Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Soud řeší otázku: složila firma suť na nepovolenou skládku a vyfakturovala armádě neoprávněně statisíce korun?

06.04.2004  |  zdroj: Českobudějovický deník  |  160× přečteno      vytisknout článek

Soud řeší otázku: složila firma suť na nepovolenou skládku a vyfakturovala armádě neoprávněně statisíce korun? 62letý jednatel stavební firmy z Č. Budějovic je obžalován z podvodu. Měl investorovi účtovat dopravu a uskladnění odpadu z demolice, ač část suti nechal složit na nepovolené skládce v blízkosti stavby.
Podle obžaloby tak způsobil Vojenské ubytovací a stavební správě Č. Budějovice škodu nejméně 699 135 korun. Po dokazování u soudu státní zástupkyně redukovala prokazovanou výši škody na 91 982 Kč.
Zakázka
Firma obžalovaného vyhrála v roce 2000 výběrové řízení na demolici objektů v kasárnách v Týně nad Vltavou. Dle uzavřené smlouvy byla maximální cena díla 2 037 000 korun; pokud by objemy prací byly nižší, mělo být kalkulováno dle skutečnosti.
Firma fakturovala po skončení prací v maximální sjednané výši, mj. za dopravu materiálu na skládky a za jeho uložení. Podle vojenské policie však suť byla vyvážena i na nepovolenou skládku k řece za kasárny. Po odpočtu nákladů za prokazatelně odevzdaný materiál a příslušné jízdy činí rozdíl mezi fakturovanou částkou a prokazatelnými výkony, tedy výše škody, oněch konečných 91 982 Kč.
Obžalovaný obvinění odmítá. Tvrdí, že materiál z demolice jeho lidé vozili zprvu na skládku do Chrášťan, místo jim ukázal dokonce sám starosta. Nelze říci, kolik toho materiálu bylo, kolik fůr se otočilo, lidi dělali v hodinovce. Platili za uložení, ale pak jim tam odmítli brát velké betony. Domluvili se tedy s další firmou, ta tenhle materiál recyklovala a produkt prodávala, tak jejich nabídku uvítala; bylo k nim prý dokonce dál, než oni pak účtovali vojákům. S jedním majitelem skládky se dohodli na kompenzaci ceny za uložení dodávkou nějakých panelů, až narazí při zakázce na zadavatele, který je nebude požadovat zpět, ale očekávanou zakázku nedostali. S dalším odběratelem suti si dohodli, že službu vykompenzují provedením nějakých terénních úprav. Na dotaz soudu obžalovaný uvedl, že zatím se na ně ale skládka v této věci neobrátila. Kdyby musel platit za uložení, nevešel by se do smluvené ceny demolice - materiálu bylo prý mnohem víc.
Za kasárny vyvezli málo, možná osm, deset, patnáct tater. Bylo to tak domluveno s investorem, že to místo použijí jako deponii - demolovaný objekt měl dvakrát, třikrát větší základy, než se čekalo, kolem patek tedy museli vyhrabat víc hlíny a potřebovali ji někam uložit, aby s ní pak prostor zase mohli rekultivovat. Objednavatel jim sám ukázal místo, kam to mají vozit, byly tam odpadu už haldy. Jeden ze šoférů řekl, že to tam zná dobře, že tam vyvážel, už když dělal u jiné firmy, kdekdo tam ukládal, čeho se kdo chtěl zbavit . . . Oni tam ale dočasně složili jen tu suť se zeminou na rekultivaci, žádné betony. Že tam inspekce našla nějaké obkladačky, to bylo podle obžalovaného tím, že si vojáci dlažby rozebírali sami, doma se jim pak nějaká dlaždička rozbila, a tak to odvezli na skládku . .
Úskok konkurence?
Obžalovaný naznačoval, že v pozadí obvinění je nejspíš konkurenční boj. \"Abych obstál na trhu, musím jako romská firma dělat dvakrát, třikrát víc než jiné,\" říkal. \"Jen proto, a protože máme menší režii, si můžeme dovolit nižší ceny než jiní, ale nesmíme hazardovat s dobrým jménem, dělat nějaké podrazy,\" říkal. \"Zaměstnávám lidi, kteří byli předtím bez práce, u mne se rekvalifikovali a dnes jim mohu svěřit drahou techniku, na kterou jsem si musel půjčit, ale s krumpáči se dělat nedá - a ti lidé by zase o práci přišli, kdybychom udělali něco špatného . . . Na nás má veřejnost pořád takový pohled, že kdybych něco udělal, tak se tady nechytím. Taky nemáme jedinou reklamaci . . .\" Z věcí, za které je stíhán, ho prý nařkl bývalý zaměstnanec, s nímž se nepohodli, když jim způsobil škodu.
Jak v závěrečné řeči uvedla státní zástupkyně, pracovník vojenské policie při dokumentování jiného případu zjistil, že je vyvážena suť na místo, které firmě nemohlo být určeno. Sledoval akci několik dní, kdy auta vysypávala na místo mj. železobeton a panely. Jeho spolupracovník vozidla vyfotografoval.
Bývalý velitel vojenské policie nicméně jako svědek u soudu uvedl, že v jejich databázi není taková činnost zadokumentována. Připustil, že zmíněný příslušník byl u nich zaměstnán, přičemž takový orgán působí samostatně a velitel do jím rozpracovaných případů nemůže zasahovat. Potvrdil, že částečně i v této věci byl účasten schůzky u velitele územní obrany. Další účastník tohoto jednání řekl jako svědek, že se uskutečnilo z popudu místopředsedy vlády Rychetského po stížnosti zmíněného podnikatele, že po něm policie nedůvodně \"jede\".
Skládka - černá díra?
Soud poté četl doklady o tom, kolik suti a betonů od firmy obžalovaného který provozovatel skládky tehdy v létě 2000 převzal. Pracovníci těchto společností vysvětlovali, že když chybí na dokladech třeba číslo auta, které odpad přivezlo, je to chyba lidského faktoru, ten den bylo třeba bláto a číslo nečitelné, někdy že se objem zapisoval až dodatečně, třeba když se s dodávkou mělo následně něco dít. Dodávky od firmy obžalovaného jednatele ale v obecné rovině svědkové potvrzovali - i zmíněné dohodnuté \"materiální\" kompenzace. Jedna svědkyně \"od přejímky\" (a společnice firmy) uvedla, že firmou obžalovaného navezený materiál - podle ní hodně, tak tisíc tun - nepokládala za jejich, neboť měl být napřed rozdrcen. \"Dnes už takovou suť evidujeme,\" ujistila.
Stavební technik střediska VUSS, který odpovídal za technické provedení stavby, řekl, že demolice proběhla rychle, s množstvím mechanizace, že dodavatel odpad odvážel na různé skládky a zeminu na meziskládku, na deponii pod kasárnami. Protože tam vozil kdekdo kdeco, byla opatřena závorou.
Ke stejnému prostoru vypověděl i další svědek. Jeho firma dostala v roce 1998 zakázku na vyčištění části této skládky: podle něho šlo v podstatě o někdejší staveniště, pod panely a betonem byly igelity, kabely atd. Tehdy to prý pěkně srovnali a majitel jim dovolil, aby na část vyčistěného místa naváželi dočasně svou skládku třeba z výkopů, které měly být následně zase zaházeny; co zbylo, měli na místě zase zarovnat. V roce 2000 v tomto svém rajonu našli cizí skládku - snad deset, dvacet aut, ono když se rozhrne deset fůr zeminy, prý nic moc to nevypadá. Závora tam byla, ale svědek neví, jestli se zámkem. Jednu dobu ji museli sundat kvůli rybářům, aby mohli k řece.
Vedoucí střediska VUSS u soudu řekl, že staveniště předal firmě, která byla vybrána v konkurzním řízení. O průběhu prací byl prý informován na poradách a kontroloval jej jen tehdy, byly-li problémy - jinak by tam prý musel od rána do večera stát; denně ale \"chodil kolem\" a s někým se zastavil na kus řeči. Kam se odpad odváží, to podle něho prakticky nemohl průběžně kontrolovat ani stavební dozor - až po předložení dokladů o uložení. O uložení odpadu pod kasárny ho nikdo nežádal, jen při zadávání podmínek o takové možnosti s účastníky řízení diskutovali a on nastínil možnost použití některého materiálu, který by nenarušoval životní prostředí, k vyrovnání terénu v místě, popřípadě deponovat zde zeminu pro úpravu po demolici. Místo prý bylo devastováno desítky let a jemu pět let trvalo, než je s firmami, pracujícími spíš za dobré slovo, uklidil. Neví, jestli tam v rozhodnou dobu něco přibylo, nedostal se tam. Firma, která demolici dělala, uložení odpadu na řádných skládkách v rozsahu, jak byl nasmlouván, podle něho doložila.
\"Sejmul\" cyklistku?
Kromě podezření z podvodu se skládkou je obžalovaný podnikatel souzen také za ublížení na zdraví. Loni 6. května asi kolem 15.05-15.15 hodiny na pěší zóně v Lannově třídě jako řidič osobního automobilu porušil několik ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, při otevírání předních dveří jimi uhodil a srazil cyklistku, která utrpěla mj. zlomeninu vřetenní a stydké kosti s obvyklou dobou léčení 8-10 týdnů. Způsobil jí tedy těžkou újmu na zdraví. Zdravotní pojišťovna se připojila s nárokem na náhradu škody 19 071 Kč.
I toto obvinění obžalovaný odmítá. Tvrdí, že při zastavení u Prioru, kde byli nakupovat kamínka, zřetelně viděl ve zpětném zrcátku přijíždět cyklistku; prý kličkovala, na řidítkách měla dvě igelitové tašky. Vyčkával, až ho mine, u dveří auta pootevřel jen zámek, tak o pět, osm centimetrů, a dál je držel. Cyklistka najednou zmizela, uslyšel ránu, rachot, a viděl, jak paní dělá kotrmelec. Šel jí pomoci, přijela policie a sanitka . . . Když pak byla rekonstrukce, její kolo už bylo opraveno, ačkoliv je upozornili, že s vozidly nesmějí nic dělat. Na jeho autě nebylo nic po nějakém nárazu a na kole už se tak taky nedalo nic doložit . . .
\"Velice mě mrzí, co se stalo, a že se to stalo zrovna mně, ale jsem přesvědčen, že nemám vinu ani náznakem, nejsem si ničeho vědom,\" uvedl obžalovaný. Snažil se to prý s paní vyřídit mimosoudně, přes svého právního zástupce, ale asi prý zřejmě chtěla nějaké neúměrné odstupné, když viděla, o koho jde . . .
Znalec na skřipci
Soudní znalec mj. po vyšetřovacím pokusu konstatoval, že poškození na levých předních dveřích auta koresponduje s výškou brzdové páčky na předmětném bicyklu, je-li zatížen - 101 cm od země. Stanovil poté mechanismus střetu: shledal, že setrvačná síla jedoucího kola, působící souběžně s osou automobilu, nepůsobila do otevřených dveří vozu. Jinými slovy, kolize nastala, když cyklistka míjela otevírající se dveře - že dveře auta musely být v momentu kolize v pohybu, že dveře \"rychlostně dohnaly páčku brzdy\".
Dle znalce žena na kole nemohla střetu zabránit vybočením či zastavením - k tomu by potřebovala dráhu kolem 3,7 metru. \"Loni jsem posuzoval tři obdobné nehody,\" řekl znalec. \"Vždycky vozidla stála delší dobu a řidič dveře otevřel až za určitý čas.\" Dle něho pak cyklista bere míjený automobil, v němž nevidí pohyb, jako odstavený a nepočítá s nebezpečím.
Obhajobě posudek nestačil. Chtěla vědět, zda měl znalec povědomost o tom, že kolo předtím, než je posuzoval, bylo opraveno, o kolik silueta jezdkyně přesahovala šíři řidítek a jak to tedy, že údajně otevírané dveře taky nenarazily do jejího těla, ptala se, jak páčka mohla způsobit škrábanec na dveřích shora dolů, když údajně odražená cyklistka padala směrem do strany od vozidla, o kolik musely být dveře pootevřeny, aby \"při klasické vlnité jízdě kolaře\" mohla páčka škrtnout právě o toto místo atd. Na jiný dotaz obhajoby, zda cyklistka měla vlevo dost místa k bezpečnému projetí, znalec řekl, že ano, ale že žádným předpisem není určeno, jaká má být vzdálenost kolaře od odstaveného vozidla.
Obžaloba: vinen
Státní zástupkyně na závěr uvedla, že obžalovaný spáchal trestný čin ublížení na zdraví tím, že ohrozil jiného účastníka silničního provozu otevřením dveří, čímž byla sražena projíždějící cyklistka. Odmítla jeho tvrzení, že ženu monitoroval a že jela klikatě, s taškami na řidítkách - hlídka policie nepřímo potvrdila, že žádné nevezla. Znalec z oboru dopravy uvedl, že nehodový děj je z technického hlediska přijatelný tak, jak uvedla poškozená, tedy že šlo o tečný střet s otevírajícími se dveřmi.
V případě podvodu s ukládáním zeminy podle obžaloby proti tvrzení podnikatele, že na kritické místo byla ukládána jen čistá zemina, určená k pozdějšímu zarovnání terénu, svědčí výpověď pracovníka vojenské policie i jednoho z řidičů o charakteru vyklápěného materiálu. Obžalovaný tak dle obžaloby šetřil náklady, které následně proúčtoval jako vynaložené na uložení odpadu na regulérní skládky. Z těch jen ta chrášťanská uváděla na dokladech přesné údaje, jiné evidenci vždy v pořádku neměly a argumentovaly mj. ústními dohodami o kompenzacích protislužbami apod. Pochybení některých skládek konstatovala i Česká inspekce životního prostředí. \"Na případu mají svůj díl i zástupci zadavatele, vojenské ubytovací a stavební správy - kdyby jejich kontrolní činnost byla důsledná, nemusela situace dospět až k obžalobě,\" řekla státní zástupkyně. \"Až když se věcí začala zabývat inspekce ministerstva národní obrany, dohledávali doklady včetně vážních listů. Špatná evidence pak zřejmě způsobila, že se trestnou činnost obžalovaného nepodařilo prokázat v plném rozsahu, jak byla žalována. Škoda nicméně vznikla, a to minimálně v množství nelegálně uloženého odpadu, o němž se zmiňují svědkové, tedy ve výši 91 982 koruny.\"
Nevinen, zprostit!
První z obhájců obžalovaného, bývalý ministr spravedlnosti JUDr. Tomáš Sokol, naopak navrhl zproštění svého klienta obžaloby z obou skutků. Nebylo prý prokázáno, že se staly.
Posudky znalců ve věci sražené cyklistky jsou podle něho jen jednou z mnoha spekulací, jak k nehodě mohlo dojít. Znalec z oboru silniční dopravy se prý zřetelně pokouší dovodit z drobných odřenin na vozidle, že ke střetu došlo přesně tak, jak popisuje poškozená. \"Kinetická energie pomalu jedoucí cyklistky ale byla velice malá, stejně jako její stabilita,\" uváděl dr. Sokol. \"Aby spadla, k tomu stačilo velice málo, a střetové stopy nemusely být velké - na rozdíl od závodního cyklisty, který by byl možná při podobném nárazu těžce poznamenán.\" Obhájce na rozdíl od znalců má za možné, že žena narazila do již otevřených dveří auta nebo zavadila o dveře již pootevřené. \"Mohla se i polekat stojícího auta samotného, zahlédnutého na poslední chvíli, a strhnout řidítka,\" dodal Tomáš Sokol. Poukázal na tvrzení poškozené o dva měsíce \"mrtvém\" pravém stehně - v dokumentaci takové zranění podle něho není doloženo a \"vzniká pochybnost, že objektivně neexistovalo\", což zpochybňuje její výpověď. Tvrdí-li strážníci, že na místě na zemi po jejich příchodu nebyla žádná rozsypaná taška, pak je to podle obhájce irelevantní k otázce, zda žena na řidítkách takovou tašku vezla nebo ne - jestli ji někdo zvedl a dal stranou, to už svědkové neměli důvod sledovat, řekl dr. Sokol. Poškozená dle něho míjela překážku a spadla, \"jako se to přihodí ještě mnoha jiným\".
Druhý obhájce obžalovaného poukázal ještě na to, že se nehoda stala na místě se zákazem vjezdu pro oba účastníky, přičemž obžalovaný do zóny vjel za povoleným účelem nakládání zboží, ale poškozená ne - a podle vlastních slov tak tudy jezdí deset let . . . I znalec řekl, že její boční odstup od stojícího auta měl být nejméně metr a půl.
Zprostit klienta obžaloby navrhl Tomáš Sokol i v druhé věci. Nebylo prokázáno, že by úmyslně vystavil daňový doklad za uložení odpadu, který ve skutečnosti byl odvezen jinam. Měl ze smlouvy povinnost účtovat méně, pokud by jeho náklady byly nižší, a i kdyby v uvedeném případě zadavatel žaloval civilní žalobou o vrácení přeplatku, byl by jeho nárok problematický vzhledem k neurčitosti smlouvy. V trestní věci pak její nejasnost zpochybňuje subjektivní stránku jednání obviněného - nejde o podvodné naúčtování dvaceti hodin práce místo deseti, tady jde o výpočet vozidel a otočení, který může být nepřesný. I důkazně je ukládání odpadu za kasárnami problematické: fotograf byl na místě asi dvě hodiny a zachytil auta, o nichž podle obhajoby nikdo neví, čí jsou, policista prý o pozorování informoval nadřízeného, ale ten u soudu řekl, že o tom neslyšel. Řidič, který vypovídal proti svému bývalému zaměstnavateli, v uváděném rozsahu ani na místě nebyl, měl dovolenou, a nadto měl velmi dobrý důvod nemít obžalovaného rád (\"byť nechci tvrdit, že křivě vypovídal\"). \"Nikomu ze zodpovědných orgánů stavebního dohledu, které asi přebíraly zakázku, se nedostaly informace o tom, že by se takto masivně skládal odpad na místě, kde se to nemá, vojenská policie to neoznamuje policii státní, ač jde minimálně o narušení životního prostředí,\" uvedl Tomáš Sokol. \"Až po proplacení ,vzniká problém\', když už je problematické prokazovat, kam co bylo vyvezeno. Evidenční problémy pak nezpůsobil obžalovaný. Nikdo relevantně nezpochybnil, že to, co jeho lidé vyváželi za kasárny, byla hlína na rekultivaci po demolici. Nikdo neuvedl, že by řekl - ušetříme, skládejte to tam a tam, nebo že by dal pokyn k vyúčtování takového materiálu jako uloženého na řádnou skládku . . .\" Takový úmysl nebyl obžalovanému prokázán, a není vyloučeno ani to, že si nějaký jeho řidič usnadnil práci a sklopil auto někde blíž demolice. Pokud by chybné účtování mělo být automaticky důkazem podvodného úmyslu, kriminály by se nám zaplnily nedbalými živnostníky, míní dr. Sokol. \"Vadných účetních dokladů jsou statisíce za rok a je i věcí objednatele, aby si je kontroloval . . .\"
Vinen?
Okresní soud poté uznal souzeného podnikatele vinným podvodem a ublížením na zdraví a vyměřil mu úhrnný trest odnětí svobody na dvacet měsíců, podmíněně odložený na tři roky. Zdravotní pojišťovně má zaplatit 19 071 Kč.
Ve věci zraněné cyklistiky soud odmítl, že by posudek znalce byl spekulací. Znalec objektivně hodnotil výpovědi obou účastníků a uzavřel, že mechanismus střetu odpovídá verzi poškozené, která pro černá skla neviděla ve stojícím autě žádný pohyb a usoudila, že v něm nikdo není. Míjela je tedy ve vzdálenosti pro ni v takové situaci dostatečně bezpečné, ale dveře se otevřely a došlo ke kolizi: nenarazila do dveří ani otevřených, ani pootevřených. Obžalovaný řidič jednal podle soudu minimálně v úmyslu nepřímém - musel vědět, že nebude-li sledovat situaci za sebou a vedle sebe, při otevření dveří může ohrozit jiného účastníka silničního provozu. \"I kdyby šla poškozená pěšky, ke střetu by došlo,\" řekla předsedkyně senátu v odůvodnění.
Ve věci demolice kasáren vázala smlouva obžalovaného k tomu, aby uložení odpadu doložil fakturací. Když soupis předložil, nikdo z ubytovací správy nic nenamítal a částku vyplatili. \"Určitě došlo k pochybení ze strany správy, v hospodaření se státními prostředky projevila značnou benevolenci, byla zřejmě schopna proplatit komukoliv cokoliv, ale v tomto trestním řízení nepřísluší hodnotit činnost této instituce,\" pokračovala předsedkyně senátu.
Svědkové vypověděli, jak auta suť z demolice vyvážela pod kasárny, i když to ostatní řidiči obžalovaného popírali. Vyvráceno bylo tvrzení, že by šlo pouze o mezideponii hlíny, povolenou investorem. Cesta k nepovolené skládce byla na závoru a klíče měl i obžalovaný. Majitel firmy, která místo později rekultivovala, odhadl množství odpadu, které na místo v kritické době přibylo, na nejméně patnáct až dvacet fůr. Svědkům soud neměl důvod nevěřit a v potaz vzal i dokumentaci, byť nedokonalou, podle níž bylo možné identifikovat na místě skládky auta firmy obžalovaného. Výši takto způsobené škody soud vyčíslil na základě opatřených důkazů na minimálních 91 982 Kč.
Soud přitom konstatoval podvodný úmysl obžalovaného. Nebyl jednatelem firmy s množstvím projektů, který by seděl permanentně v kanceláři a kontroloval faktury - tady šlo o jednu akci, věděl, kam se má odpad navážet a kam se naváží, a přesto fakturoval, ač věděl, že všechen účtovaný na regulérní skládky nemíří, uzavřel soud. Protože mu polehčuje dosavadní řádný život, vyslovil mu trest ještě podmíněně odložený.
Obžalovaný se na místě odvolal.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Asekol s.r.o.Inisoft s.r.o.ELEKTROWIN a.s.EKO-KOM a.s.EKOLAMP s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist