Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Toboganem do pece

03.10.2005  |  zdroj: HN  |  144× přečteno      vytisknout článek

Toboganem do pece Útlá žena hraje na housle, odkudsi ze tmy se blíží muž v zástěře a s duněním před sebou valí sud. "Nezdržujte," pohání nás předák s megafonem. V rámci letošního bienále Industriální stopy vkročili do areálu zrušené huti Koněv na Kladně umělci a vtáhli do něj lidi, které by tam jinak ani nenapadlo chodit. Společně jsme pak klopýtali jednou kapitolou z dějin lidské práce.

Představte si rozlehlé místo plné trochu děsivé, především ale tklivé krásy. Koleje odnikud nikam, potrubí, přerušené v půli cesty, obrovské ocelové konstrukce a ještě větší stavby z betonu, desítky slepých oken, gigantické nohy sloupů podepírající jakási megalomanská rezavějící ramena. Daleké obzory plné mlčících provozů, trosek, polotrosek a dávno vystydlých komínů. Tak dnes vypadá bývalá huť Koněv, kdysi Vojtěšská huť na Kladně. Takový je odtamtud výhled na někdejší chloubu českého těžkého průmyslu, elektroprovoz ocelárny Poldi na Dříni. Všechno to mlčí, jako nějaké dávno zakleté království. Koněv od roku 1975, kdy huť přestala stačit konkurenci z Ostravy a Košic. Poldi po zpackané privatizaci v 90. letech.

Plus a minus
Letos má areál bývalé huti Koněv stopadesáté výročí. V roce 1855 tu totiž kněz vysvětil a hutníci zapálili první vysokou pec, vlastněnou pány Vojtěchem Lannou, Albertem Kleinem a Václavem Novotným. Po prvním z nich dostala huť jméno Vojtěšská. Ze železa první pece ulili náhrobní kříž, který teď po kladenských hřbitovech usilovně hledají umělci ze sdružení Mamapapa. Ti k letošnímu bienále Industriální stopy připravili umělecký tzv. site specifik projekt Kladno - Záporno, který do areálu mlčících hutí přivedl stovky lidí. Mohli tu absolvovat představení Klíče od pevnosti Koněv a "industriální safari": projet se za tmy autobusem z padesátých let, nahlédnout do dělnické kantýny, proklopýtat kolem zrušených provozů, vrátit se do atmosféry minulého režimu s jeho budovatelským patosem, nadchnout se pohledem na přízračně nasvícené zbytky Lannových vápenných pecí s kšticemi vzrostlých bříz na vrcholku. Mohli nasednout do úzkokolejného vláčku a putovat po kousku úzkých kolejí, co v a reálu zbyly. Kdo chtěl, ten to bral s nadhledem a měl z toho veselý happening. Někteří při tom mysleli na věčný koloběh zmaru a znovuzrození. A byli tam i takoví, kterým tiše pukalo srdce.

Městská pustina
Bývalá huť Koněv je zvláštní svět. Příroda si to místo vytrvale bere zpátky. U vápenek vyplašíte bažanty, koroptve a holubí hejna. Na betonových konstrukcích se huňatí mohutné drny trávy, vytvořené rozpadem za tři desetiletí. V houštinách střemchy, pelyňku a bezinek se kroutí křivolaké stezky, na nichž lze nečekaně potkat bludná auta, zamlklé osamělce a toulavé kočky se sytým pohledem v dravčích očích. V krytých zákoutích se vrší hory nezpeněžitelných zbytků rozebraných automobilů. Co chvíli narazíte na divoké skládky a smetiště. V pustých stavbách jsou k vidění záhadné brlohy a doupata. "Pro industriální a postindustriální krajinu je často typické, že nerozeznáme, kde začíná příroda a končí civilizace, jaká je hranice mezi smetištěm a přírodní rezervací," napsal Václav Cílek v časopise Ochrana přírody. Jeho studenti prý v kladenských pustinách mají silnější zážitky z přírody v kontaktu s "industriálem" než ze zachované harmonické krajiny. Možná j en proto, že zachovanou přírodu nepoznali.

Místy jedovato
Nejpodivněji působí na člověka, který se na Koněvu ocitne poprvé, ostrůvky života v tom moři zmaru. Nový, stříbrně se lesknoucí ochoz na starém cihlovém komíně. Hučící rozvodna v hromadách suti. Někdo si koupí domek uprostřed ruin, posadí mu na prastaré tělo novou střechu a usídlí tam svoji firmu. Starý plynojem na kychtový plyn dostal v přízemí nová okna a roste kolem něj úhledný plot. Jinde stojí hrubá stavba nové haly hned vedle kostry starého provozu. A tak se to celé všelijak drolí a jinde zase narůstá.
Podle prvního náměstka kladenského primátora Miroslava Bernáška jsou v areálu bývalé hutě Koněv dnes "desítky vlastníků firem, od malé garáže až po majitele několikahektarových pozemků". Město Kladno vlastní jen pozemky pod některými komunikacemi. "Je velká šance začlenit areál do života města a velice se o to snažíme," prozrazuje Miroslav Bernášek. "Okraj areálu je jen sto metrů od radnice, takže jsou to svou polohou velice zajímavé pozemky." Podle Vojtěcha Munzara z kladenské Správy bytového fondu město zatím nepočítá s větší investicí v areálu bývalé huti Koněv. Jeho plány se soustřeďují spíš do sousedního areálu Poldi na Dříni. "Město musí pomoci především v řešení dopravní infrastruktury, a proto se chystá otevřít novou páteřní komunikaci, která protne celý areál Koněva a bude pro něj znamenat oživení. Soukromým vlastníkům objektů a pozemků se bude lépe podnikat a jejich lokalita bude atraktivnější," prozrazuje plány Miroslav Bernášek.
Na ochozu starého plynojemu leží v nádržce hustě zakalené vody mrtvolka holuba. Do jaké míry je na překážku veškerým úvahám o novém životě pro tenhle kus země její kontaminace, napadne člověka při pohledu do vyhaslých ptačích očí. Proslýchá se, že je tu místy půda prosáklá kadmiem a olovem do hloubky dvaceti metrů. "Je to problém jen některých lokalit, například bývalé koksovny," konstatuje Miroslav Bernášek. "Město bude s vlastníky spolupracovat na jejich uvedení do řádného stavu. Můžeme pomoci například expertizou, ale investovat do soukromých majetků pochopitelně nebudeme." Těžko dnes říci, do jaké hloubky by se musela země přemisťovat a čistit a jak velké by byly náklady. "V tuto chvíli je to velká neznámá. Musí se provést podrobné ekologické audity," říká náměstek primátora.

Nahé pece
Tři hladké homole spojené mostem, to je projekt Pekelná zkušenost studenta architektury Václava Kruliše na výstavě Vojtěšská huť a jak dál v bývalé soustružně válců na Koněvu. Budoucí architekt navrhuje, že by pod násypkami Lannových sto padesát let starých vápenek, v huti, která vyrobila například střešní konstrukci pro Národní divadlo v Praze, vznikl klub pro videoprojekce a instalace, šatny, cvičebny, stanice první pomoci. Proč to poslední? Protože po stěnách pece by se šplhalo s pomocí magnetů, tobogánem by se sjíždělo do pecních věží, adrenalin by se pumpoval do těl přechodem mezi věžemi po mostě.
Že by si ty věže zasloužily památkově chránit? "Industriální dědictví nám mizí před očima," stěžuje si Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu. Než se podařilo pro Vojtěšskou huť cokoli udělat, není tam už co chránit. Hlavní část konstrukce byla odvezena už před lety. A sběrači kovů pak vápenky "odstrojili" i od ocelových pásů, které je svíraly. Narušili i stabilitu starého plynojemu.
"Záleží především na vlastnících staveb, co se rozhodnou zachránit v původní podobě," soudí kladenský náměstek primátora.
Na výstavě studentských projektů je také návrh, jak v areálu huti udělat park, Evropské kulturně-společenské centrum, obytnou městskou čtvrť, odbornou školu s kolejemi nebo tržnici a obchodní centrum. Studenti berou své návrhy spíš jako podnět k diskusi než jako hotové návrhy na řešení.
"Jsou to zajímavé vize," připouští Miroslav Bernášek. "Musí být ovšem podpořeny reálnými studiemi skutečného stavu."

MEZITITULEK: Pevnost Koněv
"Co tomu říkáte?" ptám se posmutnělé mladé dvojice, postávající mezi výstavními panely. Jak se dalo čekat, jsou to lidé srostlí s hutěmi. Jejich rodiny z obou stran tu pracovaly po tři generace. "Centrum města se v poslední době dalo hodně dohromady," říká Kladeňák Bohumil Kučera. "Ale lidé na Kladně byli zvyklí na železo, na výheň. Teď jako by tu všechno vyhaslo," a myslí na Poldi. "Tři čtvrtiny města věří, že za tou špatnou privatizací byl záměr. Že někdo chtěl zlikvidovat konkurenceschopnou výrobu. To není stesk po minulém režimu. Jenom si říkáme, že se to jistě dalo udělat líp."
Po všem, čím jsme prošli, máme u nás sklon při pohledu na podobná místa vzpomínat především na nechtěnou komiku někdejších údernických snah. Na povinnou četbu, Marii Majerovou, Zápotockého Rudou záři nad Kladnem. Jenže když dnes hutě stojí, je ve hře víc: narušený životní pocit, rozkolísaná duše města a identita jeho obyvatel. Říkejte někomu, že se civilizační epochy mění, a že se to děje všude na světě.
Také Zdeněk Čížek z železničního muzea v Lužné u Rakovníka přišel na výstavu proto, že s hutí vyrůstal. "Normálně se sem nesmělo, ale táta tu jezdil pětatřicet let s mašinou, tak jsem se tu mohl na prvního máje koukat na mašinky," vzpomíná. Když vidí velkorysost studentských návrhů, myslí jen na to, jak odsud pro muzeum honem zachránit, co se dá. "Jsou tu ještě zbytky kolejí z úzké dráhy. Sem tam se objeví výhybka. Tohle byl nejrozsáhlejší systém úzkokolejky," vzpomíná. Koleje, vozy a další příslušenství se snaží zachovat jako součást historie kladenských železáren. "Vápenky? Tam zůstalo jen to, co se nedalo dát do šrotu," říká hořce.
"Srandičky, nojo," ucedí neznámý starší muž, když se představení Klíčů od pevnosti Koněv začne rozbíhat. "Tady dělalo šestadvacet tisíc lidí. Támhle byla laboratoř," napřáhne ukazovák k domu, kde se právě chystá otevřít živnost magnetoterapeut. Jeden, co tu "dělal dvaačtyřicet let", dá na závěr jasně najevo, že si nepřeje publicitu.
Performeři napjali oponu přes průjezd za zbytkem bývalé laboratoře a nainstalovali před ni stůl s knihou a lidskou lebkou. Ale co chvíli troubí nějaké auto, které chce vyjet ven nebo vjet dovnitř. Řachtající vrak s píchlou pneumatikou, plně obsazený snědými mladíky, prudce zrychlí, když zaznamená policejní auto. "Too improvised! Molto improvisato!" rozčiluje se zahraniční umělec, že už zase musel oponu sundavat. Vtom nové troubení. Pestré auto Family Frost se vrací ze šichty a dožaduje se průjezdu do sídla firmy.
"Pevnost Koněv" žije svůj každodenní život. Snad ji v horizontu, na který dnes nedohlédneme, čeká lepší budoucnost...

Snímky / HN - Jan Šilpoch: Projekty v rámci bienále Industriální stopy zavedly návštěvníky k plynojemu, rudnému zásobníku a dalším chátrajícím objektům huti Koněv. Vlevo bývalá soustružna válců, kde probíhala výstavní část projektu.
Pohled z plynojemu Vojtěšské huti - i tomu narušili zloději kovů stabilitu.
Vápenku Vojtěšské huti zbavili zloději pevného sevření ocelových pásů, a tak je jen otázkou času, kdy se sesune k zemi.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist