Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak jsme přežili komunismus

18.02.2006  |  zdroj: HN  |  173× přečteno      vytisknout článek

Jak jsme přežili komunismus Kniha Jak jsme přežili komunismus, z níž přinášíme ukázku, je prvním překladem esejů Slavenky Drakulićové (* 1949) do češtiny. Autorka v nich zachycuje život v komunistických a postkomunistických zemích, zaměřuje se zejména na dívky, ženy a matky na území bývalé Jugoslávie a ukazuje, čemu byly vystaveny nejprve v totalitě a poté ve válce. Výsledkem je citlivý obraz většinou stínových oblastí života a dějin, které jsou buď tabuizovány, nebo pro svou intimnost obtížně vyslovitelné...
Knihu vydává Nakladatelství Lidové noviny.

Vesna natočila nylonky proti světlu, vsunula ruku dovnitř, rozevřela prsty a pomalu je vytahovala. Jedna punčocha byla dobrá. Na druhé bylo puštěné oko. "Tenhle pár není k ničemu," řekla, odložila ho na stranu a vzala si druhý z hromady před sebou.. Seděly jsme v kuchyni. Zastavila jsem se, abych si půjčila vysavač. Ten můj se ráno rozhodl ukončit svou dlouholetou službu. Vesnina matka, která seděla naproti, vzala vyhozené nylonky a řekla: "Ale Vesno, tyhle nylonky jsou ještě dobré na doma.Vezmu je na zašití." Vesna se nejprve nahněvaně podívala a potom vyprskla smíchy. "Ne, nevezmeš," řekla a otočila se ke mně. "Pokaždé, když chci vyhodit staré nylonky, ona se je pokouší zachránit, spravit, plnit jimi polštáře, zavazovat pytle na smetí nebo přes ně cedit domácí ovocnou šťávu - je schopna vymyslet desítky nových způsobů využití starých nylonek a ponožek. Jako by ještě žila v padesátých letech." Její matka v klidu pila kávu a tiše kroutila hlavou na důkaz toho, že jí nemůžeme rozNamítla jsem, že nevím, jestli se ještě vůbec někde ponožky zašívají, když se teď začaly ve velkém vyrábět. Vesnina matka řekla, že zůstala už jen jedna žena, která je opravuje. Zavřela krámek a teď pracuje doma. Představila jsem si ji, jak sedí ohnutá nad stolem, nad svítilnou a malým strojem na štupování. Možná je to ta samá paní z Maksimirské ulice, které jsem jednou za měsíc nosila tašku s ponožkami na opravu... "Chcete počkat?" zeptala by se mě, protože by věděla, že jsem už připravila jeden pár, kde uteklo jen malé očko a který jsem si chtěla hned odnést domů. To už ale musí být víc než 20 let. Tehdy byly ponožky drahé a na pultech jen zřídkakdy, a tak se vyhazovaly až po několika opravách. "Co ty víš? Válka může přijít každou chvíli.. Jak si můžeš být něčím jistá?" pokračovala matka. "Ale mami, jestli bude válka, bude to tak hrozné, že nikdo nebude přemýšlet o nedostatku nylonek," namítla Vesna. "Podivila by ses, moje milá, kdybys věděla, že lidé musí žít a přežít dokonce i vOpravdu, jak? Určitě ne tak, že jsme vyhazovali užitečné věci. Obecně není v žádné komunistické zemi moc věcí, které se mohou vyhodit. Dokonce by se mohlo říct, že obyčejné domácnosti v takové zemi představují výborný příklad "ekologické jednotky" - ovšem zcela odlišného původu. Taková "ekologická jednotka" totiž nevzniká ze starosti o přírodu, ale ze zcela specifického strachu z budoucnosti. Každá z nich se zakládá na dvou hlavních principech - shromažďování a recyklování. Recykluje se a recykluje, což v tomto případě znamená, že se znovu a znovu používá určitý předmět (např. nylonky), ale pokaždé přetvořený v něco jiného a s dalším novým účelem. Takový předmět vyhodíte, až když jste si jisti, že už ničemu nemůže posloužit. Ale aby se správně (tzn. užitečně) recyklovalo, je třeba vědět, co vlastně sbírat. Princip sbírání a shromažďování závisí na různých zkušenostech dané komunistické země. Nebo ještě lépe - na různých stupních chudoby. Ale v základě řinuceni to dělat, za druhé žijí pod neustálou hrozbou různých nedostatků, a nikdy si nejsou zcela jisti, co zítra najdou či nenajdou v obchodech.
Ve svém domě jsem podlahu vždycky myla starým párem pánských spodků a do chvíle, kdy mě na to upozornila má pobavená přítelkyně (samozřejmě cizinka), jsem si nikdy neuvědomila, jak směšně vypadá smeták oblečený do slipů. Ale stejně jako Vesnině mámě, i mně bylo líto vyhodit věci, které by mohly posloužit ještě k něčemu jinému - třeba na mytí podlahy. "To nemůžeš koupit smeták na mytí podlahy?" zeptala se přítelkyně. Můžu, ale proč? Moje babička takhle myla podlahu, moje máma taky, a konečně, do pozdních šedesátých let se takový smeták koupit nedal. Má dlouholetá zkušenost mě přesvědčila, že obyčejné prádlo má neuvěřitelnou schopnost vpíjení prachu a je výborné na mytí, leštění podlah, oken a dlaždiček.
Tehdy jsem pochopila, že moje přítelkyně neměla ani ponětí o oblečení recyklovaném takovýmto způsobem: o přeháčkovaných svetrech, starých, na ruby obrácených kabátech přešitých na dětské nebo o nových prostěradlech ušitých ze dvou potrhaných. Nevěděla, že se v "ekologii nutnosti" nic nevyhazuje - a zvláště ne oblečení - a oblečení se také nedaruje, lidé na to nejsou zvyklí. Tedy, nejenom že ho využijeme jako hadry, což je druhá fáze, nejprve ho, než se úplně opotřebuje, nosíme "na doma". Nenavyklá osoba, přicházející do průměrné domácnosti, může tak spatřit divný, ale opravdu obvyklý jev: jinak vážený a ctěný člověk, například univerzitní profesor, bude oblečen do pruhovaných kalhot od pyžama, starého svetru poznamenaného moly nebo zalátaného bavlnkou jiné barvy, papučí a ošoupaného domácího pláště. A protože je takovéto "hromadění" národním sportem, nikoho nezajímá, že bude viděn v těch absurdních hadrech...
Životní podmínky ruší každé soukromí, vlastně ho rozšiřují na celou společnost. Byty jsou velmi malé, přeplněné nebo přestavované. V každém případě jste odsouzeni potkat někoho na cestě do kuchyně nebo koupelny. Protože soběstačná domácnost neexistuje, člověk je vždy závislý na sousedech a jejich službách - při půjčování kávy nebo cukru, při uklízení domu a nadávání na politiku, stejně jako při snaze o zapsání dítěte na lepší školu. Soused nebo sousedka vás nevyhnutelně, dříve či později, uvidí v oblečení "na doma", což má možná i svou dobrou stránku: lidé brzy ztrácejí iluze o druhých.
Je-li zřejmá logika v hromadění a recyklování starého oblečení, je těžké naleznout logiku v hromadění předmětů, které se jinak vyhazují. Samozřejmě jen v případě, že nežijete poblíž některé komunistické země. Proč by někdo například schovával starou krabici od bot? Když člověk přinese domů nové boty, krabice by se přeci měla vyhodit. Ale taková pěkná, pevná kartonová krabice má několik upotřebení. Dvě nejobvyklejší byla - a ještě jsou - schovávání starých fotek a starých účtů. Lidé je mají na dně nebo na vrchu skříní v ložnici. A tak, když chcete vidět rodinné fotografie, nevyndají fotoalbum, ale zaprášenou krabici na boty. Opatrně ji před vámi otevírají, protože ta krabice obsahuje něco drahocenného - část jejich života. Důvod takového využití krabice je jednoduchý: hodně dlouho nebylo možné koupit fotoalbum, a když se koupit dalo, bylo velmi drahé stejně jako fotoaparáty a filmy do nich. Krabice od bot jsou dobré i na úschovu starých účtů po deset, dvacet i více let. Elektřina, voda, byt, úvěr, telefPřesto bylo v každé domácnosti prioritou sbírání sklenic. Bylo tomu tak proto, že se do nich mohly dávat další menší sbírané věci. Co je normálnější než vyhodit sklenici, poté co se snědí okurky nebo marmeláda, do kontejneru na sklo? Ale když člověk žije tady, objeví i další způsoby recyklování. Do sklenice se vždy může něco dát: hrstička zrezlých hřebíků, šrouby č. 1 (ví se, že v obchodech nikdy nejsou), knoflíky a gumičky (které se předtím sundají z obalu) nebo plastikové zátky, staré žiletky (nikdy se neví, kdy nebudou na trhu), kousky mýdla nebo provázků (pro každý případ), strouhanka, káva v zrnech, čerstvý česnek anebo domácí kyselé okurky a domácí povidla. Ve větších sklenicích můžeme mít i jídlo, které se v zimě dává na balkon místo do lednice (velmi praktický nápad). Ba co víc, když se sklenice rozbije, víko může sloužit jako popelník. Vzhledem k tomu, že všichni kouří, doma nikdy není dostatek popelníků.
Dále lidé sbírají konzervy, zvláště ty veliké, ale i malé. "Škoda je vyhodit," říkala moje stará sousedka, která do velkých konzerv zasazovala červené geranie a pak je dávala na okna, do koupelny, do předsíně, na schody, do dvora... Myslím, že ženy upřednostňují "zlaté" konzervy před "stříbrnými". Vypadají lépe na oknech a balkonech, v malých dvorcích, a dokonce i doma - prostě všude tam, kde se mohou očekávat květiny. Vezmete konzervu, hřebík a kladívko, otočíte ji dnem vzhůru, uděláte díru, a tak vytvoříte nový květináč z ničeho. To je ekologie! Květiny mohou růst i ve starém lavoru nebo v hrnci (nejčastěji nebesky modrém nebo červeném s bílými puntíky). Městské květiny pomalu blednou kvůli nedostatku slunce a takhle vypadají mnohem živěji. Přirozeně, že jen tehdy, když se hrnec nepoužije praktičtěji a neskončí, jako většina, pod dřezem naplněn brambory a cibulí. V tomto případě se na světlo dostane možná jedenkrát nebo dvakrát za deset let jako nádoba na barvu, když se v kuch"Ještě stále si nemohu odvyknout mýt plastikové kelímky od jogurtu," říká Vesna. "V polovině šedesátých let, když se začaly vyrábět (předtím se jogurt prodával ve sklenicích, které se vracely), jsem byla školačka a používali jsme je na míchání vodovek. Doma jsme si hráli na kuchyni, pili z nich nebo v nich měli cukr a sůl. Myslím, že dnes už není hromadění obrazem naší majetkové situace, ale stavem ducha. Jsme hladoví po věcech a jsme vyplašení z budoucnosti. Zasáhlo nás to hlouběji, než jsem myslela."
Její řeči mi připomněly jiný druh hromadění, jinou hladovost - můj dětský hlad po pěkných celofánových obalech od bonbonů nebo čokolád. Takové obaly jsem mohla získat jen u spolužačky, jejíž otec žil v cizině. Lisovala jsem je mezi stránkami knížek a potom se dívala na cizí slova jako FRAMBOISE nebo SUCRE nebo CHOCOLATIER, ještě stále cítíc vůni jejich extravagantního chutného obsahu, který jsem nikdy neochutnala. Když "venku" (v té době "venku" bylo kategorií, která zahrnovala vše za hranicí) balili každý bonbon do překrásného papíru, jediný druh bonbonů, který jsme měli my, se jmenoval 505 SA CRTOM a prodával se v červené kovové krabici. Obvykle jsme je dostávali jako novoroční dárek, ne vánoční, protože Vánoce oficiálně nebyly. Není divu, protože v té době, v raných padesátých letech, existovala snad jen jedna továrna na sladkosti.
Samozřejmě, že jsme byli udiveni těmi obaly, byl to náš první dotek s něčím cizím, jiným, neznámým, žádoucím... Později jsme sbírali cizí známky a etikety různých druhů - z čokolády, piva, sýrů, oblečení..., pak krabičky cigaret, plechovky od piva a láhve od Coca Coly, které turisté vyhazovali do moře, když čekali na trajekt. Bylo důležité jedině to, že jsou cizí. Proč? Protože vše cizí, od obalu až po konzervy, mělo lepší design. V našem dětském světě, obklopeném chudobou bez mnoha hraček, to všechno byly symboly postavení. Hodně, hodně později, možná i příliš pozdě, jsme se naučili, že ty pěkné etikety slouží k přitáhnutí kupce, že je to jakási pestrobarevná nalepovací lež. Ale ani to nás neodradilo od sbírání. Dokonce i dnes jsme vášnivými sběrateli cizích předmětů. Jako bychom se stále pokoušeli vlastnit to mytické "jinačí".
Pamatuji se, jak jsem šla jako malá do koupelny, vzala maminčinu rtěnku, vyndala z úst žvýkačku, namazala ji rtěnkou a mnula, dokud nebyla růžová. A pak jsem se před ostatníma holkama přetvařovala, že je to pravá Bazooka Joe, kterou jsem ve skutečnosti ochutnala jen jedinkrát v životě, a to jenom jeden kousek. Ony mně záviděly, a já jsem doufala, že nebudou chtít vidět obal s malým komiksem, kde postavy mluvily v obláčcích v nějakém mně neznámém jazyce.
Přeložili Robert Vindiš a Daniela Slavíková


Související články


Poslední diskuse k článku - 1 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek
Přihlouplý enviweb ?
Velice nerad se uchyluji k nezdvořilému titulku, ale jak jinak připomnět enviwebu, že jeho cílem je přispět k ozdravění životního prostředí. Vysmívat se úspornosti za komunismu je velice krátkozraké právě v této době(únor 2006), kdy se na území ČR hrne množství odpadu z Německa a nacházejí se podivné skládky. Kupodivu občané ČR ani její orgány neprojevují nad tím žádné nadšení. Pominuli-li slovo komunismus,tak se text blíží návodům aktivistů, jak šetrně - bezodpadově hospodařit ke zlepšení životního prostředí.
vloženo: 20.02.2006 19:29     vložil: Ivan Sommer Reagovat 
zobrazit všechny příspěvky

EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist