí při Karlově Univerzitě. Matematicky modelují různé scénáře a varianty daňového zatížení, reakce jednotlivých sociálních skupin na ekologickou daňovou reformu, jakým způsobem se odrazí v průmyslu, a zároveň jaký přínos v podobě zvýšení zaměstnanosti lze získat uplatněním principu fiskální neutrality.

Co konkrétně ekologická daňová reforma přinese?

Nejde o zavedení dalších daní. Žádný politik se zvýšením daňového břemene nepůjde na trh. Celý koncept je založen na restrukturalizaci daní. Činnosti, které škodí životnímu prostředí, jsou zdaněny a objem prostředků, který stát vybere na energetických daních, vrací do ekonomiky tím, že snižuje jiné povinné platby. Možností je několik. V týmu na Ministerstvu životního prostředí, kde jsem konzultantem, se přikláníme k postupu, jaký použili v Německu, Itálii, Francii, Finsku či Belgii, tedy ke snížení sociálního pojištění. Tím by se zlevnila cena práce a daňová reforma může být nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti. Například v Německu zahájili ekologickou daňovou reformu v roce 1998. Za pět let snížili sociální pojištění o 1,7 procenta.

Domníváte se, že ekologickou reformu Parlament ČR schválí?

Otázkou spíše je, v jaké formě. Na jaře bychom koncepci ekologické daňové reformy rádi zveřejnili. Váže nás termín usnesení vlády č. 639 z 30. června 2003, který ukládá ministerstvům předložit koncept reformy do konce druhého čtvrtletí 2004.

Podle nás by měl existovat zákon o ekologické reformě. Ten by obsahoval jak novelu zákona o spotřební dani, kterou by byla zavedena spotřební daň u uhlí, elektřiny a zvýšila by se spotřební daň u uhlíkových paliv - nafty, benzínu a kerosínu. Současně by tento zákon zajišťoval fiskální neutralitu, tedy garantoval by, že se nezvýší celková daňová zátěž, ale že formou novely zákona o sociálním pojištění se sociální pojištění bude snižovat. Tento přístup považujeme za vhodnější, než jít do parlamentu se samostatnými zákony, například se zákonem o zdanění elektřiny nebo o zdanění uhlí, jak navrhuje Ministerstvo financí. To by mohlo špatně skončit, protože poslanci by nemuseli tyto tři návrhy schválit jako celek. Pokud se některý z principů naruší, fiskální neutralita koncepce se zhroutí.

V konečném výsledku to bude znamenat, že výrobky, které jsou energeticky náročnější, budou dražší?

Ano i ne. Elektřina a teplo, jejichž výroba více zatěžuje životní prostředí, by měly být dražší. Energeticky náročné výrobky také. Avšak směrnice umožňuje výjimky pro energeticky náročné provozy, které by mohly mít problémy s konkurenceschopností. Každopádně, základní princip daňové reformy se opírá o ekonomickou teorii, která říká, že nejlepší informací pro spotřebitele, která zároveň ovlivňuje jeho spotřebitelskou volbu, je cena. V momentě, kdy ceny energií budou realisticky odrážet skutečné náklady výroby a zároveň bude znám dlouhodobý vývoj jejich spotřebních daní, bude mít výrobce i spotřebitel k dispozici důležitý údaj, který mu dosud chybí. V reformě je důležité, aby zvýšení cen nebylo implementováno skokem, ale postupně. Tedy aby všichni, jak výrobci, tak spotřebitelé, znali dlouhodobý vývoj spotřebních daní u jednotlivých komodit.

Vezměte si, že se město bude rozhodovat o tom, zda v zájmu snížení provozních nákladů převede část městské dopravy na stlačený zemní plyn. V tu chvíli je nutné vědět, zda Česká republika bude žádat podle článku 14 směrnice o výjimku a zemní plyn pro využití v dopravě nebude zatížen spotřební daní vůbec, nebo že zdaněn bude. Bude to sazba progresívní, nebo konstantní? Například v Německu mají dvacetiletou garanci konstantní spotřební daně.

Kdy by zákon o ekologické dani mohl u nás nabýt účinnosti?

Parlament by mohl zákon schválit někdy v září 2005 s účinností od roku 2006, kdy se v České republice úplně otevře trh s elektřinou i s plynem. K tomuto datu budou mít všichni zákazníci svobodnou volbu dodavatele a dostanou informaci o původu elektřiny, což ukládá členským státům EU směrnice o otevírání vnitřního trhu s elektřinou. Bylo by dobré, kdyby současně dostali i informaci o budoucím vývoji spotřebních daní u elektřiny, uhlí, zemního plynu, benzínu a nafty. Tím by bylo jejich rozhodování o investicích významně odpovědnější. To je naše představa. Ministerstvo financí však připravuje odklad účinnosti implementace směrnice do 1. ledna 2008.

Co bude možnost volby znamenat pro spotřebitele?

Například jestliže budu vědět, že v dvouletém intervalu se budou zvyšovat spotřební daně u benzínu a nafty o tolik a tolik procent, tak se pravděpodobně rozhodnu pro koupi vozu, který nemá spotřebu deset a půl litru, ale šest. Tím se vlastní, spotřebitelskou volbou vyrovnám s dopady ekologických daní. Navíc budu platit nižší sociální pojištění.

V Německu jsou ekologickou daňovou reformou dál než my. Jak u nich funguje?

Německo končí pátou etapu. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mají po Velké Británii nejvyšší spotřební daně u nafty a benzínu. Zavedení daně v SRN považuji za úctyhodný krok a doklad veliké politické odvahy. Němci již hodnotí efekty daňové reformy: Ve dvou letech po sobě evidovali nárůst cestujících v hromadné dopravě a zároveň zjistili, že průměrný počet osob na jednu jízdu se zvýšil. Zároveň se snížila spotřeba benzínu a nafty. Samozřejmě, že by se dalo říci, že je to v důsledku novějších technologií, protože klesá průměrná spotřeba vozů.

Počítá ministerstvo s nějakými výjimkami?

Zajímavé budou výjimky podle článku 14, o které bude Česká republika žádat (zejména nad článkem 14a). Tady se mluví o tom, že primární zdroje energie - uhlí nebo plyn - nepodléhají zdanění, jestliže se využívají pro výrobu elektřiny. Elektřina je totiž zdaněna minimální sazbou, která činí pouhé jedno euro na megawatthodinu, to je asi 32 Kč z přibližně 2680 Kč za MWh pro domácnosti, a 50 centů na megawatthodinu pro firmy. Nicméně, pokud se členský stát rozhodne zdanit primární zdroje pro výrobu elektřiny z důvodů politiky péče o životní prostředí, nemá to vliv na jeho povinnost zdanit též elektřinu. O tom se podle mne povede základní diskuse.

Když se totiž podíváme na měrné emise CO2 na obyvatele a rok, jsou v ČR o 41 % vyšší, než je průměr v Evropské unii. Konkrétně je to 12,45 tuny na obyvatele a rok ku 8,9 tunám v EU. Energetika má přitom odpovědnost za celých 42 % emisí CO2. Jestliže náš stát nepřistoupí k tomuto článku aktivně a nezdaní primární zdroje na vstupu pro výrobu elektřiny, tak je ekologická daňová reforma vůbec nepodchytí, protože deset největších zdrojů znečištění je osm elektráren a dvě teplárny. Ty odpovídají mimo jiné i za 44 % emisí oxidu dusíku.

Výjimku by měly dostat energetické výrobky a elektřina, které se používají pro přepravu cestujících a zboží po železnici, metrem, tramvají a autobusy. Stejně tak by měl dostat výjimky zemní plyn a propan-butan, které se využívají jako hnací látky v dopravě. Zatím panuje v názoru na výjimky mezi ministerstvy životního prostředí a financí shoda. Výjimku samozřejmě dostanou všechny obnovitelné zdroje energie.

AUTOR: KAREL ŽÍTEK


Minimální sazby spotřebních daní v EU

(uhlí a plyn v eurech za GJ, elektřina v eurech za MWh)

Zdroj energie Podnikatelé Nepodnikatelské subjekty

Uhlí 0,15 0,30

Zemní plyn 0,15 0,30

Elektřina 0,50 1,00


Spor o podporu

Německá firma Preussen Elektra žalovala stát, že zvýhodňuje obnovitelné zdroje energie. Německo má (podobně jako ČR) systém pevných výkupních cen: Výrobce má garanci, že elektřina bude od něho odebrána za regulovanou cenu, která je vyšší než cena elektřiny z konvenčních elektráren. Soud měl posoudit, jestli nejde o veřejnou podporu a porušení hospodářské soutěže. Rozhodl, že se o veřejnou podporu nejedná, protože obnovitelné zdroje nedotuje stát, ale vícenáklady na ně jsou rozloženy mezi všechny spotřebitele. (U nás to dělá z průměrné ceny 1 kWh 2,68 Kč pouhé 1,2 haléře). V odůvodnění soud uvádí, že nejde o zvýhodnění, ale naopak o částečné vyrovnání prostředí, jež je dosud výhodnější pro fosilní zdroje a jádro, které jsou formou různých skrytých dotací a nezapočtení veškerých nákladů do ceny zvýhodněny.

ZDROJ: MODERNÍ OBEC


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist