Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Hledání rovnováhy aneb jak získat Zemi a neztratit duši

08.01.2011  |  zdroj: Víkend  |  119× přečteno      vytisknout článek

sachsŠtěstí podle úžasné bhútánské tradice himálajského buddhismu nevyvěrá ze surové honby za příjmy, nýbrž z "moudré rovnováhy mezi zisky v oblasti hmotného pohodlí a růstem mysli a ducha ve spravedlivém a trvale udržitelném prostředí".

Nejlepší myšlenka roku 2010 přišla z himálajského horského království Bhútán. Jeho premiér Jigmi Thinley předstoupil v září na Valném shromáždění Organizace spojených národů před světové vůdce a položil nejzásadnější ekonomickou otázku naší doby: "Jakmile se všechny naše národy pozvednou nad ohrožení základního přežití, co bude naším společným úsilím coby pokrokové společnosti?"

A hned navrhl odpověď. Pojďme učinit z "uvědomělého hledání štěstí", prohlásil, nový pilíř globální spolupráce, "devátý rozvojový cíl tisíciletí". Sledoval jsem jeho proslov z okraje sálu a byl jsem nadšen, když členové shromáždění začali poprvé za celý dlouhý den projevů spontánně jásat a tleskat.

Hmota, duch a spravedlnost

Ve světě je mnoho strázní a málo štěstí. Problémem přitom není nedostatek hmotných statků, jak premiér Thinley rázně upozornil. Svět je bohatší než kdykoliv dříve v dějinách; rozhodně to platí pro nejbohatší země, přestože některé z nich procházejí cyklickým poklesem. Štěstí podle úžasné bhútánské tradice himálajského buddhismu nevyvěrá ze surové honby za příjmy, nýbrž - jak to Thinley formuloval - z "moudré rovnováhy mezi zisky v oblasti hmotného pohodlí a růstem mysli a ducha ve spravedlivém a trvale udržitelném prostředí".

Z tohoto hlediska svět zdaleka není v rovnováze. Jakkoliv se ekonomové snaží nastolit rovnováhu mezi agregátní nabídkou a poptávkou nebo mezi relativními hodnotami národních měn, nerovnováhy v našich společnostech jsou mnohem hlubší než kudrlinky makroekonomických agregátních ukazatelů. Na našem současném vyvážení materiálních zisků a růstu mysli a ducha je jen pramálo moudrého. V ještě menší míře projevuje lidstvo schopnost vyvážit výrobu a ekologickou udržitelnost. Velkou výzvou pro rok 2011 a další léta tak je tuto novou moudrou rovnováhu nalézt.

Vnímání nerovnováhy není nikde větší než ve Spojených státech. Navzdory všem velmi reálným problémům s prasklou bublinou na trhu nemovitostí, vysokou nezaměstnaností a nekontrolovaně se zvyšujícím rozpočtovým schodkem zůstávají Spojené státy nejvýkonnější a nejdynamičtější ekonomikou světa. Ekonomika USA stále dokáže chrlit nejmodernější věci a sledovat, jak se tyto věci šíří jako divoký požár do celé země a do světa. Přesto jsou Američané deprimovanější než kdykoliv předtím. Zboží je habaděj, ale štěstí je velký nedostatek.

Součástí problému je samozřejmě skutečnost, že zboží je sice v průměru habaděj, ovšem neplatí to pro desetimiliony rodin, které žijí v chudobě nebo nebezpečně balancují na jejím okraji. Americká příjmová nerovnost vyráží dech: čisté jmění nejbohatšího jednoho procenta domácností se rovná čistému jmění nejchudších 90 procent. Do očí bijící americká nerovnost tak dnes překonává nerovnost před velkou hospodářskou krizí a pravděpodobně i excesy Pozlaceného věku loupeživých baronů z 19. století.

Záchrany bankéřů i bank v průběhu roku 2009 připomněly Američanům, že křiklavé bohatství přináší také křiklavou politickou manipulaci. Byl to dostatečný důvod k vážnému vzestupu pocitu neštěstí a také k vážné potřebě politické a hospodářské reformy.

Extrém, kam se podíváme

Problémy však sahají ještě hlouběji. Amerika vkráčela do vlastní pasti, ochotně a s uvážlivým souhlasem. Američané hlasovali pro kandidáty, kteří slibovali, že sníží daně bohatým, seškrtají sociální dávky chudým a odmítnou legislativní návrhy boje proti člověkem vyvolaným klimatickým změnám, jichž jsou Spojené státy jedním z hlavních přispěvatelů. Američané silně podporovali invaze do Afghánistánu a Iráku, než uviděli, že se tyto násilné podniky vymykají z ruky. Americké domácnosti si půjčovaly ostošest, než obrat na trhu vyvolal epidemii propadlých hypoték a osobních bankrotů.

A samozřejmě nejde jen o Ameriku. Celý svět je autorem vlastních excesů a rostoucích nerovnováh. Čína si v honbě za nadlidským hospodářským růstem zničila vzduch a řeky. Brazílie a Indonésie akceptovaly nepřípustné ničení zbývajících světových deštných pralesů.

A navzdory každoročním schůzkám představitelů světových vlád, které trvají už 16 let od roku 1994, kdy vstoupila v platnost úmluva OSN o klimatických změnách, nedospěl svět jako celek k žádné shodě na praktickém plánu, jak odvrátit nejhorší člověkem vyvolané klimatické změny nebo se účinně adaptovat na klimatické změny, ke kterým již dochází.

Podobnou nedbalost projevuje svět při ochraně svých nejzranitelnějších obyvatel. Útěchou může být skutečnost, že se 140 světových lídrů sešlo v září v Organizaci spojených národů, aby se znovu přihlásili k rozvojovým cílům tisíciletí - celosvětově dohodnutým závazkům k boji s chudobou, hladem a nemocemi. Navzdory válkám, otřesům a recesi si tyto cíle udržely místo v globální politice a globálním povědomí. Přesto bohaté země znovu a znovu dávají chudším zemím velké sliby finanční a logistické podpory, které však nikdy nesplní. Téměř rok po ničivém zemětřesení na Haiti, po němž zůstaly statisíce lidí bez domova a bez přístřeší, nedokázal americký Kongres navzdory opakovaným zárukám pomoci USA vyčlenit na fondy obnovy jediný cent.

Nové vyvažování světa

V době, kdy vstupujeme do nového roku a do nového desetiletí a kdy nám k dosažení rozvojových cílů tisíciletí chybí posledních pět let, musí být naší metou nová "moudrá rovnováha". Zoufalý hon za zisky a vojenskou převahou nás v uplynulém desetiletí srazil dolů. Je čas k obnově mysli a ducha. Klíčem je přemýšlet s mnohem jasnější hlavou o tužbách a potřebách a znovu tak vyvážit naši osobní a politickou energii.

První nové vyvažování by mělo proběhnout mezi bohatými a chudými. Tradiční propast mezi "rozvinutým" a "rozvojovým" světem se díky pozoruhodnému růstu rozvíjejících se ekonomik uzavírá. Malý klub zemí skupiny G8 již ustoupil větší skupině G20, která zahrnuje i Čínu, Indii, Brazílii a další rozvíjející se ekonomiky. Je naléhavě nutné rozšiřovat tento okruh ještě více, aby i dnešní nejchudší země mohly získat opěrný bod pro dosažení prosperity a plně se podílet na globálním vedení.

Totéž samozřejmě musíme udělat i uvnitř našich rozdělených společností. Spojené státy a další značně nerovné společnosti potřebují nově vyvážit kulturu superbohatství existujícího po boku pokořující chudoby. Žádná technická překážka jistě nebrání tomu, aby každé dítě, chudé i bohaté, mohlo najít cestu ke slušnému zdraví, kvalitnímu vzdělání a plnému zapojení se do ekonomiky. Američtí boháči disponují majetkem přesahujícím i jejich nejvýstřednější potřeby. Kdyby se připojili k úsilí o ukončení chudoby, značně by se tím zvýšil jejich pocit štěstí, stejně jako štěstí ostatních.

Druhé nové vyvážení musí proběhnout mezi současností a budoucností. Naše spotřební a médii tažená ekonomika rozdmýchávala v uplynulých 20 letech zběsilou honbu za spotřebou a kladla ji nade vše ostatní. Před finančním krachem přestali Američané i mnoho dalších národů spořit a místo toho se vrhali po kreditních úvěrech a podřadných hypotékách, které jim nabízeli nezodpovědní půjčovatelé. Když se dnes probíráme finančními troskami, dejme si předsevzetí, že přestaneme žít na úkor budoucnosti.

Třetí nové vyvážení musí proběhnout mezi výrobou a přírodou. Naše výpočty HNP běžně zaznamenávají každý vykácený strom, vyčerpanou zvodeň nebo nadměrný úlovek ohroženého mořského živočicha jako součást našeho národního důchodu, přičemž ve skutečnosti jde o obyčejné drancování přírodního kapitálu. Dospěli jsme k planetárním hranicím ekologického přežití. Je načase dosáhnout nového povědomí o naší ničivé síle a stáhnout se dříve, než bude pozdě.

Čtvrté nové vyvážení by mělo nastat mezi prací a volným časem. Když se slavní ekonomové a zdokonalovatelé společnosti v minulosti snažili vykreslit budoucnost plnou technologických vymožeností, představovali si, že lidstvo z toho "vytěží" daleko větší objem volného času a možnost věnovat se příjemnějším stránkám života: umění, sebevzdělávání v dospělosti, přátelství a delší rekreaci. Technologické vymoženosti se sice dostavily, ale my jsme ještě zběsilejší než kdykoliv dříve, přinejmenším ve Spojených státech a dalších hyperkonzumních ekonomikách. Kdybychom se místo toho nadechli a zkrátili si pracovní dobu, byla by pracovní místa lépe rozprostřena a my bychom mohli brát mnohem větší ohled na naše dlouhodobé zdraví a pocit pohody.

Páté nové vyvážení musí proběhnout v našem pojetí národní bezpečnosti. Spojené státy v současné době vyčleňují na armádu kolem 750 miliard dolarů ročně, avšak pouze 15 miliard dolarů ročně vynakládají na pomoc nejchudším zemím světa při boji s nemocemi, hladem a bídou. V Afghánistánu je zhruba 100 miliard dolarů vojenských výdajů ročně doprovázeno absurdně nízkou částkou 1-2 miliardy dolarů ročně určenou na rozvojovou pomoc. Tragédií a paradoxem samozřejmě je, že neklid v Afghánistánu, Jemenu, Somálsku i jinde nemá kořeny v ideologii jako takové, nýbrž v hladu, negramotnosti, absenci zaměstnání, zoufalství a beznaději. Ani všechny světové armády a rakety odpalované z bezpilotních letounů nikdy nevybudují studny, kliniky, školy a výkonné farmy, které jako jediné mohou přinést do dnešních konfliktem sužovaných zemí skutečný mír.

Všechny velké náboženské tradice na světě ukazují směr podobný tomu, který tak nádherně nastínil premiér Thinley. Rovněž evangelia nás varují, že můžeme získat svět, ale ztratit své duše. Do roku 2011 vstupujeme zmatení, demoralizovaní a s pocitem zbídačelosti; a přece žijeme v době nejvyšší produktivity a prosperity v lidských dějinách. Žádný problém dneška - chudoba, čistá energie nebo národní bezpečnost - nepřesahuje rámec našich technických a intelektuálních možností. Naše problémy leží jinde, totiž v naší zmatenosti v otázce, co je zdrojem konečného štěstí. Dokážeme-li uzřít sílu našich prostředků a tužby po hlubších radostech života, pak se rok 2011 může stát začátkem nové éry pohody. Volba je jen a jen na nás.

AUTOR: Jeffrey Sachs
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Jeffrey Sachs upoutal pozornost v 80. a 90. letech coby stoupenec "šokové terapie" pro churavějící ekonomiky. Dnes působí jako ředitel Institutu Země při Columbijské univerzitě.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist