Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Aarhuská úmluva: Prostor pro veřejnost

19.03.2004  |  zdroj: EKONOM  |  125× přečteno      vytisknout článek

Občané mají právo na informace o životním prostředí a na účast při rozhodování o něm.

Úmluva, která byla podepsána před šesti lety v dánském Aarhusu, je založena na otevřenosti politiky a rozhodování v oblasti životního prostředí. Poskytuje jednotlivcům a nevládním organizacím práva, která jim umožňují dohlížet na činnost a rozhodnutí orgánů veřejné správy, a dokonce žádat přezkum takových rozhodnutí.

Tři pilíře. Úmluva upravuje tzv. tři pilíře vyjadřující práva občanů při ochraně životního prostředí. Jsou jimi:

přístup k informacím o životním prostředí;

účast veřejnosti na rozhodování;

přístup k právní ochraně.

Zvlášť důležitý je třetí pilíř, protože poskytuje záruku účinného provádění a prosazování požadavků úmluvy. Dává jednotlivcům a nevládním organizacím nástroj, kterým se mohou domoci přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné správy soudem anebo jiným nezávislým a objektivním orgánem zřízeným zákonem.

Mezinárodní environmentální úmluvy obvykle nedávají veřejnosti právo iniciovat postup, v němž se přezkoumává plnění jejich ustanovení ze strany států. Zvláštní režim, který umožňuje sledovat plnění stanovených požadavků, byl zatím zakotven v těchto mezinárodních environmentálních úmluvách:

Úmluva o obchodu s ohroženými druhy volně rostoucích rostlin a volně žijících živočichů,

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší,

Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť,

Montrealský protokol o látkách narušujících ozónovou vrstvu.

Aarhuská úmluva sama takový režim neupravuje. Článek 15 úmluvy předpokládá vytvoření zvláštního mechanismu takového přezkoumání: \"Zasedání stran na základě konsensu stanoví volitelné systémy pro kritické přezkoumávání plnění ustanovení této úmluvy, které budou nekonfrontační, mimosoudní a budou mít poradní povahu. Tyto systémy umožní vhodným způsobem zapojit veřejnost a mohou zahrnovat možnosti zvažovat sdělení získaná od veřejnosti k záležitostem týkajícím se této úmluvy.\" Proto signatáři úmluvy zřídili pracovní skupinu vedenou Velkou Británií, jejímž úkolem bylo navrhnout příslušný mechanismus podle tohoto ustanovení a předložit ho ke schválení zasedání stran. Tato skupina navrhla pro Aarhuskou úmluvu zcela nový postup. Její role nebyla jednoduchá. Bylo třeba vytvořit mechanismus volitelný, mimosoudní, který má poradní povahu. Navíc musí také zajistit zapojení veřejnosti. Nejobtížnější bylo vytvořit režim, který připustí podněty ze strany veřejnosti.

Výbor pro sledování plnění Strany úmluvy na svém prvním zasedání v říjnu roku 2002 návrh pracovní skupiny schválily. Zřídily první výbor pro kontrolu plnění úmluvy, který je základním článkem celého mechanismu. Výbor má osm členů, kteří svoji funkci vykonávají jako nezávislí odborníci. Je složen z příslušníků států, jež jsou stranami nebo signatáři úmluvy. Jednotlivé státy mohou mít ve výboru pouze jednoho svého zástupce. V současné době je složen ze zástupců České republiky, Dánska, Francie, Gruzie, Kazachstánu, Maďarska, Ukrajiny a Velké Británie.

První zasedání stran také přijalo Rozhodnutí I/7 o kontrole plnění úmluvy (dále jen rozhodnutí). Upravuje základní pravidla, podle nichž má být dodržování úmluvy přezkoumáváno, včetně funkcí výboru. Výbor sám vypracoval podrobnější praktická pravidla pro jeho fungování.

Úkolem výboru je:

posoudit všechna podání, upozornění nebo sdělení týkající se ustanovení úmluvy,

zpracovat zprávu o plnění úmluv a

sledovat, hodnotit a usnadňovat plnění požadavků, které úmluva stanoví v oblasti podávání zpráv.

Výbor jedná na základě podnětu, který může přijít buď od strany úmluvy (podání), od sekretariátu úmluvy (upozornění) anebo od veřejnosti (sdělení).

Mechanismus sledování. Jak už jsem napsala, není právě obvyklé, aby mezinárodní environmentální úmluva dávala veřejnosti právo podávat sdělení týkající se neplnění úmluvy ze strany státu. Proto chci následující text věnovat pouze této formě zahájení procesu přezkoumávání.

Aarhuská úmluva nabyla účinnosti 30. října 2001. Počínaje tímto dnem jsou strany úmluvy povinny plnit povinnosti, které pro ně z úmluvy vyplývají. Pro uplatnění práva veřejnosti iniciovat proces přezkoumání je však rozhodující, kdy bylo přijato rozhodnutí o kontrole plnění úmluvy. Veřejnost může svá sdělení posílat výboru po uplynutí dvanácti měsíců od tohoto data anebo od data, kdy úmluva nabyla pro ten který stát účinnosti. Prvním nejbližším datem se tak stal 23. říjen 2003. Je samozřejmě rozhodující pouze pro ty státy, které úmluvu ratifikovaly do 30. října 2001, a tím umožnily, aby nabyla účinnosti.

Sdělení veřejnosti se musí týkat údajného neplnění úmluvy ze strany státu. Protože úmluva zavazuje pouze státy, které jsou jejími stranami, i otázky jejího neplnění se mohou vztahovat pouze na tyto státy.

Platí však jedno důležité pravidlo: stát, který úmluvu ratifikoval, může při ukládání příslušných listin depositáři úmluvy písemně uvést, že nemá možnost akceptovat přezkoumání na základě sdělení veřejnosti. Tento režim se pak na něj nevztahuje. Tuto možnost má však pouze po dobu maximálně čtyř let. Během této doby může své původní sdělení revokovat a připustit tak, že od data nového sdělení souhlasí s tím, aby vůči němu byl uplatněn mechanismus přezkoumání plnění úmluvy iniciovaný sdělením veřejnosti.

Fyzická i právnická osoba, elektronicky či poštou. Sdělení může výboru předložit kterýkoli představitel veřejnosti, tj. fyzická nebo právnická osoba. Týká se to i nevládních organizací, včetně organizací environmentálních a těch, které se zabývají ochranou lidských práv. Osoba, která sdělení zasílá, nemusí být občanem státu, jehož se toto sdělení týká. Podává-li ho organizace, nemusí mít na území dotčeného státu své sídlo. To je velice široké oprávnění, které umožňuje občanům poukázat na nedodržování úmluvy např. i ve státě, kde je případná politická situace taková, že si jeho občané takové sdělení sami zaslat netroufají.

Sdělení veřejnosti je třeba zasílat výboru prostřednictvím sekretariátu úmluvy, a to písemně. Lze je poslat i elektronicky. Součástí sdělení musejí být informace, jež výbor potřebuje, aby posoudil, zda sdělení přijme. Jde například o informaci o osobě, která sdělení podává, o státu, kterého se týká, o skutečnostech, které zakládají neplnění úmluvy nebo jejích jednotlivých ustanovení, o vnitrostátních opravných prostředcích, jež byly využity apod.

Výbor je povinen posoudit všechna sdělení veřejnosti, která obdrží, pokud nezjistí, že sdělení je anonymní, že zneužívá práva sdělení podávat, že je evidentně nerozumné nebo není v souladu s rozhodnutím nebo s ustanoveními úmluvy. Nebude také brát v úvahu sdělení týkající se státu, jenž není stranou úmluvy nebo jenž využil svého práva tento režim nepřijmout. Výbor se zabývá (nebo spíše bude zabývat) pouze sděleními, týkajícími se činnosti, opomenutí, událostí nebo situací, k nimž došlo v době, kdy dotčený stát byl vázán ustanoveními úmluvy.

Poslední instance. Výbor nemá nahrazovat opravné prostředky, které připouští právní řád jednotlivých států. Má být instancí, které se lze dovolat, nepomáhají-li prostředky a možnosti, které poskytuje vnitrostátní právní řád. Při zvažování sdělení veřejnosti bude proto výbor brát v úvahu i míru, v jaké byly takovéto opravné prostředky dostupné osobě, která sdělení zaslala. Výjimku lze připustit v případech, kdy je využití opravného prostředku bezdůvodně odkládáno (prodlužováno) nebo kdy evidentně neposkytuje účinný a dostatečný prostředek k nápravě daného stavu. Rozhodnutí nepožaduje striktně, že před podáním sdělení musejí být využity veškeré opravné prostředky vnitrostátního právního řádu. Nicméně opravňuje výbor, aby dále nepostupoval ve věci, dojde-li k závěru, že osoba, která sdělení poslala, nevyužila dostatečně všech možností řešení problému prostřednictvím vnitrostátních správních nebo soudních postupů.

Co sdělovat výboru? Zde je v podstatě třeba vyjít z povinností, které státům ukládá sama úmluva. Jde tedy o případy, kdy stát obecně nezavede právní, administrativní nebo jiná opatření, jejichž cílem je plnění úmluvy. Může jít také o zvláštní nedostatky přijatých opatření nebo o porušení některých aspektů práv občanů, která úmluva zaručuje. A samozřejmě může jít i o kombinaci těchto případů.

Stát, kterého se sdělení veřejnosti týká, musí mít možnost se k němu vyjádřit. Proto je výbor povinen mu ho zaslat. Dotčený stát by pak měl výboru zaslat písemné vysvětlení nebo vyjádření, v němž objasní celou záležitost a bude reagovat na uvedená fakta - co nejdříve ale nejpozději pět měsíců od doby, kdy mu sdělení bylo zasláno.

Výbor není při posuzování sdělení závislý pouze na informacích, které obdržel od toho, kdo sdělení zaslal. Může si obstarat i další informace. Rozhodnutí uvádí tyto možnosti:

vyžádání dalších informací týkajících se daného případu;

získání informací na území dotčeného státu, se souhlasem tohoto státu;

zvážení jakýchkoli relevantních informací, jež mu jsou poskytnuty a

využití služeb odborníků nebo poradců v případech, kdy to přichází v úvahu.

Rozhodnutí stanoví důležité pravidlo týkající se důvěrnosti dat, které výbor získá. Platí zásada, že žádná taková informace nesmí být utajována, s výjimkou případů, kdy utajení umožňuje samo rozhodnutí. Jde o informace, které spadají pod režim ustanovení čl. 4 odst. 3(c) a 4 Aarhuské úmluvy. Jsou to případy, kdy orgán veřejné správy může odmítnout žádost o informaci o životním prostředí. Výbor rovněž informaci nezveřejní, jestliže osoba, která mu ji poskytla, o to požádá s tím, že její zveřejnění by ji mohlo vystavit sankcionování, pronásledování nebo obtěžování. Toto pravidlo se týká i totožnosti osoby, která informaci poskytla.

Přezkoumání plnění. Z povahy úmluvy vyplývá, že všechny dotčené strany musejí mít možnost zúčastnit se přezkoumání plnění úmluvy. Dotčený stát i ten, kdo poslal sdělení, mají proto právo být přítomni při diskusích výboru, zabývajících se sdělením. Mohou se účastnit schůzky, na níž výbor projednává a zjišťuje skutkovou podstatu případu. Neúčastní se však přípravy a přijetí závěrečného stanoviska, opatření nebo doporučení výboru.

Jestliže výbor dojde k závěru, že stát neplní nebo neplnil ustanovení úmluvy, zváží, jaká opatření by byla za daných okolností vhodná. Bere přitom v úvahu všechny aspekty případu, včetně příčin a frekvence neplnění úmluvy i možností dotčeného státu úmluvu dodržovat a jeho sociálně ekonomických podmínek.

Výbor zašle návrh opatření a pokud možno také návrh doporučení dotčenému státu i tomu, kdo poslal sdělení. Jak stát, tak tato osoba mají právo předložit své připomínky k návrhu. Tyto připomínky výbor při zpracování svých závěrů vezme v úvahu.

Výbor je povinen předkládat na každém řádném zasedání stran zprávu, která musí obsahovat informace o jednotlivých sděleních, včetně dočasných opatření, jež navrhuje po dobu, kdy se zasedání stran bude daným případem zabývat, a opatření navrhovaných zasedáním stran k přijetí ke konkrétnímu případu. Zpráva je veřejná. Výbor může navrhnout tato opatření:

poskytnout dotčenému státu radu nebo zajistit pomoc při plnění úmluvy;

doporučit dotčenému státu opatření zaměřená na dodržování úmluvy;

požádat dotčený stát, aby výboru předložil strategii plnění úmluvy, včetně časového harmonogramu, a podat o jejím naplňování zprávu;

doporučit dotčenému státu zvláštní opatření k řešení problému uvedeného ve sdělení, pokud byl celý proces vyvolán sdělením zástupce veřejnosti;

vydat prohlášení o neplnění úmluvy;

vydat varování;

pozastavit v souladu s pravidly mezinárodního práva týkajícími se pozastavení působení úmluvy zvláštní práva a privilegia poskytovaná dotčenému státu podle úmluvy;

přijmout jiná nekonfrontační, mimosoudní opatření poradní povahy, která pokládá za vhodná.

Výbor sám, aniž by čekal na rozhodnutí zasedání stran, může přijmout první čtyři opatření. Poskytnout dotčenému státu radu nebo zajistit pomoc při plnění úmluvy může přitom na základě konzultace s dotčeným státem, zatímco ostatní tři pouze se souhlasem tohoto státu.

Komunikujte anglicky. Protože cílem úmluvy je zapojení veřejnosti do rozhodování, je také významná otázka, jakým jazykem lze s výborem komunikovat. Podle pravidel přijatých výborem mohou být sdělení veřejnosti předkládána v jednom z oficiálních jazyků úmluvy, tj. v angličtině, ve francouzštině nebo v ruštině. Celý proces však urychlí, bude-li sdělení v jazyce anglickém. Rovněž zpráva výboru musí být přístupná ve všech těchto třech jazycích. Více informací lze získat na webové stránce Aarhuské úmluvy, tj. na www.unece.org

AUTOR: Eva kružíková, Ústav pro ekopolitiku, členka výboru pro kontrolu plnění Aarhuské úmluvy


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist