Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Čím se zabývají ekologické organizace

20.08.2000  |  186× přečteno      vytisknout článek

Dopoledne se pracovalo na černých skládkách, v recyklačním středisku nebo na čističce odpadních vod.

Čím dál tím častěji se setkávám s názorem, že lidé z ekologických organizací se zabývají pouze rozličnými politickými kauzami typu Temelín a že by měli místo přivazování se řetězy před kamerami televizních štábů raději sbírat papírky v okolí svých příbytků. Já osobně si netroufám říci, co by kdo měl dělat, ale abych přiblížil hlavní náplň práce nevládek s environmentálním zaměřením, tak popíši svou zkušenost z Ekotábora pořádaného Spoločnosťou priateľov Zeme (SPZ) v Turni nad Bodvou. Na Ekotábor mě pozval Braňo Moňok (Piatok), se kterým spolupracuji na Kompostovací kampani. Kdyby mě pozval někdo jiný, asi bych odmítl, jelikož se považuji za osobu táborům odrostlou, ale Piatok je natolik schopný člověk, že akci, na jejíž organizaci se částečně podílel, jsem si nemohl nechat ujít. Ekotábor začal v pátek 21. července a skončil v neděli 30. Dopoledne se pracovalo na černých skládkách, v recyklačním středisku nebo na čističce odpadních vod. Za ten jeden týden zmizely v okolí Turně dvě černé skládky, objevil se kompost pro obecní bioodpad, bylo dotříděno několik desítek kubických metrů skla, plastů, papíru, kovů a nebezpečných odpadů. SPZ s pomocí účastníků tábora rovněž nainstalovala v obecním Infocentru výstavu o odpadech. Odpoledne si táborníci mohli vyzkoušet různá řemesla. Postupně na Ekotábor zavítali hrnčíř, tkadleny, košíkáři, dráteník a řezbář. Večer byly různé přednášky: o odpadech, o bajkalských tuleních, o LET systému, o Slovenském krasu a o globalizaci. V průběhu tábora byly rovněž dva celodenní výlety do okolní přírody, z toho jeden s odborným výkladem. Vše dohromady to vytvořilo velice silný zážitek, který pravděpodobně většinu přítomných nějakým způsobem pozměnil. Abych to přiblížil, tak popíši pár dojmů, které jsem si z Ekotábora odnesl. Při dotřiďování skla jsem si uvědomil, jak málo někteří výrobci myslí na to, že jejich výrobek se jednou stane odpadem. Šlo o lahve od lihovin se speciálním umělohmotným uzávěrem, který má pravděpodobně sloužit k pohodlnějšímu nalévání. Oddělení tohoto uzávěru od lahve však bylo téměř nemožné. Oddělit se mi jej dařilo pouze velmi násilnou metodou s využitím nože, který jsem si patřičně otupil. Při dotřiďování plastů a skla jsme zažili podivnou příhodu. Šofér, který svážel tříděný odpad si chtěl ulehčit práci, a tak naložil zároveň plasty i papír. My jsme to pak museli roztřiďovat. Můj hlavní pocit z této práce však byl jakýsi údiv nad tím, jak rychle se obal, jehož jednou z hlavních funkcí je být pěkný a přitahovat pozornost zákazníka, změní na nevábně vyhlížející předmět, který mnohdy i zapáchá. Myslím si, že krása obalu mě už asi sotva někdy zláká ke koupi v něm zabaleného zboží. Při dotřiďování bioodpadu se stala podobná příhoda jako u plastů. Jeden den pár děvčat odtřídilo z bioodpadu z místního hřbitova všechny nepatřičné materiály. Druhý den však na vytříděné hromadě našly novou várku bioodpadu ze hřbitova, daleko hůře znečištěnou. Kdosi si opět ušetřil práci... Při třídění bioodpadu jsem se nejvíc natrápil s odstraňováním drátů z věnců. Když jsem počítal kolik by tak asi mohla stát recyklace tohoto dle mého současného názoru zbytečného předmětu, tak jsem došel k číslu přesahujícímu 20% ceny. Jsem si jist, že důsledné zavedení nákladů na recyklaci do všeho prodávaného zboží, by podstatně změnilo přístup výrobců, ale také zdražilo mnohé výrobky - v závislosti na komplikovanosti jejich recyklace. Velkou radost jsem zažil, když se nám podařilo na jednom z nevyužívaných kalových polí u čističky založit kompost, který nám hned začal pěkně hřát. Asi nejméně příjemná byla práce na černých skládkách. Zejména jednorázové pleny vypadají a zapáchají po nějakém čase na slunci a dešti opravdu příšerně. Hmota, která tak skvěle nasává moč kojenců, se mění na jakýsi rosol ve spektru barev od zelené do červené. Zápach ani radši nebudu popisovat. Děvčata, která na černé skládce pracovala, se zařekla, že jejich případná dítka jednorázové pleny nikdy nepoznají. Zajímavá příhoda se mi přihodila, když jsem šel ještě s jedním čističem černých skládek hledat tři pohozené akumulátory. Jelikož jsme dostali jen nepřesný popis polohy akumulátorů, tak jsme se na určené lokalitě zeptali místních, zda nevědí, kde bychom mohli akumulátory najít. Nevěděli. Pak nás však bedlivě pozorovali, co to tam stále hledáme, a asi si o nás mysleli své. Když jsme pak akumulátory našli a projížděli jsme kolem nich s kárkou, tak si prohlédli naši kořist a ten nejbystřejší z nich zvolal pln osvícení: "Vy ste ich chceli upratať, my sme si mysleli, že potrebujete elektrinu!" Po těchto a dalších zážitcích jsem musel uznat obrovskou odvahu místního starosty Ing. Ladislava Bartóka, který se rozhodl v Turni separovaný sběr odpadů zavést. Myslím si, že to co dělá je velmi přínosné a velmi obtížné zároveň. (Mimochodem, lidé, kteří nám svým lajdáctvím přidělali tolik práce, budou propuštěni, což je v regionu s téměř 30%-ní nezaměstnaností dosti tvrdé opatření, ale do práce se chodí pracovat a ne ulehčovat si práci...) Jinou kapitolou - nesporně příjemnější - byla řemesla. Jsem člověk z města a můj otec byl sociolog, takže má manuální zručnost je velmi chabá. Proto mi vskutku dodalo mnoho energie zjištění, že řemesla jsou sice velice obtížná a vyžadují několik let práce, než v nich člověk dosáhne alespoň základního standardu, ale že nejde o nic, co by nebylo v mých silách. To, že jsem si vyřezal dřevěnou lžíci (aby se s ní dalo jíst, tak na ní budu ještě muset pracovat...), ve mě probudilo touhu vyřezat si i další předměty a zároveň jsem získal obdiv k řezbářům, kteří vyřezávají všelijaké krásné věci, jako by to byla naprostá samozřejmost. Dost jsem se zapotil na hrnčířském kruhu. Už jenom vycentrovat hlínu je umění, které vyžaduje trpělivý trénink. Když však člověk vidí mistra hrnčíře, jak mu pod rukama přímo rostou roztodivné tvary hrnků, váziček, svícnů, atd., tak uvěří tomu, že to jde a že je schopen se tomu rovněž naučit. Při tkaní jsem si uvědomil, kolik trpělivosti musí mít tkadlena, aby vytvořila látku. Vskutku jsem žasnul, když nám ty staré paní povídaly, že dříve tkaly sedm metrů denně při současné starosti o rodinu s dětmi. Vezmu-li v úvahu, že dřív se museli i nitě příst ručně, tak získávám úplně jiný pohled na výsledný produkt, např. košili. Nedokáži si ani představit, jak drahocenný výrobek tehdy musela být látka, střihnout do ní nebylo jen tak. Košile byla asi hotová vzácnost a potrhat jí musel být hotový zločin. Když srovnám dnešní přístup k oblečení (svůj nevyjímaje), tak je mi z toho smutno. Vyvrcholením dne byla vždy přednáška nebo táborák. Myslím si, že lidé, kteří si o členech ekologických organizací myslí, že jde o jakési sektáře, jimž je nadevše jejich víra, by při diskusích na těchto přednáškách zjistili, že tomu tak není. Některé diskuse byly poměrně dost ostré a názory velmi rozdílné. Těžko by někdo mohl najít nějaký jasný filozofický základ společný všem ekotáborníkům, natož pak všem členům ekologických nevládek. Mohli byste sice říci, že všichni mají rádi přírodu, ale znáte snad někoho, kdo ji nenávidí? Táboráky se často protáhly, jak už to na podobných akcích bývá, až do rána. Nepřipadlo mi však, že by se to na pracovních či společenských úkonech nějak projevovalo. Jen při večerních přednáškách (zejména, když se zhaslo a promítali se diapozitivy) se někteří jednotlivci zamýšleli nad danou problematikou natolik hluboce, že pak museli po ukončení přednášky buzeni... Oba výlety byly velmi pěkné. Při prvním jsme mohli pozorovat vliv osídlení na kvalitu lesa, jenž pokrývá okolí Turně. Lesy v bezprostředním okolí byly vykáceny před nějakým stoletím (omlouvám se, že si to nepamatuji přesně). Zalesnění však není na většině území možné, jelikož původní bukovo-jedlový les zde chránil půdu před vysokými výkyvy teplot. Poté, co se smyla ornice a zemědělci přestali půdu využívat, uchytili se na stráních kolem Turně jen velmi odolné druhy rostlin, keřů a dřevin. Les zde však hned tak nebude. Dle názoru našeho průvodce Juraja Lukáča z Lesoochranárskeho zoskupenia VLK to bude trvat mnoho set či spíše tisíců let. Hlavním problémem jsou extrémní výchylky teplot. V letním odpoledni se povrchová teplota půdy na stráních zvedá až nad 70°C, což půdu steriluje, takže v ní nepřežívají ani mikroorganismy. Zrovna takové odpoledne jsme tam zažili. Jaká to byla úleva, když jsme se pak dostali do, ač ne zcela dokonalého, ale přece jen lesa. Rozdíl v teplotě pocítil každý na vlastním těle. Na místech, kde byl svah jen povlovný, se ornice nesmyla, takže les se zde mohl opět uchytit. Do původního lesa má sice daleko, ale rozdíl oproti nezalesněným částem je obrovský. Postupně jsme se dostali až do původního lesa. Začalo pršet, takže přišla na řadu přednáška o významu vodozádržných funkcích lesa. Velká část vody je zachycována na listech a kůře stromů, keřů a bylin. Vskutku, ačkoliv pršelo celkem vydatně, tak na nás ani nekáplo. Další část je zadržována ve vysoké vrstvě humusu a zbytek je, mimo jiné díky dobrému prokořenění půdy, odváděn do půdy. Povrchový odtok je tudíž v přirozeném lese minimální. Druhý výlet byl spíše kondiční. V průběhu něho jsem však došel k názoru, že dělení ekologů na ekology-vědce a ekology-aktivisty je nesmyslné. Představte si vědce, který se zabývá některým z ekosystémů. Žije v něm, pozoruje jej, publikuje články o něm. Jednoho dne však přijedou buldozery a začnou "jeho" ekosystém ničit. V tu chvíli se z ekologa-vědce s největší pravděpodobností stane ekolog-aktivista. O takovéto přeměně jsem již několikrát v různých obměnách četl. Na výletě jsem si to však uvědomil mnohem silněji, když jsem pozoroval Piatka, jak pojmenovává snad každou bylinku, ptáka, strom... jeho slovenským, latinským a mnohdy i českým jménem (styděl jsem se za své neznalosti). Přitom Piatok je právě takový týpek, který je možné na rozličných demonstracích vidět. Biologii však nestudoval na žádné univerzitě, ale v lese. Ostatně můj kamarád biolog mi kdysi řekl, máš-li rád zvířata, nestuduj biologii (nyní pracuje v Komerční bance). Já sám mám vzpomínku z mých dětských let z tábora Mladých ochránců přírody, jak jsme se učili pitvat laboratorní potkany. Jednomu z nich po rozpitvání ještě bilo srdce, tak jsme jej museli dát znovu do éteru... Piatok navíc pracoval tři roky v recyklačním středisku a možná by tam pracoval stále, kdyby nebylo středisko zrušeno. Jeho znalosti a zkušenosti z různých částí teoretické i aplikované ekologie jsou rozsáhlé, a přitom je určitě považován většinou lidí (a pravděpodobně i sám sebou) za ekologa-aktivistu. Troufám si říct, že on je, stejně jako mnoho dalších, prostě pouze ekolog - srdcem i duší. Vždyť ekologie coby součást vědy přerostla do tolika dalších oblastí, že je sotva možné nějak přesně ohraničit, co je a co není ta jedině správná ekologie. Ekologie se stala součástí současné filozofie, politiky, občanských hnutí, ekonomie, ... Na závěr bych asi měl dodat, že na táboře byl zakázán alkohol a další návykové drogy a podávala se tam pouze vegetariánská strava. Myslím si, že mnozí táborníci zjistili, že i bezmasá strava může být velmi chutná a že i bez piva či vína se dá celkem v pohodě vydržet. Velmi děkuji všem organizátorům (Pince, Lacovi, Milovi, Radovi a Piatkovi), jakožto i všem ekotáborníkům za skvělou organizaci a atmosféru tábora. (Představte si, že ekotáborníci za to, aby mohli pracovat na zlepšování životního prostředí v obci, ve které nežijí, platili 50,-Sk na den za stravu - to dodávám pro ty, kteří stále obviňují ekology, že jsou financováni od té či oné vlády, strany, firmy... Podle mé zkušenosti je většina nevládních organizací financována z členských příspěvků a z grantů. To, že z toho jsou schopny vyžít, je zapříčiněno jejich vysokou efektivitou a skromností.) P.S.: Když jsem se vracel nočním vlakem do Prahy, tak jsem byl opět vrácen do reality konzumního života pivaři zanechavšími lahve od piva pohozené na podlahách většiny kupé vagónu, kterým jsem cestoval... -------------------------------------------------------------------------------- Takto tedy vypadají ekologové, jak je znám já. Nutno podotknout, že toto je pouze jedna část jejich práce. Vedle toho SPZ vede Kompostovací kampaň, Toxickou kampaň, Kampaň za třídění a recyklaci odpadů, organizuje víkendové akce, vydává rozličné letáky a publikace, spravuje malou knihovnu, kde si mohou její členové půjčovat knihy, každý čtvrtek pořádá pracovní setkání svých členů, umožňuje bezobalovou distribuci některých potravin (nakoupí např. rýži u zemědělce či ve velkoobchodu ve velkém, a pak ji prodávají bez přirážky svým členům)...To vše zabezpečují čtyři lidé na plný úvazek a někdy mnoho - jindy pár dobrovolných pomocníků. -------------------------------------------------------------------------------- Rozličných podobných i odlišných akcí pořádaných environmentálními organizacemi se v Česku i Slovensku pořádá mnoho, takže pokud chcete zažít "ekologii" na vlastní kůži, nic Vám v tom nebrání. Akce na Ekolistu Kalendár na ChangeNete Antoním Slejška


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Inisoft s.r.o.ELEKTROWIN a.s.EKO-KOM a.s.Asekol s.r.o.EKOLAMP s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist