Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Environmentální kapitola v návrhu normy ISO 26000 pro společenskou odpovědnost – je to málo nebo moc?

21.05.2009  |  159× přečteno      vytisknout článek

ISO/CD 26000:2008 Návod ke společenské odpovědnosti

Návrh mezinárodní normy ISO 26000 je připravován v pracovní skupině ISO/TMB WG Společenská odpovědnost. První pracovní překlad kapitol 6.5 Životní prostředí (zpracoval autor tohoto příspěvku) a kapitol 6.3 a 6.8 (zpracoval Ing. Tomáš Nejedlo, Business Leaders Forum) byl spolu s anglickým originálem uveřejněn na webových stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ)[1] na adrese www.unmz.cz

Připomínky k návrhu výboru (Committee Draft - CD) a výsledek hlasování k převodu na DIS – návrh mezinárodní normy.

2. dubna 2009 byly členům české pracovní skupiny pro společenskou odpovědnost doručeny dokumenty s výsledkem hlasování a komentáři. K normě o 108 stranách vč. titulních a pod. listů bylo nashromážděno 640 stran komentářů a další dokument o 72 stranách přináší souhrnné tabulky hlasování jednotlivých zemí a stakeholderů a 57 připojených komentářů (v případě nesouhlasu s převedením návrhu do vyššího stadia je podle pravidel ISO komentář povinný).

Nejprve trochu statistiky:

Výsledek hlasování: ze 69 zemí zastoupených v pracovní skupině pro přípravu této normy bylo 46 pro, 19 proti a 4 se zdrželi. Ze 13 zemí se statutem pozorovatelů byly dvě pro, jedna proti a zbývající se nevyjádřily. Ze 42 spolupracujících mezinárodních organizací (kategorie D-liaison) bylo pro 18, proti 6 a zbývající se nevyjádřily. Z této skupiny bylo předloženo 25 komentářů.

Ze 6 druhů stakeholderů, zapojených do národních pracovních skupin v 69 zemích, byli nejčastěji zapojeni představitelé průmyslu - 58, SSRO (Service, Support, Research and Others) – rovněž 58 a státní správa - 57. Následují NNO (NGO) – 56 a zástupci spotřebitelů- 55. Zástupci skupiny Labour (odbory apod.) jsou na posledním místě s 47 účastmi. Za Českou republiku jsou vykazováni zástupci průmyslu, spotřebitelů, NNO a SSRO.

Byly registrovány rovněž projevy (a komentáře) opozičních názorů některých skupin stakeholderů v rámci národních pracovních skupin vůči finálnímu stanovisku za danou zemi. Z 11 takových případů bylo 6 v případě negativního hlasování dané země (tzn., že z 19 negativních hlasů zemí byla cca 1/3 nekonsensuální).

Ještě trochu statistiky:

O relativně marginální roli environmentálního pilíře v rámci konceptu společenské odpovědnosti může z formálního pohledu vypovídat např. i rozsah kapitoly (6.5) věnované životnímu prostředí oproti zbytku textu návrhu normy, což je vyjádřeno v následující tabulce.

Tabulka 1 Podíl textu týkající se environmentální problematiky na celém textu návrhu normy ISO/CD 26000

Rozsah textu

 

 

Text návrhu normy

Rozsah textu – počet stránek

Celý dokument ISO/CD 26000

Textu návrhu normy

Text věcných kapitol normy

Kapitola 6 Návod k základním tématům

Text příloh, seznamu zkratek a literatury

Celý návrh ISO/CD 26000

108

98

79

46

18

Z toho článek 6.5 Životní prostředí

6

6

6

6

-

Z toho článek 6.5 v %

5,6

6,1

7,6

13

-

 

Podíl 8-13 % na věcném textu návrhu normy jistě významu environmentální problematiky na celé problematice společenské odpovědnosti neodpovídá. Což nemá vyznít jako volání po rozšíření environmentální kapitoly, ale jako námět na zestručnění kapitol ostatních.

Dalším formálním vyjádřením podílu environmentální problematiky v návrhu normy je podíl relevantních definic (kapitola 2). Z celkového počtu definic jsou uvedeny pouze dvě definice – čl. 2.5 pro životní prostředí (analogická definici v ISO 14001) a čl. 2.21 pro udržitelný rozvoj.

V soustavě norem ISO je to poprvé, co je definován udržitelný rozvoj (základem je definice tzv. Komise Bruntdlandové), a proto definici uvádím v plném znění:

Udržitelný rozvoj

Rozvoj, který naplňuje potřeby současnosti, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.

Poznámka  Pojem zahrnuje řešení ekonomických, sociálních a environmentálních faktorů a jejich vzájemných vztahů v rozhodovacích procesech a činnostech organizace.

O marginální pozici problematiky životního prostředí mnohé napoví článek 6.1 návrhu normy a ilustrativní schéma sedmi základních problematik představené na obrázku (v návrhu normy je to obrázek 4)

 

Obsah environmentální kapitoly

Základní otázkou je nakolik jsou doporučení (návody) normy resp. rozsah problematiky odlišné od stávající zákonné praxe a od praxe používaných dobrovolných přístupů v ČR (EU) a také, jak dalece jsou uplatnitelné v celém spektru organizací ať dle velikosti, tak dle zaměření činnosti.

V dalším textu se zaměřím na komentář obsahu článku 6.5 Životní prostředí a reflexi významnějších komentářů. Není obvykle uváděn plný text, pouze názvy článků a případně vybrané pasáže. Autorovy komentáře ke konkrétním úsekům textu návrhu normy označeným podtržením jsou zapsány kurzívou (italikou).

6.5.1 Celkové hledisko životního prostředí

6.5.1.1 Organizace a životní prostředí

Rozhodnutí a činnosti organizací mají vždy dopad na přírodní prostředí bez ohledu na to, kde jsou umístěny. Tyto dopady mohou být spojeny s využíváním živých a neživých zdrojů organizacemi, produkcí znečištění a odpadů a s následky činností, produktů a služeb organizací na přírodní lokality.

Aby snížily své environmentální dopady, měly by organizace přijmout integrovaný přístup, který bere v úvahu širší hospodářské, společenské a environmentální důsledky jejich rozhodnutí a činností. Doporučení k přijetí integrovaného přístupu nelze než uvítat.

6.5.1.2 Životní prostředí a společenská odpovědnost

Společnost čelí mnohým environmentálním výzvám včetně vyčerpávání přírodních zdrojů, znečištění, změn klimatu, ničení přírodních stanovišť, ztrát druhů a zhroucení celých ekosystémů. Jelikož světová populace a spotřeba rostou, stávají se tyto problémy hrozbou pro bezpečnost člověka, pro zdraví a blaho společnosti. Environmentální problémy na místní, regionální a globální úrovni jsou vzájemně propojeny. Jejich řešení vyžaduje komplexní, systematický a kolektivní přístup.

Environmentální odpovědnost je předpokladem pro přežití a prosperitu lidského rodu. Proto tedy je důležitým aspektem společenské odpovědnosti. Environmentální problémy jsou těsně spojeny s lidskými právy, zapojením a rozvojem společenstev (komunit) a dalšími základními tématy společenské odpovědnosti. Vyžadují rovněž patřičné zvážení vzdělávání, neboť environmentální vzdělávání je nezbytné pro podporu rozvoje udržitelných společností a životních stylů. Obecné pravdy a všeobecná konstatování ještě Návod návodem nedělají..

6.5.2 Zásady a hlediska

6.5.2.1 Zásady

Organizace by měla respektovat a podporovat dále uvedené environmentální zásady:

–       environmentální odpovědnost;

–       přístup předběžné opatrnosti;

–       řízení environmentálních rizik;

–       odpovědnost znečišťovatele.

Každá zásada je popsána v odstavci podrobnějšího popisu, v něm dvě odvolávky na Deklaraci z Ria, nelze nic namítat, ale je to repetitorium 15-20 let uplatňovaných zásad, která jsou v ČR a EU nejen součástí běžně uplatňovaných dobrovolných přístupů a postupů (systémy environmentálního managementu) ale i součástí státní politiky a právních předpisů. .

6.5.2.2 Hlediska

Ve svých činnostech environmentálního managementu má organizace z pohledu významnosti posuzovat a podle potřeby používat dále uvedené přístupy a techniky:

–       management životního cyklu;

–       čistší produkce a ekoefektivnosti;

–       přístup z pohledu systému výrobek;

–       používání environmentálně šetrných technologií a praxe;

–       udržitelná nákupní politika.

Každé hledisko je rozvinuto v odstavci podrobnějšího popisu, jde o obecně sdílená doporučení a apely.

6.5.3 Environmentální problematika 1: Prevence znečištění

6.5.3.1 Popis problematiky

Organizace může zlepšit svou environmentální výkonnost pomocí prevence znečištění zahrnující emise do ovzduší, emise do vod, produkci pevného a kapalného odpadu, kontaminaci území a půdy, užívání a odstraňování toxických a nebezpečných odpadů a další znečištění pocházející z jejích činností, produktů a služeb. Specifičtěji různé formy znečištění zahrnují:

–       emise do ovzduší

–       vypouštění do 

–       odpady

–       úniky toxických a nebezpečných 

–       další identifikovatelné formy znečištění. Činnosti, produkty a služby organizace mohou být příčinou dalších forem znečištění, které negativně ovlivňují zdraví a pohodu lidí, a které mohou ovlivnit muže a ženy různou měrou. Tyto formy zahrnují hluk, zápach, světelné znečištění, vibrace, záření, infekční agens (například virové nebo bakteriální), plošné zdroje emisí a biologické zdroje rizika (například invazní druhy).

Každá forma je rozvedena v odstavci běžného popisného textu. Poslední odrážka - další identifikovatelné formy – je zde uvedena v plném textu jako ukázka snahy o komplexní pojetí normy (pestrost forem a pestrost dopadu), aniž by posléze na tyto formy byly zaměřeny konkrétní opatření a návody k jejich minimalizaci či eliminaci.

6.5.3.2 Související akce a/nebo očekávání

Aby zlepšila výkonnost svých činností, produktů a služeb v prevenci znečištění má
organizace:

–       identifikovat zdroje znečištění a odpadů;

–       přijímat opatření, zaznamenávat a podávat zprávy o svých významných zdrojích znečištění;.

–       zavést opatření zaměřená na prevenci znečištění a odpadů, …;

–       uveřejňovat informace o množství a druzích relevantních a významných používaných a vypouštěných toxických a nebezpečných materiálů …;

–       zavést program pro systematické identifikování a předcházení, v rámci své sféry vlivu, používání zakázaných chemikálií a, tam kde je to možné, používání chemikálií identifikovaných vědeckými orgány a veřejností jako předmět zájmu …;

–       zavést program prevence chemických nehod a přípravy na ně a havarijní plán týkající se nehod a incidentů …

V ČR (a EU) vše pokryto požadavky právních předpisů, existují vhodné a uplatňované dobrovolné nástroje – např. EMS, EMAS, BOZP - OHSAS 18001.

6.5.4 Environmentální problematika 2: Udržitelné využívání zdrojů

6.5.4.1 Popis problematiky

Aby byla zajištěna dostupnost zdrojů v budoucnosti, musí se změnit současné vzorce spotřeby a výroby tak, aby fungovaly v mezích únosnosti Země. … Organizace může přispět k udržitelnému využívání zdrojů odpovědnějším používáním elektřiny, paliv, surovina zpracovávaných materiálů, území a vody a kombinováním nebo nahrazováním neobnovitelných zdrojů obnovitelnými zdroji. Tři klíčové oblasti pro zlepšení účinnosti jsou:

–       energetická účinnost. Organizace může zavést programy …

–       ochrana vod a dostupnost vody. Organizace může chránit vodu …

–       materiálová účinnost. Organizace může zavést programy ...

Každá klíčová oblast je rozvinuta v odstavci podrobnějšího popisu.

6.5.4.2 Očekávání a/nebo související akce

Ve vztahu ke všem svým činnostem, produktům a službám má organizace:

–    identifikovat zdroje energie, vody a další spotřebu materiálů;

–    měřit, zaznamenávat a podávat zprávy o svých významných užitích energie, vody a dalších materiálů;

–    zavést opatření k efektivitě zdrojů pro snížení svého používání energie, vody a dalších materiálů, za zohlednění indikátorů nejlepší praxe a dalších srovnávacích nástrojů;

–    doplnit nebo nahradit neobnovitelné zdroje obnovitelnými zdroji a zdroji s nízkými dopady; a

–    řídit hospodaření se zdroji vody tak, aby byl v rámci povodí zajištěn rovný (korektní) přístup všem.

6.5.5 Environmentální problematika 3: Zmírňování změn klimatu a adaptace na změny klimatu

6.5.5.1 Popis problematiky

Je uznáváno, že emise skleníkových plynů (GHG) pocházejících z lidských aktivit, jako jsou oxid uhličitý (CO2) a methan (CH4) pravděpodobně způsobuje globální změny klimatu, což má významný dopad na přírodní prostředí a prostředí člověka[14]. … Každá organizace je odpovědná za nějaké emise skleníkových plynů (ať přímé nebo nepřímé) a bude nějakým způsobem ovlivněna změnou klimatu. Z toho pro organizaci vyplývají důsledky jak ve smyslu minimalizace jejích emisí skleníkových plynů (zmírňování) tak rovněž v plánování z ohledem na měnící se klima (adaptace). Adaptování se na klimatické změny má sociální důsledky ve formě dopadů na zdraví, prosperitu a lidská práva.

První odstavec popisu (viz výše) je pro ilustraci uveden v plném znění.

6.5.5.2 Očekávání a/nebo související akce

6.5.5.2.1 Zmírňování změn klimatu

Aby snížila dopady změn klimatu na své činnosti, produkty a služby, má organizace:

–    identifikovat zdroje přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů a určit rozsah své odpovědnosti;

–    měřit, zaznamenávat a podávat zprávy o svých významných emisích …;

–    zavést opatření pro postupné snížení a minimalizování přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů pod vlastní kontrolou nebo ve své sféře (oblasti) vlivu;

–    snížit svou závislost na fosilních palivech a využívat nízkoemisní technologie a obnovitelnou energii …,

–    předcházet únikům skleníkových plynů …;

–    směřovat k uhlíkové neutralitě …; a

–    zvažovat příležitosti pro emisní obchodování …

6.5.5.2.2 Adaptace na změny klimatu

Pro snížení náchylnosti ke změnám klimatu organizace má:

–    zvažovat budoucí klimatické projekce … aby zavedla opatření pro reagování na stávající nebo předpokládané dopady, a aby u zájmových stran (stakeholderů) své sféry vlivu zvýšila schopnost adaptace; a

–    identifikovat příležitosti pro zabránění škodám nebo minimalizování škod z přírodních katastrof spojených s klimatickými změnami a tam, kde je to možné, využít příležitosti pro přizpůsobení se měnícím se podmínkám.

Textový box 9  Příklady akcí adaptace na změny klimatu, přijímaných veřejnými organizacemi a dalšími organizacemi. Je uvedeno 6 řádků příkladů – od plánování využití území po zajištění pitné vody.

6.5.6 Environmentální problematika 4: Ochrana a obnova přírodního prostředí

6.5.6.1 Popis problematiky

…... Klíčové aspekty této problematiky zahrnují:

–    služby hodnocení, ochrany a obnovy ekosystému …

–    hodnocení a ochrana biodiverzity …

–    udržitelné využívání území a přírodních zdrojů …

–    podpora environmentálně zdravého městského a venkovského rozvoje …

Každý klíčový aspekt je rozvinut v odstavci podrobnějšího popisu.

6.5.6.2 Očekávání a/nebo související akce

Ve vztahu ke všem svým činnostem, produktům a službám organizace má:

–    identifikovat potenciální negativní dopady na služby ekosystému a biodiverzitu a přijímat opatření k odstranění nebo minimalizaci těchto dopadů;

–    tam, kde je to schůdné a přiměřené účastnit se v tržních mechanizmech na internalizaci nákladů způsobených environmentálních zátěží a vytvářet ekonomickou hodnotu v ochraně služeb ekosystémů;

–    dát nejvyšší prioritu zamezení ztrát přírodních ekosystémů, poté obnově ekosystémů a nakonec, jestliže předcházející dva typy akcí nejsou možné, kompenzaci ztrát prostřednictvím akcí, které časem povedou k čistému zisku v ekologických službách;

–    zvažovat integrovanou strategii pro správu území, vod a ekosystémů, která podporuje ochranu a udržitelné využívání sociálně spravedlivým způsobem;

–    přijímat opatření k zachování všech endemických nebo ohrožených druhů nebo přírodních stanovišť, které mohou být negativně ovlivněny;

–    osvojit si plánovací, návrhovou a provozní praxi zohledňující možné environmentální zátěže vyplývajících z jejích rozhodnutí o využití území, včetně rozhodnutí spojených se zemědělským a městským rozvojem;

–    zahrnout ochranu přírodních stanovišť, mokřadů, lesa, biokoridorů, chráněných území a zemědělské půdy do rozvoje stavebního prostředí (prostředí výstavby)[88][116][120]

–    osvojit si udržitelnou zemědělskou, rybářskou, chovatelskou (péče o zvířata) a lesnickou praxi tak, jak je definována v nejvýznamnějších normách a certifikačních schématech (programech);

–    využívat postupně zvyšující se podíl produktů od dodavatelů, kteří splňují požadavky norem a certifikačních systémů (příklady viz Příloha A a Bibliografie); a

–    vyhnout se přístupům, které vedou k vyhubení druhů nebo k šíření či nárůstu počtu invazních druhů.

Pro ilustraci je článek uveden v plném textovém rozsahu.

Souhrnný komentář

Environmentální kapitola návrhu normy má výrazně apelativní charakter, možná s uplatněním v environmentálním vzdělávání. Často jde o jasné pravdy a všeobecné popisy problematiky.

Velký je podíl samozřejmých činností nebo ve vyspělých zemích zákony stanovených povinností. Celkem se zdá, že pro organizace v ČR bude norma použitelná pouze jako „kontrolní seznam“ k jinak zavedeným opatřením systému managementu. Většina obecných doporučení, podrobně popsaných, má zjevně adresáty v rozvojovém světě.

Poměrně velkým nedostatkem je, že není referováno o systémech environmentálního managementu. Odkazem na požadavky nebo návody norem ISO 14000 by se uspořil text a za obecnými doporučeními by bylo možno vidět osvědčené, konkrétní účinné formy opatření (a předpokládané výsledky).

Je dáván přílišný důraz na ochranu „přírodního prostředí“ a to převážně obecnými výzvami.

Je použit zvláštní koncept „environmentálních služeb“ a „environmentálních a sociálních výkonnostních parametrů produktu nebo služby“, bez dalších vysvětlení.

Problematika změny klimatu a adaptace na ně má módní, apelativní charakter, obsahuje všeobecný návod na pestré spektrum akcí a opatření, takže každý může prohlásit, že něco proti změně klimatu a jejím následkům dělá, aniž by musel své aktivity doložit.

Další projednávání návrhu normy

Za ČR jsou do pracovní skupiny ISO/TMB WG SR nominovány jako expert MVDr. Marta Mikulášková (ČSJ) a jako pozorovatel Ing. Eva Štejfová (ÚNMZ)

7. plenární zasedání pracovní skupiny pro společenskou odpovědnost bylo svoláno do kanadského Quebeku na 18. – 22. května 2009 pod heslem „Na cestě k velkému konsensu“.

Dalšímu vývoji normy nelze než popřát, aby se omezil její všeobjímající a bezbřeze konsensuální charakter a norma získala podobu dokumentu, podle kterého bude možno kontrolovat a veřejně sledovat dobrovolný závazek těch organizací, které se k ní přihlásí.

RNDr. Zdeněk SUCHÁNEK

člen pracovní skupiny NNO pro Společenskou odpovědnost

člen Technické normalizační komise TNK 106 Environmentální management

externí spolupracovník CEMC – Centra technické normalizace v oblasti environmentálního managementu

zdeneksuchanek@seznam.cz


[1] ÚNMZ je po zrušení Českého normalizačního institutu od ledna 2009 národním normalizačním orgánem.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist