Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Ondřej Schneider: Šrotovné je blbost, proto se mu daří

28.04.2009  |  zdroj: HN  |  128× přečteno      vytisknout článek

Ondřej Schneider: Šrotovné je blbost, proto se mu daří

Politici bohužel až příliš naslouchají makroekonomům. Lepším nástrojem k hodnocení (ne)prospěšnosti hospodářsko-politických opatření je přitom mikroekonomie. Jednoduše proto, že politici až příliš často zneužívají pružných makroekonomických konceptů k prosazování krátkodobých politických cílů.

Jeden aktuální příklad za všechny: šrotovné. Nejde o nic jiného než o elementární popření elementární mikroekonomické logiky ve jménu jakéhosi čarovného makroekonomického prospěchu.

Rovní a rovnější

Podle zpravodajství tohoto listu plánují dvě největší tuzemské politické strany letos vyhradit dvě a půl miliardy na podporu nákupu aut s cenou do půl milionu korun. Tedy za podmínky, že kupující zároveň dá sešrotovat alespoň deset let staré auto. Návrh zároveň počítá s tím, že "šrotující" občan musí být majitelem své rachotiny nejméně dva roky, aby se předešlo účelovým nákupům starých aut.

Z omezujících podmínek je vidět, že si politici na "designu" šrotovného dávají záležet. To je obdivuhodná ohleduplnost, ale také logický nesmysl. Pokud je cílem opatření podpořit poptávku po nových autech - a zároveň zlikvidovat auta stará, je zbytečné omezovat dobu držení starého auta.

Co je špatného na sekundárním trhu? Cena starých vozů by se mírně zvýšila, maximálně právě o šrotovné. Alespoň by část z prostředků vynaložených na celý program skončila i u lidí, kterým příjmy klesly tak, že si nejen nechtějí koupit auto nové, ale rádi by se zbavili i auta starého. Tomu my ale zásadově zabráníme dvouletým limitem vlastnictví...

Kromě distribučních absurdit je návrh na zavedení šrotovného také učebnicovým příkladem krátkodobé a neefektivní dotace jednomu dlouhodobě preferovanému odvětví. Automobilky jsou mocné, zaměstnávají hodně lidí a mají stamiliony na "vnější vztahy", tedy na lobbování. Proto politici naslouchají jim, a ne zástupcům méně privilegovaných firem.

Jak stará je vaše židle?

Zkusme si představit alternativní program, třeba "židlovné". Průměrné stáří židlí v soukromém i veřejném sektoru je v Česku vysoké, řada židlí ve školách pamatuje rozvinutý socialismus a je to na nich poznat. V úřadech se často sedí na židlích, které přímo škodí lidskému zdraví. Vedou k poškození páteře - a tedy i k vyšší nemocnosti a nákladům na léčení chronických potíží.

Výrobci židlí navíc zaměstnávají tisíce lidí, jejich produkce je propojena s textilním a gumárenským průmyslem i s výrobu ušlechtilé oceli. Na produkci židlí ostatně závisí i prosperita dřevařských podniků.

"Židlovné" by tedy mohlo dotovat nákup nových židlí dotací ve výši 500 korun. Za dvě a půl miliardy bychom podpořili nákup pěti milionů židlí, to už by přece bylo něco - vyšlo by na školy, policisty, domácí ušáky i na barové židličky.

Že je to nesmysl? A proč? Šlo by o "spravedlivější" dotaci, než je šrotovné. Dosáhl by na ni totiž prakticky každý, ne jen ten, kdo má k dispozici čtvrt milionu a více na auto. Zdravotní efekty jsou nezpochybnitelné. Koupit židli je navíc jednoduché, takže efekt by byl okamžitý. Také by odpadly fronty při registrování nových aut, na židle zatím žádný úřad nemáme.

Politici i lobbisté automobilek si samozřejmě uvědomují chatrnost svých argumentů a utíkají se proto k tajemným makroekonomickým argumentům o povzbuzení celé ekonomiky. Podporu hledají i u známých ekonomů. Ilustrativní příklad, jak zkušení politici dokáží zkomplikovat i jednoduchou debatu o schodku, poskytuje americká debata o rozpočtovém stimulu prezidenta Obamy.

Zázrak

Rozpočtové schodky americké vlády budou v příštích letech nebývale vysoké - 1,8 bilionu dolarů letos (13 % HDP) a 1,4 bilionu příští rok. Část schodků je způsobena náklady na sanaci finančního sektoru a část přirozeným efektem ekonomické recese. Nicméně Obama ve svém rozpočtovém plánu počítá s tím, že schodky rozpočtu se vlastně zaplatí samy tím, že nedojde ke snižování soukromé spotřeby ani investic.

K tomuto závěru stačil Obamovu týmu jeden makroekonomický předpoklad. Americká vláda totiž počítá s tím, že každý dolar vynaložený v rozpočtu povede ke zvýšení ekonomické produkce země o půldruhého dolaru. Jinými slovy, pokud vláda postaví za milion dolarů most, nikdo nebude muset snížit svou spotřebu či investice o milion dolarů. Naopak ekonomika vytvoří půldruhého milionu. Což je úplně skvělý výsledek, neboť vládní dluh se sice zvýší, ale ekonomika vzroste ještě více, takže se všichni budou mít lépe.

Že je to podezřelé? V mikroekonomii určitě, protože tam fungují pevná rozpočtová omezení, a pokud si vláda vezme milion na stavbu mostu, musí o stejnou sumu někde něco klesnout. V makroekonomii ale jsou možné zázraky - vláda má most, celá ekonomika roste a nikde nic nechybí. Je pak otázka, proč by vlády neměly utrácet ještě mnohem více - pokud na tom všichni vydělávají... Na to, bohužel, dává odpověď zkušenost zemí, jako jsou Itálie, Řecko a v posledních dvou dekádách i Japonsko. Velké schodky tam k žádnému urychlení růstu nevedly...

Pokud tedy nevěříme na "makroekonomické" zázraky, velela by opatrnost postupovat při posuzování vládních výdajů spíše podle mikroekonomických pravidel: tedy podrobit každý vládní výdaj standardní analýze nákladů a výnosů. Nepochybuji, že v případě šrotovného by analýza dopadla jednoznačně negativně.

Naděje za půl třetí miliardy

Návrh ČSSD, schválený podle všeho ODS, počítá s utracením dvou a půl miliardy korun za podporu nákupu nových aut a šrotování starých. Náklady jsou tedy jasné.

Jaké jsou přínosy? Možná by mohl klesnout počet dopravních nehod, a tedy i náklady na zdravotní péči (ale modernější auta zase svádějí řidiče jezdit rychleji, takže nehody možná budou naopak těžší...). Možná se trochu sníží znečišťování životního prostředí (nová auta toho ale zase víc najezdí, zvýší se tak i emise...).

se tedy očekávat, že hmatatelný efekt celá akce se šrotovným mít nebude, jen se zvýší dluh nás všech o dvě a půl miliardy korun a pár desítek tisíc lidí bude jezdit v lepším autě. To by snad i ty židle byly užitečnější...

AUTOR: Ondřej Schneider

Autor je ekonom


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist