Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Kladrubské stříbro

05.10.2008  |  zdroj: Víkend  |  145× přečteno      vytisknout článek

Díky chovu běloušů patří k nejznámějším hřebčínům na světě.

Vědí to i korunované hlavy třeba na dánském nebo švédském dvoře. A také sportovní fajnšmekři v řadě zemí, kde se konají soutěže nejlepších spřežení Evropy. Přední místa totiž pravidelně získávají jezdci s koňmi z Kladrub nad Labem. Není divu. Čtyřsetletá tradice je znát.

Skrytý v závětří kostelní zdi na dvoře starokladrubského národního hřebčína se biskupský kočár z poloviny devatenáctého století objevil hodinu po poledni. Vymalovaný, pozlacený, s novým čalouněním voněl novotou. V pozdně letním dni tam stál nikým nepovšimnutý. Krásná práce... a také kus historie. U nás nemá takový skvost obdoby. Nejbližší mají ve vídeňském Schönbrunnu. Ovšem ten kladrubský je nejlépe restaurovaný.

Raději do hřebčína
"Musím kočár ještě jednou rychle vyleštit, mám na to už jen hodinu, pak přijedou hejtmani, primátoři a biskup," oznamuje mladá žena, jejíž ruka rázně krouží velkou prachovkou po černém skříňovém povozu.
"Víte, že původně patřil královéhradeckému biskupovi Karlu Boromejskému Hanlovi z Kirchtreu?" šeptá polohlasně, jakoby z piety, přicházející Lenka Gotthardová, ředitelka kladrubského hřebčína. "Když ve funkci v roce 1874 skončil, jezdili v něm nějaký čas jeho nástupci. Pak ale přišlo období, kdy se kočár nepoužíval a chátral odstavený v děkanství v Chrasti u Chrudimi. Když jsme ho tam před dvěma lety objevili, řekli jsme si: Stojí za to ho opravit! No, a dnes vidíte, jak se to podařilo. Jezdit bude s našimi bělouši i vraníky."
Oprava unikátního kočáru přišla na patnáct tisíc eur a ze svých rozpočtů ji společně uhradily Pardubický a Královehradecký kraj a magistráty obou krajských měst. Podle kladrubského jezdce a správce hřebčína Petra Vozába není možné jeho současnou cenu spočítat. "Dnes by stál kolem milionu korun, možná dva nebo i tři," odhaduje. "Těžko říct. Ovšem jeho historická hodnota je nevyčíslitelná."
Oslavné projevy začaly ve dvě a skončily krátce po půl třetí. Oficiální část slavnosti završilo vysvěcení kočáru. S útlou kropičkou v ruce ho rozvážně obešel královéhradecký biskup Dominik Duka. Pak kropítko schoval do koženého pouzdra, sepnul ruce, nadýchl se a spustil:
"Opravit kočár a nakonec ho i darovat kladrubskému hřebčínu jsme se dlouho nerozmýšleli. Nejdůležitější bylo ho zachránit. Jsem rád, že ho lidé uvidí třeba při dožínkách nebo Svatováclavských slavnostech. Kdybychom kočár dali do muzea nebo ho prodali, abychom měli na opravy kostelů, přišla by spousta lidí o jeho krásu, která zvlášť vynikne, když se do kočáru zapřáhnou nádherní bílí kladrubáci."

Rekordních dvaadvacet
Oficiální část slavnosti končí a ředitelka Lenka Gotthardová nabízí hostům první exkluzivní svezení. Petr Vozáb s každým osazenstvem a čtyřmi bělouši zvolna krouží po obrovském písčito-hlinitém dvoře hřebčína. Dlouho nepršelo. Zpod kol se valí prach a na kočáru to je znát.
Pár minut po čtvrt na čtyři jsou už všichni hosté pryč. S nimi odjeli i novináři, fotografové, televizní i rozhlasoví reportéři. Petr Vozáb odváží kočár do ústraní, aby mu kolegové pomohli odpřáhnout bělouše a zavedli je zpátky do stájí. Když už není klapot kopyt skoro slyšet, máme chvilku na to, abychom si povídali nejen o biskupském kočáru, ale především o hřebčínu, koních a lidech kolem nich.
"Jsem tu od patnácti, kdy jsem se tady začal učit chovatelem koní - a vydržel jsem u toho zatím sedmatřicet let," svěřuje se Petr Vozáb hned v úvodu. "Dnes jsem správcem hřebčína, mám na starosti víc než tři stovky koní a všechno, co se jich týká, včetně krmení a výcviku."
Petr Vozáb býval před lety skvělý žokej. Desetkrát stál na startu Velké pardubické. V pětaosmdesátém roce dokonce zvítězil. Ve zbylých ročnících byl druhý, třetí, čtvrtý... Vyhrál i několik mezinárodních dostihů.
"V jednadevadesátém roce jsem přešel na kočáry a od té doby jezdím už jen s nimi," pokračuje Vozáb. "Začínal jsem na dvojspřeží. Po roce jsem zkusil zapřáhnout o dva koně víc. Přestože nejsem profesionální kočí, mám osm titulů mistra republiky. Když jezdím na různých výstavách, přehlídkách nebo show v Evropě, zapřahám šest nebo osm koní. Na jezdeckých dnech v Kladrubech před dvěma lety jsem jich zkusil šestnáct a letos jsme zapřáhli rekordní dvaadvacetispřeží. Nikde jinde na světě byste nic podobného neviděli. I proto jsem zapsaný v české části Guinnessovy knihy rekordů. Byl to mimořádný výkon, jen si vemte, že při jízdě musím držet na uzdě každého koně zvlášť, a přitom celková délka opratí je pět set metrů! Když všichni v jednu chvíli zaberou, mám co dělat. Koně jsou naštěstí zvyklí na hlasové povely, takže se nakonec s nimi jet dá."

Na dvorech králů
Stavět chov a prodej kladrubských koní jen na tvrzení, že má toto řemeslo v místě víc než čtyřsetletou tradici, by bylo v dnešní době osudně málo. A to tím spíš v čase, kdy je domácí i evropský trh nasycený. Potvrzuje to i ředitelka Gotthardová, která tvrdí, že dnes prodávat koně - jednoho až za tři sta tisíc korun - není vůbec jednoduché.
"Ročně prodá hřebčín šedesát koní, z nich polovina jde do ciziny," říká. "Kupci k nám nechodí na základě slov, ale tehdy, když se přesvědčí, že naše koně něco umí. Nejčastěji jsou kladrubáci vidět na přehlídkách v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí, Belgii, Švédsku nebo Dánsku."
Starokladrubský bělouš je nejstarší české plemeno. Původně byl těžkým kočárovým koněm, vyšlechtěným speciálně pro dvůr císaře Rudolfa II. To mu v podstatě zůstalo dodneška, navíc je však oblíbený i jako jezdecký či výstavní kůň.
"Tohle všechno se o něm velmi dobře ví," tvrdí Lenka Gotthardová. "Proto jsou naši koně vidět například u královských dvorů. K dánskému odešli před čtrnácti lety, na švédský vkročil náš bělouš poprvé roku 2005. Koncem letošního srpna jsme tomuto dvoru, za účasti nejvyšších představitelů královské rodiny, předali další tři koně. Teď jich tam mají celkem šest, v Dánsku deset."
Obliba ušlechtilých běloušů z Kladrub nad Labem je v severských zemích obrovská. Když před časem vyšel například v královském zpravodaji švédského dvora článek o možné exkurzi do kladrubského hřebčína, během pár dní se přihlásil několikanásobně vyšší počet zájemců, než kolik jich sem mohlo přicestovat jedním autobusem. Aby se dostalo na všechny, museli členové sdružení, jež podporuje koně ve švédské královské gardě, přijet do Čech na několik turnusů, pokaždé v doprovodu švédské velvyslankyně. Mimochodem, oblibu kladrubských běloušů ve Švédsku potvrzuje i jejich zařazení k jednotkám metropolitní jízdní policie.

Dobrého koně cítím v duši
Velký díl na slávě kladrubáků má v posledních pěti letech osmadvacetiletý Jiří Nesvačil junior. Kromě toho, že se den co den stará o to, aby jeho svěřenci měli ve stáji čerstvou trávu nebo seno, byli čistí a v pohodě, cvičí mladé koně poslušnosti a pokoře, sedlá je a zapřahá. Trvá rok, než u něj projdou hřebci základním výcvikem a jsou tak připraveni ke zkouškám či prodeji.
"To však ale zdaleka není všechno, co přes den dělám," říká Jiří Nesvačil, trojnásobný mistr republiky ve dvojspřeží. "Odpoledne jdu většinou na své koně, které mám do sportu. To znamená, že je zapřáhnu do kočáru a jezdím s nimi po okolí, nejbližších lesích anebo na nádvoří. Učím je dokonalé poslušnosti, obratnosti a vytrvalosti, tedy všemu, co je potřeba v soutěžních disciplínách."
Při vyprávění se Jiří opírá o hlavu jednoho ze svých svěřenců. Po chvilce mu pohlédne do očí a pak rukou učesává dlouhou koňskou čupřinu, jako by mu vadilo, že je malinko rozcuchaná...
"Jsem u koní odmalička," pokračuje. "Otec pracoval v družstvu v Moravském Krumlově, kde měl dva koně. Byl jsem u nich každý den. Po listopadu v devětaosmdesátém jsme měli dvanáct koní a soukromě jsme hospodařili na pětadvaceti hektarech. Vozili jsme seno, slámu, hnůj... Táta s koňmi nejenom sedlačil, hospodařil, ale i aktivně sportoval v soutěžích ve dvoj- a čtyřspřeží. Je několikanásobným mistrem republiky a já to od něj všechno odkoukal. Před pěti lety mě pozvali sem do Kladrub a já souhlasil, že tady budu pracovat i soutěžit. Jsem specialista na dvojspřeží. Docela mi to jezdí. A jak poznám koně, že bude dobrý? Podle spousty věcí, hlavně to nějak cítím v duši. Popsat se to ale nedá."
Ke třem mistrovským titulům přidal Nesvačil letos na jaře prvenství v prestižním mezinárodním poháru Golden Wheel Cup, který se jel dílem u nás, dílem v Maďarsku, Polsku a Rakousku. Úspěch zaznamenal i v letošním srpnovém Dunajsko-alpském poháru s účastí evropských jezedeckých špiček, když tam získal bronzovou medaili.
"Kdybychom nejezdili na soutěže a neměli vynikající výsledky, konkurence, ale i naši příznivci by o nás moc nevěděli," doplňuje Gotthardová. "Je to tak, jako když Karel Loprais jezdil skvěle s tatrovkou na Dakaru, a firmě pak šly dobře na prodej její auta. Úspěchy v soutěžích jsou pro nás zkrátka nejlepším marketingem. V opačném případě bychom sice bělouše i vraníky mohli chovat dál, ale časem by skončili ve stáji jako nepotřebné zboží v regálech."

Na seznam UNESCO
Už šest let jsou kladrubský hřebčín a jeho bělouši vyhlášeni za českou národní kulturní památku, tedy jakési rodinné stříbro. V posledních letech tento jeden z nejstarších hřebčínů na světě usiluje i o to, aby se dostal na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
"Bylo by dobré, kdyby se to povedlo, ale na druhou stranu by nám taková pocta přinesla spoustu starostí," konstatuje Lenka Gotthardová. "Tím, že bychom se dostali do nejrůznějších průvodců, zvýšil by se počet návštěvníků u nás, a to by nám s největší pravděpodobností narušilo chod hřebčína. Museli bychom vymyslet jiný způsob prezentace stájí a jeho obyvatel."
Když člověk prochází kolem zařízení rozsáhlého hřebčína, neubrání se dojmu, že jeho technický stav není zrovna ideální. Přitom areál samotný je často přirovnáván ke vzácnému lednicko-valtickému komplexu na Moravě. S finanční pomocí ministerstev zemědělství a životního prostředí se už podařilo v Kladrubech obnovit téměř čtyřkilometrovou hlavní alej, která přímočaře protíná pastviny. Ovšem v areálu se podobných stromořadí nachází víc než čtyřicet kilometrů! Co bude dál s historickými budovami hřebčína, jejichž rekonstrukce by si vyžádala bezmála miliardu korun? To zatím nikdo neví.
Dnes musí ředitelka Gotthardová řešit i pohlavní chorobu koní, kterou podle bakteriologických vyšetření má celkem osm jejích svěřenců. Onemocnění metritidou způsobuje, že budoucí matky nemohou zabřeznout, a nakonec ani rodit hříbata. Pro tak proslulý chov koní by to mohla být doslova katastrofa.
"Nemoc se poprvé v Kladrubech objevila před pětadvaceti lety," poznamenává šéfka hřebčína. "Pak na čas zmizela, možná proto - jak říkají odborníci - že nebyla zjistitelná. Teď se objevila znovu. Zvláštní ale je, že nemocné klisny rodí zdravá hříbata. Je tedy otázka, o jaký kmen nebo druh nemoci se jedná."
Hřebčín je ve zvláštním režimu. V průběhu zimy by se mělo ukázat, jestli a jak dlouho bude pokračovat dál. Koně jsou prý z nejhoršího venku díky nadstandardní péči veterinárních správ. Konec chovu kladrubáků tedy v Čechách rozhodně nehrozí, naopak.

Snímky HN - Martin Svozílek: "Úspěchy našich koní v soutěžích jsou pro nás nejlepším marketingem," říká ředitelka hřebčína Lenka Gotthardová. Unikátní kočár přijel vysvětit královéhradecký biskup Dominik Duka. "Chtěli jsme, aby lidé nepřišli o jeho krásu," vysvětluje, proč zrestaurovaný historický kus darovala církev právě do Kladrub. Běžně zapřahá čtyři, šest i osm koní, zvládne jich však i dvaadvacet: bývalý žokej Petr Vozáb vede své svěřence.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist